Ščasný dovnitř!

Když Sparta vyhrála v Liberci 1:0 po Costově hlavičce, která byla zároveň jedinou střelu na branku hostí, tak trochu jsem doufal, že vydřená výhra změní atmosféru kolem týmu. Nestalo se tak. Aureola kolem mužstva vedeného Zdeňkem Ščasným je nadále toxická. Bohužel, chtělo by se říci. První čtyři jarní kola totiž jasně ukázala, že na Spartě se po dlouhé době buduje tým, který má obrovskou perspektivu. Právě díky Ščasnému, i když se vám to nemusí líbit, je to tak.

Sparťanský vstup do jarní části je fenomenální. Opravdu. Víte, kdy naposledy vyhrála Sparta čtyři utkání v řadě? Ano, na začátku sezony. Pak přišly dvě nešťastné remízy proti Příbrami a v Ďolíčku. V loňské sezoně nedokázala Sparta vyhrát čtyřikrát po sobě ani jednou! A v sezoně 2016/17 se jí to podařilo pouze v rozmezí mezi 14.-18. díky výhrám proti Karviné, Hradci, Teplicím a Bohemians. Nutno však podotknout, že tři z těchto utkání odehrála Sparta doma na Letné.

Probíhající série čtyř vítězství je tak skutečně něco, čeho bychom si měli ve světle mizérie posledních let skutečně vážit. Speciálně vítězství v Liberci, jelikož Sparta vyhrála naposledy pod Ještědem v roce 2012. Pamětníci si určitě vzpomínají na parádní gól Ládi Krejčího na 2:0 z přímého kopu.

Bez alibismu?

Nicméně posuňme se zpět do současnosti. Zdeněk Ščasný v průběhu své trenérské kariéry proslul svým pověstným alibismem. Každému, kdo si však dal tu práci a přečetl/poslechl si jeho hodnocení utkání v Liberci musí být jasné, že sparťanský kouč minimálně v jarní části ukazuje při hodnocení zápasů zatím velkou pokoru.

Vážně, podívejte se sami: „… V první půli jsme se nedokázali vyrovnat s nasazením Liberce. My jsme se nedokázali vyrovnat s jejich napadáním a agresivitou. … Zápas měl svůj náboj. Ale chápu, že se fanouškům nemusel líbit. Vypíchl bych dva důležité momenty, standardní situace a chycená penalta. Mužstvo pokračuje ve vítězné v sérii. V tomhle panuje spokojenost, ale jinak máme stále na čem pracovat.“

Ščasný (teď, ať si nenaběhnu) nikomu nemaže med kolem huby. Ani sobě, ani novinářům, ani fanouškům. Nepotřebuje to, a hned vysvětlím proč. Na první pohled je jasné, že si je sám vědom faktu, že mužstvo před sebou má ještě velký kus práce. Na druhou stranu je to pořád Ščasný, který na trenérské lavičce strávil už víc než dvě dekády a po takovém kouči nemůžete z ničeho nic chtít, aby najednou změnil zavedené pořádky, systém a návyky, které si osvojil.

Nikdy neměň vítěznou sestavu

Pokud vynecháme různými důvody způsobené rošády ve složení stoperské dvojice a nucené zařazení Bořka Dočkala do základní sestavy, Ščasný se téměř do puntíku (skoro až z pověrčivosti) drží známého hesla Neverchangethewinningsquad neboli česky Nikdy neměň vítěznou sestavu.To samo o sobě není v žádném případě špatně! Pozorný fanoušek má na paměti nechvalně proslulé, šílené a překombinované rotace sestavou, které během podzimu loňské sezony předváděl Ital Stramaccioni.

Ščasný se něčemu takovému chce pochopitelně vyhnout. Zachováním stejné zahajovací sestavy totiž hráčům vštípíte mimo jiné určité automatismy, chemii a zvyk spolu hrát. Spoluhráče, se kterým hrajete už dva roky bok po boku logicky najdete téměř poslepu a budete do posledního detailu znát jeho návyky. Bohužel to má na druhou stranu za následek, že se stále stejnou sestavou přetrvávají neduhy, které se ve sparťanské hře opakovaně objevují.

Omlazovací kůra začala

Ať už je to totální nefunkčnost nekreativního středu dvou rozbíječů Sáček-Frýdek, uvadání křídelní hry, což si Ščasný sám uvědomuje atd. Ano, můžete namítnout, že sestavu se snažil loni na jaře ustálit už trenér Pavel Hapal, ale jeho primární problémy ležely v úplně jiných rovinách, kterým se tento text věnovat nechce. Jarní situace je totiž naprosto odlišná v jedné podstatné věci. Zapracovávání mladíků do sestavy.

Kdo si pamatuje jarní tažení do čtvrtfinále Evropské ligy pod taktovkou současného kouče, ten moc dobře ví, že Ščasný nechtěl ani tváří v tvář totální zdravotní decimaci hráčského kádru vsadit na mladíky, které měl na lavičce k dispozici. Kdo si vzpomene speciálně na domácí odvetu s Villarealem, ten ví, o čem mluvím.

Jenže tohle není ten Zdeněk Ščasný, který nasadil v té stejné debutanta Michala Sáčka do utkání Evropské ligy Southamptonu ve stylu a plav, nebo se utopíš. Model Ščasný 2019 se zastal opakovaně Dominika Plechatého, a i přes nevýrazné výkony v utkáních proti Bohemians a Dukle ho „neodstřelil“. Ano, můžeme polemizovat o tom, zda bylo v pořádku nenasadit devatenáctiletého stopera v utkání s Baníkem proti Milanu Barošovi.

A co Plechatý?

Na druhou stranu, tento úkol nezvládl kvůli červené kartě s grácií ani Lukáš Štetina a na Barošovi obecně si vylámali zuby mnohem lepší stopeři. V tomto případě má podle mého Ščasný pravdu. Je lepší posadit nadějného stopera na jeden zápas na tribunu, než ho „zabít“ po mentální stránce nasazením v takovém zápase.

Nezapomínejme navíc na fakt, že Spartě hraje do karet složení kádru z dlouhodobého hlediska. Letenští mají mladší kádr než oba největší rivalové Plzeň a Slavia. Triu Drchal – Hložek – Plechatý se věkově, ani potenciálem nikdo ze slávistů ani fotbalistů Plzně vyrovnat nemůže. Možná Alex Král, ale to je tak všechno.

Ščasný se nebál (je vlastně jedno, zda to bylo čistě kvůli nemoci D. M. Karlssona) v prvním jarním utkání doma proti Bohemians nasadit do sestavy šestnáctiletého Adama Hložka a ten mu od té doby důvěru splácí skvělými výkony. Byl to kupříkladu Hložek, kdo díky skvělému odebrání balonu zařídil vítězný gól Tetteha na Julisce. Obecně Hložek na hřišti v žádném případě nepůsobí jako šestnáctiletý hráč, ale jako zkušený mazák, který se na ligových trávnících pohybuje už nějaký ten pátek. Snad mu to vydrží.

Dokonce i nejlepší střelec přípravy Václav Drchal se dostal v týmové hierarchii výše než duo Matěj Pulkrab – Václav Kadlec a i když ho nechal Ščasný v prvních dvou zápasech „vycukat“, bohatě se mu jeho rozhodnutí vyplatilo v zápase proti Baníku. Po svém příchodu na hřiště totiž Drchal udělal ze stoperů Baníku trhací kalendář a druhou gólovou trefu mu sebral až videorozhodčí.

Ščasný má plnou důvěru od Tomáše Rosického

Nic z výše popsaného by však nebylo možné, pokud by neseděl na lavičce Sparty právě Ščasný. Ano, sám bych pár let zpátky nevěřil tomu, že něco takového řeknu. Zkušený kouč má ten luxus, že mu naprosto věří sportovní ředitel Tomáš Rosický. Ten ho sice ponechal ve funkci pravděpodobně jen z toho důvod, že výměna trenéra by kromě razantní změny kurzu v případě transferového a sportovního směřování klubu byla už příliš velkým zásahem, ale Ščasný mu od té doby jeho důvěru splácí.

Je to právě on, kdo je garantem toho, že do mužstva jsou zapracováváni mladí talenti jako výše zmíněné trio a neobroušené diamanty jako Michal Sáček pouze neleští lavičku. Ať už se vám to líbí nebo ne. Ščasný má totiž výhodu v tom, že na rozdíl od jakéhokoliv kouče má výsadní postavení v očích majitele klubu a tlak na výsledky a předvedenou hru není v jeho případě tak vysoký. Daniel Křetínský by Ščasného nikdy po dvou zápasech od startu nevyhodil. I kdybychom prohráli v Subotici 5:0. Za to dám ruku do ohně. Kromě toho samozřejmě tým z velké části jako sportovní ředitel/kouč kádr složil, takže ho zná lépe než jakýkoliv jiný trenér v republice.

Také, lépe, než kdokoliv jiný ví, jak ukočírovat borce jako Bořek Dočkal a Guélor Kanga a díky svému věku a zkušenostem se mu nemůže stát, že by se mu kupříkladu rozpadla kabina. Navíc může za léta strávená na lavičkách ligových týmů předat mladým hráčům neocenitelné zkušenosti, kterými se může v našich končinách pochlubit málokdo.

Třetí místo pojištěné?

Upřímně doufám, že se mu před sobotním zápasem s Plzní nepodlomí kolena a opět vsadí na mladé pušky. Ať už bude výsledek jakýkoliv. O ten jde totiž až v poslední řadě. Katastrofální podzim, na kterém Ščasný nese lví podíl, totiž měl za následek, že Sparta si opravdu může luxus v podobě toho, že jí v jarní části sezony o nic nejde. Navíc díky šňůře čtyř výher a zakopnutím Baníku s Jabloncem má na třetím místě luxusní šestibodový náskok. O účast v evropských pohárech v příští sezoně se bát rozhodně nemusíme.

Teď je jen na Spartě, pokud dokáže nabídnutý čas zužitkovat a využít jarní část s nadstavbou soutěže pro ustálení sestavy, zabudování mladíků, popř. vytipování borců, kteří si budou muset po jarní části sezony na Letné balit kufry. Osobně mám několik tipů, ale to sem nepatří. Nejdůležitější však je, že takový proces vyžaduje klid a trpělivost. Nejen ze strany vedení klubu a trenérského štábu, ale především od fanoušků.

Ano, Ščasný více než kdokoliv jiný v posledních letech přispěl k toxické atmosféře kolem týmu. Ať už to bylo svými diskutabilními zásahy do sestavy, soustavným lhaním na tiskových konferencích nebo svým neopakovatelným alibismem. V posledních týdnech se však zdá, že ve starém trenérovi se něco zlomilo, zařadil zpátečku, nasazuje mladíky, neprezentuje výsledky a předvedenou hru svého týmu v růžových brýlích a mnohé další věci.

Jistě, bezpochyby si Ščasný za mnohé reakce na svoji osobu může především sám. V poslední době padá na jeho hlavu minimálně výběr kouče Hapala, některých posil, nebo z určité části zpackaný konec podzimní části. Avšak přesto všechno je jeho setrvání ve funkci trenéra samo o sobě pozitivním impulzem, které může mužstvo přinést mnoho dobrého do budoucna.Navíc se kromě těžko uchopitelných záblesků skvělé budoucnosti na začátku jara dostavily také kýžené výsledky, které spíše, než trenérské umění dokazují, že na Ščasného stranu se opět přiklonila fotbalová štěstěna.

Štěstíčku se musí jít naproti

Dvanáct bodů ze čtyř zápasů a povedený start do jara obecně jako magická formulka skokově zvýšily psychickou odolnost mužstva, což se skvěle ukázalo jak v poslední půlhodině proti Baníku, kterou sparťané museli zvládnout v oslabení nebo během prvního poločasu v Liberci. To není málo. A v porovnání s koncem podzimu je to obrovský rozdíl.

O tuto křehkou stabilitu a příslib do budoucna je však nutné pečovat, a hlavně nezničit při prvním neúspěchu. Nechte si tak svoje zvučné „Ščasný ven!“ na stadionu a sociálních sítích pro horší časy. V současné době pro něj není důvod. Směr je nastavený dobře, stejně jako kapitán, tak doufejme, že při troše štěstí, trpělivosti a definitivního se zbavení toxické atmosféry kolem mužstva bude Sparta v nejbližších letech zase jednou železná. Vyhazování trenéra a dštění síry totiž ještě nikomu úspěch nezajistilo.