Včerejší článek věnovaný opakujícím se individuálním chybám hráčů a částečnému hledání jejich příčin končil Vláďa Dobrovolný zmínkou o jasné ose mužstva. To je podle mě další důležitý střípek do mozaiky znázorňující proč se Sparta nachází tam, kde se výsledkově i herně nachází, a proč je pro ni cesta ke zlepšení tak složitá. A nejde jen o hledání dílčích vazeb v týmu pro jednotlivé zápasy. Jde i o celkové složení kádru. Má totiž Sparta vybudovanou osu, nebo chcete-li spíše kostru, svého týmu? Nebo ještě stále nestojí na pevných základech?
Stěžejní hráči a kde je hledat
Začněme nepopulárně a zastavme se u rivalů Sparty v rámci české ligy. Když byste bez nahlížení do soupisek soupeřů z popředí tabulky (na které Sparta patřit má a věřme, že patřit i bude) měli z jejich kádrů vybrat hráče, kteří jsou pro daný klub naprosto stěžejní a dlouhodobě ukotvení v základní sestavě, asi by vám to nedělalo větší problém. A teď to zkuste u naší milované Sparty… Najdete hráče, který by měl z dlouhodobějšího hlediska jasnou pozici jak na hřišti, tak v kabině? Hráče, který by si si dlouhodobě držel svůj (nad)standard, byl týmu prospěšný a trenér se na něj mohl spolehnout?
Není to jednoduchý úkol a navíc se vracíme i na začátek sezóny, kdy Sparta hledala svého kapitána a jeho zástupce. Lídry týmu. Koho našla? Hráče, kterému vlastně až následně po jeho uzdravení hledala pozici na hřišti, přičemž nutno připomenout, že při jednom z prvních pokusů se trenér nepoučený chybami jeho předchůdců šeredně spletl. Jako jeho zástupce jednak dalšího po zranění se vracejícího obránce, aktuálně stopera přinejlepším číslo 4 hrajícího za béčko a jednak nově příchozího útočníka, který nyní nenaplňuje očekávání mnohých a plní ne úplně pochvalnými příspěvky debatní kroužky fanoušků. Jedna věc totiž je, když se vám samotnému ne úplně daří a snažíte se s tím prát a zlepšit se. Ještě daleko těžší ale je, když k tomu navrch máte dělat kapitána, vést tým, který se teprve tvoří, a brát na svá už tak dost zatížená bedra vedoucí úlohu.
Role nově příchozích hráčů
Kostra týmu tedy na Letné na pevných základech opravdu nestojí. Stavíme ji za pochodu a bolestivě. A když už onu částečnou osu (třeba středu zálohy) nalezneme, zase ji boříme. O tom ale bylo napsáno dost včera. Problém vidím v tom, že právě absence oné kostry a v podcastech tolikrát zmiňovaného leadershipu klade daleko větší nároky a tlak i na nově příchozí hráče do Sparty. Na hráče, který by u rivalů zapadnul do víceméně fungujícího týmu stojícího kolem pár hráčů jako opěrných bodů, což by mu pomohlo v adaptaci, je ve Spartě nezřídka naloženo břemeno v podobě očekávání okamžité a zásadní pomoci týmu a chopení se vůdčí role. V kombinaci s celkovým mládím a nezkušeností kádru to, světe div se, nefunguje úplně dobře.
Ano, nad Letnou se pořád ještě vznáší stín dědictví experimentu s Andreou Stramaccionim a ač ani já už nemám rád svalování viny za současnou situaci na něj, tehdejší rozbombardování týmu a nutnost stavět ho znovu postupně od základů klade na bedra Tomáše Rosického složitý úkol. Úkol, který musí zvládnout a v rámci hledání jeho řešení se vyvarovat chyb, jež se ani jemu doposud nevyhnuly. Až potom bude možné opravdu mluvit o položených základech ‚nové Sparty’…
Zdroj fotografií: www.sparta.cz
Ta kostra týmu u nás momentálně není jasná. Do budoucna můžeme kostry týmu zařadit Davida Lischku, Michala Trávníka, Martina Haška, Plavšice nebo Hložka. Ale to jsou všechno hráči, kteří jsou ještě hodně mladí nebo jsou na Spartě krátkou dobu.