Vrbův herní systém ve Spartě má k dokonalosti daleko. Slušně využívá dostupné profily a obecně jde správným směrem, má ale spoustu slabin. Rozhodl jsem se proto na některé z nich zaměřit, rozebrat je, poukázat na konkrétní situace v zápasech kdy k nim dochází a navrhnout možná řešení. Prvním problém, kterému se budu věnovat je Overcommitment. O co se jedná a jak se mu Sparta do budoucna může vyhnout?
Slovo overcommitment by se do češtiny dalo přeložit jako nadměrný závazek, nebo případně (a to je nejspíš pro náš kontext přesnější) nadměrná angažovanost. V moderním fotbale je optimální, pokud je tým schopen balancovat počet hráčů nad míčem a pod míčem. Slovy laika zkrátka nemohou útočit všichni najednou a někteří hráči musí zůstávat a bránit. Většina z nejlepších světových týmu z tohoto důvodu využívá rozestavení 235, do kterého hráči různými způsoby přechází po zisku míče.
Pěkné vlákno o 235 sepsal kolega tactico zde, můžete si zde přečíst jak do 235 přechází třeba týmy v anglické lize: https://twitter.com/simon_vecerak/status/1495374075832803330?t=xHDILbEwPgIfu9wDHv9iQA&s=19
Jednoduchá matematika ukazuje, že 235 využívá 5 hráčů v útočných zónách a 5 hráčů za míčem ve dvou řadách, které mohou pomoci s distribucí balónu a zároveň zastavují protiútoky. Kromě výborného pokrytí hřiště z hlediska defenzivy, kompaktnosti a boje proti tranzicím zároveň přináší 235 výborné pokrytí horizontálních zón (křídla, meziprostory, osa hřiště). Lze tedy pochopit, proč spousta z nejlepších trenérů nechce v útočné řádě víc hráčů než právě 5.
Sparta formaci využívá také, ale ne dostatečně stabilně. Hlavním problémem je to, že do 235 obecně přechází dost pozdě a zároveň využívá zvláštní mezikrok v podobě rozestavení 244 kolem půlky. Odkud tedy přichází problém? Teoreticky se dá tvrdit, že se Vrba snažil využít invertovaného beka Wiesnera a širokého postavení na křídle, které mu nabídnul Pešek, ale příliš křečovitě se tento nový prvek pokusil naroubovat na jeho klasické 442, které hrál vždy. To je ale jen můj názor.
Prakticky se dá říci, že jakmile se ve Spartě do útoku posune více než jeden hráč ze záložní řady (oba beci a oba záložníci), aniž by byl nahrazen někým z řady útočné (ofenzivní záložník, útočník a obě křídla) dojde k overcommitmentu. Problém tvoří hlavně příliš variabilní pozice jednoho ze středních záložníků. Vrba jim umožňuje doplňovat převážně pravý meziprostor, který jim uvolní křídlo posouvající se do kraje (většinou Pešek, proti Zlínu Haraslín). Jakmile se však záložník vydá dopředu musí být nahrazen pod míčem, v záložní řadě. Ideálně ho nahradí oba beci, kteří se invertují (posunou do středu) po bok defenzivního záložníka. Případně se může vrátit třeba ofenzivní záložník. Stejná věc se děje při vysunutí beka – musí zůstat oba záložníci. S tímhle procesem má ale Sparta velké problémy.
Ukázka ze zápasu se Zlínem:
Na obrázku níže vidíme dolet krásného balónu od Holce přímo do nohy Haraslínovi. Lze také identifikovat doposud čtyřčlennou útočnou řadu (Haraslín, Čvančara, Hložek, Karabec) a dobíhající hráče řady záložní (Wiesner a Souček).
O chvilinku později už rozpoznáváme doplnění útočné řady oběma uvedenými hráči. Nahoře je tedy pět hráčů a oba Krejčí zůstávají za míčem, který má Haraslín. Ten zpracoval balón a vede ho směrem do středu na narážečku s útočníkem.
Jenže kombinace se úplně nepovede, Zlín tady opravdu velmi kompaktně výplní střed, získá balón a jde do protiútoku.
Krejčí, který byl jako jediný hráč Sparty na ose je rychlé překonán nahrávkou a Zlín už se valí na Spartu. V levém dolním rohu se za chvíli vynoří hlava Vukadinoviče.
O okamžik později už se projevuje ztráta Krejčího, který se musel otáčet. Aktuálně je to 3 na 3, ale hráči Zlína ve druhé vlně mohou dorazit do vápna dříve než sparťané. Pokud by přišla dobrá nahrávka na Vukadina Vitík by ho dohonil nejdříve na hranici vápna….
Hrubý naštěstí nepotvrzuje svou roli výborného režiséra hry a míč pošle příliš dlouhý. Jinak se ale Zlín v podobných útocích vyžívá. Náběhoví Dramé a Vukadin, podporováni Hrubým a šikovným Tkáčem… Tohle mohlo dopadnout pro Spartu mnohem hůře.
Jakých chyb se Sparta dopustila při této akci?
Projdeme si to ještě jednou. Už na prvním obrázku je patrné, odkud vítr vane. Z jejich aktuální pozice není vůbec jasné, kdo z dvojice Wiesner a Souček doplní útočnou řadu. Podle mě by to měl být Wiesner.
K balónu je blíž a může udělat jak overlap, tak underlap do volného prostoru za obráncem, kterého vytáhnul Haraslín k lajně. Souček by zatím mohl zavřít střed a připravit se na odražený míč, nebo cirkulaci.
Jenže o chvíli později vidíme, že udělali posun oba. Oba správným směrem, jenže zbytečně. Situaci pořád může zachránit Haraslin, který si musí uvědomit, že je najednou součástí záložní řady a nemůže si tedy dovolit riskovat. Může zkusit najít Karabce nebo dát nahrávku dozadu.
To ale není jeho styl. Je to hráč, chce riskovat, chce útočit. Nejspíš si zároveň ani neuvědomuje, že za ním už jsou jen 4 hráči a že svou případnou ztrátou výrazně ohrožuje tým. Jde tedy do rizika a ztrácí míč.
Pak už se se situací dá dělat málo. LK37 je osamocený a nemá ani prostor pro taktický faul, protože je akce příliš rychlá. Krejčí starší je dle mého názoru příliš nízko, ale to už je vlastně detail.
Jedná se zkrátka o následek overcommitmentu.
Jak s tím naložit?
Za prvé je potřeba lepší komunikace mezi hráči, kterou samozřejmě podpoří i ustálení základní sestavy a taktiky. Je však zřejmé, že nejde jen o špatnou dohodu. Souček musí Wiesnera vidět a stejně jde nahoru, to jde za Vrbou.
Hráči musí jasně chápat principy, které po nich trenér chce a stavba sestavy by se měla odvíjet i od toho, jak jsou schopni tyto principy plnit. Je jasné, že Haraslin nebude chtít (a asi ani nezvládne) hrát roli bezpečného nahravače – nenechme ho tedy doplňovat záložní řadu. Krejčí 9 není úplně expert na bránění při tranzicích, nechme ho tedy pravidelněji doplňovat útočnou řadu. Karabec přináší na hřišti spoustu zajímavých prvků a dokáže ovlivnit hru odkudkoliv, dejme mu tedy volnější roli. Pavelka umí dávat góly, pusťme ho v rámci zálohy výš…
Vrba evidentně chápe hráčské profily, což lze vidět na Wiesnerovi a Peškovi. Řekl bych, že začal velmi dobře pracovat i s Krejčím, kterého už nepouští do bezhlavých útoků. Je potřeba aby to lépe zohlednil z hlediska herních situací. Je zkrátka potřeba větší pořádek.
Závěrem bych jen dodal, že rotace k 235 nutně patří. Zkuste si to představit, celá ta formace jsou vlastně trojúhelníky! I rotace je ale třeba podnikat s jasně stanovenými pravidly, jinak je overcommitment jen jedním příkladem hrozby, který může Sparta čelit.