Sparta má nového útočníka! 29.12.2023 byl oficiálně oznámen příchod Indrita Tuciho z Lokomotivy Záhřeb a v tomto textu si ho představíme. Začneme srovnáním hráče s aktuálními variantami v kádru na základě pokročilých statistických metrik. Následně se budeme věnovat hráčově typologii a jeho herním návykům z chorvatského klubu. V bonusové části na HeroHero najdete prémiovou část článku, ve které bude analýza hráčovy pozice v aktuálním kádru a odhad, jakou roli by mohl mít v plánech Briana Priskeho.
Statistické srovnání
Nejnovější člen našeho kádru posiluje Spartu po velmi povedeném podzim. Indrit Tuci oslavil v září 23. narozeniny a na podzim zaznamenal v nejvyšší chorvatské soutěži 6 branek a 3 asistence. Jeho tým NK Lokomotiva Záhřeb získal na podzim v 18 utkáních 21 bodů a drží 6. místo. Dohromady přitom klub z hlavního města nastřílel 22 branek, z nichž se tak Tuci brankou či asistencí podílel na cca 40 %.
Velmi zajímavé je srovnání mladého Albánce s aktuální jedničkou na hrot ve Spartě Janem Kuchtou. Tuci odehrál na podzim v lize 1396 minut, což je přibližně stejný počet, jako má za podzim na kontě v tuzemské soutěži Kuchta (1334 minut). Z hlediska počtu kanadských bodů v lize jsou na tom potom oba hráči úplně stejně, Kuchta se také trefil šestkrát a rovněž počet asistencí je totožný. Zde navíc podobnosti mezi oběma hráči ve statistických ukazatelích nekončí.
Tuci má o něco větší počet střel než Kuchta, když každý zápas na podzim vystřelil v průměru 2,7 krát, zatímco Kuchta 2,5 krát. Hráči jsou na tom podobně i třeba v počtu doteků ve vápně na zápas, kde Tuci zaznamenal 4 a Kuchta 4,32, nebo u procenta úspěšnosti v ofenzivních duelech – Tuci 32 % a Kuchta 36 %. U poslední zmíněné metriky je potom důležité upozornit také na čísla Olatunjiho, který byl v lize úspěšný jen ve 23 % případů.
Albánec zaostává za aktuální jedničkou v útoku v metrice očekávaných gólů, když zaznamenal v průměru 0,35 xG na zápas, zatímco Kuchta 0,43 xG. Zde je však nutné potřeba uvést kontext, kdy jistou roli hraje celková kvalita Sparty vůči zbytku ligy. Tím, jak jsou Letenští dominantní a jak kvalitní mají hráče se zároveň i zvyšuje pravděpodobnost toho, že se naši útočníci dostanou do šancí. V poměrně k lize slabší Lokomotivě bude vytvoření střelecké příležitosti pro útočníka složitější už jen z toho důvodu, že ve Spartě jsou lepší kreativci, kteří šance vytvářejí. Jinak se nabízí zajímavé srovnání z tuzemské soutěže, Tuci má totiž takřka stejná čísla jako plzeňský Chorý (0,34 xG).
Co čísla v této části textu znamenají? V první řadě to, že byl Tuci jednoznačnou jedničkou svého týmu na hrotu a byl pro jeho hru velmi podstatným článkem. Zároveň také fakt, že ačkoliv Lokomotiva nebyla v utkáních zdaleka tak dominantní jako Sparta (kupříkladu z hlediska xG si tým vytvořil celkově jen 1,31 očekávaných gólů na zápas a míč držel po dobu 48 % času, zatímco Sparta měla průměrné zápasové xG 2,18 a držení 55 % a to hrála šestkrát v deseti), hráč se byl schopen dostat do většího počtu zakončení, solidní kvalitě šancí a svému týmu pomáhal v soubojích podobnou měrou jako Kuchta Spartě.
Tuciho Lokomotiva bez míče a v brejku
Šestý tým chorvatské ligy se na podzim prezentoval poměrně komplexním fotbalem, jehož součástí bylo vyšší napadání, i hra ze středního bloku. Proti silnějším soupeřům (kupříkladu Dinamo Záhřeb, nebo Hajduk Split) většinou svěřenci trenéra Silvija Čabraji hráli trochu níž a naopak ve „snazších“ utkáních se nebáli vysokého postavení a místy takřka osobního pressingu.
Bez balónu tým působil v rozestavení 4-4-2, kde se vedle Tuciho vysunul na pozici druhého útočníka ofenzivní záložník. Tuciho rolí při napadání bylo zejména svým postavením blokovat nahrávku mezi stopery soupeře. Případně se potom „po Hřebíkovsku“ kyvadlově střídal v napadání stoperů a krytí šestky se svým kolegou v útočné linii. Když byl tým zatlačen níže, zůstával často Tuci nahoře osamělý a trochu vypadával ze hry.
Obecně lze říci, že se třiadvacetiletý fotbalista v pressingu chová celkem pasivně, dovede si však počkat na dobrou příležitost a vyrazit k napadání, nebo pomoci svým spoluhráčům bránit. V této sezóně kupříkladu dal dvě branky po reakcích na soupeřovy zpětné přihrávky gólmanovi, na které zareagoval jako první a proměnil je v nájezdy, zakončené brankou. Ve vyšším postavení nejde o vyloženého zloděje míčů, podstatné je však to, že si svou roli odehraje a jeho pozornost většinou slábne teprve, když se tým dostává úplně mimo jeho dosah. V poměru k jeho výšce a s ní spojenou pomalejší akcelerací je na tom v napadání solidně.
Ihned po zisku míče pak může týmu pomoci v cestě nahoru. Zde je potom nutné upozornit na to, že Tuci rozhodně není náběhový hráč. Delší balóny nedávají v jeho případě moc smysl, protože se většinou ani nepokouší o náběhy. Albánec je naopak vcelku užitečný zády k bráně, kde dokáže nejen balón pokrýt, ale také ho dobře distribuovat svým spoluhráčům. Tuci není zády k brance neomylný, ale dá se spolehnout na to, že si s přesnějšími odkopy a přihrávkami dovede poradit. Při brejcích je potom velmi zajímavý zejména jako distributor.
Lokomotiva podobně jako Sparta využívala dvě velmi rychlá křídla. Z tohoto důvodu mohl její hrotový útočník místy hrát níž a své spoluhráče nacházet přihrávkami. Tímto odhalujeme důležitou součást profilu nové posily. Tuci je totiž zajímavý v tom, že se často na hřišti nechová čistě jako útočník, má tendenci se zapojovat do mezihry a je celkem kreativní. Hlouběji tuto dovednost rozebereme v rámci jeho fungování v postupném útoku, platí však, že Albánec dokáže dobře vnímat dění na hřišti, a navíc disponuje velmi působivou kopací technikou, díky které dokáže trefit mnohé ze svých zamýšlených nahrávek.
Obecně vzato je hráč dobře technicky vybavený. Místy se mu stává, že balón poněkud předrží, nebo mu uskočí od nohy, to je však vzhledem k jeho výšce a vlastně i dosavadním zkušenostem celkem obvyklé. Při brejcích tedy fanoušci v chorvatské lize mohli Tuciho vídat ve standardních útočnických soubojích o míč a když se mu je podařilo vyhrát, s trochou nadsázky viděli proměnu na tvůrce hry vyhodnocujícího, zda je lepší dostat balón do klidu k vlastním obráncům, nebo se pokoušet o rychlý brejk a přihrávky do prostoru.
Indrid Tuci je navíc zakončovatel, což si ještě rozebereme v další části textu. Při brejcích tak rád týmu pomůže dobrým podržením míče, nebo nahrávkou, nejradši se však nachází na jejich koncích před brankou, v zakončení.
Tuci v postupném útoku a finální třetině
Již jsme vysvětlili, že Tuci je hráč, který raději hraje zády k bráně, než nabíhá do prostoru. V tomto ohledu je podobný i jeho herní styl v rámci postupného útoku. Nový útočník Sparty rád seskakuje níž, a hledá si prostor pro přihrávku mezi řady. Když je jeho tým na balónu velmi často se odpoutává od svých obránců (stoperů soupeře) a vyplňuje prostor mezi nimi a soupeřovou záložní řadou. Tato zvyklost má dvě pozitivní implikace. Za prvé se Tucimu dá velmi často nahrát mezi řady, odkud může buďto dojít k narážečce, nebo se hráč otáčí a posílá spoluhráče za obranu. Za druhé jeho nižší postavení místy vytáhne stopery blíž k němu, díky čemuž se vytvoří více prostoru pro náběh spoluhráče za obranu.
Naopak negativním aspektem je to, že se Tucimu stává, že z důvodu nižšího postavení nestíhá doplňovat vápno. To je však věc, která se dá jistě natrénovat a lépe navnímat. Tuciho poziční variabilita však neplatí jen pro vertikální pohyb, ale také pro pohyb horizontální. V utkáních jej bylo možné vidět v meziprostorech, nebo dokonce na kraji hřiště, když si měnil v přechodové fázi místo s křídlem. Neortodoxní chování má hráč také při nakopávaných míčích.
Lokomotiva často hrála dopředu vzduchem a občas to byl nákop přímo na Tuciho. Pokud jej spoluhráč dokázal rozumně trefit, Albánec si často dokázal poradit a útok pokračoval. Jeho efektivita se však logicky snižovala při balónech, které si musel složitě hledat. Co se týče nákopů do prodloužení, nový konkurent pro Kuchtu často dosáhl díky výšce na míč hlavou nejdříve, ale zřídkakdy se mu protečováním podařilo trefit náběh spoluhráče. Mimo typický nákop na hrot, chorvatský celek často volil i nákopy rovnou na křídla, nebo do meziprostorů. Tuci tak někdy byl přímo cílem a jindy se naopak zapojoval do souboje o odražený balón, nebo šel za obranu na prodloužení. Zkrátka měl v tomto ohledu celkem volnost a vyzkoušel si mnoho variant.
Mezihra Tuciho je specifická, ale velmi zajímavá. Pro každého útočníka je však nutné chování ve finální třetině. Zde nový sparťan místy působí jako tvořivec a v této roli je bezesporu velmi nebezpečný. Jeho největší zbraní obecně je kopací technika, která se projevuje nejen při přihrávkách, ale hlavně při střelbě, což Tuci moc dobře ví. Ve svém týmu se často ujímal ofenzivních standardek z pozic na střelu, což je pro hroťáky poměrně netypické. Stejně tak se nebál vypálit i z delší vzdálenosti, čímž poněkud připomíná třeba Tomáše Čvančaru. Proto má ostatně Tuci ještě více střel než Kuchta. Protože ví, že má ve střelbě zbraň, kterou se nebojí použít.
Mnohem častější je však hráčovo zapojení jako zabijáka ve vápně. Zde potom přichází další mírné překvapení, které si Albánská hříčka přírody přichystává na soupeře. Navzdory své výšce je totiž nebezpečnější z hlediska pohybu než z hlediska výskoku. Ve vápně je hodně těžké ho bránit, protože si dobře hledá prostor. Neváže se přitom na žádné konkrétní pozice. Umí si naběhnout na přední tyč, jak je to pro hroťáky typické, ale i na zadní, nebo na penaltu pro balón pod sebe. Jeho devízou jsou poté přesuny v samotném vápně, během kterých dokáže rychle změnit svůj prostor, podle toho, kde vnímá největší nebezpečí. Naopak ani jedna ze šesti branek, které Tuci letos vstřelil nepadla hlavou.
Tuci je tedy opravdu zvláštní exemplář. Skloubí se v něm aspekty, typické pro tradiční útočníky, jako jsou hra zády k brance, výška a instinkty zabijáka ve vápně. Zároveň má však v sobě velký přehled na hřišti, chuť hrát s míčem a vynikající kopací techniku. To vše je nicméně oslabeno jistou nekonzistencí na balónu, v soubojích a tendencí ztrácet balón. Stejně tak potom nechutí k pohybu za obranu, a možná občasnému vypadávání z koncentrace při pressingu. Na druhou stranu, s těmito aspekty si trenér Priske jistě rád pohraje.