Jaký hráč je Veljko Birmančević a s kým bude soupeřit o místo v sestavě?

Sparta minulý týden ohlásila už druhou letní posilu, kterou se stal pětadvacetiletý srbský ofenzivní univerzál Veljko Birmančević. Analyzovali jsme jeho role v předcházejících klubech, dostupná data a reporty a zeptali jsme se i profesionálního skauta. Co od něj můžeme očekávat a jaké přináší otazníky?

Birmančević je 179 cm vysoký Srb, který má na webu transfermarkt.com hodnotu 3,5 milionů eur. S touto hodnotou se jedná o třetího nejdražšího hráče, který do Sparty v poslední době přišel. Před ním je pouze Jan Kuchta a Nicolae Stanciu. Minimálně jednu sezónu (jedná se o hostování s opcí) tak na Letné bude působit opravdu vysoce ceněný fotbalista, který je navíc ve skvělém věku, kdy by se měl dostávat na vrchol svých dovedností.

Nová posila se dá považovat za pokračování sparťanské strategie, která se vyznačuje získáváním hráčů ze západních soutěží s nízkým herním vytížením. To samé platí i o Birmančevićovi, který toho ve francouzském Toulouse opravdu moc neodehrál. Hráč většinu sezóny jen paběrkoval na koncích utkání, a to navzdory tomu, že přišel za částku přes 4 miliony eur, která byla pro francouzský tým největší pod aktuálním majitelem. Toulouse navíc celou sezónu bylo zcela mimo boj o udržení a vyhrálo francouzský pohár, příležitostí tak zkrátka měla její letní akvizice až až.

Kontext nepovedené minulé sezóny je o to zajímavější, že Birmančević nebyl před příchodem žádným nazdárkem. V jeho minulém angažmá ve švédském Malmö FF si zahrál Ligu mistrů a v celkových 79 utkáních v klubu zkompletoval 29 branek a 13 asistencí, včetně bilance 8+5 v evropských pohárech a kvalifikacích.

V tomto článku se pokusíme i díky informacím od hlavního skauta společnosti 11hacks Jana Říhy vysvětlit, proč se hráč neprosadil ve Francii a které aspekty rozhodnou o jeho úspěšnosti ve Spartě. Povíme si také, jaké pozice Birmančevićovi vyhovují a jaké kvality přináší.

Herní profil a pozice na hřišti

Už od prvního pohledu a základních tělesných aspektů je velmi patrné, kterému aktuálnímu hráči v kádru se Birmančević podobá. Jeho relativně vysoká, ale zároveň hubená postava a dlouhé ruce výrazně připomínají Lukáše Haraslína. Srbský střízlík je také pravák a v mnoha utkáních v Srbsku, Švédsku i ve Francii působil na křídle. Podobně jako náš Šulo se také nebojí jít do kličky, přijímat balón mezi řadami soupeře i v lajně a rád zkouší střílet ze všech možných pozic.

Pozičně je však o něco všestrannější. Zatímco Haraslín je docela klasické křídlo, Birmančević se v mnoha ohledech podobá desítce. Jeho velkou zbraní je přitom univerzalita, dovede totiž hrát i v krajích hřiště a poradí si rovněž na pozici druhého útočníka. Na této pozici mimochodem působil také v kvalifikaci o Ligu mistrů, kde Malmö výrazně pomohl k postupu do elitní soutěže.

Podle skauta Jan Říhy může Birmančević hrát na všech ofenzivních pozicích a je velice rychlý. Svému týmu podle něj pomáhá jak s míčem, tak ve snaze jej získat. Při útočení rád využije větší volnosti, dokáže totiž být nápomocen při sbíhání níž, ale také si dovede nalézt prostor mezi řadami, či narušit soupeřovu linii náběhem za obranu. V tomto ohledu přitom záleží i na herní situaci.

Říha si všímá také hráčova umu při přebírání míče, díky němuž nová akvizice Sparty pomáhá zrychlovat akce svého týmu. V utkáních, které jsme sledovali fotbalista vybojoval mnoho standardních situací právě díky přijímání míče a šikovné technice. Skaut 11hacks však upozorňuje, že se Birmančević nejčastěji pohybuje směrem k míči, podobně jako Haraslín tak spíše balón naváží do útoku, než že by si hledal prostor za obranou. Tento fakt obecně znamená, že jde spíše o tvořivého hráče než o zakončovatele.

Zvláštní zbraní z hráčova arzenálu jsou potom náběhy za obranu. Kupříkladu v utkáních o Ligu mistrů, kde Malmö čekal Ludogoretz Razgrad, hrál švédský tým relativně opatrně a Birmančević byl jeho hlavním náběhovým hráčem. Pohyboval se tedy pod hrotovým útočníkem (tým hrál 3-5-2) a střídavě nabíhal do obou meziprostorů a za obranu. Náběhy jsou však spíše prostředkem k posunutí týmu do předfinální fáze než přímou hrozbou.

Jan Říha dodává, že hráč si obecně své vlastní šance vytváří spíš sám než pohybem ve vápně. Dovede totiž nebezpečně driblovat a hodně rád střílí, a to i z delší vzdálenosti (v sezóně 21/22 měl průměrně 4.5 střel za zápas, tj. 2. nejvyšší číslo v celé švédské lize). Samotné zakončení je u něj poměrně nekonzistentní (pouze cca jednou ze tří střel trefí branku), vzhledem k velkému počtu střel se však zvyšuje i pravděpodobnost jeho skórování. Co je pro Spartu zajímavé z hlediska jeho pohybu ve vápně, je jeho tendence si hledat prostor pro nahrávku kolem penaltového puntíku tzv. pod sebe, či přímo z druhé vlny. V současném týmu mnoho hráčů, kteří střílí z těchto pozic, není.

Z poskytnutých informací od skauta také vyplývá, že hráč podobné akce tvoří i pro spoluhráče. Mimo nahrávky pod sebe je potom kreativní především v kombinacích kolem vápna. Celkově je to potom typ hráče, který se nebojí jít do agresivních a aktivních řešení situací, což logicky vede i k častějším ztrátám míče. Ty jsou způsobeny i tím, že chodí do situací 1 proti 1. V rychlosti je v nich dost nebezpečný a minimálně získává rohy, či standardní situace, v obležení soupeřů je slabší, občas však přináší opravdu překvapivá a kvalitní řešení náročných pozic.

Jakmile tým ztratí balón Birmančević je relativně aktivní v napadání. Nejedná se o žádné pressingové monstrum (jako je třeba Jan Kuchta), je ale solidní v krytí prostoru, alespoň reaktivně se snaží napadat hráče s míčem a dovede si pohlídat svého fotbalistu. V případě potřeby pak dovede jistě být i aktivnější, záleží přitom na jeho využití v utkání. V Toulouse se musel snažit, aby dostal prostor a pressoval tak velice aktivně, ve Švédsku si mohl dovolit klidnější pohyb a šetřil síly na náběhy.

Jako největší slabinu hráče zmiňuje Říha Birmančevićovu slabou fyzikalitu. Hráč je obecně solidní v krytí míče tělem, v momentě, kdy je ale obklopen soupeři, nebo se k němu hráči dostávají na blízko, mívá problémy. Kvůli slabší schránce je také často nucen hrát míč rychleji, než by bylo nutné a vyhnout se tak podstoupení souboje. Dle skauta se obecně jedná o jeden z hlavních důvodů, proč se neprosadil ve Francii. Ostatně samotná Sparta pár let zpět zažila, jak fyzicky dominantní jsou hráči třeba z Lyonu.

Srovnání s Haraslínem a využití ve Spartě

Jak už bylo zmíněno, Birmančević je podobný Haraslínovi. To, že si Sparta pořizuje hráče podobného již dostupné variantě, nemusí samo o sobě nic znamenat. Na druhém kraji hřiště ostatně Tomáš Rosický dále doplňuje svou sbírku mladých, levonohých, ofenzivních fotbalistů. Do branky je potom naše galerie hráčů snad ještě pestřejší a nesmíme zapomenout na loňský nákup Kuchty ke Čvančarovi.

Na heatmapách Haraslína (minulá sezóna) a Birmančeviće (sezóna 2021) je dobře vidět, že Šulo hraje víc jako klasické křídlo, zatímco Veljko se hodně pohybuje i v prostoru před vápnem, který je typický spíš pro desítku.

Jenže Birmančević přichází jako nesmírně hodnotný hráč a přímo na pozici, která aktuálně patří jednomu z nejlepších hráčů uplynulého ročníku. Navíc jsou se Šulem oba v podobném věku, z naší analýzy tedy vyplývá, že se přiblížil odchod slovenského křídelníka. Dávalo by to smysl. Haraslín po nepříliš jistých výkonech v minulé sezóně a zranění na podzim zažil excelentní jaro. Vzhledem k jeho výpadku formy z konce aktuální kampaně se přitom zdá pravděpodobné, že klub vycítil vhodnou příležitost k cennému prodeji.

O to efektivnější by potom mohlo být hráče udržet pro kvalifikace do evropských pohárů, dát tím příležitost jeho srbské náhradě se aklimatizovat a pak za Haraslína získat pěkný finanční obnos. Nehledě na to, zda k odchodu hráče doopravdy dojde, je však vhodné, si zde popovídat o tom, jakou pozici vlastně v týmu zastával, potažmo potom o jakou pozici s ním bude Birmančević soupeřit a jaké jsou mezi nimi rozdíly.

Haraslín ve Spartě pod Priskem vykonával dvě role, prostřednictvím kterých byl jedním z nejnebezpečnějších hráčů týmu a v našem nejsilnějším období rovněž prakticky jedinou alternativní hrozbou k centrům a standardním situacím. První z těchto rolí bylo přebírání míče mezi řadami a jeho následné navážení do nebezpečné zóny kolem branky soupeře. Tento herní prvek byl přitom jeden z mála způsobů, kterým Sparta v útoku využívala střed hřiště.

Druhá role pak byla aktivována prohozením s Jaroslavem Zeleným, po kterém se posunul Šulo do kraje a dostával se tím do situací 1 proti 1. Zleva si takto Sparta vytvářela šance po jeho kličkách a tlačila soupeře před sebou do vápna. Získávala také nebezpečné standardky. V obou těchto způsobech je možné využít i Birmančeviće. 

Balkánská posila je (zeména díky své nepředvídatelnosti) ještě mnohem nebezpečnější ve hře mezi řadami, v blízkosti osy hřiště a v kombinacích kolem vápna. Na rozdíl od Haraslína je také hráč specifický tím, že zřídkakdy předržuje balón a naopak často akce řeší velmi rychle a za pomoci spoluhráčů. Jindy prostě vystřelí. Birmančević má obecně mnohem lepší oko na nahrávku a také komplexnější techniku na její provedení. Nelze od něj čekat nahrávky typu Kevina de Bruyneho, pomůže však týmu pohybem kolem vápna, narážečkou, nebo šikovným zpracováním míče.

I v krajích hřiště je Birmančević nebezpečný a podobně jako Haraslín se nebojí chodit v izolaci 1 proti 1. Jeho výhodou v tomto aspektu je rychlost a technika, může mu však chybět fyzická průprava, aby se dokázal dostat před protihráče, alespoň by však mohl získávat fauly a standardní situace. Hráč bude nejspíš o něco více kazit než Šulo, na druhou stranu však může přinést mnohem kvalitnější a překvapivější řešení a ve svém arzenálu má i další zajímavé zbraně.

Oproti Haraslínovi je nejnovější posila Sparty ještě nebezpečnější v nábězích za obranu, udržuje si přitom vysoký standard při vedení míče a dovede si chytře hledat prostor v předfinální fázi, na brejky tedy může být tým ještě silnější. Birmančević při nábězích doplní Jana Kuchtu v roztahování soupeřových linií. Hrát proti Spartě s vysoko postavenou obranou bude tedy ještě složitější než dřív.

Zásadní je potom hráčův pohyb kolem vápna soupeře, kde sice není zdaleka tak klinický jako jiné alternativy v našem kádru (především Kuchta, Čvančara nebo Ševčík), přináší však zcela nové způsoby otevírání defenzivy, díky nahrávkám pod sebe, kombinacím na krajích vápna a střelbě. Birmančević je rovněž zkušenější než Haraslín z hlediska větších angažmá a utkání, mohl by tedy být prospěšný v evropských pohárech, kde se bude dát využít jeho komplexní profil.

Klíčovým prvkem z hlediska působení hráče je jeho fyzická připravenost. Po roce, kdy odehrál jen něco kolem 400 minut je otázkou i jeho kondice, o to však může být sbrský fotbalista hladovější. Vzhledem k vysoké hodnotě a s ní spojenými finančními náklady na jeho působení i potenciální budoucí příchod, se od hráče budou očekávat velké věci. Bavíme se přitom nejen o jeho vlivu na hru týmu, ale zejména na efektivitu. Birmančević by měl jednoznačně střílet góly, mít kopu asistencí a celkově výrazný podíl na brankách Sparty.

Na vzniku textu se významně podílel svými informacemi chiefscout ve společnosti 11hacks Jan Říha (@HonzaRihaftbl na tw), na důležitý kontext jsme se ptali také experta na francouzský fotbal Štěpána Toumy (tw: @FotbalFrancie). Oběma tímto děkujeme za pomoc.

Vesměs se tedy bavíme o dvou předpokladech, které musí naplnit. Pokud má nahradit Haraslína, o čemž vypovídá jeho profil a typická pozice, musí se adaptovat na fyzický charakter ligy a kupříkladu zvládání četných soubojů na těsno a intenzitu bránění. Zároveň však musí být efektivní a mít dostatečný přínos pro tým z hlediska podílu na šancích. Vzhledem k jeho hernímu stylu, který obsahuje mnoho rychlých akcí a střel, musí mnoho z nich končit velkou šancí a ideálně gólem.

S jeho občasnými výpadky v pressingu by si tým měl poradit, ani Haraslín v tomto ohledu není perfektní a klíčem k našemu napadání je zejména aktivita Kuchty a Lukáše Sadílka. Pro naše 3-4-3 je potom Birmančević nesmírně zajímavý, na útočné polovině totiž dostane potřebnou volnost a měl by přitom být obklopen dostatekem hráčů pro kombinaci. Sparta se obecně musí snažit jej nenechávat příliš izolovaného a hráč musí zapracovat na své hře tělem.

Doufejme, že Birmančević pomůže Spartě být ještě rychlejší, méně předvídatelnou a nebezpečnější. Často to bude vést ke ztrátám a zakončením, nad kterými budeme kroutit hlavou, jindy by však měl přinést nadstandardní řešení, na která nejsme zvyklí my na Letné, ani naši soupeři v lize a pohárech.