Sparťanští fanoušci určitě znají starou hymnu „Železná Sparta“ od skupiny Alkehol, kde se zpívá, že soupeři dopadnou „jak slavnej Marseille Olympique.“ Tak jak to tehdy vlastně bylo?
Sezona 1991/92 a dnes již zaběhlá Liga mistrů se tehdy rozjíždí svým nultým ročníkem. Sparta, i nadále pod vedením Dušana Uhrina, se stále vyrovnává s odchodem devíti reprezentantů po mistrovství světa v Itálii z roku 1990. Dušan Uhrin tak pokračuje ve své trenérské krasojízdě, kdy i po těchto odchodech (Chovanec, Bílek, Skuhravý, Hašek a další) opět dokázal z nejdříve neznámých fotbalistů vychovat hvězdy. Objevuje se tak v základní sestavě rekordman Jiří Novotný, excelentní exekutor přímých kopů Petr „Béda“ Vrabec, pracant Michal Horňák a střelec od pána Boha Horst Siegl. V brance začíná excelovat Petr Kouba a zálohu diriguje Jiří Němec. S výčtem hráčů můžeme pokračovat, ale myslím, že už dostáváte povědomí o tehdejší síle Sparty Praha. Že to Spartě bude fungovat i nadále v lize, se tak nějak očekávalo,že i v Evropě, to už bylo velkým překvapením.
V prvním kole nově vzniklé soutěže na Spartu čeká Glasgow Rangers. Spartu čeká těžký dvojzápas, a domácí výhra 1:0 (Němec) je smazaná v druhém poločase. V prodloužení si však domácí celek vstřelil vlastní branku, a tím Sparta postoupila do dalšího kola. Tam už čeká finalista předešlého ročníku PVP, Olympique Marseille. Mimochodem tým z Marseille hned další a oficiálně první ročník Ligy mistrů vyhrál.
První zápas ve Francii je silně v režii domácích a Sparta prohrává už 3:0. V tuto chvíli je postup hodně daleko. Díky dvěma penaltám však tým z Letné koriguje skóre na 2:3 (Vrabec, Kukleta), což dává do odvety naději. Na Letné je utkání beznadějně vyprodané a v ochozech se tísní něco přes 32 tisíc natěšených diváků. Jak by také ne, když na trávník za chvílí vyběhnou borci jako Deschamps, Jean-Pierre Papin (nejlepší hráč za rok 1991 ve Francii a pětinásobný nejlepší střelec francouzské ligy v řadě), a další členové národního týmu galského kohouta. Lístek na tehdejší poměry za rozumné peníze (80 kč na hlavní tribunu), není tedy o čem přemýšlet.
Hraje se ve středu 6.11. (ač na vstupenkách je natištěn původní domluvený termín 5.11.) od 17 hodin a zaplněná Letná vítá oba celky. Sparta hrozí především ze standardních situací, kdy se po jednom z rohů ocitá v malém vápně Lumír Mistr na chvíli osamocen, ale přestřeluje. O chvíli později Kukleta šikovně uteče po levém křídle a snaží se najít Siegla centrem ve vápně. Olmeta si však míč uzme pro sebe. Z tohoto mráčku tedy ještě nezaprší. Ve 38. minutě už ale Letná exploduje radostí, když se po dlouhém autu Horňáka a vyhrané hlavičce Siegla míč dostane k Martinovi Frýdkovi a ten přízemní střelou na vzdálenější tyč prostřelí vše, co mu stojí v cestě. Sparta se ujímá vedení 1:0.
Olympique začíná tlačit, ale je to opět Sparta, kdo hrozí. Nejdříve Vrabec z přímého kopu, a o chvíli později už Siegl rozvlní síť za Olmetou podruhé. To když krásně vypíchne míč a je v situaci tři na jednoho. Siegl dlouho váhá, komu má přihrát, a když už to vypadá, že prováhal ideální šanci, střílí z hranice vápna a neomylně posílá kulatý nesmysl do sítě. V tuto chvíli panuje na lavičce Sparty i v hledišti obrovská euforie. Na straně protivníka už tolik ne. Samotný majitel klubu Bernd Tapie si dojde až na lavičku a snaží se své hráče namotivovat k vítězství. Je přeci nemyslitelné, aby tým, který má velké ambice celou Ligy mistrů vyhrát, vypadl hned ve druhém kole. Za hosty už však jen snižuje v 86. minutě Pelé (Ghana) a na víc už se hvězdný tým nezmůže. Sparta tak způsobila obrovské překvapení a oslavy na Letné můžou začít.
Mimochodem, po této sezóně přišla na Letnou nabídka na Jiřího Novotného právě z Olympique Marseille. Tehdejší vedení s trenérem však o prodeji vůbec nechtělo slyšet a Novotného nepustili.
Autor: Jan Šťastný
Jo, to byl super mač a Béda Vrabec spolu s ostatními tehdy slavného JPP naprosto vymazal.
Majitel Olympique se jmenoval Bernard Tapie. Jinak ta atmosféra byla ještě lepší než na zápase s Barcelonou, fakt pecka. Jinak byla slušný mráz, až zuby cvakaly.