Taktická a datová analýza Briana Priskeho

Brian Priske je trenérem, který má jasně stanovené herní principy, nebojí se rotovat sestavou a rozestaveními, a může toho v našem prostředí mnoho změnit. V této analýze se zaměříme převážně na jeho poslední působení, prohlédneme si některé zajímavé číselné ukazatele, budeme se věnovat principům, které ve své hře aplikuje a pokusíme se rozebrat jeho taktické požadavky prostřednictvím kombinace dat a taktické analýzy. Také se podíváme, jak by mohla vypadat jeho Sparta.

Příchod nového trenéra do Sparty si vysloužil v posledních týdnech spoustu pozornosti médií, stejně jako zvědavosti a hlavně očekávání fanoušků pražského klubu. Dánský stratég se českým fanouškům v minulosti předvedl na lavičce progresivního Midtjyllandu, když porazil před dvěma lety Slavii. V Dánsku vyhrál titul, postoupil do Ligy mistrů a následně si vyzkoušel roční angažmá v belgických Antwerpách.

Ačkoliv jeho působení v Midtjyllandu je zajímavé, jako ukazatel je z hlediska analýzy podstatnější čas strávený v Antwerpách. Jednalo se o trenérovo první zahraniční angažmá a nemohl zde tím pádem navazovat na práci koučů s podobnou filosofií, jako tomu bylo v Dánsku. Z taktického hlediska je potom vždy klíčová nejaktuálnější práce trenérů, protože pokrok a posun v tomto ohledu probíhá takřka neustále.

Právě proto jsme se v analýze Priskeho hry zaměřili převážně na jeho působení v Belgii, kde strávil celou uplynulou sezónu a dovedl tým ke čtvrtému místu v lize. Některé herní prvky z Midtjyllandu zde samozřejmě byly vidět znovu, zároveň se však v určitých ohledech dal sledovat posun a je pravděpodobné, že hra v jeho nejčerstvějším angažmá je z důvodu rostoucí samostatnosti kouče více vypovídající než jeho předcházející zkušenost.

Stálé principy a měnící se rozestavení

Začneme tím, že Priske je velmi adaptabilní. V uplynulé sezóně vyzkoušel dohromady hned několik různých formací a mimo celkem stabilní kostru často točil hráče. Zajímavé potom je, že Priskeho taktický systém z Midtjyllandu v Antwerpách vlastně opakován nebyl. Nejdůležitější je však fakt, že v trenérově filosofii, nehledě na rozestavení, existují nadřazené principy, které zkrátka týmy plní prakticky vždycky.

Z tohoto důvodu je nutno v každé herní fázi zdůraznit právě tyto nejčastější prvky, které jsou často obsaženy v datech. K tomu se u konkrétních fází zaměříme i na drobné odlišnosti, které přinášejí různé formace, a speciální pozornost budeme věnovat té, u které vidíme největší potenciál – 4312, neboli diamant.

Jak diamant a další rozestavení fungují? To je nyní potřeba popsat, neboť právě tento strukturální rámec je klíčový pro pochopení některých specialit, které Priske ve svém systému používá. Zároveň mnohé funkční prvky těchto formací v našem prostředí nejsou doposud příliš známé.

Priske v Antwerpách ze začátku používal dosti obyčejné a popravdě poněkud zastaralé 4231 s nízko stojícími křídly nucenými se starat o hlídání krajních beků soupeře. Důležité je zmínit, že na křídlech tohoto 4231 působili hráči, kteří byli velmi výrazně tvořiví a často se zapojovali do hry, stahovali se do středu a pokrývali možná až nepatřičně velké prostory. Typologicky šlo jednoznačně o meziprostorové hráče, kterých Sparta úplně na rozdávání nemá.

Co se týče 433, v Antwerpách tolik využíváno nebylo, možná tak lze použít spíš herní model Midtjyllandu, který na něm naopak stavěl výrazně. V tomto rozestavení Priske umožňoval oběma krajním záložníkům, neboli interiorům, obsazovat vysoké meziprostory, a to i v případě pressingu, čímž v podstatě rozdělil svůj tým na dva obranné valy. Tvar týmu připomínal 451 a mnoho soupeřů se už přes první val nedostalo, progresivní přihrávky totiž sebrali právě dva interioři a kraje dobře kryla křídla.

Jakmile se však kouč osamostatnil v Jupiler League, 433 hrát takřka přestal, což může znamenat, že se jednalo o čistě dánskou specialitu spojenou s filosofií a požadavky jeho předchozího zaměstnavatele. Zároveň je nutno upozornit na fakt, že Priskemu 433 v Belgii (když už ho využil) fungovalo o dost hůře než v Dánsku. Je tedy možné, že ho ve Spartě neuvidíme vůbec a pokud přece jen, snad to bude varianta z Midtjyllandu.

Ve spojení s návratem Vindheima často probírané téma přechodu na tři obránce není ve skutečnosti asi moc pravděpodobné. Trenér ho využíval jen občas a většinou šlo o reakce na soupeře se stejným rozestavením, jako v zápase proti Bruggám. Zároveň s ním tým nebyl nějak extra úspěšný a jeho provedení nebylo ničím světoborným. 

Zbývá tedy diamant, který je podle nás to nejlepší, co se v Priskeho arzenálu z Antwerp nachází. Systém využívá interiory (krajní záložníky na obou stranách vedle defenzivního záložníka) podobně jako 433, ale útočná trojice s desítkou a dvěma útočníky je mnohem variabilnější a má tvar, který přirozeně vytváří tlak na oba soupeřovi stopery. Zároveň jde o formaci, která dobře pokrývá střed hřiště.

Právě díky pozici interiorů se v diamantu dá využít častý, český, záložní profil hráče, který se pohybuje někde mezi osmičkou a desítkou. V útočné trojici pak působí jeden hráč na pozici čisté desítky, kde by mohl velmi dobře vyniknout Karabec, nebo nově příchozí Daněk a případně i Fortelný. Zbývající dva útočníci jsou profilově velmi odlišní. Priske zde požíval jeden plnohodnotný hrot, neboli prvního útočníka a jednoho spíše pomocného hráče, který okupoval meziprostory, chodil si pro balón níže a pomáhal spojovat hru, či sbírat odražené balóny (profil druhého útočníka). 

V útoku si dovedeme představit klidně Čvančaru jako prvního, a Daňka jako druhého útočníka. Druhou pozici by pak možná zvládl dokonce Haraslín, který má velký potenciál pro hru v meziprostoru a spojování řad, přičemž umí i naběhnout za obranu, čímž by roli mohl dodat patřičný říz. Čvančaru může na hrotu nahrazovat náběhový Minchev, možná by se ale hodilo sehnat ještě nějakou alternativu, Sejk totiž touto zbraní příliš nevyniká a je také spíše zájemce do řady za Daňka a Haraslína.

Toto rozestavení zároveň využívá vysoko stojící krajní obránce, což je pro dánského trenéra celkově typické. Je však nutno říci, že typologie beků ve Spartě je od těch Antwerpských i od těch z Midtjyllandu dost odlišná. 

Rozehrávka

První herní fáze přináší také první klíčový herní princip, na kterém dánský kouč staví svou filosofii. Je jím rozehrávka od brankáře. Priskeho gólman musí být naprostým expertem ve hře nohou. V Antwerpách i v Midtjyllandu pod trenérem nebyl problém se občas dostat pod tlak a v klidu si zezadu vykombinovat soupeřův pressing. Z dat jasně vychází, že jeho brankář velmi často trefuje míčem pozici levého beka, čímž překonává první linii soupeřova pressingu a nutí ho se roztáhnout do kraje hřiště.

V první fázi pak celkově dochází k relativně klidné kombinaci, kterou se tým pomalu dostává výše. O pomalejší rozehrávce vypovídá i graf porovnávající styl nahrávek týmů v Jupiler Pro League. Tento graf také prozrazuje, že Antwerpy o míč přichází o dost dříve, než nejlepší týmy v lize, což je způsobeno rychlou progresí, o které se ještě budeme bavit. Samotný tvar, který hráči zaujímají v rozehrávce, je poměrně variabilní a vždy vychází přímo z rozestavení, které tým zrovna používá. Ať už je ale formace jakákoliv, tým se uchyluje k dlouhému míči jen pod opravdu výrazným tlakem a většinou se snaží kombinovat po zemi.

Motorem rozehrávky jsou standardně střední záložníci, kteří se svým pohybem snaží nabízet obráncům a brankáři a tvoří hru týmu. Tým však zpravidla první fázi nepřeplňuje a spíše se snaží hráčům v ní dát prostor a nezatahovat sem tedy příliš fotbalistů druhého týmu. Pokud například výběr hraje v námi preferovaném diamantovém rozestavení, do první fáze se zpravidla stahuje primárně single pivot, nebo případně jeden další záložník, zatímco poslední člen tříčlenné zálohy drží vyšší pozici v meziprostoru, aby mohl přijmout progresivní přihrávku a posunout tým výš.

Tento princip by se dal připodobnit k výtahu, kdy místo standardního využití postupné „pěší“ progrese, či nákopů, přichází kolmice do meziprostoru, zrychlené převzetí míče hráčem a přesun do útočné fáze. Ve 4231 se do „vytahové“ pozice stahovala křídla, ve 433 a v diamantu ji pak okupoval výše stojící interior, nebo případně druhý útočník. 

Pro mladé sparťanské záložníky bude tento herní prvek požehnáním. Karabec, Daněk, Fortelný, Sejk a další mohou výrazně benefitovat z možnosti se učit hrát mezi řadami a v meziprostorech. Jejich hru to může výrazně posunout, jen je nutné, aby se nebáli si na přihrávku počkat a také aby byl v týmu někdo, kdo ji dovede provést. Proto je pro Spartu klíčové zařídit, aby její hráči v první fázi (stopeři, defenzivní záložník a další) byli schopni progresivních přihrávek.

Priskeho tým na půlce drží trochu nezvyklý tvar připomínající nejvíce 2-4-1-3, kde sice většinou dochází k vyplnění horizontálních útočných zón, ale jeden ze záložníků se přidává mezi liniemi, což je poměrně zvláštní, ale může to přinést další cíl pro progresivní přihrávku. Ostatně právě rychlý posun dopředu je pro hru dánského kouče typický. Soupeře se nejprve snaží ukolébat postupnou výstavbou hry a následně přichází střemhlavý útok kolmicí nahoru.

Když to přitom nejde nahrávkou mezi linie nebo do meziprostoru, pomůže si tým velmi specifickým typem nákopu, který většinou směřuje do jednoho z meziprostorů. Zajímavá je však jeho délka. Cílem těchto míčů totiž paradoxně nebývá vysoký první útočník, ale spíše soupeřův stoper, který je ale tlačen zezadu právě útočníkem a tak vlastně musí balón odhlavičkovat naslepo zpátky, což umožňuje příležitost pro zisk odraženého balónu.

Priskeho tým zároveň většinou díky jednomu volnému záložníkovi mezi liniemi přečísluje půlku hřiště, kde se zrovna hraje, takže má tým mnoho zájemců o zisk odraženého balónu (často je zde až 5 hráčů vedle sebe, kteří jsou připraveni v linii). Nákopy jsou přitom často relativně krátké a trefují prostor kousek za soupeřovou obrannou linií, není tedy úplně jednoduše možné se jim bránit jednoduchou malou domů. Branka je zkrátka stále celkem daleko.

Přechod do fáze útočné

Jak už bylo popsáno, Antwerpy často ve střední fázi na pomalou cirkulaci navázaly rychlým nákopem nebo kolmicí nahoru. Ačkoliv však tým v první fázi využíval otáčení hřiště, s přechodem do jeho středu a výš tento faktor prakticky mizí. V tomto ohledu je pak Priske podobný Pavlu Vrbovi, jehož týmy často útočí po jedné straně, kde útok začíná a i končí. Na obrázku níže si můžete povšimnout i častého one-pass switche před brankou soupeře. Samozřejmě se jedná o centry.

Poněkud zbrklý projev Sparty pod Vrbou tak pravděpodobně v případě Priskeho neprojde nikterak významnou proměnou. V čem se však dánský kouč liší, je jeho využívání častých rotací hráčů na útočné polovině. Tento princip platí primárně pro členy útočné řady, ať už je jich v rámci různých rozestavení jakýkoliv počet. V diamantu mezi sebou rotují dva útočníci a desítka, stejně jako ve 3412 a ve 4231 zase celá útočná čtyřka. 

Tyto rotace úplně neplatí pro krajní beky, kteří mají docela standardní pozici na krajích hřiště s tím, že však občas hrají opravdu hodně vysoko. V podstatě se podle jejich postavení dá poznat to, zda se tým ještě snaží držet míč a hrát v klidu, nebo jde do ostrého ataku. Na grafu níže je vidět relativně široké působné pole útočných hráčů Antwerp a naopak velmi jasně určené zóny pro pohyb beků. Invertované krajní obránce od Priskeho nelze čekat.

Útočných zbraní Priskeho týmy praktikují více. Velmi časté jsou různé typy centrů, které většinou přichází od aktivních beků, nebo kreativních křídelních hráčů. Alternativou potom jsou individuální průniky některých šikovných fotbalistů, kterým se snaží Priske dát co největší možnost projevu a nebo kolmé balóny do nohou útočníků, kteří následně hledají spoluhráče v běhu narážečkou, nebo prostrčením. Tým také často využívá cutbacky, jak je vidět na datovém grafu níže.

Agresivita, variabilita a tranzice

Pravděpodobně nejproblematičtější prvek hry Priskeho týmů je hra bez míče. O agresivitě a pressingu jeho svěřenců se u nás v prozatimních debatách řeklo hodně. Problém je však v tom, že se tento diskurz do velké míry situuje kolem jeho působení v Midtjyllandu a specificky pak kolem zápasu se Slavií.

V inkriminovaném dvojzápase s druhým pražským S se většina napadání odehrávala v již popsaném rozestavení 433. Nejednalo se však o jeho úzkou variantu, kterou je zvyklý hrát třeba Liverpool, ale široce rozkročenou verzi s vysoko stojící pěticí útočných hráčů a velkými prostory mezi jednotlivými liniemi. Hráči Midtjyllandu pak sice byli schopní na Slavii vytvořit velmi slušný tlak, do velké míry to však bylo způsobeno tím, že se do první fáze stahovali oba její obránci.

Jakmile Slavie nechala beky výš, vzniklo pro dánský tým dilema, které je dost možná největším nedostatkem Priskeho systému. Jak bránit beky soupeře? V podstatě po celou dobu působení v Dánsku byl trenér zvyklý tento problém řešit velmi konzervativně. Vysunul záložníky, aby pokryl zálohu soupeře a roztáhl křídla do stran, aby kryla nahrávku na beky. Vzniklý tvar 451 potom občas umožňoval rychlé vysunutí křídel proti stoperům a beků proti bekovi soupeře. Jakmile ale bek dostal nahrávku vzduchem, nebo se k němu zkrátka soupeři podařilo dostat balón, často se k němu muselo vracet právě křídlo. Krajní hráči Midtjyllandu tak v různých pasážích zápasů museli nahánět beky soupeře po hřišti a vracet se příliš nízko.

Midtjylland i tak pressoval obstojně, ale do velké míry to bylo způsobeno i přirozeně agresivní typologií jeho hráčů, na kterou v severském týmu dbají. V Antwerpách trenér problémy s napadáním beků také nedovedl úplně efektivně vyřešit. Zároveň se projevilo příliš časté točení rozestavení, které způsobilo, že často hráči nevěděli přesně koho mají bez balónu hlídat. Stávalo se tak například to, že pravé křídlo týmu zbytečně bránilo beka soupeře osobně ve vlastní obranné linii, zatímco levé křídlo blokovalo prostor pro přihrávku vysoko na půli soupeře a celý tvar týmu tak vypadal velmi bizarně a asymetricky.

Obecně je však ve hře Priskeho prakticky vždy vidět, že soupeřova přihrávka na krajního beka je těžko řešitelným problémem. Ve 4231 a 433 nahrávku následují křídla, což je neefektivní, pomalé a odebírá to schopnost týmu tlačit na soupeřovi stopery. V 3412 dochází prakticky k osobce a jakýkoliv kvalitní tým si s ní dokáže pár narážečkami poradit. V diamantu se Priske snaží problém s krajním obráncem řešit vysunutím interiora, které je však obvykle také příliš pomalé a soupeř tak v klidu dokáže zahájit útok. 

Krajního beka pak v diamantu alespoň následuje i útočník, čímž vzniká tlak z obou stran. Pro toto rozestavení také hraje roli to, že pressing probíhá ze správné strany (od vlastní branky k soupeřově a ne obrácenně). Zároveň bylo v zápasech zřetelně vidět, že opravdu agresivní hráč mohl tuto roli zvládnout lépe, než rozvážnější záložník. Takový Naingollan byl u svého beka zpravidla velmi brzy.

Je však nutno podotknout, že tým byl velmi efektivní v zisku míčů na pravé straně, což v podstatě může znamenat, že soupeři v belgické lze zkrátka nebyli schopní si s nabídnutým prostorem pro vlastní beky poradit. Systémová chyba se tak v Priskeho Antwerpách mohla projevit jako účinná past pro nalákání soupeře a odebrání balónu.

Problém s agresivitou je však pro dánského kouče celkově velmi typický. Jeho týmy vytváří obrovský tlak na balón, ale často je to na úkor správného pokrytí zón a celkového tvaru týmu. Hráči ze zálohy se třeba často na středu pokouší o zisk různých odpadnutých balónů, které mohou vzniknout chybou v rozehrávce, nebo odražením v souboji, či odvážné přihrávce soupeře. Pokud míče získají je potom tým schopen efektivně kombinovat a přejít do útoku, ne vždy se však tento risk vyplatí a za zálohou potom zeje díra, do které soupeř může vést svůj útok.

Jakékoliv tranziční situace pak byly pro Antwerpy oříškem. V jeho rozestaveních často působí single pivot a výš stojící interioři, takže při ztrátě balónu není tým dostatečně kompaktní na středu. Ve 4231 zase za balónem prakticky působí jen dva pivoti a stopeři. K tomu je bohužel faktem, že většina Priskeho principů se při ztrátě míče mění na slabiny a nebo dokonce často ke ztrátě vede. Přílišná agresivita hráčů v obraně je riskantní a vede k nebezpečným propadáním hráčů na středu hřiště. Velmi riskantní kolmé přihrávky při přechodu do útoku způsobují v podstatě to samé. Časté rotace útočných hráčů potom narušují strukturu týmu a znemožňují mu v případě ztráty okamžitě pressovat.

Naopak při zisku míče pak Antwerpy pod Priskem nebyly nikterak devastující v brejku. Tým balón někdy zacirkuloval, což byla ta lepší varianta, nebo se pokoušel o příliš brzkou finální nahrávku a fáze na míči se tak okamžitě po zisku rozpadla a zase se muselo napadat.

Obecně vzato pak problémy týmu s napadáním způsobily, že Priskeho svěřenci většinou hráli spíše ze středního bloku. Pokud přitom trenér dobře vybral rozestavení dařilo se hráčům Antwerp správně obsazovat prostory a ještě zůstali někteří z nich výš pro případný brejk. Celkově je však klíčové téma, zda je takový stav dlouhodobě udržitelný a zda by nebylo lepší, aby se tým snažil spíše svůj vlastní herní styl vnutit soupeři, než obráceně.

Priskeho Sparta

Jak už bylo řečeno, nový kouč letenských může přinést do Čech mnohé nové věci. V našem prostředí neexistuje tým, který by byl na půli soupeře schopný tak velkých rotací a takové rychlosti v přechodu do útočné fáze. Žádný trenér u nás nepraktikuje systém diamantu, který může být jeho nejzajímavějším příspěvkem tuzemskému fotbalu. Obecně pak doufáme, že se Priske pokusí ve svém stylu navázat spíše na fungování z Midtjyllandu, než z Antwerp, kde se jasně ukázaly různé problémy a tým působil v některých fázích poněkud nedovařeně.

Priskeho Antwerpy jsou zajímavou případovou studií, jak častá rotace rozestavení může komplikovat jejich efektivitu. Zároveň však rok v Belgii jasně ukázal, že trenér má své oblíbené principy, kterými se řídí. Mezi ně patří fyzická připravenost hráčů a (ačkoliv někdy trochu neefektivní) agresivita, rychlé kombinace a variabilita hráčů v útočné fázi, poklidná rozehrávka od brankáře a snaha na vlastní půli držet balón. Kouč má zároveň v rukávu pár zajímavostí, jako jsou využití interiorů, originální standardky, dlouhé auty, nebo specifické nakopávání míčů do zóny těsně za stoperem soupeře.

Pro Spartu bude klíčové, aby si trenér uvědomil některé své limity a ideálně na nich byl schopen pracovat. Troufáme si tvrdit, že jeho pobyt v Antwerpách ho mohl v mnohém obohatit a obzvláště ke konci angažmá pak měl spoustu času na experimentování, neboť už bylo nejspíš o jeho budoucnosti rozhodnuto. Trenér Spartě dodá spoustu zajímavých principů hry, které mohou mnoha jejím hráčům sedět. Jistě bude potřeba zapracovat na hře některých z nich v meziprostorech, mezi liniemi a také na celkové fyzické připravenosti a mobilitě.

Obecně vzato však Priske rozhodně není sázka na jistotu, jeho taktický systém není zdaleka dokonalý a ačkoliv je to v mnohém progresivní trenér, některé jeho prvky bývají poněkud zastaralé. Obzvláště důležité je potom upozornit na jeho kuriózní cit pro detail v některých herních momentech a naopak poněkud nedovařený celkový obraz herního projevu a nedostatečně pevnou strukturu. Trenér by podle nás měl pracovat co nejvíce na jednom, nebo maximálně dvou rozestaveních a v rámci jich potom aplikovat některé své oblíbené vychytávky, rotace a kombinace, přiliš časté změny mohou být cestou do pekel.

Celkově je pak možné, že jeho působení v Antwerpách bylo ovlivněno různými faktory, které nejsme schopni poznat a naopak ve Spartě bude jeho prostředí nastaveno lépe. Přechod do cizí země může být pro mladší trenéry komplikovaný a je otázka, jak velkou důvěru dostal při aplikování svých metod. Zároveň mnohé výše uvedené negativní argumenty předpokládájí, že týmy proti jeho Spartě budou schopné využít některé její budoucí slabiny, což však rozhodně není jistota. Naopak kvalita Belgické ligy je vůči Fortuna lize prakticky nesrovnatelná, stejně jako je nesrovnatelná kvalita jím vedených týmů vůči lize. Sparta je přeci jen, co se týče hráčské kvality oproti zbyku naší soutěže blíže pozici Midtjyllandu, než Antwerpám.

Sečteno podtrženo, když Priske zlepší pressing a na Spartě dovedou správně doplnit kádr, vyřešit některé chybějící pozice a namotivovat hráče, aby se posouvali a odevzdali novému trenérovi maximum, mohlo by být na Letné veselo. Zahraniční trenér snad přinese dostatek zajímavých a kvalitních impulzů, které našemu fotbalu mohou jen prospět.

Na této analýze jsme pracovali s kolegou datovým analytikem. Zde je jeho profil, všechny grafiky a data vytvářel a zpracoval on, tímto mu ještě jednou děkuji za spolupráci.

Statistické prvky:

Maintenance = ball possessions in which a team looks to maintain and secure possession of the ball within the defensive area of the pitch (own half + 5 metres behind the halfway line).

Build Up = ball possessions in which a team is looking for opportunities to attack (the area between the halfway line and the opponent’s penalty box).

Persistent Threat = ball possessions in which a team is looking for opportunities to score a goal (in the attacking third). The time spent in possession must be more than 6s to be counted as a Persistent Threat possession.

Directness = a measure of usage of long balls when the forward distance is greater than 20 meters (indicating 0 points), and it reaches 20 points at distance >= 40 meters.

Counters = a number of shots from the fast break

High press = capturing how high up the pitch a team regains possession. High press recoveries are those higher than 5 metres behind the halfway line. The value increases linearly up until 15 metres into the opposition’s half, where it reaches 100 percent from there to the end line.

Field-Filt = given as a percentage similar to possession, but it counts how many passes a team has in the attacking third.

(O)PPDA = a number of passes allowed by the defending team divided by the total number of defensive actions

Quick Release = a number of two quick passes which are in the same sequence, lasting <2 seconds, and both must be successful.

GK Pass Distance/Shot distance: The smaller distance is, the bar is longer.

Passing = a number of passes per match

Crossing tendency = a number of crosses entered the box as opposed to normal passes to enter the box.

“Limited area” to box = a number passes from the limited area (Zone 14, Half-space, etc.) to the box divided by number of all passes entered the box

“Limited area” play = a number passes from the limited area (Zone 14, Half-space, etc.) divided by a number of all passes.

Switch of play = how often a team is looking to exploit space on another side of the pitch when possession is kept on one side and is quickly played to the other (one-pass and two-pass switches / number of all passes).

Cutbacks = a number of all cutbacks divided by all passes entered the box