Strach a prachy jsem nikdy neměl – Jaromír Blažek

Největší úspěchy:
7x Mistr české ligy a 4x vítěz domácího poháru
1x bronzová medaile z ME 2014

Statistika:
V české nejvyšší soutěži 401 odehraných zápasů, 157 vychytaných nul
V německé Bundeslize 25 odchytaných zápasů
Stálý člen národního týmu (2000-08), 14 odehraných zápasů. Účastník 3 ME a 1 MS

Kariéra:
1990-99 SK Slavia Praha, České Budějovice, FK Viktoria Žižkov a Bohemians Praha
2000-07 AC Sparta Praha
2007-08 1. FC Norimberk
2008-11 AC Sparta Praha
2011-15 FC Vysočina Jihlava

 

Začneme Vašimi začátky. Prošel jste mládeží v Blansku, rovnou jste byl brankář?
Fotbal jsem hrál odmala, po ulicích a tak, prostě klasika. Řízeně potom od osmi let v Blansku. Otec tam předtím dělal brankáře,takže mi trenér řekl –táta chytal, běž chytat taky. A bylo to.

A co pak ta Slavia? 😊
Ale tak to není, „co ta Slávia“. Mně bylo tehdy snad dvanáct, když táta šel za prací do Prahy. A v tý práci se setkal s panem Fabankou, co tuhle věkovou skupinu trénoval ve Slavii. Šel jsem se tam podívat, zůstal jsem tam a dá se říct, že jsem rád za ty trenéry, který jsem tam potkal. Který mě to všechno naučili a nějak vedli. To, že jsem tam byl asi do 24 let… Ale jak bych to řekl. Byl jsem ve Slávii, ale spíš v mládeži. Ve chvíli, kdy jsem začal cítit, že tam nejsem úplně potřebnej, přestoupil jsem do Bohemky. Možná jsem teda potřebnej byl, jen jsem si to třeba špatně vyložil. Teď už je to jedno.

Za áčko jsem odehrál asi osm zápasů. Spíš jsem byl na hostování, Budějovice, Viktorka a tak.

V profesionálním fotbale nejdřív Slavia, Budějovice, Žižkov, Bohemians. Jde říct, na které z těchto angažmá vzpomínáte nejlépe?
Žižkov a Budějovice byly fajn, ale byly to hostovačky na rok. Stejně jako když už jsem byl ve Spartě a šel na rok do Příbrami. Já ale říkám, že díky trenéru Petrželovi a Bohemce jsem se dostal do Sparty. V tom týmu jsem se setkal se skvělou partou lidí, kteří to dělali srdcem.

Ten váš přestup byl snad chvíli po zápase Bohemka – Sparta, že?
To bylo tak, že mně v zimě končila smlouva v Bohemce, protože tři roky předtím jsem tam přišel taky v zimě. Kdyby za mnou tenkrát někdo z Bohemky přišel a nabídl mi slušnou smlouvu, zůstal bych. Jenže tam se stalo to neštěstí s Honzou Sanytrníkem, s kterým jsme byli domluveni, že si sedneme a uděláme novou smlouvou. Jenže tím, jak on už vlastně nebyl, tak to nikdo moc neřešil. No a já pak šel za vedením a trenérem a řekl jsem jim, že mám nabídku ze Sparty. Tak mi hned taky nabízeli smlouvu. Jenže na to už měli půl roku předtím a nic se nedělo. Takže jsem jim řekl, že jsem jim za všechno vděčnej, ale že chci do Sparty.

A že po jednom zápase… to si nemyslím. Tam byli lidi, kteří věděli, co dělají. Trénoval Ivan Hašek, byl tam pan Pelta a pan Košťál… To nejsou hloupí lidi, kteří by někoho udělali kvůli jednomu zápasu.

Od roku 2000 už jste ve Spartě a okamžitě jednička. Jaké byly začátky?
Přišel jsem, chytal a udělal se titul. Někdy na podzim jsem se zranil. Zastoupil mě Tomáš (Poštulka – pozn. red.), ale ještě do zimy jsem byl zpátky. Na jaře se udělal druhej titul. Pak odešel Ivan Hašek, přišel pan Hřebík a přišel Petr Čech. Začal jsem chytat, ale po třech kolech jsem mazal do Příbrami na hostování.

Po příchodu Petra Čecha jste byl dvojka a měl jste blízko přestupu do Štrasburku. Proč to tehdy nevyšlo?
To bylo po návratu z Příbrami. Ve Spartě mi bylo naznačeno, že se se mnou nepočítá. Byl tam novej trenér (Josef Jarabinský) a já se Štrasburkem začal normálně přípravu. Ivan Hašek už byl ve Štrasburku jako trenér a nevěděl, jak to bude s Chilavertem. Odjel na mistrovství světa a mohl se zranit. Byl jsem s nima na soustředění, ale Chilavert přijel v pohodě, takže jsem se vrátil zpátky do Sparty. Byl jsem v juniorce, nebo vlastně v „béčku“. No a to už je zase další příběh.

Ve Spartě jste byl sedm let..
(přeruší mě) Sedm let určitě ne. Bylo to víc.

Jasně, sedm let, pauza a další tři roky. Zažil jste hodně trenérů. Na kterého vzpomínáte nejraději?

Já to počítám na jedenáct mínus dva, takže devět sezon. Jedna sezona Norimberk a jedna v Příbrami na hostovačkách. No a já se nijak netajím tím, že nejlíp mi tam bylo s Ivanem Haškem, kterej mě tam asi chtěl a přivedl si mě. Pak se tam ti trenéři střídali už víc. Vzpomínám na Víťu Lavičku, ale taky na Jirku Kotrbu, se kterým se udělal největší úspěch v Lize mistrů.

Třeba Míra Slepička říkal, že všichni trenéři jsou vesměs stejný. Že se jen liší intenzita tréninku. Jak to vidíte vy?
Rozdíl je v náplni a intenzitě. Třeba za trenéra Jarabinskýho jsme trénovali jako koně a že bysme někoho nějak víc válcovali, to ne.

Zaregistroval jste výrok Tomáše Koubka o tom, jak se mají dělat tréninky atd?Zaregistroval. Nevím, jak se dělají tréninky jinde. Teď jako trenér se to snažím dělat co nejlíp a někomu to předat.

Taky jsem byl venku, v nároďáku a tak dále. Ale pořád si myslím, že to je hlavně o hráčích. Pokud k tomu přistoupí správně, nebude se řešit trenér.

Vy máte licenci, nebo si ji děláte?
Mám tu nejvyšší jako trenér brankářů. Hlavní trenér nebo asistent mě neláká. To není moje ambice. Chci dělat v tom, v čem jsem dělal celej život a předat to někomu dalšímu, pokud bude zájem. Jako třeba teď v Bohemce.

Takže jste v Bohemce? Někde jsem četl, že jste byl trenér brankářů v Boleslavi.
V Boleslavi jsem byl dva měsíce, leden a únor, pak vyhodili trenéra Uhrina a nás všechny s ním. Takže teď jsem v Bohemce. Ono je to vlastně úsměvný. Z klubu, pro kterej bych to chtěl dělat, mě neosloví nikdo. U konkurence jsou naopak rádi, že tam jsem. Je mi to trošku nepochopitelný…asi to tam někdo umí dělat líp.

Odchytal jste spoustu zápasů v Lize mistrů. Je nějaký, který vám utkvěl vyloženě v paměti?
Sparta – Lazio 1:0. Samozřejmě tam byly jiný velký zápasy: Manchester, Arsenal a tak dále. Ale já to beru z pohledu toho, o co se hrálo a co se povedlo. Tam byla ta euforie úplně největší. Už snad ani nejde nic víc. Víte, že když vyhrajete, jdete dál. No a vy ten vítěznej gól dáte v 90. minutě.

Strašnej byl předvánoční zápas v Lyonu, kde jsme dostali bůra. To bylo to nejhorší, co jsem v LM zažil. Na to bych nerad vzpomínal, protože jsem se pod to podepsal i já. Tehdy tou prohrou jsme asi podřízli větev trenéru Strakovi.

A co tataráček, jak vzpomínáte?
Medializovanej byl jednou, tehdy před derby. Jinak jsme si ho občas dávali po zápase k pivu.

Když už jsme zmínili tataráček, nejde se nezeptat na osobu Franze Straky. Jaký byl?Hodně impulzivní.Skvělý motivátor. Ale myslím, a to bylo vidět i v dalších působeních, že je to trenér, co umí ten tým nakopnout, dát mu impulz. Ale pak je otázka, co dál. Neumím říct, jak by to bylo, kdyby zůstal.

My jsme s ním měli super vztah, tréninky nás bavily. Ale je otázka, jak by to zvládl ukočírovat dál.

Tykáte mu? Nebo vlastně trenérům spíš tykáte, nebo vykáte?
Řeknu to takhle. Tykám těm,proti kterým jsem hrál. Když jsem Pepovi Chovancovi na hřišti říkal „ty vole“, „pane trenére“ by ze mě pak lezlo dost ztěžka. To stejný s Míšou Bílkem, Ivanem Haškem. To by vypadalo i divně, kdybych jim vykal.

Jak se vlastně pro brankáře liší příprava na Ligu mistrů a naši ligu? Je v tom vůbec rozdíl?
To je podle soupeře. Ale v Lize mistrů je člověk přeci jenom o dost víc nažhavenej,koncentrovanej. Když to vezmu podle sebe, připravoval jsem se víc, protože s těmi hráči se člověk moc často nepotkává. A musí umět přepnout o ten level, někdy o dva výš. Všechno je rychlejší, intenzivnější. No a pak česká liga… Největší problém byl ten přechod zpátky.

Hrát Ligu mistrů ve středu na Manchesteru před nějakými sedmdesáti tisíci a pak jet o víkendu do Blšan, kde je dvě stě platících. To pak člověk přijde na rozcvičku před zápasem, kde je šest lidí. Honza Stejskal mi kope míče, abych se rozchytal. Tak k němu jdu a říkám: „Ty vole, Honzo, teď mi řekni, co my tady děláme? Proč tady dneska vůbec jsem. Najdi mi nějakej důvod.“(smích)Tohle jsou ty nejhorší zápasy. Jak pro brankáře, tak pro hráče. Jde o to jakkoli vyhrát a odjet do prdele (smích).

Jak jste se připravoval na střelce, kteří proti vám nastupovali?
V český lize ty lidi člověk zná. V Lize mistrů taky, ale z televize (smích). Ale já jsem se připravoval vždycky svědomitě. Pak je třeba na trenérovi brankářů, aby řekl: kdyby byla pentle, tak ten ji kope tam, tenhle tam. Tenhle hráč zakončuje takhle a takhle. Ale před zápasem jsem vyhledával místa, kde jsem byl sám. Tam jsem se sám protahoval, nějak jsem si to procházel v hlavě a pak se šel převlíknout a na hřiště.

Myslím, že to fungovalo výborně.
To nevím, to musí říct jiní. Ale já vždycky říkám, aby se jednoduché věci nedělaly složitě. Fotbal je jednoduchá věc. Jde o to dát o gól víc než soupeř (smích).

Pamatuju si vás, že jste měl skvělé výběhy. Byl jste silný jeden na jednoho. Lze to nějak naučit?
Musíte mít od přírody rychlé nohy. Samozřejmě, dá se to nějak zlepšovat, ale když tam není základ, nejde to. To je jako u sprinterů. Buď to tam mají, nebo ne. Pak intuice. Další věci se dají naučit, to je potom o praxi. Každej protihráč se aspoň jednou podívá na zem, na balón. No a to je ta chvíle, kdy má gólman vyběhnout. On pak zvedne hlavu a zjistí, že od něj nejste pět metrů, ale dva. Může zazmatkovat.

Takže já teď vždycky říkám, kluci, koukejte na něj. On se jednou podívá na zem a v tu chvíli musíte být rychlí. Ideální samozřejmě, když mu to ještě odskočí.

Takže jste se nepřipravoval nějak vyloženě na konkrétní hráče? Třeba na Nistelrooye z Manchesteru?
Nistelrooy… Víme, že tam hraje, že dává hodně gólů. No a v Manchesteru mi dal čtyři. Můžete se připravovat, jak chcete, ale on vám to tam pak stejně nasype. Jeden hlavou, jeden střelou, další z dorážky. To tak prostě je.

Pamatujete si někoho, z koho jste měl strach, nebo kdo vám nedal spát? Kdo měl silnou ránu?
To nevím, tahle jsem to nikdy neřešil, nesledoval. Já vždycky říkám, že jsou dvě věci, co jsem nikdy neměl. Strach a prachy (smích).  Takže jsem nikoho vyloženě neřešil. Ale věděl jsem, že když je tam hráč jako Horváth, že z toho přímáku ohrozí branku. Tak jsem byl na pozoru.

A někdo takhle ze Sparty?
Ježíš, těch bylo. Třeba Jirka Jarošík měl ránu, jak když kopne kůň. Ale takových fotbalistů tam bylo hodně. Pro mě byl ale ve Spartě největším fotbalovým géniem Honza Šimák. Já vždycky říkám, že fotbalistu nepoznáte podle toho, kolik udělá nožiček nebo kliček. Ale dejte mu ze strany centr a ať to trefí volejem do branky. Když to vezmu teď, tak dneska ti hráči trefujou tramvaje a okolní baráky.

Když takhle trénoval Horst Siegl s Vráťou Lokvencem, tak si právě ještě tohle přidávali po tréninku. Míša Horňák jim centroval z pravý strany a oni si každej dali pět, deset. Ale ne z malýho vápna, z velkýho. A trefovali bránu. Nikam Pánu Bohu do oken. A to stejný měl ten Šimák. Taky to neskutečně trefoval. Už jak se k tomu stavěl, bylo jasný, že to půjde do brány.Kličky jsou fajn, ale pro mě je dobrej fotbalista ten, co pravidelně trefuje tohle.

Zažil jste v kabině spoustu skvělých hráčů. Na koho vzpomínáte nejraději? Byl jste s brankáři na pokoji?
S brankáři snad ani ne. Vím, že jsem byl s Tomem Hübschmanem, Zdenou Grygerou. Pak jsem byl s Řepou, ale to se nedalo. Tam bylo furt nahulíno. A to je co říct, když to řeknu já, protože já jsem taky kuřák (smích).  Jsem mu říkal, ty si vem vlastní pokoj, když furt hulíš, to se nedá tohle (smích).

Co říkáte na Tomáše Řepku a jeho současnou situaci. Nemusíte odpovídat, jestli nechcete.
V pohodě, nemám s tím problém. Já byl u něj v tom jeho pořadu a zrovna nedávno jsem s ním mluvil. Ale my se o tomhle nebavíme. Nemám potřebu se ho ptát – ty vole, co se to děje. To je každýho věc, jak si žije svůj život. Bohužel Tomáš, no, je to tak, jak to je. Říkal jsem mu, ať jde dělat do fotbalu. Ať si udělá licenci a jde do toho. On vždycky jenom, že teď není zrovna vhodná doba. Do hlavy mu nevidím, ale myslím, že je to škoda.

Já jsem v kontaktu vlastně i s Vlaďkou. Já jsem s oběma kamarád. Já je ani jednoho kvůli tomu nepřestanu mít rád, to je jejich věc, jejich život.

Za vaši kariéru ve Spartě spousta hráčů uspěla, ale spousta ne. Napadá vás, proč někteří, ač talentovaní, ve Spartě neuspějí?
Uspěje jenom minimum hráčů. Například Plzeň „způsobili“ hráči, kteří nemohli hrát ve Spartě. Je to hodně o hlavě. V tomhle to má teď Sparta hodně jednoduchý. Je tam hodně cizinců a nerozumí, co se o nich píše (smích). On je jeden extrém vědět všechno a trápit se tím a pak je druhej extrém, kdy nevím, co se píše, a je mi to jedno a odehraju si to svoje.

Hodně se mluví, že tu jsou rozdíloví hráči jako třeba Kanga. (prstem kreslí na stůl) Tak tady je půlka, tady je vápno  a on je tady, u obránců. Ve vápně vidět není, akorát pak vystřelí z třiceti metrů. A to ještě, kdyby tam byl fakt brankář, tak mu tu ránu chytí. A podle mě hodně zpomaluje a brzdí hru. Pak se člověk podívá, kde je Frýdek, kterej hraje pod ním. Centruje,  zakončuje z vápna. Ono je hezký, že Kanga nekazí přihrávky, jenže když to dává do strany, tak ještě aby. Já bych asi od záložníka chtěl něco jinýho. Aby se dostával do vápna, podporoval útok.

K hráčům, co přišli: tam je problém, že oni často byli ve svým týmu nejlepší. Jenže ve Spartě je takovejch hráčů jedenáct. Ze Slovácka přišli Blaha s Malárem a každej odehráli snad jeden zápas.

Nebo Pacanda
No, ale tak ten měl i jiných problémů dost… Ale abych to shrnul. Hrát ve Spartě není prdel.

Ještě jako hráč, pročítal jste noviny, diskuze na internetu a tak?
Řeknu to takhle. Na začátku tyhle diskuze ještě nebyly. Ale pak když už jo, tak diskuze jsem nikdy nečetl. Určitě se stalo, že mě nasralo, jak o mě někde píšou. Ale s novináři člověk nevyhraje, to nemá cenu. Ale když mi někdo vadil, tak jsem s nima nemluvil a oni si to napsali podle svýho. Když byl někdo, kdo mě fakt naštval, tak jsem si ho uložil jako nezvedat.

Prozradíte nějaké jméno?
Já je ani nevím. Prostě nezvedat. Nejsou to desítky, je to jeden, dva. Ale dodneška s nima prostě nekomunikuju. Já to tehdy i nějak nahlas řekl, ozval jsem se. Ať mi prostě z Blesku už nevolaj. No a od tý doby mám zaplaťpánbůh klid. Fakt nevolaj. Ale vím, že někdo to vyhledává, že bez toho nemůže žít.

Jsem ale rád, že jsem nikdy nebyl medializovanej a teď mám klid.

Se Spartou šest titulů, lze říct, na který vzpomínáte nejraději?
Určitě na ten první. To byla největší euforie.

Byl jste na hodně akcích reprezentace. Třikrát ME, jednou MS. Jak na to vzpomínáte?
Na to se nedá zapomenout. Kolik to bylo let, sedm? Ale vždycky, když se sešla ta parta i realizák, tak to bylo super. Pro kluky, kteří hrajou nároďák, ligy a poháry, je to náročný. Hlavně časově, i pro jejich rodiny. Pořád jste pryč, liga, poháry a pak přijde nároďák a zase si balíte. Je to náročný, ale nikdy to nebylo tak, že by se mi nechtělo. Vždycky jsem se moc těšil.

To mužstvo skvěle drželo pohromadě a bylo to vidět i na hřišti. Že se dařilo a jeden stál za druhým.

Šest titulů se Spartou. Klub dostane pohár, ale co vlastně dostanou hráči?
Na FAČRu medaile.

Máte je někde vystavené?
Všechno je v krabicích. Nejsem typ, co si vystavuje poháry, leští je a pak se na ně chodí koukat. Proběhlo to, paráda. Když to někdy budou chtít vidět děti nebo vnoučata, fajn, rád ukážu. Ale jinak ne.

Míra Slepička o vás řekl, že jste vůbec nejlepší brankář, kterého kdy viděl. Co vy na to?
Každej má svýho favorita (smích). Míru jsem měl rád, byl a je to takovej normální fajn kluk. Já ho pak zažil ještě v Příbrami. To tam byl i Horst Siegl, Mára Kulič, Otepka, Slepička. Tehdy jsme tam hráli UEFU. Trénoval nás Kotrba.

A co odchod do Norimberku? Jak se to upeklo?
To já ani nevím, jak se to upeklo. Tam byl trenér, co mě chtěl už před Eurem 2004, když Sparta měnila majitele. V té době mi ležela na stole smlouva s Mönchendblachem. Přišel za mnou nový majitel pan Křetínský. A ten mi řekl, že přeci hned nemůže prodat nejlepšího hráče. Tak mi řekl : „Až se vrátíš z dovolené, vylepšíme ti smlouvu tady.“

V Mönchenglandbachu tehdy jako sportovní ředitel pracoval člověk, který mě pak – už jako trenér – chtěl i do Norimberku.

Vy jste si tykali s Danem Křetínským?
Já mu začal tykat. Seděli jsme s Tomášem Hübschmanem u stolu, najednou k nám někdo jde. Tomáš říká, že tohle je pan Křetínský a já: „Jé, ahoj.“ A podávám mu ruku. A on: „Já jsem nový majitel Sparty.“ A já: „Aha, tak to spíš ‚dobrý den‘, co?“ A on: „Dobrý, zůstaneme u toho, ty jsi stejně starší.“ (smích) Takže od tý doby jsme si tykali.

V Německu jste vydržel jen rok, nebyla to škoda?
Tam to funguje tak, že máte smlouvu na 1. Bundesligu. No a my sestoupili. Byla to škoda, v poháru se dařilo, ale v lize špatný. No a po sestupu jde plat na polovinu. Máte smlouvu na 1. Bundesligu a pokud vám do určitýho data nenabídnou smlouvu na tu druhou, jste v podstatě volnej hráč. Tehdy mi zavolal Honza Stejskal a ptal se mě, jak to se mnou vypadá. A říká mi, jestli se nechci vrátit. Tak mu říkám, že teda asi jo.

No a po odchodu ze Sparty Jihlava. Proč zrovna Jihlava?
Byly tehdy i jiný nabídky, ale já chtěl skončit. Ten konec ve Spartě mě totiž nějak sebral.  Zavolal mi pan Paska a povídal, že zájem má Jihlava, co bych na to říkal. Nechtělo se mi. Řekl jsem, že ne, že na to fakt kašlu. On na to, že by se mnou rád mluvil pan majitel. No a ten mi řekl, že chtějí postoupit do první ligy, že bych jim s tím mohl pomoct a pak se nějak domluvíme, co dál. Nakonec jsme se dohodli a já si mohl prodloužit ten svůj fotbalovej život. Pak jsem skončil a dělal ještě trenéra brankářů.

Tam byl ještě takovej paradox. Já už když jsem tam šel, tak jsem tomu majiteli slíbil, že když postoupíme, zůstanu. No a najednou mi zvoní telefon a tam: „Ahoj Jardo, tady Šádek. Co bys tomu říkal, jít do Plzně? Potřebujeme gólmana. I trenér (Vrba – pozn. red.) by s tebou chtěl mluvit. Tak jsme se tehdy sešli v Brně. Šel jsem za majitelem Jihlavy a říkám mu, že je zájem z Plzně. Už to samozřejmě věděl. Ale taky jsem řekl, že rád zůstanu, ale pokud mě budou chtít prodat, tak se zlobit nebudu. Že je to na něm. Asi za pár dní mi volal a říká mi: „No hele, tak jsem souhlasil. Ale řekl jsem, že za tebe chci Horvátha, Bakoše a Limberskýho a s tím oni nesouhlasili, tak tady zůstaváš.“ (smích) Takže jsem zůstal. Pak šel do Plzně Matúš Kozáčik.

Je nějaká šance, že vás uvidíme na Spartě?
To asi není otázka na mě.

Tak jinak, vy byste byl pro?
Mě teď uvidíte tady na Spartě (futsal). A doufám, že to přiláká i víc lidí. Fakt tomu tady věřím. Máme zase jinej tým než loni, něco trošku jinýho. A myslím, že letos to bude i lepší. Vlastně máme nejlepší hráče z Čech, takže by to mohlo klapnout. Loni jsme to potřebovali nastartovat, teď to potřebujeme vyhrát.

Taky se moc neví, že vaším bratrancem je Radek Štěpánek. Fandí správnému týmu?Chodil na mě, když jsme hráli Ligu mistrů. Myslím, že fandí správnýmu týmu. Slávii určitě nefandí.

Leave a Reply

avatar
300
  Subscribe  
Upozornit na