Boj srdce s rozumem

Jistě vás v posledních dnech neminul názorový střet spojený s přestupem Jakuba Brabce do Plzně. Spektrum reakcí bylo široké a obsahovalo vše možné od opovržení, kde padaly termíny jako „had“ či „zrádce“, přes částečné pochopení až po konstatování, že se jedná o logický a přirozený krok pro všechny zúčastněné strany. Kde leží pravda? V podstatě všude.

Vztah fanouška s klubem není lehko uchopitelná věc. Každý z nás má totiž nastavené jinak, jak o věcech smýšlí. Jednou převáží logika, podruhé emoce. Vždy se jedná o kombinaci obou těchto věcí a výsledná reakce je často důsledek toho, který vliv zrovna převažuje.

Zastoupení obou komponentů výsledného vztahu by však mělo být patrné. Bez emocí nemůžete danému klubu fandit a stal by se z vás jen nestranný pozorovatel. Absenci rozumu není zdravá prakticky v žádné lidské činnosti a není třeba ji blíže komentovat.

Misky vah jsou hodně vyrovnané

Příkladů tohoto „souboje“ je celá řada. Jistě jste někdy ve svém okolí narazili na diskuzi, zdali v pohárově Evropě fandí Slávii nebo Plzni. Odpovědi jsou různorodé právě z výše uvedeného důvodu. Ten, který uvažuje více srdcem, nemůže přát hlavním konkurentům. Vždyť je to přeci hlavní rival, proč bych mu měl tedy přát nějaký úspěch? Kde naopak převládne racionalita, bude s největší pravděpodobností dominovat argument ohledně společného koeficientu.

Není tedy vůbec překvapivé ani to, že sportovní komentátoři, kteří mají (nebo by alespoň měli mít) racionální pohled na příslušnou věc, budou přát českým klubům a ani nebudou mít problém s přestupy hráčů mezi kluby, byť se může jednat o velké rivaly.

A jak z toho ven u nás fanoušků? Jelikož postoj každého z nás formuje jedinečný mix emocí a racionality, nesuďme ostatní, když ten jejich „koktejl“ je jinak umíchaný. Ve výsledku jsou přeci všechny naše koktejly rudé.

Leave a Reply

avatar
300
  Subscribe  
Upozornit na