Kdyby to byl filmový scénář, pozoruhodné Wimbledon dobrodružství Arthura Feryho by pravděpodobně nikdy nedošlo na velké plátno, protože by se to zdálo příliš směšně nereálné na to, aby tomu kdo uvěřil.
23letý hráč, který vyrostl jen kousek od středového kurtu, byl na začátku turnaje světově na 114. místě, s divokou kartou a pouhými dvěma vítěznými zápasy na grandslamech. Být semifinalistou Wimbledonu?
Arthur Fery slaví své šokující vítězství.
To si ze mě děláš srandu.
Ve skutečnosti je to jen polovina tohoto mimořádně pozoruhodného sportovního příběhu, který by mohl mít závěr srovnatelný s čímkoli v dějinách Wimbledonu.
Fery se v pátek utká s vítězem Roland-Garros a druhou nasazenou Alexandrem Zverevem. Pokud vyhraje, postoupí do finále na své 24. narozeniny a bude mít šanci napodobit Gorana Ivaniševiće, který v roce 2001 porazil Pat Raftera a stal se jediným hráčem, jenž vyhrál singlový titul na Wimbledonu jako wild karta.
Samozřejmě je ještě dlouhá cesta a Zverev bude podstatně těžším soupeřem než devátý nasazený Flavio Cobolli, kterého Fery porazil 6-4, 7-6 (4), 6-0 na rozpáleném centrálním kurtu a stal se teprve pátým Britem v profesionální éře, který dosáhl semifinále Wimbledon.
Když mu Stan Sport oznámil, že jeho živé pořadí se vyšplhalo na číslo 36 a jeho prize money pro turnaj překročila 1,7 milionu dolarů, Fery řekl:
„Ještě nad tím nepřemýšlím, je to poprvé, co mi to říkáte. Každý zápas se zlepšuje, body do žebříčku, prize money, o tom jsem opravdu nepřemýšlel.“
„Beru to prostě jako tenisové zápasy a pokaždé dávám na kurt to nejlepší, co mám. A jsem rád, že se mi to vyplácí.“
Francouzsky narozený Fery sledovala z první řady britská královna Camilla a minulý týden ho navíc povzbuzovala princezna Kate při zápase proti Otto Virtanenovi.
„Královna, ta na mě čekala na konci zápasu. Poblahopřála mi. Řekl jsem jí, jakou čest pro mě je hrát před ní. Odpověděla jen: ‚Gratulace, pokračuj dál.‘“
Tenisová šlechta v podobě osmifinálového šampiona Wimbledonu Rogera Federera přikývla na Feryho pětisetový cliffhanger proti Grigorovi Dimitrovi ve čtvrtfinále.
Proti Cobolli Fery působil dvakrát takovou postavou – svou výškou 175 cm sice nevynikal, ale dokázal vracet míče, na které by v normálních chvílích neměl dosáhnout, a občas působil nepřekonatelně, když čerpal z energii davu v rozpáleném kotli centrálního kurtu.
Queen Camilla is seen attending in the Royal Box.
Rozsah toho, co dosáhl, se možná zalesní dříve, než jeho semifinále v pátek večer (AEST), ale neočekávejte, že Fery podlehne tíži své nové slávy – jeho cesta byla pečlivě naplánovaná.
On zvolnil přechod na plný profesionální status, zvolil raději cestu amerických vysokých škol. Studoval vědu, technologii a společnost na Stanfordově univerzitě, kde se stal nejvýše hodnoceným vysokoškolským hráčem v zemi.
To, že jeho tažení připomíná pohádkový příběh pro celý věk, Fery bere všechno s klidem a jeho rozvážné odpovědi na otázky novinářů, lačnících po titulcích, zrcadlí klid, který projevuje na kurtu.
„Je dobře, že nemám dva týdny do dalšího zápasu. Zápasy jdou rychle za sebou. To je dobré,“ řekl. „Zůstávám jen ve svém světě a prostě pokračuji.“
Po utrápeném startu domácí reprezentace, kdy bylo zdevětí z 19 singlistů vyřazeno v prvním kole, se Fery stal nepravděpodobným nositelem britského trendu a francouzské tenisové autority by si možná přáli, aby mu unikla jedna příležitost.
Fery se narodil poblíž Roland-Garros v pařížském předměstí Sevres. Jeho rodiče jsou oba Francouzi. Otec Loic je miliardářský manažer hedžového fondu, který vlastní francouzský klub Lorient, zatímco maminka Olivia byla bývalou profesionálkou.
Navzdory krátkodobému zástupci Francie jako juniora jsou Feryho kvalifikace jako Brita pevné.
Fery faces Alex Zverev in the semi-final.
Do Londýna se přestěhoval jako dítě, navštěvoval King’s College v Wimbledon, prošel britským tenisovým systémem a řekl, že ohledně své příslušnosti nebylo co řešit.
„Je to pravý Wimbledon chlapec,“ řekl Feryho otec francouzskému sportovnímu deníku L’Equipe. „Je to jako někdo, kdo vyrostl v Boulogne a hraje na Roland-Garros. Chodil sem jen pět minut pěšky. Vždy tu žil.“
