Věřte nastolené cestě, Sparta je na dobré cestě

V případě fotbalu, snad ještě víc než u jiných sportů, je neobyčejně těžké se na moment zastavit, nechat si odstup a zanalyzovat situaci vašeho oblíbeného klubu. Daří se nám z dlouhodobého hlediska? Je vidět zlepšení? Pokud ano, je třeba věřit nastolené cestě. To je přesně případ Sparty.

Sportovní fanoušci sledující zámořskou NBA možná znají známou frázi Trust the Process (důvěřujte procesu), která provázela rebuild Philadelphie 76ers.

Pod vedením Sama Hinkieho klub fakticky několik sezon cíleně prohrával, aby získal možnost lepšího výběru v draftu, vyměnil jakékoliv hráče, kteří měli jen nějakou hodnotu atd. Během celé téhle několik let trvající anabáze, kdy byla Philadelphie opakovaně nejhorším týmem ligy, byl Hinkie pod tvrdou palbou médií, hráčů, funkcionářů, ale s postupujícím časem za ním čím dál více stáli fanoušci. Proč? Hinkie jim totiž opakovaně vtloukal do hlavy frázi Trust the Process – důvěřujte procesu. Věřte nastolené cestě, kterou jsem pro klub stanovil. Buďte trpěliví a klubu se to vrátí. A měl pravdu. Dnes je Philadelphia jeden z nejlepších týmů v NBA a kandidátem na zisk titulu.

Jak tohle všechno souvisí se Spartou? Sparta je ve velice podobné situaci. Stagnuje, nebo spíš stagnovala. A co je nejhorší, Sparta už dávno není nejlepší klub v Česku. Bilance jednoho získaného titulu za posledních deset let je více než výmluvná. Ale stejně jako v případě Philadelphie jsme nastoupili pod vedením sportovního ředitele Tomáše Rosického cestu, po níž pokud budeme trpělivě kráčet dál, úspěch se velmi pravděpodobně dostaví.

Krůček po krůčku

Následující sezona bude třetí, do níž Tomáš Rosický povede Spartu jako sportovní ředitel, který je zodpovědný za sportovní stránku klubu. V každé z uplynulých dvou sezon, kterou Rosický absolvoval kompletní, jsme se dokázali výrazně posunout směrem kupředu. Po chaotickém konci Stramaccioniho a reinstalace Zdeňka Ščasného přišel pokus s Václavem Jílkem. Prvním trenérem, kterého si Rosický osobně vybral a dosadil na pozici trenéra A-týmu. Jílkovi sice působení na Letné nevyšlo, ale jeho nástupce Václav Kotal dokázal sezonu zachránit, získat první trofej pro Spartu po šesti letech v podobě poháru a dostat po několika absencích Spartu do základní skupiny evropských pohárů.

Z pohledu ctižádostivých sparťanů je to možná málo, ale už takhle se jednalo o výrazný posun kupředu vzhledem k chaotickým a promarněným letům minulým. A minulá sezona kromě účasti v Evropské lize přinesla po dlouhých letech také druhé místo v domácí soutěži a kvalifikaci do Ligy mistrů. Obojí je mnohem citelnější posun, než se může na první pohled zdát. S tím související změna myšlení, kdy si Sparta uvědomila, že na Slavii to zatím není a je třeba kráčet postupnými kroky, což Rosický prosazuje, byla pro tento progres klíčová. V obou zmíněných ročnících Sparta navíc navýšila počet vstřelených gólů:

Nepochybuji zároveň o tom, že v další sezoně se Sparta posune zase dál. Očekávám zapojení do boje o titul, budu rád za jakýkoliv progres v evropských pohárech. Dynastie Jindřicha Trpišovského nebude trvat věčně a Sparta musí být připravená zaujmout její místo, jakmile ta chvíle nastane. Trpělivost je zde klíčem.

Hmatatelný progres

Pokud vás předešlé řádky nepřesvědčily, pojďme si kromě výsledků ukázat několik dalších příkladů, v čem se současná Sparta posouvá. Velice často se zapomíná, že Sparta stále patří mezi nejmladší týmy v lize. V sezoně 2019/20 měla dokonce, co se týče věkového průměru, vůbec nejmladší kádr v lize. Někdo může namítnout, že průměrný věk celého A-týmu je trochu zavádějící číslo, pokud se ale podíváme blíže na průměrný věk základní sestavy, Sparta opět patří mezi jeden z nejmladších týmů v lize. Pro sparťany to je dobrá zpráva vzhledem k tomu, že velká část současného kádru pořád nedosáhla svého výkonnostního stropu a má potenciál růst, což se v případě klíčových mladíků děje. Sparta pořád není na výkonnostním vrcholu. Vrchol Hložka, Karabce, Vitíka, Krejčího a další pořád čeká. Zmíněná skupina mladíků navíc bourá vžitou představu, že hráči ve Spartě se nezlepšují. Skutečně chcete tvrdit, že se Krejčí ml. či Adam Hložek a další v posledních 24 měsících nikam neposunuli?

Zároveň si často neuvědomujeme, že Tomáš Rosický dokázal za necelé tři roky svého působení téměř kompletně vyměnit kádr, který podědil z éry Andrey Stramaccioniho a Zdeňka Ščasného. Působení italského trenéra v aktuálním kádru pamatuje jen Florin Nita a Lukáš Štetina za jejichž setrvání na Letné se nikdo nezlobí. Rosický zároveň dost výrazně vylepšil výškový profil týmu. Když si projdete a poctivě spočítáte výšku všech sparťanů na oficiálních stránkách ligy, zjistíte, že Sparta výrazně povyrostla, díky čemuž například klesl počet inkasovaných branek ze standartních situací.

S rozchodem se Stramaccioniho érou souvisí i další aspekt budování kádru. Sparta výrazně zlevnila cenu svého kádru. Jedním z důvodů, proč se Srdjan Plavšič pakoval ze Sparty do Slavie byla výše gáže, kterou mu v Edenu nabídli. Plavšič navyklý na výši smlouvy, kterou podepsal během Stramaccioniho působení, na to pochopitelně kývnul i z důvodu, že tak vysokou výplatu by mu v současné Spartě prostě nikdy nedal.

Na začátku Slavie se v podcastu Angličan šéf Slavie Jaroslav Tvrdík podřekl, že současné áčko Slavie bere dohromady výplaty za 330 milionů korun: „Hráči přispěli na chod klubu třetinou svých platů. CITIC vlastně poskytl klubu finanční podporu ve výši srovnatelné s tím, co poskytli hráči. To znamená, že hráči dali zhruba 110 milionů,“ rozpovídal se Tvrdík pro Seznam Zprávy. Rozšafné hospodaření Slavie ostatně potvrzuje i fakt, že hostující Simon Deli bere přes dva miliony korun měsíčně. To je slušně řečeno zbytečný luxus. Nemusíte být ekonom, abyste pochopili, že něco takového není v dlouhodobém měřítku v českých poměrech udržitelné.

Takový ekonomický model počítá fakticky s tím, že budete každý rok lukrativně prodávat hráče do zahraničí za desítky milionů eur a do toho postupovat do jarních bojů v evropských pohárech. To první není nemožné vzhledem k rezervoáru talentů Slavie, ale na pandemií zasaženém fotbalovém trhu to bude velice složité, a to druhé ze sportovního hlediska jednoduše neudržitelné. Nevěříte? Podívejte se na Viktorii Plzeň, která léta operovala s podobnou filozofií, až stačilo několik vypadnutí v předkolech, s tím spojené vyschnutí penězovodů a letos v létě se čeká výprodej a drastická redukce na straně výdajů, která se promítne do sportovních výsledků klubu.

Sparta oproti tomu vsadila na dost jinou filozofii. Úspornější model klubu opírající se více než v minulosti o strahovskou akademii ve spojení s neochotou pouštět se do finančních závodů se Slavií v případě přestupů. Pamatujete na Patricka Hellebranda, za něhož Slavia vysázela Slovácku balík a k tomu mu dala lukrativní smlouvu? V Edenu se zatím příliš neprosadil a rozhodnutí Sparty nabídku Slavie nedorovnat se zatím ukázalo jako správné a příkladů je pochopitelně více.

Tato manažerská strategie navíc Spartu ochránila od hlubšího dlouhodobého dopadu pandemie na finance klubu, což je něco, co ještě nejsme schopni docenit a projeví se to až v následujících letech. Sparta nemusela spoléhat na dotace od svého majitele, nemá obrovské dluhy jako Barcelona nebo Real Madrid. Nemusela si ani brát kvůli koronaviru půjčku jako Tottenham a Arsenal.

Zároveň se na Letné podařilo dojednat některé výhodné přestupy z pohledu ceny – Dávid Hancko za 2,5 milionu eur, Casper Höjer za 600 tisíc eur a další. Jinými slovy Sparta utrácela méně, dávala hráčům nižší smlouvy, avšak v minulých dvou letech vykázala výsledkový progres, což je ukázka toho, že klub se vydal správnou cestou.

Posun ve vztahu k veřejnosti

Nejde však jen o skladu A-týmu, Sparta se posouvá kupředu i jinde. Osobně považuji za skvělý krok, že fanshop Sparty má nového majitele a snad to v budoucnu už nebude vypadat tak, že si na Letné koupíte za cenu, za níž by se nestyděl ani Gucci v Pařížské, příšerné nevkusné a nenápadité předměty z další nudné kolekce. Sparta a její fandové si zaslouží fanshop a merchendise týmu na evropské úrovni.

K tomu pochopitelně patří i nová vizuální identita klubu s za mě povedeným černým logem i výměnou dodavatele dresů, jelikož Spartu bude nyní oblékat Adidas místo Nike.

Tři hvězdy. Tři pruhy. 🤝

🖊️ Na rudé dresy se po 27 letech vrátí tři pruhy. Sparta uzavřela dlouholeté partnerství se společností adidas, která vybaví všechny mužské, ženské i mládežnické týmy ACS.

🆕 Nové dresy vám představíme 14. června! #acsparta

➡️ https://t.co/PZjB5p5FSn pic.twitter.com/HrdgF2nwwo

— AC Sparta Praha (@ACSparta_CZ) June 1, 2021

Nejenže tak Sparta se na hřišti prezentuje lépe, hospodaří lépe, ale také bude vypadat lépe na venek. Zároveň pak ze Sparty už neunikají tak lehkovážně informace jako v minulosti. Sparta má mnohem lépe pod kontrolou proud informací a většina médií, včetně Deníku Sport spíše tápe, než že by měla skutečně informátory uvnitř klubu.

Nevěříte? Podívejte se na informování ohledně přestupu Dávida Hancka v podání Jana Vacka, který býval v minulosti zaručeným zdrojem informací ohledně přestupů:

31. května: „Sparta sice může uplatnit opci ve výši zhruba 3,5 milionu eur (cca 90 milionů korun), to se ale nejeví moc pravděpodobně.“

O den poté 1. června: „Nyní by Sparta chtěla klíčového obránce získat natrvalo, podle zpráv z Apeninského poloostrova se proto rozhodla uplatnit opci, kterou měla v dohodě s Fiorentinou od loňského léta zakotvenou.  … To ovšem ještě nemusí být úplný konec příběhu. Italský klub má totiž možnost slovenského reprezentanta do 15. června vykoupit zpět.“ O den později se nevelmi pravděpodobný scénář změnil v realitu.

6. června: Dávid Hancko se stává za 2,5 milionu (opce se snížila o milion eur za týden?) hráčem Sparty.

Pro fanoušky je to sice mrzuté, avšak pro Spartu mnohem výhodnější vzhledem k vyjednávání o přestupech, překvapování soupeřů v případě změn v sestavě před důležitým mačem atd. Do budoucna si na zaručené drby v novinách nezvykejte. V souvislosti s utěsněním prosakujících informačních kanálů však Sparta zároveň velmi zlepšila informovanost klubu vůči fanouškům a Tomáš Rosický, Ondřej Kasík a další členové klubu jsou vůči veřejnosti mnohem upřímnější, jejich vystoupení jsou častější a také reagují na nepravdivé spekulace v médiích, což se v minulosti nedělo.

View this post on Instagram

A post shared by Tomas Rosicky (@t7.official)

K tomu všemu přidejte modernizaci tréninkového centra na Strahově, které bylo roky trestuhodně financované a díky iniciativě Tomáše Rosického prošlo modernizací a bude hotové posloužit Spartě od příští sezony. V dohledné době pak uvidíme, co bude s Letnou, která bude v dohledné době potřebovat rekonstrukci, nebo zda se třeba i dočkáme nového stadionu. Jedno z toho nevyhnutelně přijde v následujících několika letech.

Dvousečná zbraň

Všechen výše zmíněný pokrok pochopitelně přijde nazmar, pokud se klub nadále nebude výsledkově i herně posouvat na hřišti v následujících letech. To je jasné. S tímto očekáváním však přichází do mixu specifikum sparťanské povahy – netrpělivost zkombinovaná s vysokým očekáváním.

Je to dvousečná zbraň. I přes roky a roky neúspěchů, porážek a stagnace si Sparta mentálně nikdy nedokázala připustit svůj ústup ze slávy. Nikdy se nepřestalo mluvit o tom, že cílem je titul a cokoliv jiného je zklamání. Nikdy se Sparta navenek nevzdala pozice nejslavnějšího a největšího českého klubu, byť výsledky tomu nenapovídaly. Mentalita šampionů nám zůstala, byť už jsme šampioni nebyli.

To je v zásadě dobrá věc. Takový stav mysli vybudovat napříč vedením, fanouškovskou základnou a očekáváním veřejnosti není snadné a trvá to dekády. Je dobře, že Sparta ze svých nároků nikdy neslevila, avšak s tím přichází také zbrklost a přehnané očekávání a představa, že všechno půjde hned. Sparťané nemají trpělivost. Po třech porážkách v řadě by chtěli odvolat i Alexe Fergusona a po jedné sezoně bez titulu, či prohnaném derby by bez mrknutí oka přistoupili ke kompletní výměně kádru. Takhle se nedá fungovat. Tohle je aspekt fanouškovské povahy, který musíme společně změnit. Zbrklost a prchlivost musí nahradit důvěra a trpělivost. Ostatně i ona často vysmívaná pokora, o které tak často mluvil Vítěslav Lavička, vyhrává tituly.

Pokud tohle dokážeme, sejmeme tak z týmu částečně obrovský tlak, který na celém klubu leží jako pomyslná deka v mnoha klíčových momentech, a Sparta bude tím spíš úspěšná. A pokud tohle nedokážete, zkuste se alespoň řídit heslem Trust the Process a zachovat chladnou hlavu.

Samozřejmě, že poslední roky nebyly jen úspěšné. Na titul čekáme už řádku let, působení Václava Jílka bylo neúspěšné, stejně tak Václav Kotal odešel předčasně. Ani všechny přestupy se nepovedly – od Michala Trávníka všichni čekali více, Martin Minčev zatím nepředvedl takřka nic a tak by se dalo pokračovat dál. Pozitivní kroky však v posledních dvou a půl letech hravě převáží přešlapy Rosického éry. Vzpomeňte si na to, až vás bude příště štvát kolaps při venkovním ligovém utkání, prohra v derby či jakákoliv jiná událost. Sparta jde správným směrem. Stačí vydržet.

Zdroj titulní fotky: AC Sparta Praha