Když byl Václav Kotal jmenován novým trenérem A týmu, hned mi blesklo hlavou, že snad ho za rok zase nebudeme vyhazovat a nezůstane po něm pachuť, jako po některých předešlých trenérech.
Do té doby totiž Václav Kotal odváděl skvělou práci u béčka. Nešlo jen o samotné výsledky, ale především s jakou bravurou si poradil v rámci filtrace týmu a zvolení hráčů, se kterými chce pracovat. Dal šanci i mladíkům z dorostu, kteří si nakonec vysloužili nominace pro A tým v zápasech EL, někteří zapsali pár minut a někteří první starty alespoň ve Fortuna lize. B tým jsme opakovaně chválili za dobrou taktickou přípravu, výborné reakce v zápasech. „Oživení“ Lukáše Juliše, ale i Karlssona. Troufám si říct, že hodně především mladých hráčů na pana Kotala bude vzpomínat v dobrém. Možná byl u zrodu jejich velkých kariér.
Kovaný Sparťan
Tým převzal přesně 18. 2. 2020 po naprosto zničeném Václavu Jílkovi. Tým, který si nevěřil, na první pohled ani nebojoval, dělal zbytečné chyby. Přišel Václav Kotal, který už ve svém věku rozhodně nemusel nikomu nic dokazovat. Viděl ale trápící se Spartu a jako opravdový srdcař železné Sparty jí chtěl pomoct. Spartu přebíral z 5. místa s devatenácti bodovým mankem na první místo a osmi bodovou ztrátou na druhé. Bylo z toho nakonec třetí místo, dovedl tým po šesti letech k poháru za vítězství v Mol Cupu, ale hlavně naučil tým opět vyhrávat. Věřit si. Nebojím se říct, že probudil hlad a bojovnost v týmu, jmenovitě pak hlavně v Láďovi Krejčím ml. nebo Lukáši Štetinovi. Koncem jara a především začátkem podzimu hrála Sparta to, co bych ji chtěl vidět hrát. Až do zápasu s Plzní, možná už do zápasu na AC Milán. Možná hrála roli přestávka v lize, možná zranění. Jak by si Václav Kotal vedl, kdyby vše běželo podle plánu, se můžeme jen dohadovat.
Osudové jaro
Poslední kola na podzim a zápasy na jaře však už tak růžové určitě nebyly a byl bych pokrytec, kdybych teď trenéra Kotala jen opěvoval. V hodnocení zápasů, nebo i v našich podcastech, jsem na něj totiž kritikou nešetřil. V momentě, kdy jsem čekal, že bude mít naše hra ještě stoupající tendenci, začali jsme stagnovat a v posledních zápasech spíš ustupovat v kvalitě. Hráči s reprezentační zkušeností si najednou nenahráli na pět metrů, konstruktivní hra byla ta tam a ač byly vidět náznaky zlepšení v posledním utkání proti Bohemians (které jsme paradoxně prohráli), bylo to pořád málo. S jeho odchodem však alespoň u mě výše zmíněná pachuť rozhodně není, právě naopak. Skončil trenér, který si zahrál evropské poháry, vyhrál Mol Cup a vytáhl Spartu z bryndy, když to nejvíc potřebovala. Od posledního titulu má také nejvyšší bodovou úspěšnost (pokud nepočítám dvouměsíční výpomoc Michala Horňáka) ze všech trenérů a bilanci ligovou končí s 26 zápasy (16-4-4 a skóre 49:26).
Díky, trenére!
Václavu Kotalovi patří obrovský dík za to, že Spartu převzal ve svízelné situaci, do které se opět dostala. Ač by si s prominutím na sklonku trenérské kariéry mohl vážně zničit reputaci. Tak tedy ještě jednou, děkujeme trenére za vše!
Kéž by si to pan Kotal přečetl 🙂
Souhlas s autorem. Co se V. Kotalovi nevedlo, byla výstavba hry po zisku míče, tam hráči nebyli schopni plnit to, co od nich chtěl. Z toho pak vyplývaly zbytečné ztráty balonu a následné šance soupeřů, což Spartu nejvíc sráželo.