Drtivá většina sparťanů asi cítí, že je tým jejich srdce třeba posílit. Zdravé okysličování a obměna kádru jsou ve fotbale takřka nutné, Sparta teď ale má několik zásadních předpokladů, díky kterým si může dovolit i větší zásahy.
Nedávné prodloužení smlouvy trenéra Vrby a ustálení herního systému v poslední fázi podzimu, připravují solidní zázemí pro začlenění nových tváří do týmu. Úspěšnost B týmu ve druhé lize zase přináší lepší možnost rozehrání pro hráče, kteří vlivem širšího kádru nebo zranění vypadnou z rotace. Kádr už navíc opustili 3 hráči (a odchody dalších by minimálně měly být diskutované), přičemž přišel prozatím pouze vytáhlý útočník Čvančara z Jablonce. Příchody by tedy tým měl ustát a zároveň je třeba dodat, že v rámci přestupů nejde jen o předpoklady zázemí, ale také o sportovní ambice a cíle.
Těch měla Sparta na začátku sezóny několik, a ačkoliv se částečně daří je plnit, v mnoha momentech se na podzim objevily výrazné rýhy, které by se vedení mělo v rámci přestupového období snažit zacelit. V Evropě se pořád nepovedlo infiltrovat do skupiny ligy mistrů, ale dobré je, že se fanoušci mohou i na jaře těšit na zápasy proti zahraničním týmům, i když to budou pouze celky „třetího“ sledu. Klub má stále také ambice hrát o první místo v poháru a lize. Tři body, které chybí na Slavii, se mohou ukázat být skvělým motivačním prvkem a zároveň poukazem na nutnost sebereflexe. Ačkoliv je totiž tým lepší než v minulých sezónách, prozatím to na vedoucí příčku v lize nestačí. Rozlosování jarních bojů Spartě příliš nenahrává, a i to může být bráno jako voda na mlýn potenciálním příchodům posil. Zimní přestupové období přináší možnost pro týmy zapracovat na nedostatcích, které ve své hře objevily, ale většinou nedochází k extra výrazným zásahům. Například zmíněná Slavia zatím sice klasicky rozhazuje spletité sítě, ale fakticky zatím spíše oslabila, protože odešel její aktuálně nejlepší útočník. Právě proto je pro Spartu velmi vhodné, aby nezaspala a jednala. Nyní je možnost okolní rivaly dostihnout, předehnat, či zvětšit svůj náskok. V tomto článku se budu věnovat, jak to udělat za pomocí posil pro útočnou řadu.
Jak funguje systém Sparty?
Tím se dostáváme k identifikaci jednotlivých slabých stránek a jak s nimi v následujících dnech a týdnech naložit. Začněme možná vysvětlením herního systému Sparty na míči. Tým začíná v rozehrávce z rozestavení 4-1-4-1. Klíčovým prvkem hry v první fázi z hlediska útočné řady je nutnost obou křídel se pohybovat blíže u kraje, aby mohla přijmout přihrávku po lajně od beka a případně s ním dále kombinovat. Je velmi vhodné, když jsou křídla zároveň schopná přijímat balón směrem do hřiště, aby mohla kombinovat se zbytkem spoluhráčů a také naopak nabízet náběhy za obranu soupeře, které se při dobré nahrávce dají využít pro uvolnění jeho tlaku a ideálně i zisk míče v nebezpečných prostorech na jeho půlce. Je však třeba brát v potaz, že ne vždy se Sparta dostává do střední a útočné fáze kombinačně. Občas si také pomůže nákopem, který dost často směřuje také na jedno z křídel. Je tedy dobré, když jsou oba tito hráči schopní buďto přímo hrát hlavou, nebo alespoň přináší patřičnou intenzitu, která je nutná pro zisk případných druhých balónů. Tato záležitost potřebné síly, přehledu o svém okolí a schopnosti koordinace se následně velmi hodí také při pressingu a counterpressingu po ztrátě balónu.
Role hrotového útočníka vyžaduje v podstatě standardní předpoklady, je nutné, aby byl fyzicky zdatný a měl patřičnou muskulaturu pro zvládání soubojů s obránci protivníka. Také se však hodí technická dovednost, sebevědomí a ideálně alespoň jeden velmi konzistentní způsob pomoci týmu. Jednou variantou může být klasicky útočnická role hold-up playera, tedy hráče, který dokáže udržet balón zády k bráně soupeře a v patřičný moment ho předat dalším spoluhráčům. Druhou pak schopnost aktivně roztahovat a rozptylovat obranné řady často nezištnými náběhy za obranu, které mohou spoluhráči buďto využít pro velmi efektivní způsob zisku území, nebo se mohou pouze těšit z benefitů horizontální a vertikální šíře, kterou náběhoví hráči nutí protivníka dopustit. Třetí alternativou by teoreticky byla role false-nine, tedy činitele, který se z nejvyšších pater vrací níže, aby vypomohl v rozehrávce a tím nutí protivníkovi obránce buďto opouštět a chaotizovat vlastní řady, nebo riskovat příliš jednoduché přečíslení jeho útočných hráčů. Tuto roli ale Sparta aktuálně využívá jen zřídka.
Mnohem zajímavější je v tomto ohledu dynamika záložníků. Zatímco v první fázi rozehrávky se aktivně zapojuje pouze obrana a jeden ze dvou pivotů (odteď šestka, zejména hraje Pavelka), jakmile se tým přesune s míčem do oblasti kolem půlky (tedy do druhé fáze), druhý pivot (odteď osmička, hrají Sáček/Dočkal/Souček) na středu parťáka doplní. Všichni krajní hráči se zároveň posunou kousek dopředu a poslední zbývající hráč, kterým je ofenzivní záložník neboli desítka (Hložek/Karabec), se postaví vedle hrotového útočníka. Tým tak vytvoří rozestavení 2-4-4 se dvěma trojúhelníky na obou stranách hřiště. Jeden tvoří trojice bek, křídlo a hrotový útočník a druhý bek, křídlo a ofenzivní záložník. Prostřednictvím tohoto útvaru pak většinou dochází k progresi balónu dál na soupeřovu půli. Jakmile se tým dostává do finální fáze, dochází k poslední metamorfóze rozestavení, a tou je zpětný přesun osmičky do útočné řady, kde doplní zbývajících 5 hráčů a linie v ideálním případě pravidelně vyplní každou z pěti útočných horizontálních zón – 2 kraje, 2 meziprostory a střed. Na tento posun zároveň reagují oba beci, kteří se často přiblíží blíže ke středu hřiště a tím dotvoří trojici hráčů v záložní řadě. Tím vzniká tvar 2-3-5. Opět je potřeba poukázat na fakt, že dynamika Sparty na půli soupeře není vždy stejná. Alternativou ke zmíněnému rozestavení je overlap jednoho z beků, jenž zároveň může přijít i po vysunutí osmičky, která by se však v takovém případě měla vrátit, aby tým udržel balanc pěti hráčů za míčem a pěti nad ním, dle principu centrální kompaktnosti.
Jakékoliv posuny mezi sparťanskými řadami jsou vždy pro soupeře velmi těžké na bránění, pokud jich však zároveň proběhne více, je to hrozbou i pro samotné letenské. Tým totiž může ztratit jak zmíněný balanc, tak obsazení útočných prostorů (v každé zóně by měl stát maximálně jeden hráč). Takřka každý taktický systém využívá různé posuny mezi řadami a prostory, čímž se snaží většinou dosáhnout výsledného útočného tvaru, který mu přináší největší sílu s ohledem na individuální profily jeho hráčů. Sparta konkrétně využívá ve své dynamice specifické fungování hráčů na pravé straně (Wiesner a Pešek). Wiesner se svým typickým pohybem směrem do středu hřiště a významnou rotací těla přirozeně posouvá dovnitř, tedy invertuje. Naopak Pešek napravo nemůže soupeře příliš ohrozit rychlou kličkou dovnitř a střelou, a naopak díky silné pravačce neustále přináší hrozbu v podobě roztahování hřiště až k lajně, centru anebo nebezpečného náběhu podél ofsajdové lajny soupeře. Vzhledem k tomu, že druhý bek Hancko většinou začíná útoky sparty také z invertované pozice, levé křídlo Haraslín roztahuje hřiště do šířky na druhé straně, levý meziprostor většinou obsazuje Hložek a Pulkrab drží střed, je obvyklé, že pravý meziprostor zůstává volný buďto pro zmíněné doplnění útočné řady osmičkou, nebo pro jiného hráče. Může jím být třeba Wiesner nebo Pešek zprava, nebo poněkud bizarně Haraslín zleva, pokud dojde k overlapu Hancka a k jeho faktickému vytlačení z pozice nalevo.
Hlavní zbraní Letenských na míči je tak uvolnění pravého meziprostoru, který je následně vyplněn doplněním útočné řady hráčem z řady záložní. Systém Sparty však obsahuje ještě jednu skrytou zbraň, která je sice o něco riskantnější, ale o to více efektivní. Je jí Hanckův náběh a zavření zadní tyče. V kombinaci tyto dvě dynamiky fungují následovně: na pravé straně se do volného meziprostoru stáhne některý ze zmíněných hráčů, což na sebe naváže pozornost soupeře. Následně přichází z této strany centr do vápna, které zleva zavírá nebezpečným výpadem levý bek. Pokud se dobře podíváte na první gól v zápase s Bohemians (autor Pulkrab po zpětné přihrávce Hancka), tyto dva posuny lze velmi dobře identifikovat. Tímto pohybem obránce je sice často narušen balanc hráčů za a pod míčem, nicméně jedná se o typickou akci high-risk, high reward.
Specifika přestupu do Sparty
Ve výsledku se dá říci, že ačkoliv často na papíře vidíme rozestavení Sparty jako 4231, ve skutečnosti se jedná spíše o 4141, protože na míči má tým ve 2 ze 3 fází pouze jednoho záložníka za balónem. Proto součástí tohoto rozboru bude všech 5 postů, které se nejčastěji pohybují v útočné linii. Jde o následující profily: hrotový útočník, ofenzivní záložník, levé křídlo, pravé křídlo a osmička. Ještě, než přejdu ke konkrétním požadavkům na jednotlivé posty je však třeba zdůraznit několik obecně platných pravidel, ke kterým často dochází v případě příchodů hráčů z ligy. Jakmile přijde hráč z menšího klubu do Sparty, dochází k několika změnám v nahlížení na jeho hru. Kromě už mnohokrát probíraného témata zvýšeného tlaku a drobnohledu, se kterým se ne každý nováček v týmu dokáže vyrovnat, dochází také k dalším dvěma faktorům. Těmi jsou zvýšení času stráveného s míčem u nohy a velmi často také změna chápání povedených a nepovedených akcí. Mnoha hráčům se zvýšený čas na balónu může zamlouvat, s možností většího ovlivnění zápasu však také přichází zvětšené pole pro technické nedostatky a případně i chyby. Ve Spartě zároveň platí, že vysoce riskantní akce s velkým potenciálním benefitem, je vhodné dělat pouze v blízkosti soupeřovy brány. Hráči, kteří jsou zvyklí podstupovat velké risky v blízkosti vlastní branky, nebo ve střední fázi, tak nejsou pro tým moc vhodní, ale k tomu se více vrátím až budu rozebírat hráče mimo útočnou řadu.
Jak už bylo zmíněno výše, v tomto článku se budu věnovat pěti profilům, které trenér Vrba využívá a u každého z těchto postů proberu aktuální možnosti kádru, nebo případně potenciální příchody z ligy. Někteří hráči, kterým se budu věnovat a kteří by Spartu mohli posílit, jsou vybráni na základě spekulací, někteří pouze na základě jejich profilové zajímavosti a toho, že jsem je zkrátka chtěl také zmínit. První debatu, kterou je nutné otevřít, je hrotový útočník, nicméně tam už Sparta jednala, a tak alespoň popíšu aktuální stav kádru z hlediska tohoto postu.
Hrotový útočník
Vrba obecně je schopen pracovat s poměrně širokou škálou útočných hráčů. Je však zjevné, že raději využívá profily, které jsou schopné týmu určitým způsobem pomoci v mezihře a ven z tlaku soupeře. Pro variantu hold-up má v týmu aktuálně Matěje Pulkraba a také nově koupeného Tomáše Čvančaru, jehož profilu se budu ještě věnovat. Variantou pro opačný způsob hry, náběhy za obranu a více tranziční charakter utkání je pak Minchev a obě role plus možnost false nine dokáže částečně zastat Hložek. Vzhledem k pohybu v kádru, který opustil Drchal (tedy druhý náběhový hráč), však očekávám větší herní prostor pro hráče silné zády k brance soupeře, jinými slovy pro Pulkraba a Čvančaru.
Příchod druhého jmenovaného je velmi zajímavý hlavně z toho důvodu, že alternativou byl Fortune Akpan Bassey, který ukazuje hodně odlišné přednosti, a tak zde lze mluvit o preferenci určitého stylu. Zatímco první zimní posila je hráč vysokého vzrůstu a jeho hlavními přednostmi jsou hra hlavou a hra zády k brance soupeře, budějovická alternativa je spíše typologie technická a díky své rychlosti velmi nebezpečná při tranzicích a brejcích. Obecně vzato by pak příchod Basseyho přinesl velmi pravděpodobně větší aktuální kvalitu, neboť současná Sparta velmi často tranziční situace využívá (za takový moment se dá považovat třeba i nákop z rozehrávky s vyhraným soubojem na středu hřiště). Díky nákupu Čvančary však lze tvrdit, že do budoucna tento způsob hry bude méně častý a cílem Sparty bude získat větší čas strávený ve finální třetině soupeře, kde je tento útočník nejvíce prospěšný.
Troufnu si také tvrdit, že Čvančara je z dvojice lepší variantou pro pressing, protože je o něco více agresivní a jeho rychlost může také leckoho překvapit. Právě tento poslední fakt je velice důležitý, pokud totiž Sparta nechce tranziční zápasy, musí její pressing být výrazně lepší, než byl na podzim. Ve standartně rozehraném zápase může být aktuálně přínosnější variantou Pulkrab, protože je energičtější a všestrannější alternativou s překvapivou sílou v brejkových situacích. Jakmile však Vrba bude potřebovat zápas rozhodnout a tým bude mít tlak, Čvančara je do vápna jistě platnější. Čvančara je dle mého názoru varianta do (možná blízké) budoucnosti, Sparta ale potřebuje i aktuální posílení kádru, předpokládám tedy, že k němu dojde na dalších pozicích.
Ofenzivní záložník
Desítka ve Vrbově systému zaujímá pozoruhodnou roli. Bez míče se pohybuje v přední linii pressingu, tudíž by mělo jít o hráče s dobrými předpoklady pro tuto fázi. Jakmile tým získá balón, velmi se hodí, když je dotyčný schopný progresivně vést míč na delší vzdálenost. Naopak při pomalejší rozehrávce může hráč pomoci níže a postupně se propracovává zpátky do nejvyšších pater rozestavení, až ve druhé fázi zakotví vedle útočníka na chvostu jednoho z útočných trojúhelníků. Dle strany, kterou ve střední fázi okupuje, se pak ve fázi finální posouvá do patřičného meziprostoru. Na začátku sezóny se zdála být tato pozice velmi snadno vyřešená. Připraven byl kapitán Dočkal, kterému ale na konci sezóny končí smlouva a druhým zájemcem měl být Karabec, u kterého by logicky mělo ke konci sezóny docházet k plnějšímu vytížení. Tedy skvělý plán postupného nahrazení mistra učedníkem. Jenže výkony a zranění těchto dvou variant brzy přispěly k obsazení postu Hložkem, který se ho následně chytil zuby nehty a už ho prakticky nepustil.
Problematika Karabce na desítce je spojena hlavně s jeho inklinováním pro hru v pravém meziprostoru, který má však Vrba rád volný pro další posuny, jak bylo popsáno výše. Mladý talent je však také schopen nastoupit na pravém křídle, kde může na rozdíl od Peška uplatnit velmi dobrou schopnost útoku do středu hřiště, díky své levačce. V aktuálním kádru je to vlastně jediný takový hráč. V začátku sezóny tuto pozici zkoušel, ale nevyhovoval mu fakt, že stále musel kopírovat Peškovo a Karlssonovo široké postavení a byl odříznut daleko od brány. Zdá se, že tak platí, že aby mohl Vrba Karabce využít, musel by mu buďto poupravit aktuální systém a vyřadit volnost pravého meziprostoru, nebo ho transformovat do hlouběji hrajícího hráče a nabídnout mu pro operování levý hluboký meziprostor, čímž by ho zároveň na míči přesunul do záložní řady.
Dočkal se postupně vlivem svého zranění dostal do role jakési druhé varianty na post osmičky. Sparta v ním v této roli občas vypadá famózně, protože jeho technická kvalita a cit pro přihrávku z hloubi týmu velmi svědčí. Tým s ním vlastně konečně má playmakera, který v klubu chybí už od odchodu Kangy. Jenže problém nastává při práci bez balónu, kdy je Dočkal často nedostatečně intenzivní a chybí mu také patřičná agilita a fyzické a poziční dovednosti pro zvládnutí hlubší role. V rámci tranziční hry je s ním tedy Sparta často o dost slabší, nicméně pro některé slabší soupeře se jeho zařazení může hodit.
Ačkoliv Hložek dle mého názoru na desítce částečně stagnuje, protože se prakticky neučí žádnou novou dovednost, je zcela jisté, že je to aktuálně jeho nejsilnější post. Sparta si zároveň nejspíš vzhledem k jeho věku může dovolit z něj vyždímat ještě jedno jaro a pak ho poslat za velký finanční obnos někam dále, kde ho mohou doučit další kvality. Očekávám tedy, že na jaře bude ofenzivní záložník hlavně Hložkova doména, už kvůli tomu, že oba další „soutěžící“ mohou být zastoupeni i na jiných pozicích v sestavě. Příchod desítky neočekávám a pokud by k němu došlo, byl by to spíše hráč, který je použitelný i na jiném postu, nebo by byl na jaro vrácen do klubu na hostování.
Křídla:
Křídla jsou aktuálně z hlediska uchopení kádru asi nejsložitějším postem. Sparta využívá invertované beky a v průběhu zimní pauzy by se měl do týmu vrátit i Højer, který bude pravděpodobně také hrát spíše na středu než na kraji. Díky tomu je možné konstatovat, že aktuálně jsou z pohledu systému letenských zajímavější křídla, která se umí pohybovat u lajny, nikoliv v meziprostoru. Pokud by přeci jen došlo k nákupu beka s hlavním polem působnosti na kraji, nejspíše půjde o levou stranu (Jurásek/Novák). Právě ta je ale velmi dobře obsazená. Číslem jedna je Haraslín, který může hrát jak na kraji, tak v meziprostoru a alternativou je Krejčí, zaměřující se spíše na křídelní prostor a případně i Pešek, který ale aktuálně nastupuje napravo. V lize aktuálně není lepší levé křídlo pro Spartu než Haraslín, tudíž jakýkoliv nákup by byl v podstatě pouze back-up verze.
Naopak na pravé straně je situace zajímavější, zatím to nevypadá, že by mělo dojít k příchodu pravého beka s možností overlapu, takže zde bude prvořadým zájmem Sparty udržet hráče pro kraj hřiště. Číslem jedna je aktuálně Pešek, který je na této pozici prakticky nesesaditelný. Aktuálně v lize není lepší čistě pravé krajní křídlo, které by pro Spartu mohlo být variantou. Na druhou stranu odchod jeho back-upu, kterým byl Karlsson, otevírá zajímavou debatu o budoucnosti této pozice. Řekl bych, že mladí hráči z béčka, jako například Ryneš, ještě nemají dostatečné zkušenosti a kvalitu na to, aby dokázali Peška nahradit. Navíc zmíněný Karabec je spíše varianta do meziprostoru, stejně tak jako Wiesner, pokud ho chtěl Vrba opět hrát nahoře. Tudíž v případě, že se Pešek zraní, Sparta prakticky nemá na jeho přesný profil alternativu. Krejčí hrát napravo prakticky nemůže, Haraslín je zde zase limitován tím, že se nemůže pohybovat směrem do hřiště k silnější pravačce a není to úplně hráč na centry. Pokud tak Sparta hledá křídlo, měl by to být hráč k pravé lajně a ideálně v situaci, kdy může buďto konkurovat i Peškovi i Haraslínovi, nebo je schopen za jednoho zaskočit v případě jeho zranění, aniž by narušil dynamiku týmu. Aktuálně očekávaná posila ze Žiliny má být údajně podobná DMK, ale vzhledem k jejímu věku nejspíš začne v béčku. Není to tedy okamžitá výpomoc, nicméně jak níže ukážu, s variantami z tuzemské soutěže to zase tak slavné není. V lize běhá několik hráčů, kteří by dokázali Spartu posílit, ale je takřka nemožné je získat (Sýkora, Kopic), z dlouhodobého hlediska to nedává smysl (de Azevedo), případně obojí (Petržela). V tomto přehledu se tak zaměřuji na hráče, u kterých to je, nebo na začátku přestupového období bylo možné a představitelné.
Ewerton Paixao da Silva:
Ewerton je jeden z vůbec nejlepších hráčů mimo top 3 týmy v lize. Jedná se o velice technicky zdatné levé křídlo, které se nejčastěji pohybuje v levém meziprostoru, ale dokáže zaskočit i na kraji hřiště. Je to hráč, kterému se velmi těžko bere balón, je silný v soubojích jeden na jednoho a nabízí velkou kreativitu z levé strany. Dá se využít i na brejky, kde podle mě Boleslav nedokáže zcela využít jeho potenciál, protože je často nucen bránit příliš nízko.
Problém Ewertona je ale v tom, že je výrazně slabší na pravé straně, kde Sparta hledá posilu nejvíce. Zároveň je to zvláštní nátura hráče, který si moc rád hraje s míčem, ale často ho drží příliš dlouho. Jindy zase dělá velice riskantní a na oko efektní řešení, které by však na Letné mohly způsobit zbytečné ztráty, které si tým nemůže dovolit. Ačkoliv se toto hodnocení zdá poněkud primitivní, Ewerton opravdu vyzařuje velmi jasným obrazem hráče, který nemá takovou chuť být úspěšný, jako se fotbalem bavit. Pro Spartu by jeho koupě bylo velkým znamením, že to se svými ambicemi bere vážně, vzhledem k tomu, že se však kompletně překrývá s Haraslínem, to není úplně ideální řešení. Na situaci na prvé straně by koupě prakticky neměla vliv a nalevo by pouze zvýšila tlak na Haraslína. Touto cestou bych osobně šel pouze za rozumnou částku a pokud by kádr následně opustil Krejčí starší a také by bylo dobré, aby byla Sparta připravena s hráčem dále aktivně pracovat na jeho přístupu ke hře.
Yira Collins Sor
Sor se na začátku odbobí zdál být o trochu realističtější variantou nežli Ewerton. Aktuálně se však zdá, že má od Sparty daleko. Jedná se o extrémně rychlého hráče, který ale zatím opravdu není moc zkušený. V zápasech se občas pohybuje směrem k míči, ale většinou se snaží nabíhat za obranu a využít tak svou, v lize opravdu nevídanou rychlost. Chybí mu ale velké množství herních návyků, často se ze hry mimo míč vytrácí a objevují se u něj stále technické nedostatky.
Na druhou stranu se jedná o hráče, který mohl přinést velmi zajímavou alternativu k aktuálním možnostem kádru a má obrovskou hodnotu jako žolík. Jeho chaotický styl hry, kdy v podstatě útočí všemi možnými kanály, za použití všech možných útočných zón, se může hodit v zápasech, kdy je nutné dobývat branku soupeře. Sparta ho také mohla naopak zkrotit a pokusit se z něj udělat hráče pro souboje jeden proti jednomu na obou krajích hřiště. Neřekl bych ale, že měl potenciál do konce sezóny být členem základní sestavy. Zatím je hráč příliš neobroušený na to, aby byl opravdu užitečný mimo roli žolíka. Osobně bych v potenciálním nákupu viděl hlavně možnost práce do budoucna, přičemž nechal bych ho klidně hostovat v týmu, kde dostane více prostoru, nebo v Ostravě, kde s ním budou dále pracovat jako s žolíkem. Sparta si ho od Ostravy může koupit, ale neměl by být příliš drahý. Osobně bych neřekl, že má pro Spartu takovou cenu, jako má pro Ostravu Lischka, takže cesta výměny se mi nelíbila.
Dominik Pleštil:
Je možné, že Sparta si tuto alternativu už nechala proklouznout mezi prsty. Přitom bych řekl, že toto byla dobrá situace pro jeho nákup, tým totiž konečně hraje systém, který by mu mohl sedět. Pleštil je čistě krajní pravé křídlo s dobrou přihrávkou pod sebe a velkou rychlostí. K tomu je poměrně překvapivě fyzicky silný a dovede si pokrýt balón tělem. Je to hráč, který se hodí na brejky díky neustálé snaze nabíhat dopředu a zároveň se dá využít v momentech, kdy tým drží balón a kombinuje na straně hřiště. Na tyto kombinace je z Jablonce zvyklý a ve Spartě mu mohlo sedět to, že by jich bylo více. Problémem Pleštila je otázka požadované kvality, a to hlavně v zakončení a finální fázi. Je solidní v připravování šancí, ačkoliv jeho centr není nic extra. Zároveň to není hráč, který by se specializoval na náběhy z vnější strany hřiště dovnitř a takřka nestřílí, takže přináší jen mizivou gólovou hrozbu. Na podzim nebyl moc ve formě, jako většina hráčů Jablonce, velký přestup mu ale pomůže. Ostatně stejně tak práce s trenérem, který je lepší v chápání herních profilů než Petr Rada.
Matej Mršić:
Mršić je obecně velmi podceňovaný hráč. Jedná se o poněkud chaotický profil, který je dobrý ve spoustě aspektů, ale opravdu nadstandardní je prakticky jen v technice na míči a centru levačkou. Levačku zmiňuji proto, že dokáže hrát oběma nohama, což je pro křídlo velmi zajímavá zbraň. Chorvatský fotbalista může působit prakticky kdekoliv nahoře, ale ideálně mu asi sedí oba meziprostory a levá strana hřiště. Na pravé straně u lajny toho moc neodehrál ale celkově je schopný v kombinacích a jemné technice, takže by zde mohl fungovat slušně. Dokáže být nebezpečný i na brejky, což je další bonus pro alternativu za Peška.
Pokud by se jednalo o mladšího hráče s potenciálem se dále rozvíjet, je to pro Spartu skvělá volba, bohužel je mu však už 27 a další posun tak může být velmi těžko proveditelný. Pro tým z Letné by ale i tak mohl být zajímavou volbou k propůjčení na jarní sezónu, nabídne backup na levou stranu, odkud může sypat centry levačkou, nebo zajímavou nepředvídatelnost napravo. Je však otázka, zda nad touto variantou vedení vůbec přemýšlí, vzhledem k tomu, že je z partnerského klubu Slavie.
Pablo Gonzáles
Podobně starý hráč jako Mršić, ale s poněkud jinou typologií, která by pro Spartu mohla být poměrně zajímavá. Gonzáles je hráč, který by mohl být velmi přesnou náhradou za Karlssona. Je podobně nekonzistentní a seveřana by ve Spartě velmi pravděpodobně dokázal napodobit i co se týče produktivity. Jeho statistiky doposud nejsou úchvatné, ale co se týče pohybu na půli soupeře, je to velmi těžko ubránitelný hráč. Loni měl na kontě 7 gólů, ale mohl jich dát klidně přes 10, což už by bylo na křídlo působivé. Nabízí průnikové náběhy kolem vápna a dokáže si najít kapsy mezi řadami soupeře. Zároveň je to velice dobrý technik. Jeho problémem je poněkud nekonzistentní střelba a velká agresivita ve hře, která se sice může hodit v pressingu a intenzitě, ale často rezultuje v obdržené karty.
Zároveň se jedná o hráče, který je typologicky spíše meziprostorové křídlo a případně možná dokonce ofenzivní záložník. Na pravé straně by se mu mohlo dařit, protože tam dlouho hrál pod trenérem Látalem, nebál se přitom občas pomocí týmu v nižších patrech hřiště s rozehrávkou, což by se ve Spartě hodilo. Jeho největší zbraní je však pohyb kolem vápna soupeře, dokáže se totiž chovat jako kreativec, zakončovatel, a i cirkulátor a tvůrce hry z hlubších pozic. Gonzáles je dobrý hráč pro doplnění sparťanských možností v rámci své kvality, protože může konkurovat Peškovi i Haraslínovi, nicméně profilově se pro pozici pravého krajního křídla tolik nehodí.
Tomáš Ladra:
Po excelentní loňské sezóně, ve které se mu podařilo zkompletovat 6 gólů a 6 asistencí, se letos trochu vytratil. Boleslav často hraje na 3 obránce, nebo využívá vysoko hrající beky, takže je nucen hrát více na středu. V meziprostorech se ale občas zdá poněkud utopený. Jeho největší zbraní jsou centrované míče a celkově kopací technika. Ve Spartě by rozšířil řady potenciálních exekutorů všech možných standardek včetně penalt. Troufnu si říct, že systém hry Sparty by mu seděl více než to, co hraje Boleslav. Z pravého kraje by mohl více centrovat a Spartě by nabízel dobré náběhy za obranu ve všech fázích hry.
Ladra má velmi specifický způsob rozhodování na půli soupeře. Velmi často v akcích volí rozhodnutí, která do hry dostanou jeho spoluhráče a takřka minimálně se snaží o vlastní akce. Z tohoto důvodu je v podstatě opakem těžiště hry a hra se mu naopak často vyhýbá. Jeho problémem je však to, že není dostatečně silný ve vápně, takže není zbraní při centrech z opačné strany. Jeho přestup do Sparty v aktuální situaci by byl velké překvapení, protože jeho forma ani statistiky nejsou oslnivé, pokud ale tým chce hráče, který má stále potenciál, dobrou mentalitu a kopací techniku plus solidní zkušenosti navzdory věku, mohl by být zajímavou volbou.
Cadu:
Cadu má na svém kontě hned několik asistencí, ale ačkoliv hrál loni pravého beka, letos nastupuje na levém křídle, což mu vyhovuje. Osobně bych řekl, že by se dal stále využít na obou pozicích a konec konců možná i na pravém křídle, protože má dobrou nahrávku a je to solidní technik. Rád bych se k němu ale ještě vrátil až se budu věnovat obráncům.
Pozice osmičky
Na křídla je možností řada, ale nedá se úplně říct, že by některá z nich byla vyloženě ideální. Opět bych ve výsledku neřekl, že se jedná o pozici, na které mohou Letenští opravdu prokázat své ambice a výrazně posílit stávající kádr. Alespoň tedy v rámci české ligy. Z tohoto důvodu je pochopitelné, že se letenští představitelé poohlédli v zahraničí. Naopak pozice osmičky, které se budu věnovat nyní, přináší příležitost velkou.
Pro zopakování, osmička je jedním ze dvou záložníku, kteří se ve střední fázi účastní rozehrávky a cirkulace balónu, v rozehrávce se však pohybuje ve vyšším meziprostoru vlastní půlky a vypomáhá jen zřídkakdy, zatímco na půli soupeře hrozí svým náběhem do pravého meziprostoru. V aktuálním kádru na pozici hraje Michal Sáček, který se na ni hodí díky svým schopnostem získávat odražené balóny ve středu hřiště, dokáže dobře vypomoci v rozehrávce, pokud není jejím hlavním článkem a má skvělé vedení míče, které mu umožňuje velmi konzistentní možnost progrese balónu, a i hrozbu při tranzicích. Problémem hráče je však to, že nemá dostatečný cit pro přihrávku v oblasti finální fáze, navzdory velkému procentu úspěšných přihrávek se nedá říct, že by vynikal v cirkulaci hry a navzdory své skvělé střele nepřináší nikterak velkou hrozbu kolem vápna. Osobně chápu to, že trenér Vrba chce využívat uvolněný pravý meziprostor k nečekaným výpadům svých hráčů, nicméně Sáček není hráč, který by takové výpady mohl opravdu kvalitně zúročit.
Praktickým opakem je Dočkal, který je na půli soupeře velmi nebezpečný, ale jak už jsem zmiňoval výše, tým s ním v nižší roli ztrácí intenzitu a energii na středu hřiště. Poslední variantou je pak Filip Souček, který toho ale na podzim neodehrál dost a na můj vkus ho příliš brzdí jeho slabiny, ve kterých se přitom příliš neposouvá. Hlavičkové souboje a souboje v blízkosti míče prohrává pořad příliš často, aby mohl hrát šestku a na půli soupeře toho zatím nepředvedl dost, aby ho mohl Vrba považovat za desítku. Na osmičku může být solidní backup, ale zatím není na úrovni, kde by ji byl schopen hrát v základu. Osobně bych v jeho případě byl pro hostování, v rámci kterého se Sparta může rozhodnout, zda ho bude chtít tvarovat směrem k šestce, nebo osmičce. Na Letné by se tím zároveň uvolnilo další místo v kádru pro jednoho z hráčů, kteří by se na osmičku opravdu hodili už teď.
Profil, který se shoduje se sparťanským požadavkem na osmičku je v lize velmi častý. Takřka ve všech lepších týmech se dá podobný hráč najít a troufám si říct, že pokud letenští ani jednoho z nich nepřivedou, aniž by se změnil systém, bude to kardinální chyba.
Lukáš Sadílek:
Začnu asi nejlepší možnou volbou z ligy a zároveň podle mě vůbec nejlepším přestupem, který může Sparta v rámci tuzemské soutěže udělat. Sadílek je pro aktuální systém Sparty takřka perfektní a tým by posunul o obrovský krok dopředu. Záložník Slovácka je zvyklý hrát na pozicích 8 i 10 a pohybuje se v poměrně podobném Svědíkově systému. V Uherském Hradišti se samozřejmě hraje o dost tvrdší fotbal, nicméně poziční hra záložníků je té sparťanské velmi podobná. Sadílek je tedy zvyklý hrát s patřičnou intenzitou, bojovat o druhé balóny, ale také vysoko pressovat. Zároveň je však velmi dobře technicky vybavený a přináší obrovskou hrozbu centrů z pravého meziprostoru, tedy místa, které pro něj sparťané budou uvolňovat.
Slovácko letos v podstatě v záloze nepoužívá Daníčka a Sadílek je tak zvyklý se zapojovat do rozehrávky, kde funguje velmi slušně. Na půli soupeře kromě již zmíněných centrů nabízí také velmi dobrou kombinaci v oblasti křídelních prostorů, kterou jistě bude chtít tým Pavla Vrby využívat tak jako na podzim. Jediná kvalita, která Sadílkovi schází je lepší vedení balónu. Je však otázka, jestli by to Spartu opravdu limitovalo při tom, jak dobrý dokáže dát finální míč. Pětadvacetiletý hráč je v ideálním věku na to, aby Spartě odevzdal to nejlepší ze sebe, nemusel by se komplikovaně adaptovat a výrazně by posílil kvalitu týmu ve finální třetině, aniž by nějak výrazně snížil intenzitu a energii v rozehrávce a na středu hřiště.
Miloš Kratochvíl:
Ačkoliv beru Kratochvíla pouze v případě, že by selhal přestup prvního jmenovaného, tohoto hráče není radno podceňovat. Jedná se o velice silného technika, se skvělým krytím míče a výbornou prací ve stísněných prostorech, kterému zároveň nechybí kvality vhodné pro hru níže na hřišti. Kratochvíl se specializuje na hru v pravém meziprostoru, ale dokáže se pohybovat i jinde, jeho centr není nikterak výrazný, ale zato je prakticky nemožné mu sebrat míč a dokáže skvěle kombinovat v rozích hřiště. V Jablonci dlouho působil jako ofenzivní záložník a na tomto postu je velmi prospěšný, protože udrží takřka jakýkoliv balón. Jeho fyzická síla mu také umožňuje si poradit s tlakem soupeře. Jeho slabinou může právě zmíněný centr a také horší mobilita. Je otázka, zda by zvládnul v zápase rychle zaplňovat klíčové prostory na hřišti. Zároveň opět nemá rychlost při vedení míče, kterou nabízí třeba Sáček.
Kratochvíl je hráč, který může Spartě pomoci takřka všude na hřišti, ale zároveň je stále docela dost nebezpečný ve finální třetině, díky jeho orientaci v okolí a schopnosti jednoduše hledat lepší pozice pro své spoluhráče. Dá využít ve finální třetině jako cirkulátor, protože má solidní přihrávku a neztrácí míč, přináší však i nevýhody a jeho slabiny mohou být pro hru Sparty nebezpečné, pokud se je nepodaří adresovat.
Daniel Tetour:
Tento přestup bych osobně považoval za velmi těžko proveditelný, protože se jedná o asi nejdůležitější článek aktuálního Ostravského týmu. Týmu, jehož záložníci v podstatě fungují velmi podobně jako ti v aktuální Spartě. Tetour je extrémně nebezpečný díky svému pohybu ve finální třetině, náběhům za obranu v okolí vápna a náběhům do pravého meziprostoru. Zároveň je to solidní technik s dobrým držením míče. Oproti dříve zmíněným variantám však častěji ztrácí balón, jeho centr není nic moc a je o dva roky starší. Částečně to zachraňuje přínosem unikátní gólové hrozby svými náběhy do vápna a k tomu velmi slušným fungování v záloze.
Jeho vůbec největším problémem je však fakt, že je zcela závislý na pohybu po celém hřišti, přičemž neustále opouští svou standardní pozici na středu. To je něco, co Sadílek i Kratochvíl nedělají a své poziční povinnosti si většinou plní velmi vážně. Tetour by byl pro Spartu zajímavý nákup, ale osobně si dovedu představit lepší varianty. Jeho slabiny jsou ještě o dost nebezpečnější než ty Kratochvílovy a zároveň je pravděpodobné, že za něj bude chtít Ostrava příliš velké peníze.
Robert Hrubý:
Hrubého bych nazval budgetovou verzí osmičky. Jedná se o hráče, který v Jablonci trochu upadl do zapomnění, ale ve Zlíně se mu daří velmi dobře. Jedná se o zajímavou variantu, protože vedle dobrého přehledu o dění a skvělé kopací techniky přináší také vynikající vedení balónu a vyzařuje z něj sebevědomí. Řekl bych, že Hrubý je velice dobrý záložník, je fyzicky zdatný a ač někdy působí, jako by mu chyběla chuť má dobré chápání hry a rozumí jejímu tempu. Minimalizuje ztráty a risk, a naopak přináší až překvapivou sílu při tranzicích díky svému vedení míče.
Zlín je ale tým, který se z tohoto hlediska těžko hodnotí, protože tráví minimum času na půli soupeře. Hrubý tak je sice velmi často pro protivníka devastující, ale je otázka, jak moc je to ovlivněno tranzičnějším charakterem jeho pobytů ve finální třetině. Zároveň u něj opět platí upozornění na nejistotu v rámci mobility. Spartě by nabídl zajímavou variantu do středu, ale je stejně starý jako Tetour a jeho kariéra má spíše klesající trajektorii. Je tedy otázka, jestli by byl takového skoku vůbec schopný. Jeho příchod si dokážu představit, pokud bude Sparta nutně chtít pozici zaplnit (což by určitě měla chtít) a nepovede se přivést nikoho z výše uvedených hráčů. Samotný přestup by totiž pravděpodobně byl dost kontroverzní a jeho působení by to mohlo poznamenat.
Závěr
Sparta tedy rozhodně má spoustu směrů, kterými se může vydat. Přitom celý tento článek rozebírá pouze jednotlivé profily v útoku a prozatím ponechává otevřené možné příchody do obrany. Také se zaobírá pouze profily, které jsou využity v aktuálním herním systému trenéra Vrby, přestože zatím nevíme, zda v něm Sparta bude dále pokračovat. Osobně říkám, proč ne, pokud to bude spojeno s patřičným doplněním kádru. Doufám, že jsem v rámci tohoto dlouhého textu dal pár tipů, jak by k tomu mohlo dojít.