Rozhovor probíhal vzhledem k aktuální situaci samozřejmě přes telefon, přesto si troufám říct, že se potvrdilo, co jsem si o Tomášovi už myslel. Skromný, ambiciózní a inteligentní člověk. Moc příjemný rozhovor, snad se bude líbit i vám.
Největší úspěchy:
1x Mistr české ligy, 1x vítěz domácího poháru
3x Mistr švýcarské ligy, 1x vítěz švýcarského poháru
Fotbalista roku v ČR 2018
1x účastník EURA (2016)
Statistika:
V dresu Sparty celkem 84 zápasů (71 v lize a 13 v evropských pohárech)
Za Basilej 169 zápasů a dalších 79 v dresu Sevilla FC
Za národní tým odehrál 29 utkání
S fotbalem jste začínal ve Frýdku a na svém blogu píšete, že na přání pana Kušníra jste přestoupil do Vítkovic. Předpokládám, že se nejedná jen o shodu jmen s Ondrou Kušnírem.
„Přesně tak, je to taťka od Ondry. Jsou také z Vítkovic jako já.“
Ve Vítkovicích jste pomáhal udržet druhou ligu a najednou přišlo laso od Viktorky Žižkov. Jak se o vás vlastně dozvěděli?
„S Vítkovicemi se padalo, byla tam spousta problémů, i finančních, a na Žižkově byl tehdy pan Pulpit, který na mě dostal doporučení od Nehoda Sportu. Na Žižkově jsem byl na jeden zápas, na zkoušku. Povedlo se a už jsem na Viktorce zůstal.“
Na trenéra Pulpita vzpomínal třeba Marek Matějovský nebo Honza Rajnoch a když to řeknu mírně, ódy na něj zrovna nepěli.
„Trenér Pulpit je svůj, to asi víme všichni. Ale troufám si říct, že nebýt tehdy trenérem právě on, tak bychom se Žižkovem nepostoupili. Děla se tam spousta věcí, hlavně ohledně financí. Vymáčkl z nás maximum, spousta kluků z mužstva je v zahraničí nebo v lize. Cepoval mě teda hrozně, ale vzpomínám na něj jen v tom nejlepším.“
Finanční stránka na Žižkově byla problematická. Jak se sportovec motivuje, když ví, že mu nepřišla třeba dva měsíce výplata?
„Je to samozřejmě nepříjemné pro všechny, ale já měl výhodu, že jsem bydlel v bytě Tomáše Hübschmanna, který hrál na Ukrajině, takže mi nájem beze všeho odložil. Ale pro starší kluky s rodinami to muselo být mnohem mnohem náročnější.“
Následně už přestup na Spartu. Při vší úctě k Vítkovicím a Žižkovu je Letná přeci jen trošku jiný svět. Dolehla na vás nějak tíha okamžiku, nebo jak jste vnímal, že jste právě teď na Letné?
„Ze začátku ne, ale přišel jsem po podzimu, kdy se ztratil velký náskok z prvního místa. Právě tehdy jsem celý tlak poznal v plné síle. Na začátku jsem si spíš užíval, že jsem ve Spartě. V kabině jsem poznal ostřílený borce jako Jirku Jarošíka, Matějáka (Marka Matějovského, pozn. red.) nebo Vidle (Vlastimila Vidličku, pozn. red.).“
Lze se nějak na tento tlak připravit?
„Myslím, že ne. Navíc já přicházel v mladém věku z výrazně menších týmů, takže ten skok byl znatelný.“
Jedna z věcí, o kterých se v souvislosti s tlakem ve Spartě často mluví, jsou i diváci. Nejen nároční domácí, ale i nepřátelské projevy fandů druhého týmu. Speciálně pro brankáře, který je často blízko fanoušků a všechno dobře slyší.
„Někdy je to náročný, hlavně když člověk rozumí. Záleží, o jaký zápas a soupeře se jedná, někdy mě to spíš nabudí. Pokud to jde jen na mě, nějak to kousnu, ale když se do toho zatáhne moje rodina, nad tím rozum zůstává stát.“
Začátky v brankářské skupině navíc byly trošku komplikovanější. Vím, že už jste o tom párkrát mluvil, přesto se nejde nezeptat na Milana Švengera. Kolují různé story o ostřejších naschválech. Zažil jste od té doby něco podobného?
„Ne (smích). Oba dva se Švengym jsme byli, jak to říct, mladý Jankové. Když jsem přicházel, chytal on, vytlačil Blážu. Já ale přišel s ambicí chytat. Nepomohlo, že jsme nevěděli, na čem jsme, že jsme nevěděli, kdo bude jednička, a vlastně jsme o ni válčili. Teď už bychom to vyřešili jinak.
Když se pak Švengy vrátil a vyhrál se double pod trenérem Lavičkou, situace už byla jiná. Byli jsme oba o dva roky starší a hlavně trenér i trenér brankářů Srňa jasně nastavili mantinely. Vlastně i Marek Čech, který tam tehdy byl s námi, si k tomu řekl svoje a každý věděl, na čem je.“
Zmínil jste Pavla Srníčka, na kterého na Spartě všichni vzpomínají dodnes. Včetně fanoušků, samozřejmě. Mnoho z nich ale neví, v čem spočíval Srňův přínos. Podle mých informací měl například smlouvu trénovat brankáře prvního mužstva, ale ve svém volném čase dojížděl i za mládežnickými brankáři a pomáhal i jim.
„Za sebe můžu říct, že jsem se pod ním posunul o level dál. Najednou jsem dělal cvičení, která jsem do té doby neznal. A co vím, tak mnohá z těchto cvičení si vzal i Dan Zítka nebo Marek Čech, který teď trénuje brankáře v Liberci. I v tom je vidět, že to dělal dobře.
I to, jak na něj dodnes na Letné vzpomínají, je vypovídající. Přitom Srňa si nikdy nehrál na to, že je velkej sparťan. Naopak, byl pyšný, že je Ostravák, ale lidi kolem sebe si získal svým upřímným srdcem.“
Vy jste vlastně také ze severní Moravy, jak to tedy máte vy? Jste sparťan? 🙂
„Myslím, že o sobě můžu říct, že jsem sparťan. Takže určitě ano, s čistým svědomím.“
V sezóně 12/13 jste poprvé okusil evropské poháry. První zápas hned před bouřlivými fanoušky na Feyenoordu, potom Lyon, Bilbao. Bilbao jste doma porazili 3:1, což tehdy byl pro hosty coby finalisty předešlého ročníku EL velký šok. Jak se změní příprava brankáře na evropský fotbal? Měl jste statistiky, nebo nějaké info o protihráčích?
„Musím říct, že teď je moje příprava pečlivější, než byla dříve. Ale to je asi proto, že můj aktuální trenér to hodně vyžaduje. Ani v Basileji jsem se tolik nepřipravoval jako teď. Samozřejmě člověk má k dispozici sestřihy, standardky a tak, ale tady je to přeci jen v rámci přípravy s trenérem brankářů ještě dál.
Rád vzpomínám na Feyenoord, především u nich to byl do té doby asi můj nejlepší zápas. Hodně mě toho trefilo a Venca Kadlec nás svými góly dostal do Evropy. Ve skupině Bilbao, Lyon a pak Chelsea.“
S Chelsea to byl, řekl bych, i zpětně velmi nedoceněný výsledek, protože zbývalo pár minut od prodloužení na Stamford Bridge, až přišel Hazard.
„Asi máte pravdu, nepsalo se o tom tolik jako třeba teď o Slavii. Přitom Chelsea nakonec ten ročník vyhrála, že jo. Těsně před tou brankou Hazarda měl ještě velkou šanci Venca Kadlec a mohli jsme jít dál. Škoda. Rozhodli střídající hráči. Doma to rozhodl Oscar, který dal branku snad po dvaceti vteřinách a v Londýně rozhodl Hazard.
Někde jsem četl, že jste měl kartičky se jmény hráčů a Hazarda, že kope rád pravou. On ale vystřelil levou a poslal Chelsea dál.
„Každý měl kartičky od trenérů s krátkou charakteristikou soupeře. Jestli chodí radši do kombinace, rád střílí a kterou nohou a tak dále. Hazard tam měl napsaný pravá noha a smysl pro kombinaci. Vzal si to sám a levou to tam poslal pod víko (smích). A jeli jsme domů.“
Zpět do naší ligy, v první sezóně ve Spartě jste byli druzí za Libercem a ve finále poháru. Druhá sezóna, opět druhé místo v tabulce, ale už pod trenérem Lavičkou, kde se rýsoval nový tým. Napadlo vás po těchto dvou sezónách, že právě ta další bude zlomová nejen pro Spartu, ale i pro vás?
„Rok předtím jsme o titul přišli kvůli Limbově penaltě. Tým měl sílu, ale pak přišla rána s Hackenem. Důležité bylo, že se podržel trenér, a i když odešel Venca Kadlec, naopak přišel Bořek Dočkal, což byl podle mě klíčový příchod. Byla tu kombinace mladých hladových hráčů a zkušenějších, ale pořád hladových. Potom už jsme chytli takovej drajv, že jsme to valili každej zápas. Věděli jsme, že budeme vyhrávat, šlo jen o kolik.
Pamatuju si zápas s Olomoucí (4:0), který moji tehdejší přítelkyni a potom manželku nebavil, protože to prý bylo moc jednoznačné…
„No a to jsme právě byli po oslavách, že jo. Trénovali jsme snad až dva dny před zápasem, Olomouc navíc bojovala o záchranu a stejně jsme je smázli. Do Bolky jsme přijeli bez kopaček a taky jsme vyhráli snad 4:0. Na začátku sezóny jsme se v lize nastartovali a pak už jen dojížděli samospádem. Bylo nám jedno, kde nebo s kým hrajeme.“
Po sezóně jste odešel do Basileje. Myslím, že jste si tehdy vyslechl, že jdete „jen“ do Švýcarska. Dnes se v ČR rozporuje, když jde hráč „jen“ do Belgie, takže si to umím představit. Byly tehdy i jiné nabídky, které jste zvažoval?
„Musím říct, že pro mě to bylo jasný. Přijel za mnou trenér gólmanů, zašli jsme na kafe, podíval se na trénink. Dodnes jsme v kontaktu, píšeme si a máme skvělej vztah. Prezident klubu zůstal v Praze tři dny s tím, že beze mě prostě neodjede. Věděli, jak to dělat, jak posouvat hráče dál a prodávat je do ještě větších týmů.“
V Basileji jste toho zažil hodně. Rozrostla se vám rodinka, pravidelná účast v Lize mistrů, tituly. Jak na Švýcarsko vzpomínáte? Je to země, kde byste si třeba dokázal představit žít i po skončení kariéry?
„To bez problémů. Je to tam sice trošku dražší, ale lidi super, pohodoví. Země čistá, bezpečná, nezávislá. O všem si rozhodují lidi. Vzpomínáme na Švýcarsko moc rádi, narodila se nám tam dcera a když jsme odcházeli, oba jsme to obrečeli.“
Po čtyřech letech v Basileji přišel další velký krok, a to do La Ligy. Kvalitu španělské ligy asi není třeba připomínat. Proti týmům jako Real Madrid už jste si zahrál, ale nyní vás podobné zápasy čekají několikrát do roka. Jaké byly začátky?
„Obrovský skok to byl hlavně v kvalitě hráčů. Byl jsem hrozně překvapenej. S Basilejí jsme porazili City, Liverpool, dvakrát jsme postoupili mezi nejlepších 16 v Lize mistrů. Myslel jsem si, že už to nepůjde o moc víc nahoru, ale prvních čtrnáct dní tady bylo spíš trápení. Kdyby mě vzali na týdenní zkoušku, tak mě snad po třech dnech pošlou zpátky (smích). Hroznej skok, ale myslím, že se mi povedlo se aklimatizovat.“
Co konkrétně pro vás bylo náročnější? Intenzita tréninků, technika hráčů?
„Úplně všechno. První dotek, rychlost a přesnost střely. V zápase se to někdy třeba sleje, může se stát spousta věcí, kdy oba týmy vypadají, že jsou si rovny. Na tréninku je to ale vidět naplno. Míče nelétají mimo hřiště, prakticky každá střela jde do brány, a to pořád, každý den, každý trénink.“
Tohle vlastně slyším docela často od našich sportovců, kteří odejdou do zahraničí. Že jsou překvapeni kvalitou tréninků, že se trénuje jinak, víc. Přitom třeba fyzická připravenost se dá natrénovat kdekoliv, tam by rozdíly být moc neměly. Vy jste se třeba aklimatizoval a dokázal, že na zahraničí máte. Spousta hráčů se ale vrátí domů s nepořízenou.
„Já to vidím tak, že v Čechách máte v top klubech třeba pět výborných fotbalistů. Jeden z nich může vyčnívat ještě víc. Přijdete do ciziny a tady je najednou hráčů na téhle kvalitě patnáct. Ten hráč je najednou v jiné pozici a konkurenční prostředí hraje velkou roli. Každý ho snáší jinak.
Za mnou se byl na trénink podívat Hybšák a jen mi pak řekl: „Wow“. Byl unesený z Évera Banegy. V týmu máme patnáct borců vysoké kvality, ale Éver je právě ten, kdo ještě ostatní převyšuje.“
Při tažení EL jste si zahráli také v Edenu. Tam se na vás pískalo a hulákalo. Tohle jsem snad ještě nezažil, určitě nic příjemného. A ačkoliv vás mám také jako sparťana, nejsem si vědom, že byste někdy měl k sešívaným nějaká velká negativní prohlášení.
„Já nevím no, nikdy jsem to nezažil. Pískalo se jen na mě, přitom si nejsem vědom, že bych proti Slavii někdy nějak vystoupil. Nechápu to dodnes.“
Aktuálně je samozřejmě liga pozastavena, ale Sevilla je na třetím místě. Máte nakročeno na velký úspěch. Jaká byla dosavadní sezóna?
„Do téhle chvíle je podle mě dobrá. Jsme v posledních 16 v Evropské lize, třetí v La Lize. Vypadli jsme sice z poháru se soupeřem, se kterým jsme asi neměli, ale to tak někdy je. Měli jsme pár hluchých období, hlavně na jaře, ale pořád máme dobrou výchozí pozici.“
Jaká je situace ve Španělsku s ohledem na koronavirus? Myslíte, že se sezóna dohraje?
„Někde jsem četl, že kdyby se nedohrálo, kluby přijdou až o miliardu eur, což je šílená raketa. I proto si myslím, že bude velký tlak ligu dohrát, ale silné slovo v tom bude mít, stejně jako v Anglii, hráčská asociace. Hráči nepůjdou do velkého rizika, dokud situace v celé zemi nebude dobrá. Španělsko je teď v Evropě nejhůře zasaženou zemí, přeskočilo i Itálii. Teď jsme čtyři týdny doma a co mám zprávy, tak ještě pár týdnů budeme. Uvidíme.“
Pokud by se hrálo, bude to téměř jistě bez diváků. Zažil jste někdy zápas bez diváků a jaké je to hrát před prázdnými tribunami?
„Možná jednou na Spartě proti Budějovicím, ale jistý si tím nejsem. Naposledy jsem to zažil s repre v Bulharsku. Varianta to je, kluby by alespoň dostaly peníze od televizí, ale já bych to raději buď dohrál i s diváky, nebo nedohrál. Nejvíc pravděpodobně ale vypadá varianta bez diváků.“
Jak se udržujete v kondici?
„Každý den dostáváme do aplikace trénink, co máme za ten den splnit. Dáváme zpátky reporty klubu, aby měli přehled. Trénink je každý den kromě jednoho dne, kdy je volno. Ještě před pár dny jsme měli dvoufázové tréninky. Připravujeme se s tím, že by se soutěž zase měla rozběhnout, ale uvidíme. Není to dovolená, nejsou to Vánoce, člověk musí být připravený, protože nám můžou napsat a za dva týdny se může hrát.