Sezóna pro Spartu rozhodně nezačala ideálně a ač jsme všichni vnímali hlavně potřebu trpělivosti, první náznaky pochyb o potenciální úspěšnosti nově nastoupené cesty už můžeme vnímat. Jak moc zapříčinila ztrátu na čelo tabulky zatím nedostatečná kvalita Sparty a jak moc další okolnosti?
Neproměněné šance
Troufnu si, možná odvážně, odhadnout, že kdyby (nejen) Libor Kozák proměnil alespoň polovinu svých dosavadních šancí, bodový zisk Sparty by byl o dost výraznější. Jestli ne plný. Neradno samozřejmě házet všechno na útočníka Sparty a výraznou letní posilu Libora Kozáka, ale on by měl být hlavní postavou útoku Sparty. Zatím nicméně poutá pozornost střeleckým půstem. Pozitivní je, že se do šancí dostává a snaží se pracovat pro tým. Věřme, že je otázka času, než smůlu protrhne.
Ve Spartě ale bohužel není tolik prostoru a času na čekání. Už to chce ten jeden zápas, kterým otevře gólová stavidla. Jinak by těch poztrácených bodů mohlo být brzy už opravdu nevratně moc. Domácí utkání s Příbramí následované evropskou kvalifikací proti Trabzonsporu se jeví jako ideální příležitost.
Nedostatečná sebedůvěra
Nový trenérský tým se určitě hráčům během tréninkových dávek snaží vštěpovat principy hry, kterou chce na letenském trávníku i hřištích soupeřů předvádět. Jak moc se to daří nebo nedaří by bylo podle výsledků jednoduché shazovat. Ale rudí jsou po turbulentních obdobích neúspěchů v situaci, kdy věci z tréninku není možná úplně jednoduché přenést na hřiště v ostrém zápase. Hráči si nevěří natolik, aby pod tlakem presujících soupeřů zachovali chladnou hlavu a striktně se snažili o rozehrávku pozemi a podobně. Jsou si vědomi hrozící chyby a leckdy ordinovaný systém hry možná i proto opouští.
I s otázkou psychiky souvisí výše zmíněné neproměňování šancí. Sparťané se na každý gól neuvěřitelně nadřou a o to víc je každá chyba vzadu vedoucí k inkasovanému gólu fatální. Věřím, že tréninkovým drilem a pracováním s psychikou hráčů ruku v ruce se snadnějším střílením gólů přijde zlepšní i v těchto oblastech a požadovanou hru od sparťanů uvidíme víc a víc.
Trenérské tahy
V utkání proti Jablonci jsme, myslím, viděli způsob hry, kterým se chce Václav Jílek částečně prezentovat. Hráči neustále v pohybu a nabídce. Snaha okamžitě získávat a držet míč, ale zároveň přímočaře útočit. Bohužel to bylo Spartě dovoleno i pasivitou Jablonce. Proti aktivnějším soupeřům je to právě složitější aplikovat a opět to souvisí se vším už zmiňovaným.
Co ale podle mě není cesta, je využívání rozestavení se dvěma typově poměrně podobnými hrotovými útočníky, přičemž sparťané (i z důvodu početní převahy soupeře) vyklízejí střed pole a těžko se jim potom kombinuje. Snažím se to brát jako nouzovou variantu pro případ dohánění nepříznivého výsledku v situaci, kdy primární styl hry ještě nemá Jílkova Sparta zažitý. Jinak věřím, že Sparta se bude obecně snažit jít cestou fotbalovosti a kombinace, ne až tak síly.
Zařazení Costy na stopera a zásah do obrany pro zápas v Českých budějovicích se jako správný tah úplně neukázalo. Václav Jílek má ale podle svého vyjádření s Costou velké plány a chystá se ho postavit i v kvalifikaci o Evropskou ligu. Je to dobrý nebo špatný nápad? Jaký je to vlastně nápad? Za mě je na hodnocení po jednom utkání, navíc hráče, který dlouho nehrál, brzo. Hlavně už by ale mělo dojít k určité stabilizaci takhle citlivého postu. Sparta nastoupila do třech zápasů se třemi různými stoperskými dvojicemi…
Těžká zkouška
Spartu po nedělním utkání proti Příbrami, které je samozřejmě nutné zvládnout vítězně, čeká potom ve čtvrtek vstup do evropské kvalifikace na zavřeném domácím stadionu. Soupeřem bude turecký Trabzonspor. Nevydařený vstup do sezóny, absence podpory fanoušků a těžký soupeř.
To vše se může stát opravdovou prověrkou nově, snad dlouhodobě, nastoupené cesty Sparty. Ale ani kdyby to třeba po zlepšeném výkonu nevyšlo výsledkově, nenastal by podle mě vzhledem k síle soupeře čas na paniku.