Podzim na Letné

Přestože do konce podzimní části Fortuna:ligy ještě jedno kolo zbývá, kapitolu domácích zápasů jsme minulý pátek uzavřeli. Pojďme si tedy shrnout, co nám fotbalový podzim na Letné přinesl.

Řečí čísel

Sparta má z deseti domácích zápasů bilanci 6-2-2 při skóre 26:13. Z třiceti možných bodů tedy na Letné zůstalo dvacet. A to není z pohledu Sparty právě dechberoucí číslo. Osobně bych čekal o 3-5 bodů víc.

Ano, góly na Letné padaly a fotbal rozhodně nenudil. Průměr 3,9 branky na zápas hovoří za vše! Počet vstřelených branek je bezesporu chvályhodný! Sparta nevstřelila gól pouze Slovácku (v prvním utkání sezóny) a poté Slavii, v osmi zbývajících zápasech se trefila vždy nejméně dvakrát! Ale ruku na srdce, 13 obdržených branek je přeci jen moc.

Letná – nedobytná tvrz?

V pěti domácích zápasech Sparta udržela čisté konto a všechny vcelku hladce vyhrála. To je dozajista dobrá zpráva – vždyť do této kategorie musíme počítat i výhry nad Ostravou a Jabloncem (shodně 2:0).

V dalších pěti se jí to nepodařilo, inkasovala a vyhrála z nich jeden. Minulou neděli s Mladou Boleslaví. A těžko říct, jak by se zápas vyvíjel, kdyby Kanga bleskurychle nevrátil Spartě vedení a stav 2:2 by trval delší dobu… Ale to je kdyby, Sparta to tentokrát zvládla, proti těžkému soupeři! Přesto je bilance 1-2-2 a skóre 11:13 z těchto zápasů tristní, ba přímo děsivá.

Postrádám u týmu schopnost špatně se vyvíjející zápasy dostat pod kontrolu. Problém není v tom, že bychom se za nepříznivého stavu nedokázali do zápasů vrátit nebo je dokonce otočit. Problém nastává často až v tu chvíli. Přijde mi, že tým v těchto situacích není s to změnit styl, tempo hry. Efektivně kontrolovat míč, počkat si na chybu. Snaží se o to, ale nefunguje to. Naopak v takových situacích kupíme chyby a vracíme soupeře do zápasu. Opakovaně a tudíž ne náhodou. Ať už je za tím cokoli, smůla to není. V těchto situacích několikrát z týmu vyzařovala jakási rezignace. Cosi, z čeho bylo cítit, že „dnes už to nepůjde“. Prostě jsem z týmu necítil tu vnitřní sílu a schopnost se zápasem ještě něco udělat.

Další kapitolou jsou koncovky zápasů. Obvyklou a skoro až legendární vlastností Sparty byla schopnost zápasy, ve kterých se jí nedařilo, v závěru prostě „urvat“. Zejména ty domácí! o gól…  v poslední minutě…  třeba z penalty…  prostě nějak…

Vytrvalým tlakem v závěru, vůlí, vírou v sebe sama a v neposlední řadě, strachem soupeřů. Vědomím, že přesně tohle přijde, že hráči soupeře budou až do posledního hvizdu bojovat o holý život.

Tuhle vlastnost jsem u týmu zcela postrádal. Zcela.

Jsme křehcí

V poslední době se často hovoří o tom, že jsme „křehcí“. Opravdu často, a to jak zvenčí tak i zevnitř týmu. Nevím jestli je to dobře. Mám pocit, že hráči to vnímají a podvědomě si tuhle myšlenku vrývají do hlav a o to křehčími se stávají.

Nebylo by lepší spíš než o křehkosti hovořit o perspektivě, kterou tenhle tým vzhledem k počtu mladých hráčů jednoznačně má? Nebylo by lepší dívat se věc tak, že právě chybami se hráči vyvíjí a rostou? Chceme odvážné hráče, lídry. Ale podporují slova o zranitelnosti a individuálních chybách tyto schopnosti? Nebo svádí naopak k alibismu?

Sparta už dlouho není tam, kde by si ji fanoušci přáli vidět. Čekání na titul se prodlužuje.  Na vině byly především slabé nebo přinejmenším nestabilní výkony venku. Ale doma byla Sparta stále silná! V průběhu podzimu tak často nepůsobila. Jako by se nešvar zvaný „křehkost“ tiše vkrádal i na Letnou.

Nerad bych, aby tento článek vyzněl přespříliš negativně. Jak už jsem zmínil, fotbal na Letné opravdu bavil. Celou řadu utkání Sparta zvládla velmi dobře a já věřím, že jich bude přibývat. Pouze upozorňuji na aspekt některých domácích výkonů, který je pro Spartu nový, atypický. A na který bychom si zvykali jen velmi neradi…

Titulní foto: AC Sparta Praha