NEPOUČITELNÍ

Memento

Píše se rok 2011 a Viktoria Plzeň získává svůj historicky první titul. O bod před Pražskou Spartou, která nechtíc položila základy úspěchu západočechů. Tyto základy se jmenují Pavel Horváth, Daniel Kolář, David Limberský, Jan Rezek a Milan Petržela – tedy hráči, kteří ve Spartě více či méně úspěšně působili. Byl to parádní příběh pro novinové titulky a mělo to být memento pro Spartu samotnou, nestalo se.

Hned další rok přestupuje do Plzně ze Sparty Lukáš Hejda, konstruktivní stoper v následujících sezonách s Plzní získá čtyři tituly, což je přesně o tři víc, než získá Sparta jako klub za deset let. Symptomaticky se ve 25. kole ročníku 2019/2020 Lukáš Hejda staví vedle odchovance Sparty Jakuba Brabce, aby na Letné před bizarní kulisou společně vygumovali ofenzivní snahy ACS. Jejich tým jasně vítězí a na opačné straně hřiště vedle sebe nastupuje soperská dvojice Costa – Lukáš Štetina. Kruh se uzavřel.

Základy úspěchu soupeřů

Po 25. kole aktuální sezony české nejvyšší soutěže se Sparta nacházela na průběžném devátém místě. V osmi týmech, seštostovaných nad legendárním pražským klubem hraje několik hráčů Sparty na hostováních a řada dalších fotbalistů, kteří byli v minulosti se Spartou spojeni. Někdy jsou to odchovanci, jako například Jakub Brabec či Aleš Čermák v Plzni, nebo hráči, kteří ve Spartě byli na zkoušce a neuspěli, to je případ opory Slavie Vladimíra Coufala. Celkový počet fotbalistů, kteří prošli Spartou a momentálně hájí barvy osmi úspěšnějších klubů, je pak neuvěřitelných 45, slovy čtyřicet pět.

Položit pevné základy úspěchu tedy Sparta umí, nikoliv však na Letné. Odhlédněme teď na chvilku od okolností, za kterých ten který hráč Spartu opustil. Představme si, že se nacházíme v paralelním vesmíru, kde současný kádr Sparty, který nastoupil v pětadvacátém kole neexistuje – za určitých okolností by pak sestava Sparty mohla vypadat třeba i takto:

Byl by tento tým devátý?

Schizofrenie v kanceláři, kočkopes na hřišti

Nechci říci, že má Sparta za každou cenu držet všechny hráče. Když na Letné působil třeba Ondřej Kúdela, jistě nedosahoval výkonnosti, kterou má teď, Aleš Čermák jako kapitán reprezentační jednadvacítky zase neukázal v dresu Sparty vše co dovede. Nabízí se však otázka, jestli to neuvěřitelné množství důvodů, proč zde fotbalisté neuspějí není pouhé alibi. Alibi, které má zakrýt prostý fakt – Sparta s hráči dlouhodobě neumí pracovat.

Jeden z důvodů marasmu v této oblasti je absence sportovního řízení. Když tak do role Sportovního ředitele nastoupil Tomáš Rosický, všem fanouškům se ulevilo. Konečně, řekli si, konečně je tu člověk, který to vezme pevně do rukou. A skutečně od prvních chvil zaznívají z úst Rosického termíny, které chceme slyšet, vidíme ho na utkáních mládeže, nastupují změny, věci se dávají do pohybu.

David Moberg Karlsson, Andreas Vindheim, Matěj Polidar, Martin Graiciar, Filip Souček. Vybrané akvizice Sparty, které nám říkají tři věci – rychlost, dynamika, mládí. Z těchto jmen snadno vyčteme nastavenou koncepci. Člověk, který tyto hráče přivádí, ví co chce. Když k tomu přivedete agresivního, vysokého Krejčího, tvořivého univerzála Trávníka a konstruktivního Hancka či Lischku, rýsují se vám určité obrysy mladého týmu, který má potenciál hrát rychlý a náročný fotbal.

Když ale 27. 5. 2020 v klíčovém zápase na hřiště vyběhne základní sestava se čtyřiatřicetiletým Costou, jednatřicetiletým Dočkalem pod hrotem, devětadacetiletým Kangou na křídle a my vidíme zoufale statický výkon Sparty, tak už nemůžeme pochybovat. Do toho, jak vypadá tým, nepochybně mluví příliš mnoho lidí, schizofrenie z kanceláří probublala až na trávník a Sparta má první místo v tabulce dál než místo poslední.

Čtyři hráči mimo svoji pozici, většina zálohy bez rychlosti a dynamiky, celkově ne příliš kvalitní stopeři a zcela odříznutý útočník, to je Sparta v klíčovém zápase. Václav Kotal sice říká, že sestava odpovídá taktickému záměru – o kterém nic nevíme a který nefungoval – nicméně to nemění nic na věci, že tato sestava je silně v rozporu s představou budoucnosti Sparty, kterou nastínil Tomáš Rosický. Hned v následujícím zápase se hráči vrátili na své posty a předvedli diametrálně odlišný výkon. Potenciál tento tým vykazuje opakovaně, jeden povedený zápas ale nemůže zakrýt dlouhodobé nedostatky.

Jak z toho ven?

Sparta na podzim klopýtala, podávala nevyrovnané výkony. „Chybí zkušenosti“ slýchali jsme. „Jen s mladými to nejde“ říkalo se. Po návratu zkušeného Bořka Dočkala na hřiště jsme v lize zvítězili až v pátém utkání proti Karviné a paradoxně nejzkušenější sestava v sezoně podala ten nejhorší výkon. Ne, zkušenosti nejsou odpověď a nikdy nebyla. Tým je prostě mizerně složený, protože se neustále hledají důvody, proč a kam implementovat relikty z minulosti. Stačilo.

Koncepce se musí nastavit a držet, neexistují výjimky. Pokud si sportovní ředitel vyhodnotí, že potřebuje zkušené hráče, ať klidně přijdou, ale ať beze zbytku naplňují herní i charakterové požadavky. Není totiž možné neustále zkoušet, co by teoreticky mohlo fungovat, nebo kdo by se třeba jednou mohl uzdravit. Koncepci navíc musí všichni v klubu maximálně důvěřovat a do posledního člověka její ideje reprezentovat.

Z toho jasně plyne, že klub musí uzavřít některé bolestivé kapitoly. Protože je potřeba položit pevné základy, měli bychom se rozloučit s každým hráčem, se kterým se složitě pracuje, to je například Kanga, nebo Frýdek. Tito složití hráči ve Spartě působit mohou, ale bohužel ne teď, kdy je potřeba vystavět tým od základních principů. Je nezbytné se rozloučit s hráči, kteří nenaplňují požadavky nastavené koncepce a jak se ukázalo, to je případ třeba i Bořka Dočkala, při vší úctě k němu. A konečně – Sparta musí položit pevné hráčské základy budoucího úspěchu. Zde přichází dobrá zpráva, Sparta totiž má kde brát.

Rychlost, herní inteligence, práce

Luka Ivanušec, Josip Brekalo, Domagoj Bradarić. I těmto reprezentantům Chorvatska se postavila česká jednadvacítka v klíčovém zápase o postup na EURO. Zápas hraný ve vysoké intenzitě rozhoduje gól „ksichtem“ v podání Krejčího a uválčené dva souboje Hložka se stopery, po kterých skóruje Bucha. Co je naprosto typické pro vítězný český tým je enormní pracovitost, zodpovědnost a týmové pojetí a to i v podání jinak technicky skvěle vybavených hráčů. Nositeli pracovitosti a maximálního nasazení jsou potom i Sparťané Krejčí, Hložek a Havelka, kterým kryje záda Dominik Plechatý.

Ostrý kontrast mezi projevem jednadvacítky porážející výrazně silnějšího soupeře a hrou Sparty, která v lážo-plážo tempu hrdě chroupe prohru s Plzní dokladuje, který směr funguje a který nikoliv. Současný fotbal je prostě rychlý, je o práci, je o neustálém pohybu, sebevědomí, je o inteligenci. Hráč Sparty tedy musí mít tyto vlastnosti pod kůží jako žádný jiný, musí být součástí jeho DNA a musí být součástí DNA klubu.

Kde brát a nekrást?

Pojďme se tedy podívat, na jakých hráčských základech by mohla a měla stát Sparta, která chce být v příštích sezonách úspěšná.

Hráči na hostování

Vypíchl bych zejména dva fotbalisty:

Filip Havelka – Typický deep-lying playmaker, dispečer se skvělou přihrávkou a prvním dotekem, který je ochotný přebírat míče v těžkých pozicích a zároveň umí z druhé vlny vyslat granát do šibenice, jak předvedl třeba v zápase s Boleslaví. Pohyb, neustálá nabídka a vysoká herní inteligence tohoto hráče předurčuje k tomu, aby diktoval tempo hry. Je to navíc hráč, který je velmi drzý a na hřišti to soupeři dá pocítit. Jesle, utrousit ještě něco od cesty a připomenout soupeři, kdo je tady nejlepší – faktor X, který Sparta tolik potřebuje.

Jan Fortelný – Dynamický hráč, kterého je plné hřiště, zahraje na šesti postech a na každém z nich ze sebe vydá maximum. Je to hráč, který je první pod míčem a první u míče při brejku. Technicky skvěle vybavený s dobrou herní inteligencí, velkým akčním radiem, pracovitostí a obětavostí, kapitán reprezentační dvacítky.

Sparta má po hostováních i další zajímavé hráče. Ať už je to kreativní a dominantní Březina na Žižkově, nebo extrémně rychlý Plechatý v Jablonci – hráči, u kterých cítíte, že za určitých okolností mohou oklikou skončit u konkurence, nebo už dokonce hostují v klubu, který je v tabulce před námi. Sparta navíc pořídila velmi pracovitého a rychlého univerzála Polidara, který zaujme svojí buldočí povahou, stejně jako kreativní šestka Souček hostující v Opavě. Uvažoval bych také o šanci pro velmi konstruktivního Huga Bačkovského, nevysokého gólmana s vysokou přidanou hodnotou ve hře nohou. To jsou všechno smysluplná jména.

Klub nesmí dopustit, aby se ze zmiňovaných fotbalistů staly opory rivalů, už nikdy.

Pokud by Sparta vůbec nikoho nekoupila, i takto může vypadat sestava, která je smysluplná – pohyblivá a pracovitá záloha, rychlé přímočaré kraje, důrazní a rychlí útočníci, tříčlená obrana, kde si hráči kryjí záda.

Hráči, které máme

Tým Sparty také není beznadějný, parametry pro moderní fotbal má nepochybně Hložek, Drchal, Hancko, Vindheim, nebo obě levonohá křídla. Zároveň jsem si jistý, že Michal Trávník může klubu hodně nabídnout a je navíc v ideálním věku. Sparta by také měla ještě více akcentovat návaznost na mládež, A tým musí cítit neustálý tlak od hladových vlčáků a pokud mají kvalitu, dát jim šanci, Adam Karabec si o ní říká velmi hlasitě.

Hráči v týmu svoji kvalitu mají, potřebují ale důvěru, jak od vedení a trenérů, tak od sebe navzájem. Tým musí být na hřišti poskládán smysluplněji, hráči na svých nejsilnějších postech, kde mohou prodat svoje dovednosti. Rychlost, práce, práce a zase práce.

Koho koupit

Nebudeme teď radit konkurentům, už se nám to vícekrát nevyplatilo, ale buďte si jistí, že i v české lize nalezneme několik mladých fotbalistů, kteří mohou hrát klíčové role v našich největších klubech. Pokud chceme do týmu dostat trochu zkušeností, sáhl bych do Itálie po Krejčím, je to zkušený fotbalista, který zároveň splňuje naše parametry – je rychlý, pracovitý, na hřišti nechá všechno. V souvislosti se Spartou se skloňuje i jméno Tomáše Petráška – neváhal bych, to je hráč, který na hřišti raději chcípne, než by prohrál.

Jména však nejsou podstatná, ať do Sparty klidně přijde kvalitní hráč z ciziny, důležité je se striktně držet zavedených principů a nevybočovat. Nechci teď nabádat Spartu aby se stala lídrem v inovaci, analytice a hloubkovém skautingu, měla by to být pro klub samozřejmost a ačkoliv příliš nevěřím, že Václav Kotal je typ trenéra, který trénink sleduje z dronu, chci věřit, že i tímto směrem Sparta do budoucna půjde. Chtěl bych ale, aby bez ohledu na použité technologie klub pevně věřil ve fundamentální hodnoty, ze kterých když neustoupí, tak uspěje.

Neuhnout

Sparta, která nebude konkurenci lehkovážně pouštět svoje hráče a která nebude dělat ústupky tajuplným osobám z kanceláří, bude úspěšná a už brzy může být úspěšná třeba i s podobnými sestavami, narvanými hráči, kteří vzešli z akademie a museli se o místo v A týmu pořádně porvat:

Pro takovéto týmy by byla typická rychlost, pracovitost i kreativita. Navíc za takovými týmy nepochybně budou stát fanoušci.

Tímhle článkem neříkáme, že ten nebo onen hráč se prosadí a bude nejlepší. Doplňte si do sestav klidně jiné jméno, nějakou hvězdu ze zahraničí, proč ne? Říkáme ovšem, že i tato hvězda musí být smysluplným kolečkem v pomyslném hodinovém strojku. Říkáme, že Sparta má hromadu nadějných fotbalistů a když se zaměří na práci s nimi, dá jim šanci a bude jim důvěřovat, ti se jí odvděčí úspěšnou érou, tak jako se rivalům odvděčili ti, které Sparta odmítla či odložila.

Není na co čekat a stejně tak není třeba věšet hlavy. V letošní sezoně se jasně ukázalo, do jaké míry za klubem umí stát jeho fanoušci, nastolené principy tak mohou pomoci prohloubit i tuto vazbu. Správně vybraní hráči a odchovanci nastaví chemii mezi hřištěm a hledištěm, jediné co je k tomu potřeba, je neuhnout.

Zdroj titulní fotky: AC Sparta Praha