Rugby ho baví stejně jako kuchyně. Často býval přítomen u grilu při grilování Pumas, tradice, která pokračuje v každém týdnu před testovacím zápasem. Když mu tělo řeklo dost, pověsil boty a otevřel svou restauraci El Gaucho, v Clermont-Ferrandu, městě, které ho přijalo během sedmi sezón jeho profesionální kariéry. „Někdy je to únavné, vyžaduje to hodně času psychicky i fyzicky. Ale mám to rád. Pořád s lidmi diskutuju o rugby. Clermont je město rugby,“ říká Martín Scelzo, v rozhovoru pro LA NACION.
Rozhovor, který trvá déle než hodinu, probíhá v kavárně v San Telmo. Muž, kterému je 50 let, si ponechává hustý plnovous z poslední hráčské éry. Jeho impozantní vzhled je výmluvný pro bývalého hráče s nesčetnými bitvami. Už uplynulo 14 sezon od jeho odchodu do důchodu. Dělá dlouhou pauzu a přemýšlí nad otázkou, co mu na jeho hráčské éře nejvíc chybí. „Chybí mi bolesti, rytmus tréninků… ale to, co mi nejvíc chybí, je adrenalin ze šatny. Okamžik před výběhem na hřiště, vůně, zvuky, chodba před vstupem do stadionu, ať už u Puma, Hindú nebo Banco Hipotecario. To je to, co mi nejvíc chybí.“
-¿Te costó el retiro?
-Ne, protože jsem to rozhodl sám. Tělo mi už nedávalo víc a ani moje hlava už nebyla na místě. Podepsal jsem na dva roky v Agen a v prosinci jsem si sedl s prezidentem a řekl mu: „Už nemůžu, nejsem sám sebou“. Dohodli jsme se vzájemně a skončili. Už jsem nemohl pokračovat. Byl jsem fyzicky dobře připraven, přišel jsem z Mistrovství světa na Novém Zélandu. Bylo mi 36 let, ale už jsem splnil svou pouť v rugby. Možná to souviselo s tím, že už bych nepokračoval u Puma… Když kolem tebe běží dvacetiletí hráči a ty nejsi ani v jejich blízkosti, uvědomíš si, že už to nestačí. Navíc rugby v roce 2011 už začínalo měnit směr, byl víc fyzický. Když jsem hrál zápas ve dvaceti, v úterý jsem byl na 100 procent zotavený. Ve 36 letech jsem v pátek byl unavený a v sobotu jsem musel hrát. Nestihl jsem se zregenerovat, a už jsem zase hrál.“
-¿De los Pumas ya sabías que el Mundial 2011 era lo último?
-Ano. Mluvil jsem s Tati Phelanem a řekl mu, že to bude poslední. Měl jsem to v hlavě rozhodnuté. Odešel jsem v klidu.
-¿No volviste a estar vinculado con el rugby?
-Pracoval jsem jako trenér rugby žen ještě krátce po skončení kariéry. Bylo to moc zábavné. Byl jsem tři roky, ale moje práce mě dovedla k úplnému odstupu. Před deseti lety rugby žen neměl takové uznání, jaké má dnes. Ve Francii se to hodně rozrostlo a donutili všechny týmy Top 14 mít rugby žen. V té době jsem měl mnoho zodpovědností, museli jsme trénovat každý den, cesty byly delší a s mou prací to bylo nemožné. Nebyl jsem na 100 %, nebyl bych schopen být na 100 %.“
-¿Nunca te picó el bicho de ser entrenador full time?
-Ne. Chtěl bych to a stále bych chtěl být scrum konzultantem. Pracovat s formací. Ale musíš tomu věnovat hodně času a restaurace ti zabírá hodně času.
Martín Scelzo má pozoruhodnou kariéru. Jedna z nejprestižnějších argentinských kariér. Stal se šampionem URBA a Národního klubového poháru s Hindú, přičemž jeho kariéra vznikla v Banco Hipotecario. Vyhrál Pohár Evropy s Northampton Saints a Top 14 s Clermontem, v nejkonkurenčnějších letech klubu, který bývá při finále. Je to jediný hráč z první řady Puma, který odehrál čtyři mistrovství světa, včetně třetího místa na MS ve Francii 2007. První řada Roncero-Ledesma-Scelzo šla z paměti.
Fyzicky impozantní, silný v držení míče a pevný v scrum, patří mezi velké první řady historie Puma. Dnes žije v Argentině jako otec: jeho syn Juan Martín debutoval proti Springboks 15. srpna. Usmívá se, když vzpomíná na okamžik, kdy se to dozvěděl: „Bylo to pro mě velké překvapení. Jednoho dne mi řekl, že chce udělat videohovor se mnou a s jeho matkou. Byl se svou přítelkyní. Pocítil, že nám řekne, že se staneme prarodiči! Potil jsem se… Řekl nám, že byl povolán do Puma. Já jsem byl velice strohý, nemám rád příliš vyjadřování. Poblahopřál jsem mu. Matka skákala radostí. Juan mi řekl: „Nebudeš se radovat?“. Odpověděl jsem: „ano, ale musíš vědět, že teď přichází to nejtěžší. To teprve začíná.“ Vnitřně jsem byl opravdu šťastný pro něj. Měl ho rád, to mi dalo velké štěstí. Narodil se a vyrostl ve Francii, ale vždycky chtěl hrát za Puma. Tvrdě na sobě pracoval.“
-¿Qué te generó verlo jugar en Vélez?
-Bylo to velmi dojemné. Šel jsem s ním na tu kvadraturu. Řekl jsem mu, že dynastie pokračuje díky němu, téměř 30 let po tom. Bylo to velmi silné. Šel jsem s ním, když jsme porazili Francii (2010); byl to můj 50. zápas za Puma. Vidět, jak tvůj syn zpívá hymnu reprezentující zemi… uf. Hymna mě vždy dojímá, v jakémkoli sportu. Víc než cokoli to vyvolává na mě silný cit. Nedokážu to ovládat a navíc vidět mého syna tam hájit zemi ve sportu, který miluješ nejvíc…
-¿Cómo viste la evolución del rugby desde tu retiro?
-Rugby se hodně změnilo. V atletice, v technických dovednostech a ve studiu. Vidím to u mého syna: mají vše na dosah. Nemusí si nic řešit, jen hrát. Mají všechno, co jsme neměli my. Proto je rugby mnohem rychlejší, silnější a v dobrém smyslu i tvrdší. Dřív bylo násilné, ano, protože jsi potkal chlapa jako já o 130 kilogramů proti sobě. Ale nikdy jsme se nesetkali s křídlem. Dnes jsou téměř všichni stejní a běhají všichni stejně. Ale jsou na to připraveni. Vývoj za posledních 15 let byl ohromný. Jednou jsem šel za Juaneem Martínem na trénink v Paříži, po deseti minutách se osprchoval a šli jsme si dát kávu. Začal si prohlížet telefon, řekl jsem mu, ať to nechá, že si povídá s klubem a analyzuje tréninkové plány. Měl na sobě všechno, co měl zlepšit a co upravit. Neuvěřil jsem tomu.
-¿Te gusta el rugby actual?
-Ne. Ne, dívám se raději na ženské rugby než na mužské. Upřímně mi vadí systém TMO. Když bývalo, že bylo možné rozhodnout, jestli šlo o pokus. Dnes ti uznají pokus po deseti fázích zpět. Je to šílenství. Když jsme hráli, rozhodčí skočil mezi námi, aby zjistil, zda šlo o pokus. Dnes váhají, volají video a dohodnou se, nebo zkoumají jiné věci. Dívám se hodně na francouzské rugby, jediné, co je zábavné, jsou Toulouse a Bordeaux. Stade Français sleduji jen proto, že hraje Juan Martín, ale dnes je francouzské rugby nudné. Většina týmů je jen rychlík, který tlačí dopředu. Evropský pohár mě baví jen trochu, tempo hry, strategie, útoky, obrana. Ale francouzské rugby mě nudí.
-Hoy las reglas están más volcadas al ataque, con muchos más tries y puntos…
-Dnešní pravidla jsou více zaměřena na útok, s mnohem více pokusů a bodů…
-Entonces vayamos a ver básquet. Hace unas semanas lo hablaba con amigos… A mí me gusta más ver cómo es la estrategia de un equipo. El otro día fui a ver Argentina-Sudáfrica, me divertí muchísimo. Sudáfrica quería imponer su juego y la defensa argentina se plantó muy bien. Todo el mundo pensaba que Argentina se iba a comer 50 puntos y casi lo empata en la última jugada.
-Tak pojďme sledovat basketbal. Před několika týdny jsem o tom mluvil s kamarády… Mně se víc líbí, jaká je strategie týmu. Nedávno jsem šel na zápas Argentina–Jihoafrická republika, moc mě to bavilo. Jihoafrická republika chtěla prosadit svůj styl hry a obrana Argentiny se postavila velmi pevně. Všichni si mysleli, že Argentina dostane 50 bodů, a téměř to vyhráli na poslední chvíli.
-¿Por qué te gusta más el rugby femenino?
-Nemají žádné zábrany. Když vyhrají, vyhrají. Když prohrají, prohrají. Francouzské mužské rugby je hodně podmíněné výsledky. U děvčat, když upadne míč, nic se nestane a hrají dál a dál a nemáš time-out. Dnes je mladík unavený, dává kolena na zem a o něj se starají deset minut. Dráždí mě, že dělají ze rugby show, jako fotbal, když ho jenom dotknou, hned hledají výhodu.
-Hoy el inglés Henry Pollock representa el jugador que busca espectáculo.
-Hraje velmi dobře, že? Ale dnes dělá spíš show než samotné rugby. Představ si, kdyby se víc soustředil na hru, místo toho, aby dělal toho klauna, protože podle mě je to dnes jenom klaun. Jaký by byl jako hráč, kdyby energii, kterou vkládá do těchto věcí, vložil do zlepšení své hry. Byl by desetkrát lepší. Je to jeho poznávací znak, dělá to schválně. On ví, co vyvolává. Znovu, je to skvělý hráč. Je to hrozné, co hraje.
Rozhodčí, scrumm a hráči první řady
-¿Los arbitrajes perjudican a los Pumas? ¿Lo sentiste en tu época de jugador?
-Neovlivnili Puma? Cítil jsi to za dobu své kariéry?
-Ne. Žádný rozhodčí neřekne „Jdu poškodit Argentinu“. Dřív to bylo tak, že se mohl dopustit chyby, ale nebylo by to proti, aby tě poškozoval. Dnes s tématem TMO mohou vrátit deseti fázemi zpět a je třeba vidět, podle jaké míry se díváš na jednoho nebo druhého. Je mnoho rozhodčích, kteří nepřijímají svou zodpovědnost. Pokud zkontroluješ vše ve zpomaleném záběru, nedá se hrát. Dnes, když půjdeš na tackl a ten hráč sníží výšku o 10 cm nebo uklouzne, dostaneš žlutou kartu. Také je třeba chránit hráče, ale jak dosáhnout spravedlivé míry a vyváženosti? Rozhodčí musí znovu rozhodovat jako dřív a respektovat to.
-¿Un árbitro puede saber lo que pasa en el scrum?
-Solamente las primeras líneas saben. Los árbitros no saben arbitrar el scrum. Es muy complejo ver todo. Si el árbitro está de un lado y el otro pilar tira las patas para atrás, no lo vio y lo puede cobrar al revés. Es muy delicado. Si no es por un dominio muy claro o un penal muy burdo, no saben.
-Může rozhodčí vědět, co se děje v scrumu?
-Pouze první řady to ví. Rozhodčí neumí pískat scrum. Je to velmi složité vidět všechno. Když se rozhodčí nachází na jedné straně a druhý hráč táhne nohy dozadu, neviděl to a může to vyhodnotit opačně. Je to velmi jemná záležitost. Pokud nejde o velmi jasnou dominanci nebo velmi zřejvý prohřešek, neví.
-¿Cómo ves la evolución en esa formación?
-Teď musíš být silný a technický. Dnes se technický pilíř v scrumu baví. Scrumu se teď daří kvůli bezpečnosti. Nedávno jsem viděl video o vývoji scrumu od 60. let až do dneška a dříve to bylo šílené. V 70. letech to bylo ohromující, brali pět metrů, drželi se spolu a bum! Dnes jsou na to připraveni na něco jiného, je třeba je chránit. Dnes, pokud máš tři klíčové hráče velmi technické, nevím, zda dokážeš ovládnout celý svět, ale budeš mít dobrý scrum.
-¿Los Pumas los tienen?
-Nevím. Dnes se všichni vyvíjeli, aby tě udělali nepříjemným a vyhráli bitvu v scrum. Nedávno jsem slyšel trenéra Nového Zélandu říkat, že vyhráli válku, ale ne všechny bitvy: vyhráli tři klíčové scrumy a ten, který vyhráli pět yardů od brankoviště, změnil válku v scrum. S dvěma silnými pakny můžeš z porážky rychle udělat dominance. Proti Jihoafrické republice byly scrumy, které Argentina dominovala, a jiné, které jim moc nevyhovovaly. Dnes se navzájem více znají. Hrají více, znají fígle, cnosti a slabiny. I Jihoafrická republika občas má problémy se scrumm a mluvíme o nejlepším packu na světě.
-¿Cómo lo viste a Francisco Moreno en su debut?
-Líbil se mi. Byl velmi solidní. Debut proti Jihoafrické republice není lehký a kluk to zvládl. V první poločase ho napadli jen jednou. Když odešel, byl cítit. Felipe (Contepomi) udělal dobře, když do zad dal hráče jako Lavanini, aby ho podržel. Je to pilíř, který bude fungovat a bude mu hodně prospívat, až půjde hrát do Anglie.
-¿Cómo ves a los pilares argentinos?
-Sclavi dnes je nejlepší. Je to silný hráč, s velkou stabilitou. Nejsem moc dobrý na jména… Ten, koho mě ohromil proti Jihoafrické republice, byl Ruiz, byl jedním z nejlepších. Další hráč, který mě zaujal, byl Moro… to, co předvedl Matera, bylo na jiné úrovni. Když máš takového Matera jako ten den, zvedneš celý tým. Je to kluk s dlouhou kariérou v Puma, míří na svůj čtvrtý Mistrovství světa a je vidět jeho vliv na ostatní.
-¿Se puede comparar a este equipo con el del 2007?
-Nelze. My jsme se doplňovali a hodně navzájem znali. V roce 2007 mnoho z nás hrálo svůj třetí světový pohár: Omar Hasan, Mario Ledesma, já, Flaco Rimas Álvarez, Nacho Fernández Lobbe, Ruso Ostiglia, Chalo Longo, Agustín Pichot, Nico Fernández Miranda, Felipe a Manuel Contepomi, Nani Corleto… Přišli jsme hrát už téměř deset let. Dnes je výhodou to, že mají mnoho ročních zápasů, které jsme neměli. Maximálně to bylo šest. Dříve jsme měli buď dobrý pack, nebo dobré backs; dnes tito kluci jsou pravidelní od 1 do 15. Mají velmi široký kádr. Dnes nevíš, kdo může hrát a ten, kdo nastoupí, je lepší než ten, kdo hrál minulý týden. Dám pár šancí těm klukům na Mistrovství světa.
-¿Pueden ser campeones del mundo?
-Musí v to sami věřit. Mají kádr. Problém je, že dnešní rugby je velmi vyrovnaný. Itálie může porazit Austrálii a prohrát o 40 bodů s Fidži, a Fidži může porazit Anglii a prohrát s Čile. My jsme v červenci prohráli špatně se Skotskem a téměř jsme porazili šampiony světa a chybělo nám dvacet hráčů. Když hrajeme dobře, tito kluci mohou porazit kohokoliv.
-¿Ustedes en 2007 sentían que le podían ganar a cualquiera?
-Ano. Mysleli jsme si, že se staneme mistry světa. Poslední trénink před odchodem do Francie jsme mysleli, že budeme mistry světa. Přesvědilo nás, když jsme hráli proti Jihoafrické republice. Rozpůlili jsme se a Jihoafrická nám dovolila hrát to, co udělala potom…
-¿Lo volviste a ver al partido?
-Ne. Nikdy jsem neviděl žádný ze svých zápasů znovu. Jakmile zápas skončí, končí. Hráč ví, co udělal špatně a co dobře. Jasně, díváš se na jednotlivé aspekty k zlepšení, ale nikdy jsem neviděl celý zápas. Ani finále, která jsem vyhrál, ani ta, která jsem prohrál.
