O necelý rok dříve byli Puma mistři světa. Alespoň tak si to troufaly tvrdit některé hlasy ze světa ragby na různých místech. Vítězství nad Lions bylo přesvědčivým argumentem pro toto tvrzení. Lze říct, že i triumf v Vélezu nad All Blacks tomuto názoru pomohl. Více však inspirovala historická obratka v Murrayfieldu proti Skotsku, která uzavřela rok 2025, tedy rok mezi světovými šampionáty, a posílila myšlenku uvedenou v prvním odstavci. Pro čtenáře z španělsky mluvícího světa to znamená, že debata se dotýká i jejich regionu a jejich fanouškům dává co sledovat.
Jsou Pumy připravené na světový titul? Nebo je to jen velký titul, který funguje jako motor kolektivní identity, nejen pro samotný tým tohoto světového cyklu, ale i pro rugby-mánii jako celek, jako idea, kterou je třeba věřit, aby se růst pokračoval?
Pokud se necháme vést výsledky z července 2026 – což je nejpovrchnější způsob, jak nahlížet na hru týmu a jeho potenciál – pravděpodobně ne. Pumy prohrály s Skotskem a Anglií drtivě, ukázaly slabiny v získávání, ačkoli si udržely útočnou sílu, kterou si v posledních letech vybudovaly v naprosto neuspořádané hře. Jediné vítězství, proti Walesu za 35:24, při němž získaly bonusový bod a v některých chvílích předvedly dobrý výkon – pět pokusů, z nichž čtyři byly dosaženy v první půli – bylo také signálem poplachu kvůli momentům odpojení.
Pokud budeme pokračovat v analýze na základě výsledků a trochu zvětšíme záběr, ve třech utkáních byly skóre vysoká proti nim, možná příliš vysoká pro mezinárodní rugby. Na druhé straně, například proti Anglii, dosáhli defensivního bonusového bodu a byli jen o jednu rozhodující chvíli – tak dlouhou a složitou jako série Game of Thrones – vzdáleni od vyrovnání.
Věda a víra
Trénování sportovního týmu má hodně společného s tím, když člověk myslí jako detektiv. Existuje hádanka k vyřešení: jak udělat, aby tento tým hrál lépe? Je to zároveň hádanka, do které se vrháme s vírou věřících: nic nezaručuje úspěch. Ve sportu je mnoho víry, ale také hodně vědy.
Trenér věří v ragbyové bohy. Kdo by ne? Sport je především čin víry, rituál spíš připomínající dávný tanec, než racionální návrh. Pokud by šlo o to druhé, pochybuji, že třicet chlapů by si obléklo krátké šortky a těsné trička, boty s jakýmisi harpunami pro horolezectví a odvážilo se dávat jeden náraz za druhým, aby posunuli míč do obdélníkové části hřiště.
Věda v tomto spojení představuje další prvek, který přidává smysl celé věci. Není oddělená. Data pomáhají trenérovi myslet na to, jak z toho rituálu učinit příběh, který nás bude nadále vtahovat.
Proto v roce 2026 trenér věří především vědě o datech. Bez ní není možné uvažovat o zřetelném pokroku týmu.
Je třeba formulovat hypotézu o tom, jak chce ten tým hrát a kde ho chceme vidět v budoucnosti. Na základě toho se promýšlí, jak se k tomuto místu dostat. Vyhodnocují se silné stránky a ty, které potřebují trochu více práce.
Je těžké si představit sám sebe v kůži Felipa Contepomiho a jeho štábu po tomto prohlášení. Ještě složitější je to, když si uvědomíme, že Pumy vypadají jako dva týmy, jakási podoba Dr. Jekylla a Mr. Hyda – klasická kniha Roberta Louise Stevensona, mezi hrůzou a vědou, která zkoumá lidskou dualitu. V té dualitě hlavní postava, poctivý Dr. Jekyll, ve vědeckém experimentu vypije lektvar, který ho promění v Pána Hyda, zlého a bez výčitek. Druhý nakonec přemůže prvního.
Občas jsou Pumy tým, který připouští body, který nebere hlavní roli, jenž ztrácí boje o míč v kontaktu a neumí najít řešení v získávání. Jinde je to ale stroj na ragby, který tvoří doslova spektakulární hru. Existují jasné příklady té druhé reality: poslední sekvence proti Anglii, kdy útok po celé délce hřiště tlačí soupeře dozadu a směřuje k vyrovnání; pokus Santiaga Cordérica z vlastního útoku proti Lions; nebo výstřelk Justa Piccarda v epopeji Murrayfieldu.
Podobně jako ve Stevensonově románu je tým neustále na hranici mezi dvěma extrémy. Respektovaná verze a verzia, která je děsivá.
Kdo jsou skuteční Pumy? To je první rébus pro Contepomiho a pro argentinské fanoušky.
Co jim brání vyjádřit ten evidentní potenciál? To je druhý.
Oba faktory jsou zároveň palivem a zároveň tím, co se Felipemu Contepomiovi a jeho štábu snaží odhalit.
Data o získávání míčů, vítězných zákmitů, nenucených chybách a účinnosti v zakončení jsou mezi nejdůležitějšími pro rozšíření toho potenciálu a jeho proměnu v příznivé výsledky v testovacích zápasech.
O něco víc Dr. Jekill
Zdá se, že dnes se sport hraje na území dramatu s mnohem větší silou než v minulosti. Chápe se to: bez dramatu by hra nebyla zábavná. Avšak drama zavedené sociálními sítěmi je mnohem silnější, škodlivé a podle mého názoru málo zajímavé; vše sklouzává do extrémně emocionální roviny.
Internet dal hlas všem, což není samo o sobě špatné. Co jsme ale nebrali v úvahu, když jsme každému dali hlas, je lidská tendence upoutávat pozornost dramatu. Lidé jsme mimo jiné i drbouni. Drb a drama, můžeme říci, jsou dnes králi lidstva: vládnou nám skrze algoritmy. „Škandál!“, říká video na YouTube hledající zobrazení, mluvící o, a to bych měl vyzdvihnout velkými písmeny, ragbyovém zápase. „Papelón“, říká další nový novinář hledající virtuální popularitu na svém kanálu s tisíci zobrazeními. Útoky na hráče se stávají personalizovanými.
Útok mimo hřiště a ve virtuálním prostoru je faktor, s nímž týmy také musí bojovat.
Někteří Angličané dnes tvrdě kritizují argentinské sportovce. V dané věci může být určité zrnko pravdy v tom, jak hovoří o zacházení s Gardnerem a stížnostmi na konci zápasu. Avšak činí tak ironicky z té morální polohy, která má rozdmýchávat emoce u sledujícího. Přejít tuto čáru je nebezpečné. Fanatická analýza hry je oxymóro, výrok, který si protiřečí. Říkat fanouškovi, co má myslet, je ho podceňovat.
Batman, Robin a Liga spravedlnosti už nejsou v filmech: jsou na sítích, obviňující „padouchy z filmu“.
Jsou to časy extrémní emocionálnosti. Když toto nastane, představivost a hlubší myšlení zůstávají bokem. Tým má povinnost nevstupovat na tuto prohnozovanou půdu.
Na hřišti je emocionalita výzva. Kontaktní sport, v němž rozhodnutí ovlivňuje mnoho faktorů, které zase ovlivňují techniku jednotlivce a úspěšnost či neúspěšnost taktického plánu, tvoří prostředí, ve kterém řídit rozhodnutí je velmi složité.
Ako končí, když Piccardo skóruje v Murrayfieldu
V tomto smyslu je letošní sezóna pro Pumy na okamžik netrpělivá a reaktivní. Činy po prvních pokusech Anglie jsou jen viditelným symptomem. Je za tím něco hlubšího – a neříkám to jako konspirace, jak se v dnešní době často nosí – co je skryté, nebo pod tím, souvisí s pozorností k okamžikům.
Pozornost k tomu, co se děje, zatímco se to děje, je to, co odlišuje mistra světa od devíti týmů níže v žebříčku.
Všechna rugbyová mužstva mají, do určité míry, Dr. Jekylla a pana Hyda. Problém je, že ti nejlepší lépe ovládají své impulzy. A sport je především mentální hrou, ve které se vždy snaží frustrovat soupeře. Ve skutečnosti bychom mohli říct, že hrát dobře znamená mít schopnost projít frustrací, aniž by nás dělala rozhodování za nás. Není to snadné.
Teď, když to píšu, si představuji tento nový rébus v mysli trenéra Pum: jak zlepšit toleranci vůči frustraci, aby opravdu byli kandidáty na vítězství na Mistrovství světa v Austrálii?
