Costa fungoval jako náš komunikační kanál ke Kangovi – Jiří Saňák

Jiří Saňák, rodák z Ústí nad Orlicí vedl úspěšně mládežnické týmy Mladé Boleslavi (se kterou vyhrál CEE Cup). Jako asistent působil v Esteghlalu nebo u České reprezentace (U18, U19, U20) . Dále působil s Václavem Jílkem v Olomouci a ve Spartě. Aktuálně trenér rezervy Slovácka. Držitelem UEFA Pro Licence.

Aktuálně jste trenérem rezervy Slovácka, jak Vás a celý klub ovlivnila aktuální situace kolem Covidu? Můžete trénovat?
„Co se týká béčka, tak nás to zatím neovlivňuje. Za týden máme hrát v rámci MSFL s béčkem Zlína. Uvidíme, jak to všechno bude, ale trénujeme naplno.“

Po nějakých pěti letech jste zase hlavním trenérem, chyběla vám možnost vyloženě vést tým? Asistenti jsou přeci jen trošku schovanější.
„Já už říkal v předchozích rozhovorech, že nejsem úplně klasický asistent. Kolegové to asi se mnou neměli jednoduché, dostávali ode mě názor. Nejsem submisivní typ. Pozici hlavního trenéra mám samozřejmě také rád. Nabídka Slovácka byla zajímavá hlavně v tom, že chtějí víc propojit mládež s prvním týmem, a to mě baví. Zapojovat mladé hráče, motivovat je, rozvíjet je.“

V čem je vlastně odlišná práce hlavního trenéra a asistenta?
„Liší se to hlavně zodpovědností. Asistenti to mají lehčí v tom, že můžou říct radikálnější názor, třeba kterého hráče by vyndali ze sestavy. Hlavní trenér pak ale musí předstoupit před novináře a fanoušky a svůj názor obhájit. Musí stát klidně v kabině, na tiskovce i před majitelem. Já vždy pracuji stejně, jak jsem se to naučil v trenérské práci s trenérem Schäferem, tedy říkat upřímně svůj názor. Možná v tomhle smyslu vznikla fáma, že jsem měl být negativní. Já si to vůbec nemyslím, ale možná právě tímhle to mohlo vzniknout.“

Do Slovácka jste přišel po – asi lze říct – neúspěšném angažmá ve Spartě.
„Neúspěšné bylo, tak to ve fotbale funguje. Vydrželi jsme chvilku, tři čtvrtě roku. Někdy si to sedne a někdy ne, ale ve vrcholovém sportu je tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Dobrý příklad je třeba Lukáš Štetina. Mohl být vyloučen v derby a chyby se mohly zase opakovat. Dostal žlutou kartu, nakoplo ho to a už nechyboval. Takhle tenká hranice ve sportu je.

Všichni jsme si odnesli nějaké poučení. Asi jsme si mysleli, že to půjde snáz. Já za sebe se ale můžu postavit komukoli čelem a říct, že jsme pro úspěch udělali vše, co jsem v tu dobu mohli. Určitě tam byly chyby, ale dělali jsme to srdcem.“

Šel byste do toho znovu?
„Kdyby přišla nabídka zase ze Sparty? Určitě. Spartě fandím dál, nejsem zapšklej.“

Martin Hašek starší v našem rozhovoru říkal, že trenéři ze Sparty odcházejí dehonestovaní. Jak jste auru kolem sebe v tomto směru vnímal po svém odchodu Vy?
„To asi nejen ze Sparty, je to podle mě všude. Trenéřina je jedna z nejnáročnějších prací. Fotbal je masový sport, všichni se k tomu vyjadřují. Člověk nemůže číst komentáře, protože by se z toho zbláznil. Dneska po cestě za vámi mě potkali fanoušci, chtěli se se mnou vyfotit, to je skvělý. Taky mi ale hned vyčinili, že co jsme tam dělali. A tak to je. Hodně lidí se mě ptá, proč už teď hráči nedělají chyby. Člověk se nad tím samozřejmě taky zamýšlí, třeba jsme hráče znervózňovali my, nebo je to vývoj. Je těžké to takhle zpětně říct, ale hodně jsem nad tím přemýšlel.

Do značné míry mi pomohl rozhovor pro Deník Sport, kde jsem se snažil hodně věcí vysvětlit. Od té doby jsem už vyloženě nějakou kritiku na sebe neslyšel, ale neříkám, že neexistuje. Když se pak člověk dozví, že byl negativní, já nevím, no. Když někomu řeknu, například mezi čtyřma očima v realizačním týmu, že se mi dnes rozcvička nelíbila, tak přeci jen dělám svou práci, chci zpětnou vazbu na svoji práci i od kolegů. Když jsem přijel za Schäferem do Íránu a po sérii asi osmi zápasů jsme poprvé prohráli, on se měl ptal, co se mi nelíbilo. Já začal tak nějak česky: no, hmm… On mě zastavil a říká: „Tohle mě přeci nezajímá, řekni, jak to cítíš opravdu.“ Já mu to řekl upřímně, které věci se mi nelíbily a které musíme zlepšit. Čekal jsem, že mi vynadá nebo něco a on za to byl rád, že jen takováhle zpětná vazba nás posune dál. To možná pro někoho u nás v českém prostředí může působit negativně.

Jinak je ale tak nějak normální, že když je člověk někde nově, tak je za Boha, a když končí, je za vola. Nesmíme se z toho zbláznit, jak říkal Ivan Hlinka, i když ten to říkal ostřeji.“

Do Sparty si Vás vytáhl trenér Jílek, se kterým jste předtím rok strávil v Olomouci. Jak jste se vlastně poznali, protože před Olomoucí jste působil v Íránu.
„Známe se z Olomouce, kdy já jsem trénoval dorost a Venca přišel trénovat žáky. Dohromady nás ale dal až Láďa Minář.“

Kdybyste ta dvě společná angažmá (Olomouc a Sparta) porovnal, v čem byla jiná? Mluví se hlavně o tlaku.
„Lišila se ve všem. Jiné tréninkové podmínky, šířka kádru, zázemí, soustředění. Tlak si podle mě dělá každý sám na sebe, ale samozřejmě se o vás víc píše a mluví. U hráče je tohle vidět víc a pak je otázka, jak s tím naloží. V Olomouci si hráči přáli hrát v televizi, jsou pak víc vidět, mají větší motivaci. Sparta hraje v televizi každé kolo a naopak pro soupeře to může být párkrát do roka a namotivuje se o to víc. Jistě, nyní dává O2 prakticky celé kolo, ale mluvím hlavně o době před tím. Hrát za Spartu, hrajete každý týden proti maximálně namotivovanému soupeři, to jinde tak není.“

Když už jsme zmínili motivaci, jak jste hráče motivovali? Museli jste někomu vysvětlovat, co je derby? Pamatuju dobu, kdy to tak bylo.
„Derby jsme vysvětlovat nemuseli. Před důležitým zápasem si vzal často slovo Costík, který mluvil výborně. Mluvil jako Čech, když to tak řeknu. Mluvil třeba i k Tettehovi. Ke Kangovi nemusel, tomu bylo jedno, proti komu hraje. Atmosféra byla podle mě dobrá, snažili jsme se tým posilovat, stmelovat, dávat dohromady. Nevnímám ji, že byla skleslá. Motivovaní byli, možná spíš až přemotivovaní a se strachem neudělat chybu.“

Jak moc bude v tomhle ohledu chybět Costa?
„Vzhledem k tomu, že skončil Kanga, tak asi ne. Jsou tam jiní jako Bořek, kteří to vezmou za něj. Kanga na Costu hodně dal, lze říct, že Costa byl takovou naší prodlouženou rukou a komunikačním kanálem mezi námi a Kangou.“

Co říkáte na ostatní odchody z kádru?
„Teď už asi můžu říct, že jsme se na léto těšili. Že někteří hráči skončí a budeme moct přivést jiné, kteří se budou do systému hodit víc. Za nás tedy měl ještě pokračovat Martin Frýdek, ale třeba za Semiha Kayu a Tal Ben Chaima jsme mohli přivést třeba čtyři hráče. Bohužel jsme se nedočkali…“

Jaký vlastně byl Kanga v kabině?
„Samozřejmě svůj, ale za těch devět měsíců jsem měl třeba jenom třikrát pocit, že na tréninku neodvedl maximum. Víckrát ne. Ale to je normální, taky někdy vstanu a necítím se dobře. Problém byla řeč. Kdyby mluvil víc než francouzsky, člověk by byl schopný ho víc pochopit, otevřít. Člověk ale neví, s kým tráví čas, s kým komunikuje. Kdybych mohl být moucha, chtěl bych ho jeden den sledovat, protože tam si právě myslím, že jsou ty problémy, které se pak projeví na hřišti třeba v netýmovosti. Nebo v tom, jak dal na 2:0 proti Trabzonu, běžel před jejich střídačku a gestem je vyhecoval tak, že se zlepšili a vyrovnali. Prostě neznám celý jeho příběh.

Jednou ke mně přišel na tréninku zezadu a byl u mě úplně natěsno, jako když se dítě chce potulit. Venca se úplně lekl, co se děje, kdo to je. Tak jsem ho chytil kolem ramen. Je to taky jen člověk a potřebuje lidský kontakt.

Pamatuju si taky úsměvnou historku, když přišel na trénink s velkým bílým uhrem. Kluci si z něj dělali srandu, ať hlavně nehlavičkuje, nebo od toho bude celej míč (smích).“

Myslíte si, že třeba v českém prostředí ještě nejsme zvyklí na hráče nebo vůbec osobnosti, které vybočují a jsou jiné?
„To si úplně nemyslím. Když jsem ještě hrál a přišel jsem do Německa, oni mi tam nadávali, že jdu od komunistů, a to se psal rok 1994. Kdybych se neučil německy a mluvil jen česky a chtěl jíst jen český knedlíky, tak mě taky nepřijmou. Kanga nepochopil české prostředí, česky se naučil pár slov, hlavně nadávky (smích). Jinak si myslím, že jsme s ním uměli pracovat. Ten necelý rok odehrál se čtyřmi žlutými, bez excesů, pracoval, dával důležité góly, asistence. Benji teď bude mít taky problém, jestli se víc nezapojí do kolektivu. Každý půlrok poslouchat, že chce odejít, to taky nepřidá na atmosféře. Musí se přizpůsobit, jinak nemůže uspět.“

Když už jsme narazili na Kangu, jak se pracovalo s Martinem Haškem?
„Trénoval naplno, dělalo se s ním dobře. Za mě nebyl problém. Jediný problém je, že chodí všude tak tak, nebo spíš pozdě. Když je sraz v devět, tak dorazí dvě vteřiny před devátou. Jinak nic, co by se vymykalo, a je to hrozná škoda. Hráč, který zažil nejlepší půlrok v kariéře, se takhle odpálí, aniž by měl nějaké angažmá v rukávu.“

Co říkáte na Michala Trávníka? Ve Spartě už nastoupil na několika pozicích, ale pořád to není úplně ono.
„Michala mám hrozně rád, znám ho už z Jablonce, kam přišel ze Slovácka. Potřebuje získat důvěru prostředí. I v Jablonci mu trvalo dva roky, než se naplno prosadil. Michal není takový ten líbivý typ jako třeba Karlsson, není to rychlík. Snad se neurazí. Za mě je hrozně poctivej a zodpovědnej hráč, drží pozici a taktiku. S Láďou Krejčím výborně vykrývali prostor, sbírali balóny. V Jablonci hrál výborně na desítce, my jsme ho viděli níž. Je to výborný člověk charakterově, ale musí si to vybojovat sám na hřišti. Taková tichá síla.

S Boleslaví jsme otočili na 3:2, šel místo Martina Haška. Tam jsem se mimochodem až zpětně dozvěděl, že Martin se urazil, že jsme ho vystřídali už v 65. minutě. Jenže my jsme věděli, že když Michalovi řekneme, že nesmí opustit prostředek, neopustí ho. Vyhráli jsme 5:2. Martin chce všechno oběhat, vidí míč vlevo, vpravo a všechny chce dostihnout. My jsme v tu chvíli ale potřebovali držet prostor.“

Jaký je Tomáš Rosický jako šéf? Jak moc s vámi probíral sestavu a dostávali jste třeba některé věci direktivně nařízené?
„S Tomášem byla dennodenní komunikace ohledně skladby týmu, sestavy, reakcí v poločase. Bavili jsme se o zdvojení pozic, abychom měli hráče do zápasů, kdy dobýváme a také do zápasů, kdy bude hra vyrovnaná. Když to vztáhnu třeba na stopery, tak jednoho konstruktivního a druhý nekompromisní buldok. Nebo aby tam byla křídla hrající do vápna jako Karlsson, ale také tahová jako třeba Plavšič.

Volal informace na střídačku v průběhu utkání. Tomáš není nervózní typ, že by přiletěl o přestávce do kabiny a začal něco řvát. To určitě ne, naopak. Tomáš je klidný a komunikace s ním byla vynikající.

Co komunikace se Strahovem?
„S Vencou Kotalem výborná, jednou týdně jsme se vídali a řekli si co a jak. Když nám řekl, že by potřeboval křídlo a útočníka, tak jsme mu je uvolnili. Také jsme v našem tréninku protočili několik hráčů z béčka. Když nám řekl, ať mu Ben Chaima už neposíláme, tak jsme ho už taky neposílali. Tahle komunikace fungovala výborně.“

Použil jste zájmeno „tahle“. Byla jiná, která nebyla tak dobrá, nebo změnil byste nějakou?
„Tlačil bych silou z pozice trenéra na to, aby se pravidelně, to znamená jednou za týden nebo dva, sešli trenéři áčka, sportovní ředitel, trenér béčka a pan Hřebík. Nevím, jestli by to šlo, ale měl bych o to zájem. Když jsem si to zpětně vyhodnocoval, tak tohle jsem cítil, že se mělo zlepšit. Vyložený problém nebyl, ale ta provázanost by mohla být větší. Klidně bych řekl: pojďme se jednou v týdnu sejít, opít. Ať to není tak strohý, můžeme zajít na pivo a říct si, jak se věci mají.“

Jednou z výtek byla častá rotace hráčů, hlavně na stoperských postech. Upřímně ten počet rotací je až šílenej.
„Je šílenej. Taky jsme si to řekli s Vencou, že tohle byla největší chyba. Kdybych se do té situace mohl vrátit, tak bych se vykašlal na všechny hlasy fanoušků a i hlasy ze Sparty, ať nestavíme Štetinu a podržíme ho. Jasno jsme měli, že levým stoperem bude David Lischka, dal se do kupy, doslova srdcař, věřili jsme mu, že je budoucnost Sparty. Hancko přišel jako levý obránce, když jsme ho dali na stopera, přišel, že by radši hrál na kraji, že je na to zvyklý z reprezentace. Zase je to ta tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem, protože teď je Dávid rád, že hraje na levém stoperovi.

Teď mě ještě napadla taková perlička. Po cestě za vámi jsem si já, starej úchylák na vlastní názor, (smích) dal do google, jaké byly reakce po zápase s Bodo/Glimt a na iSportu velký nadpis: Proč hrál Štetina, jak rozumět opětovnému nasazení hodně chybujícího stopera. To bylo asi deset dní před soutěží. Dnes už to nikdo nenapíše.“

Na Štetinu se opravdu snášela ostrá kritika i z řad fanoušků na stadionu. Stejně jako na Ondru Zahustela.
„To nás překvapilo snad vůbec nejvíc, že střídáme domácího hráče a stadion to vlastně oslavuje.“

Když už jsme u konkrétních jmen, co říkáte na Karlssona a jeho proměnu. Toho jsme viděli pak i v béčku a přišel nám úplně vyhořelý. Zpětně dokážete říct, kde byl problém? V jednom rozhovoru pro švédská média Karlsson zmínil, že ho trenér Jílek nutí bránit a pro to sem nepřišel. Že chce hlavně útočit.
„Myslím, že to bylo tím, že jsme chtěli hrát aktivně v presinku a chtěli jsme hrát nátlakový fotbal. Hodně jsme s ním mluvili a chápal to. Říkal nám, že spíš byl zvyklý hrát v systému 3-4-3, kdy má za sebou wingbeka a vrátí se jen na polovinu a čeká na další útok. Říkal to, už když přicházel za trenéra Ščasnýho, že je takový hráč.

Zápas proti Slovácku se mu nepovedl, byl to spíš takový silový zápas a David se soubojů bojí, nechodí do nich. Zkrátka jsme z něj nedokázali vydolovat to, co z něj dokázal dostat Venca Kotal. Těch faktorů je víc, i on sám si musí sáhnout do svědomí, je to i způsob hry, adaptace, narození potomka.

Co práce s psychikou hráčů, jak jste k ní přistupovali? Kolují zvěsti, že trenér Jílek dokázal opakovaně ukazovat chyby jednotlivců před ostatními, což možná mohlo srážet sebevědomí třeba Štetinovi.
„To si třeba nemyslím, nebo si toho nejsem vědom. Taktickou přípravu na soupeře jsme dělali my, tedy já a Michal Horňák. Venca Jílek rozebíral poslední zápasy a zaměřoval se na náš tým. Ukazovali jsme si chyby, ale i dobrý věci. Za mě to bylo v pohodě, nebylo to nic dlouhého a hlavně slušná zpětná vazba nemůže nikomu brát sebevědomí, pouze může být argumentem slabochů. Zažil jsem trenéry, kteří nechali pustit celý poločas nebo i celý zápas. Je to podle mě jedna ze spekulací, nebo třeba alibi hráčů/agentů. Nestalo se mi, že bych si u videa říkal, tyjo, tak teď jim nandavá. Spíš naopak. Občas jsem si říkal, jestli těch pozitivních věcí tam není až moc, když jsme třeba jen remizovali. Je to ale práce se zpětnou vazbou, která je hrozně důležitá. Od nás to byla většinou ta klasická „sendvičová“, tedy dobrá, špatná a výhledová zpráva.

V zimní pauze žádná posila nepřišla. Byl někdo, koho jste vyloženě chtěli nebo sledovali a nevyšlo to?
„Sledovali jsme Caufrieze, ten se nám moc líbil. Takovej rezavej válečník, ale bohužel to nevyšlo, Beveren ho nechtěl pustit, protože hráli o záchranu. V Praze tu už přitom byl i jeho agent, ale jednání trvalo několik měsíců a nevyšlo to.“

Ještě o někom jste mluvili, třeba z naší ligy?
„Určitě jsme mluvili, ale to už teď asi není dobré vytahovat. Věděli jsme, že potřebujeme pravého stopera, protože Mandjeck to hrát úplně nemůže, ač jsme si to původně mysleli. Urgentně jsme sháněli pravého stopera a chtěli jsme křídlo.“

Po zimní přípravě v týmu nakonec nezůstal Fortelný. Neberete to zpětně jako chybu?
„Tohle bylo hrozně těžký rozhodování. Příprava se mu povedla, i angažmá v Jihlavě. Věděli jsme, že se vrátí Dočky… Měli jsme tam Kangu a proto jsme zvolili variantu, ať zahraje čtrnáct zápasů někde jinde, než aby u nás seděl na lavičce.“

Poslední otázky vztáhnu opět na aktuální angažmá a zeptám se, jaké jsou vlastně cíle rezervy a kdybyste měl možnost nasadit si růžové brýle, který tým byste nejraději trénoval?
„Jelikož mě doporučil Martin Svědík s tím, že chtějí víc propojit mládež s áčkem, tak samozřejmě chceme, aby v rezervě hráli jen ti nejtalentovanější kluci, a je jedno, jestli jim je 17 nebo víc, ale aby se připravili v MSFL na přechod do áčka. Druhá ambice je potom na kvalitní trénink mladých hráčů, protože opakovaně říkám, že v tomhle věku často mizí motivace. Tak chci přejít od rad k činům a pomoct klukům, aby dobře potrénovali a prosadili se v profesionálním fotbale.

A kdybych měl růžové brýle, chtěl bych trénovat Spartu. Cítím, že mě to bavilo, fanoušci, vaše práce mě baví, bavilo mě pracovat s celým realizákem, s Rosou, s Mírou Barankem, Benem Ashworthem. Ač to dopadlo jak dopadlo, bylo to fajn a velká čest. Takže Spartu.“