Po třiceti letech má Presidents Cup problém, který nedokázal vyřešit: reprezentační golfová událost je z podstaty nevyvážená.
Spojené státy vedou v poměru výher a proher 13-1-1, a i když by se v Medinah tento týden odehrálo historické překvapení, nezměnilo by to jádro věci. Soutěž není férový souboj a nebyla od svého založení v roce 1994.
Aussie great Geoff Ogilvy will captain the International team in this week’s Presidents Cup.
Ale řešení této nerovnováhy už existuje. Není to další změna formátu, není to přeskupení kapitánů a není to nový kvalifikační systém.
Je to ženský golf.
Ženský golf se potichu stal natolik silným, že může napravit jeden z nejdéle trvajících strukturálních problémů mužské hry. Účast vzrostla, cesty k elitě se rozšířily a úroveň výkonů se zvýšila natolik, že špičkové hráčky mohou smysluplně formovat soutěžní prostředí globální týmové události.
Ženy nyní tvoří přibližně 28 procent všech hráčů na greenu, což je nejvyšší podíl, jaký golf zaznamenal, a hloubka talentu napříč LPGA a mezinárodními tour nikdy nebyla silnější.
To je důležité, protože nerovnováha Presidents Cupu není o nedostatku mezinárodního talentu. Jde o strukturální asymetrii.
Američtí muži pravidelně nastupují s hlubší a výše hodnoceným kádrem, zatímco mezinárodní tým mužů čerpá z fragmentovanějšího zdroje.
Ale když do rovnice zapojíte ženy, celý dynamický obraz se obrátí.
Špičky mezinárodních žen překonávají špičky amerických žen. Špičky amerických mužů překonávají špičky mezinárodních mužů.
S jejich kombinací zmizí konkurenční rozdíl.
Při srovnání šesti nejvýše hodnocených mužů a šesti nejvýše hodnocených žen na každé straně se průměry jejich skóre a metriky získaných ran (strokes gained) pohybují přibližně o 0,2 bodu od sebe.
Tak malý rozdíl je ve špičkovém golfu statisticky marginální. Smíšený tým Presidents Cup by vytvořil konkurenční paritu, kterou si akce sama o sobě nikdy nedokázala zajistit.
Smíšený formát by nerovnováhu prostě vyřešil; modernizoval by turnaj. Odrážel by skutečný směr sportu, pozvedl by ženský golf na jedné z největších světových scén a otevřel by nové strategické dimenze: spojování mužů a žen ve skupinových soutěžích, vyvážení sil ve formátu four-ball a ukázal by plný rozsah světového talentu v jednotlivých soubojích.
Také by mezinárodnímu týmu poskytl něco, co dosud neměl: strukturální výhodu. Ne oslabením amerického týmu, ale posílením formátu.
Po třiceti letech jednostranných výsledků může nejúčinnější řešení vycházet z části sportu, kterou turnaj historicky přehlížel.
