Mezi starostmi o současnost a hrdým vzpomínáním na hráče, kteří zaujímají výjimečné místo v historii, se Fiorentina tento sobotu pohybovala na obou pólech, jelikož oslavila své 100leté výročí. Stadion Artemio Franchi byl nejprve dějištěm zápasu, který ještě více zdůraznil špatný start violettého týmu v Serie A, s druhou po sobě jdoucí porážkou, tentokrát 3:0 s nováčkem Frosinone.
Na tribunách, jako přímí svědci pádu, který následoval po porážce 0:4 od Říma, stáli staré slávy klubu, které večer byly oceněny v programech oslav století. Pro tento kontrast se objevily argentinské postavy. Franco Mastantuono, na hostování z Realu Madrid, dokončil v Itálii druhý zápas své adaptace na evropský fotbal. Při znovuzrození minulosti se objevila postava Gabriela Batistuty, nejúspěšnějšího střelce v historii Fiorentiny, s 203 góly v 331 zápasech mezi lety 1991 a 2000.
„Franco se od svého příjezdu zlepšil,“ prohlásil trenér Fabio Grosso, který zdůraznil křehkost týmu jako ospravedlnění dalšího vysokého debaklu. Na rozdíl od debutu proti Římu, kdy byl vystřídán a při usednutí na lavičce se objevila jeho podrážděná reakce, tentokrát Mastantuono odehrál 90 minut v týmu, jenž měl na sobě červenobílý dres, barvy původního klubu.
Zpráva La Gazzetta dello Sport vyzdvihla výkony bývalého hráče River Plate, ve zjevných reakcích týmu jen málo: „Fiorentina je jen Mastantuono, poslední, kdo sklopí ruce.“ Umístěn na pravé straně měl Mastantuono v útoku po boku Mateo Pellegrina.
Podle svého instinktu neustále vstupovat do hry Mastantuono vyvolával fauly, vzal si volný kop, jeho zakroucená střela mířila vedle branky, další zasáhla tyč, další byl vyražen gólmanem, litoval ještě nad jedním, který prošel nad horní břevno, a přinesl asistenci na gól, který však nebyl uznán kvůli ofsajdu posouzenému VAR.
Fiorentina vychází ze sezóny, v níž se až do posledních kol potýkala s udržením, a na začátku současné sezóny signály nejsou příliš pozitivní. „Musíme posílit naši pozici na trhu transferů. Máme kvalitu, ale musíme se organizovat ve všech ohledech. Mysleli jsme si, že to zvládneme lépe, víme, že nás čeká mnoho obtíží. Vytváříme šance, ale nemůžeme si dovolit pocit, že stačí málo k tomu, abychom se dostali do problémů,“ popsal Grosso.
Celá událost se stala pro Fiorentinu příjemnější a pohodlnější, když se ponořili do časové kapsy. Vše začalo slavnostním obědem v Viola Parku, kterého se zúčastnilo více než 200 bývalých hráčů, trenérů a kondičních trenérů. Prezident Giuseppe Commisso byl hostitelem.
Poté se delegace vydala do Artemio Franchi. Batistuta sdílel tribunu s Rui Costou, Dungou, Franckem Riberym, Lukou Toni, Francescem Toldo, Gonzalem Rodríguezem — obráncem vyrostlým v San Lorenzu —, Paolem Sousa a Albertem Gilardinem, mezi dalšími. Ačkoliv nebyli přítomni, Daniel Passarella a Daniel Bertoni mají také úzký vztah k Fiorentině, neboť sehráli více než 100 zápasů v fialovém dresu. Na velké obrazovce byl vysílán záznam pozdravu Passarella.
Jednou z největších ovací patřila Batistutovi, který z centrálního hřiště poslal do 23 000 diváků shromážděných v Artemio Franchi emotivní poselství: „Návrat do Florencie je pro mě obrovský pocit. Nemám slova, jak moc mě lidé milují. Fiorentina mi chybí pokaždé, když se probudím.“
Po zhasnutí světel oslavy, která byla cestou do nostalgie po nejlepších časech historie, Fiorentina se vrací k současnosti, která není tak vzrušující, ve které se Mastantuono podílí na snaze jít kupředu.
