Stejně jako ho trápili David Nalbandian, Chino Marcelo Ríos nebo David Ferrer, Alexander Zverev musel roky slýchat tu samou otázku (nebo prohlášení). Je Němec jedním z nejcennějších tenistů Open Era bez titulu Grand Slam? Tento koncept, tak jistý jako tíživý a úzkostný, ho opakovaně zhroucil do kolen. Vyváděl ho z rovnováhy. Vydával ho na nervové výtrysky. Frustroval ho. Dovedl ho uvěřit, že mu to nakonec nikdy nebude dopřáno.
Sport, který bývá mnohokrát krutý, byl v těchto dvou týdnech na Roland Garros do jisté míry spravedlivý. Zverev, hráč nesmírně talentovaný, který musel čelit dvěma generacím špičkových mladíků, s nadlidskou výbavou Big 3 (Federer, Nadal a Djokovic) a s bleskovou hierarchií hráčů jako Sinner a Alcaraz, se dočkal odměny; ano. V turnaji plném nekonečných překvapení. Jako druhý nasazený v Paříži využil pádů gigantů (Alcaraz zraněný; Sinner ve druhém kole). Postoupil pevně v pavouku, neohlédl se po stranách a postavil se do své čtvrté finále majoru, vědom si toho, že teď to může být… nebo nikdy. A bylo to teď.
V 29 letech, nyní s 25 trofejemi (včetně několika Masters 1000, dvou titulů na Maestros, jedné zlaté olympijské medaile), již nemá žádné finanční ani sportovní dluhy. Zlomil největší překážku.
V tom dramatickém zhroucení Zvereva na antuce Philippe-Chatrier, poté co Cobolliho smeč proletěl geometrickou dokonalostí kurtu, byl to velmi symbolický okamžik. Byl to i kout, ve kterém před čtyřmi lety utrpěl vážný úraz kotníku při semifinále proti Nadalovi a musel opustit kurt s pomocí kanadských berlí. Byl to i stejný kurt, na kterém mu před dvěma sezonami uniklo finále French Open proti Alcaraz poté, co vedl o dva sety na jednoho.
V neděli, za slunečného počasí a s otevřeným krovem Chatrieru a živými výměnami, vedlo skóre 6-1 v prvním setu ve prospěch Saschy k domněnce, že by šlo o formalitu. Vysoké procento servisů Zvereva se však v čase neudrželo. Po počáteční nervozitě Cobolli začal hrát s větší jistotou, nevzdal se, usmál se na publikum, které ho začalo hnát dopředu a dodávalo mu odvahu. Finále, obsazené mnoha celebrity v hledišti a také Adriano Panattou (posledním Italem, který vyhrál parisko dvouhru, před padesáti lety), se proměnilo v horskou dráhu plnou vítězných úderů a nevynucených chyb, téměř na stejné úrovni. Neočekávané se zvedlo výš v Bois de Boulogne. A démoni se vynořili.
Zverev vedl 2:1 na sety, ale začal cítit bolesti v levé noze (vzal si analgetikum na utišení bolesti) a něco uvnitř ho nejspíš znepokojovalo: odkaz na finále 2024, kdy vedl Alcaraze o dva sety na jednoho, než mu Španěl dovolil získat jen tři gamy ve dvou posledních setech. Tvář jeho otce a trenéra, když seděl v hledišti, prozradila vše… S téměř čtyřmi hodinami únavy v nohou zápas dospěl do pátého setu, znovu se změnil a byl mnohem více emocionální než strategický. Nakonec, tak často nejistý, Zverev využil své zkušenosti a rozlouskl příběh, který se zdál nikdy nekončit. Dva brejky a nezdolné vedení 5:1 ukončily Cobolliho, který znovu ztratil servis.
„Toto dvorce je pro mě v mnoha ohledech velmi speciální. Žil jsem tu nejlepší i nejhorší chvíle svého života. Před čtyřmi lety jsem tady ležel v koutě s dvěma zlomenými kostmi a sedmi roztrženými vazy. Poté jsem před dvěma lety prohrál finále. Ale tohle je šťastný konec,“ uvedl Zverev, první německý šampion Rolanda Garrose v Open Era a první muž z jeho země, který vyhrál grandslam v singlu od roku 1996 (Boris Becker, v Austrálii).
Zverev se na finále jevil jako sevřený lev v kleci. Přijal výzvu s krví na očích. Když italský hráč ve věku 24 let využíval časových pauz k odpočinku a osvěžení, aktuální světová trojka ho očekávala ve svém rohu, nepřestávala se hýbat, pěsti (rakeť) připravené, jako hladový boxér. Je pravda, že na některých okamžicích ho pohltila tenze a zakalila jeho rozhodování, ale obecně řízral míč s klidem, zejména bekhendem. Ačkoli neměl v průběhu turnaje takovou razanci, servis mu přinášel dobré výsledky: šest es, devět dvojchyb (dost), s 76% prvních servisů, získal 73% bodů při prvním podání a 43% při druhém, třikrát ztratil servis. Zrodil více vítězných úderů než Cobolli (50 ku 42) a dělal méně nevynucených chyb (54 ku 65). Narozený ve Florencii Cobolli dokázal odolat Zverevovým útokům, ale jeho odpor vyčerpal energii.
„Prošli jsme si toho hodně,“ řekl Zverev, objímající Pohár moskáterů, který mu předal Panatta, hrdina italského romantismu. Léta se soustředění přesouvalo z tenisu. Zverev čelil obviněním bývalých partnerů z fyzického a psychického týrání. Byl také předmětem odpudivých výbuchů násilí na kurtech, například když v Acapulcu 2022 rozmlátil raketu o židli rozhodčího (za to byl diskvalifikován). To vše tvořilo temnou stránku německého tenisty, který byl v červnu 2022 světovou dvojkou (nyní je o 2605 bodů níže, na úrovni Alcaraze).
„Sklamal jsem se, zraněními, zklamáním, porážkami, dokonce jsem prohrál v nejdůležitějších momentech. Ale nakonec jsem šampion grandslamu a na tom záleží,“ vylil ze sebe Zverev. Už nebude muset slýchat tu tuto otázku (tvrzení) o tom, že svět patří talentům bez koruny. Je šampionem grandslamu.
