Když Alex De Minaur hrál s Lorenzem Musettim ve druhém zápase ze své round-robin fáze na ATP Finals, konečném turnaji mužské sezóny, měl zápas doslova na strunách své rakety.
Australská jednička nebyla schopen proměnit brejkový míč, který by mu zajistil vedení 3:0 v rozhodujícím setu, ani si neudržel servis, když podával na výhru za stavu 5-4.
De Minaurový výkon se rozpadl a s publikem plně v zápalu mu Musetti, jenž se co nevidět stane otcem podruhé, našel druhý dech. Zaznamenal napínavé vítězství ve třech setech.
Označit prohru za zásah do De Minaura by nebylo spravedlivé. Byl to člověk znehybněný v světlech reflektorů. Vypadal jako zombie. Byl ohromený, vyčerpaný a cítil se víc než zdeptený, pokud taková emoce vůbec existuje.
Říkal, že asi neměl vyjadřovat, co přesně cítí, protože by toho mohl litovat, ale popsal se jako ‚v temném místě‘. Fakta, že mu opět unikl zápas, který měl vyhrát, se mu těžko zpracovávala. Takových momentů bylo podle něj letos až příliš a „žíraly“ ho to psychicky.
Prostě ztratil několik klíčových koncovek a nervydrásajících duelů – s Alexandrem Bublikem na Roland Garros a v Paříži, s Andrey Rublevem v Dauhá, s Félixem Auger-Aliassimem na US Open ve čtvrtfinále a teď podruhé s Musettim, poprvé v Monte Carlu.
Nebylo tedy vůbec jasné, zda se mu podaří postoupit do semifinále. Dosud se do něj probojovali jen dva Australani – John Newcombe (1973-74) a Lleyton Hewitt (2001-02 a 2004).
Alex de Minaur slaví vítězství nad Fritzem.
Jak se věci rychle mění.
„Sport,“ řekl s širokým úsměvem. „Před pár dny to byl jeden z nejtěžších dnů v mé kariéře. Byl jsem na velmi temném místě. Mohu vám říct, že jsem nesnášel sport. Teď jsme tady o dva dny později a cítím se skvěle. Je to neuvěřitelné.
„Ale víc než cokoliv jiného, bez ohledu na dnešní výsledek, jsem si udělal pořádek ve své mysli. To byl velký, velký okamžik. Věděl jsem, jak chci hrát. Rozhodl jsem se pro to od prvního do posledního míčku. Byl jsem v pohodě s tím, že výsledek nemusí být po mém. Udělal jsem si pořádek se sebou samým. Chtěl jsem hrát po svém.“
Řekl, že jeho tým podpory mu poskytl vedení a cestu, jak vyjít z temnoty. Každý člen jeho zapojení, včetně jeho snoubenky Katie, která sedí vedle jeho matky Esther během zápasů, mu dokázal vnuknout úsměv a vytáhnout ho z „velmi temného místa“.
De Minaur naznačil, že když bojujete s démony, uděláte si mír a začnete se méně starat. To mu umožnilo soustředit se na jiné prvky než na výsledek či průběžný stav skóre.
Řekl, že to bylo poprvé za dlouhou dobu, kdy ze své mysli vymazal co kdyby, výsledky, co se stane, když se netrefí, spolu s tím, co se stane, když zápas prohrajeme.
„Jenom jsem se zavázal k tomu, jak jsem chtěl hrát od prvního míčku až po poslední. Před pár dny jsem to nedělal. A to bolelo tolik,“ dodal De Minaur. „Dnes vím, že bez ohledu na cokoli, chci být hrdý na své rozhodování, na svůj agresivní přístup a chci jít ven a zkusit zápas vyhrát.“
De Minaur, stejně jako každý elitní hráč, nikdy není s výsledky úplně spokojený; vždy existuje touha po více. Když se podíváte na jeho bilanci za rok 2025, je co obdivovat.
V době psaní je druhý nejvíce vítězství na zápasech po Alcarazovi a má více vítězství na tvrdém povrchu než kterýkoli jiný muž na tour. Porážka Friedze, kterého porazil letos poprvé v top desítce po prohře se stejným soupeřem v posledním ATP Finals, byl poprvé letos hráčem z TOP 10, kterého porazil. Tato výhra mu navíc vrátila jeho kariérní maximum šesti v živých pořadích.
„Být ve semifinále bude hezký pocit,“ řekl. „Bylo by fajn mít ještě jednu příležitost a zahrát si zde v Turíně více tenisu. Miluji Itálii. Miluji hrát zde.“
„Teď jsem prostě nedostal výhru až dnes.“
„Teď že jsem je rozjel, doufám, že budu mít pokračující momentum.“
Dvacet-one let poté, co Hewitt naposledy postoupil do semifinále na turnaji končícím sezónu, byl Alex De Minaur potvrzen jako třetí Australani, který to dokázal, když Carlos Alcaraz udolal Musetti 6-4, 6-1. Výsledek mu zároveň vrátil prestižní světovou jedničku na konci roku, napodruhé; naposledy to bylo v roce 2022, kdy se stal prvním teenagerem, který toho dosáhl.
A s tím se na Alexově tváři objevil široký úsměv.
