Fanoušci a hráči CASI, smíšení a tlačící proti in-goal zóně u ulice Darragueira, zpívají, skáčou a tančí. Odpírají si zaslouženě obrovské vítězství dosažené na La Zanja: 18-13. Přibližně dvě stě lidí mělo iniciativu vyrazit oslavovat, o několik sekund později jich už bylo čtyřsto a pak asi pět set či šest set. A možná víc. Jsou tu kluci, ženy, dospělí, muži s šedivými vlasy, muži, kteří už nemají vlasů. Všichni vyjadřují, se stejným nadšením, nepřekonatelnou radost ze vítězství v derby všech časů, platné v tomto případě k zajištění postupu do play‑offs. Oslavy tedy naplno.
Až skončil zápas, horký jako vždy, napjatý jako obvykle a dramatický, jako málokdy, vybuchl karneval v tom koutě hřiště. Karneval s vlajkami. Recitál tribuny („Jdeme Acadé… Jdeme Acadé…“, „Kam to nosíte dovnitř, jak to nosím já…“), a s vyhraněnými věnováními („Kdo nepřeskáče, ten z Boulogne, „minuta ticha…“). A s postupem do semifinále roste i naděje, sen o vytouženém titulu, který se mu už dvacet jedna let vyhýbá: „Čím dřív jsme se probojovali, tím víc se dá vyhrát.“
Atlético de San Isidro, neúspěch ukazující, že bývá nezdolný, nejúspěšnější klub ragby v Buenos Aires, se probouzí ze zimy frustrací, občas doprovázené krátkou jarní. Již se probojoval do semifinále podruhé za sebou a tentokrát nejde jen o izolovaný úspěch – Intermedia a Preintermedia se také dostaly do vybrané čtyřky aspirantů na titul. Hugo García, pravý pilíř, výborně zahrál v prvním poločase a byl nahrazen v druhém, přerušil oslavy a prohlásil pro LA NACION: „Toto je výsledek budování, které děláme, dlouhý proces. Dnes, touto výhrou, jsme dosáhli cíle vrátit se na postup. A řeknu to stejně, jako jsem řekl loni: nejprve jsme se museli probojovat a teď jdeme po všem.“
Další hrdinové vítězství se přidávají k oslavám. Ignacio “Buque” Torrado, při skoku, objímá Ignacio Larrague, jednu z hvězd. Benito Paolucci zahajuje další píseň a několik dalších mu dává následující. Už není možné zadržet Hugo García, jehož výkon byl skvělý: „Je to motivace mých spoluhráčů a přátel, které mám po boku,“ říká dojatý. Nafukovací zebra se kývá v rytmu zábavy. Objeví se Junior Murgier, trenér, ale těžko se mu dostává doprostřed slavnosti kvůli objímáním a gratulacím. Křídlo Santiago David, s bandáží na hlavě, zapomíná na škrábanec a také skáče a zpívá. Jako debutant v těchto jedinečných zápasech se prosazuje i pilar Joaquín Domínguez, který nastoupil v závěrečném úseku s obtížnou misí odolávat náporům vzteklého SIC a usilovat o pokus pro obrat. „Což radost. Byl jsem dlouho mimo a týden klasik byl pro mě nejtěžší ze všech. Zápas? Těžký, ale tento tým nikdy nezvedá ruce. Je třeba si to užít, CASI je neuvěřitelný klub a tato parta je prostě … boží; promiňte, ale tak to je.“
Felipe Hileman, autor prvního pokusu, a Juan Akemeier, který zaznamenal druhý a poslední, tvoří jakousi doprovodnou skupinu. Jsou šťastní jako děti s novou hračkou. „Pojďme si to trochu užít,“ říká efektivní fullback, který vyzdvihuje tři faktory hry jako rozhodující: „disciplína, obrana a kolik bodů jsme museli získat, to jsme získali.“
Pro nezapomenutelný zápas, nezapomenutelnou oslavu.
