12. října 1996, Hindú a Atlético del Rosario sdílely titul ragby v Buenos Aires; to byl první ze 22 triumfů týmu z Don Torcuato, které od tohoto úspěchu učinily z něj nejúspěšnější tým za poslední tři desetiletí.
Poslední víkend porazili Regatas (40-10) a zůstali jen o bod od postupu do semifinále Top 14; od zavedení tohoto systému v roce 1998 je torcuatský celek ten, který se nejčastěji dostal mezi čtyři nejlepší.
// // //
Po téměř století organického fungování v roce 1995 se Buenos Aires osamostatnilo od Argentinské ragbyové unie (UAR). Prvním soutěžím Čerstvé Unie ragby Buenos Aires (URBA) byl ročník 1996, vzrušující soutěž, do níž zasáhlo 36 týmů, s úvodní vyřazovací fází rozdělenou do tří zón po dvanácti týmech a ve druhé fázi s nejlepšími 12, které bojovaly o titul v Zóně o titul.
La Plata Rugby byl obhájcem titulu v úvodní sezoně, jejíž premiéra naznačila, kdo by mohli být kandidáti, i když to tehdy nebylo vidět široce. Jisté však je, že závěr roku byl skutečně elektrizující a nesl také velkou emocionální zátěž. Bylo to také poslední ze jedenácti případů, kdy dva týmy sdílely slávu. 12. října 1996 Hindú a Atlético del Rosario vyřkli vítězný pokřik, který se držel po desetiletí. Jeden si vybral stánek doma v Don Torcuato, druhý na hřišti San Martín v Sáenz Peña.
Ti z Plaza, jeden z pěti zakládajících ragby klubů v naší zemi, už 61 let neslavili vítězství; daleko v čase vyvstávaly úspěchy z let 1905, 1906 a 1935.
A pro Hindú to byl první trofej v 74 letech spojení s ragby, od jejich připojení k UAR v roce 1922. Tato epická výhra představuje první krok skutečné proměny. Z klubu s několika málo významnými milníky se Hindú stal nejvýznamnějším a nejúspěšnějším týmem posledních tří desetiletí.
V těchto 30 letech Hindú získal celkem 22 titulů v nejvyšší soutěži: 11 turnajů URBA (tím se vyrovnal zakladateli Belgrano Athletic na čtvrtém místě historického žebříčku ragby v Buenos Aires) a 11 pohárů Národního klubového šampionátu, což je považováno za největší úspěch země. K těmto úspěchům by se dalo přičíst šest titulů v Seven URBA a juniorské šampionáty, které dosáhly generace 1980, 1985, 1992, 1993 a 1995/1996.
Una jornada memorable
Suchá období Atlético del Rosario bylo přerušeno věčným letem do in-goalu Pabla Orii. V téměř devíti minutách nastavení utkání s San Martín, Plaza prohrával (27-30) a ztrácel naději na znovuzískání korunek. Avšak rosarijský křídlo rozhodl o hlubokém průniku, který vznikl krádeží scrumu kapitánem Federicem Rislerem a využitý Octaviem Bartoluccim, jenž se k forwards přidal do tohoto tažení s duší. “Šílenec” Oria je uvolnil z úzkosti, když uzavřel vítězství 32-30; i když o několik okamžiků později rozehrávač Lautaro Serino minul jen o málo pokus o drop, jenž by pohřbil křik Rosarijnců.
Gonzalo del Cerro a José “Pepe” Constante byli trenéry nového mistra Atlético, jehož tažení přineslo 19 vítězství a 3 porážky; 778 pro, 408 proti. Kromě výše jmenovaných to byli i dalšími pilíři oné památné soupisky: Gabriel Estellés, Mauro Cingolani, Fernando Marchiaro, Leonardo Roldán, Emiliano Bergamaschi, Leandro Lobrauco, Federico Todeschini, Jorge Belotti a José Orengo, Iván Macat a Mario Gerosa.
Úspěch Hindú lze považovat za výsledek dlouhodobého procesu, s několika lety kolísání mezi Primera a Segunda División (bolestnou vzpomínkou byl vyrovnání s Newmanem v roce 1986). Až v roce 1992, pod vedením José Javiera “Tito” Fernández a Carlose Suáreza, se tým stal vítězem druhé ligy (18 vítězství a 4 prohry), trvale se vrátil do nejvyšší kategorie a při návratu do elitní soutěže (25. května 1993) porazil Alumni (25-23), který v Tortuguitas oslavoval titul tetrampiónu (1989, 1990, 1991 a 1992).
V roce 1993 skončil druhý, za šampionem SIC; v letech 1994 a 1995 se umístil na čtvrtém místě (stejně jako v letech 1964 a 1982), a dříve v čase stojí za zmínku dvě třetí místa (1953 a 1981).
V předvečer prezentace v sezoně 1996 Hindú sehrál velmi prospěšnou cestu po Jižní Africe, a pro potřebu pilířů posílil tým pozváním Puma Roberto Grau. Během pobytu v zemi šampionů světa tým, kterým velel “Tito” Fernández (v roce 1996 byl též součástí staffu Pumas) a Daniel Larré, dokončil formování své identity a zároveň revolučního herního stylu, založeného na fyzické intenzitě a rychlosti pohybu míče.
Pocházející z Deportiva Francesa, “Tito” Fernández se připojil k Hindú v roce 1983 a nastoupil čtyři utkání za hlavní tým (San Patricio, SIC, CASI a Pucará), ale okamžitě začal trénovat mládež a dodnes se v klubu objevuje se radou, zejména od chvíle, kdy jeho syn (Santiago) převzal pozici head-coach hlavního týmu.
La primera señal
A přišla chvíle, kdy se ukázalo učení. Odpoledne 11. května 1996 ragby v Buenos Aires obdržel signál: Hindú v Villa Celina předvedl největší debakl historie v nejvyšší divizi ragby v Buenos Aires. Při návštěvě Banco Hipotecario nasázeli 18 pokusů a vyhráli 119-12. V tomto zápase nastoupili debutující Tomás Solari (20 let) a Hernán “Chori” Senillosa (18 let); Solari položil sedm pokusů (další rekord) a Senillosa došel do in-goalu čtyřikrát.
Mezi startujícími opět byla i tucumanská hvězda Pablo Garretón, autor jedné kontry. Bývalý kapitán Los Pumas přišel do Buenos Aires, aby vykonával lékařskou praxi jako neurochirurg v Hospital Italiano; ke svému debutu v Belgrano v přátelském zápase s Alumni v roce 1992 se opět vrátil v následující sezoně (1993) a v dalším tažení (1994-1995) už zůstal. Do Hindú přišel v roce 1994 a debutoval 5. června proti Los Matreros (výhra 13-6). Během pobytu v Don Torcuato nastoupil v 11 utkáních First a v osmi z nich v tažení za vytouženou korunu.
V úvodní jízdě ročníku ’96 také Atlético del Rosario zaznamenalo výrazné vítězství; jako hosté porazili Los Matreros 71-16, s výrazným výkonem mladíka: Octavio Bartolucci (21 let) položil pět pokusů.
Pátrník Hindú v jedenácti duelech Rueda Clasificatoria pokračoval pevně v prvních sedmi zápasech, s vítězstvími nad Pucará (31-30), DAOM (81-12), Newman (39-10), San Patricio (56-8), Deportiva Francesa (21-14), Buenos Aires (58-19) a Regatas (13-10). Ve 9. kole v San Isidro utrpěl první zaváhání: proti CASI prohrál 29-27, duel byl poznamenán incidenty (byli vyloučeni tři hráči) a rozhodl se pro Atlético v závěru díky pokusům Felipe Hughes a Federico Bacci.
Grandes momentos de Hindú
Hindú dokončil první etapu soutěže vítězstvím nad San Cirano (43-31) a San Fernando (40-18). Tím se stal druhým v Zóně C, za CASI, s 20 body, výsledek deseti výher a jedné prohry. Atlético del Rosario skončil na čele Zóny A s 20 body po deseti výhrách a jedné porážce.
Ve Zóně Campeonata, druhé rozhodující fázi, Hindú nechal cestou San Martín (36-22) a SIC (53-27); ale ve 3. kole znovu narazil na CASI (poražka 8-27, s sedmi penály Matías Allen) a poté se znovu zlepšil, když porazil La Plata, obhájce titulu (17-19, pokus Hernána Senillosy v nastavení) a Buenos Aires (18-14). Následně se z Rosario vrátil s největší porážkou sezóny (13-50); Octavio Bartolucci zaznamenal čtyři pokusy a Leandro Lobrauco přidal svou kopovou přesnost.
Od té chvíle posledních pět utkání Hindú bylo triumfálních: s Olivos (38-23), Los Matreros (42-18), Belgrano (52-29), Alumni (24-16) a Regatas (19-13). Tak torcuatský a rosarinský jdou na konci jako první, se 18 body (9 výher a 2 prohry). Za nimi se seřadili SIC (16 bodů), CASI, Buenos Aires a Alumni (všechny tři s 14 body).
Tomás Solari a Santiago Amaya vstřelili pokusy v triumfu, zatímco kanonýr Gonzalo Quesada přidal tři penalty. Solari, který přišel z rodného Río Negro v předchozím roce (1995), se stal nejlepším střelcem soutěže s celkem 27 konverzemi, druhý nejlepší výkon v historii.
Alineación Hindú v den historického vítězství byla: Carlos Pirán; Tomás Solari, Juan de la Cruz Fernández Miranda, Pablo Pirán a Martín Pirán; Gonzalo Quesada a Nicolás Fernández Miranda; Juan Mourín, Santiago Amaya a Mariano Lorenzetti; Gonzalo Amaya a Maximiliano Martínez; Ariel Ayala, Gonzalo Pulido (kapitán; Sebastián Sasaki) a Martín Grote.
Nespusťili se Hernán Senillosa, Lucas Ostiglia, Pablo Garretón, Ramiro Amaya a José Cavallini. Ostatní hráči, kteří se během tažení objevili, byli: José Valeros, Martín Poderti, Javier Di Francesca, Facundo Serrano, Facundo Amaya, Ezequiel Mateu, Bruno Finiello, Federico Aschero, Adrián Mateuci, Andrés Sainz a Ricardo Rojas.
¿Y el elefante?
Noc z 12. října 1996 bylo celé Don Torcuato, jak tancovalo až do svítání. Na oslavách probíhaly cirkusové výstupy, mezi nimiž byly i žongléři. A v samotném veselí zapředl „El Negro“ Fernández Miranda poznámku, která rezonovala: „Chyběl nám jenom slon“. Výraz byl inspirován původním znakem Hindú, na němž vyčnívá bílý slon.
Od té chvíle se starost fanoušků klubu zasunula do mysli: zhruba o deset let později se podařilo sen splnit; během zahřívacího období před finále 28. října 2006 proti Alumni, v Clubu Newman, fanoušci (zvaní „La 26“, podle kilometru, kde se nachází Don Torcuato) vyšli s opravdovým slonem z fiberglassu, vyrobeným sochařem Fernando Pugliese (zemřel v 2021), uznávaný sochař, scénograf a tvůrce tematického parku Tierra Santa.
To odpoledne v Benavídez Hindú získal svou třetí korunu URBA (první z řady čtyř) a ragby v Buenos Aires poprvé slyšelo ostré troubení Torcuata slona. Tak se rytmus zpečetil a od té doby mnoho dalších dobrodružství utvářelo tuto tradici.
El equipo del barrio
Triumfy Hindú zcela změnily tvář města; každý se identifikuje s modrožlutými barvami, což vedlo k významnému růstu klubu až na současných kolem 2300 členů.
Čísla jednoznačně potvrzují nadvládu Hindú, ale z hry šlo také o velkou revoluci. Torcuatští zavedli styl založený na fyzické kázeň, rychlosti a dynamice. Zvenčí byl slyšet hlas “Tito” Fernández, který určoval konstantní rytmus. Trenér dirigoval orchestr a uvnitř hlediště nacházeli odpovědi jeho věrní interpreti.
Neochvějný pocit sounáležitosti je přidanou hodnotou. A na tom místě je zapotřebí připomenout Rodolfo O’Reilly. Bývalý trenér Pumas opustil CASI v roce 1969, aby se stal trenérem Hindú v druhé divizi, a zůstal tam až do roku 1972. V té době, jelikož hřiště v Don Torcuato nemělo osvětlení, tréninky se konaly na místech, která se nabízela: na Velodromu v Císařově městě Buenos Aires, na okruhu KDT, v Parque Chacabuco, na Riveru, GEBA nebo i v sídle CASI.
Ale “Michingo” tuto zvyklost změnil: žádal hráče, aby parkovali auta s výhledem na hřiště a nechali zapnuté světla. Další rady, která změnila osud klubu, zněla: „Pokud chcete růst, posunout, musíte se přestěhovat do Don Torcuato“. A tak se hráči a jejich rodiny začali pomalu stěhovat blíže k klubu.
Los orígenes
Aby ztvárnili hindský původ na jevišti, studenti pátého ročníku B z Colegio La Salle založili La Troupe Hindustánica. Původní záměr těchto sedmnáctiletých mladých mužů byl získat prostředky pro dobročinné účely. Avšak tato dobrodružná cesta vyústila v zajímavou koexistenci, která je motivovala posunout se ještě o kousek dále a založit sportovní sdružení. Tak vznikl Hindú Club 10. září 1919, na schůzi, která se konala v místnosti na ulici Alsina 400, jen pár bloků od Casa Rosada. Přátelství bylo leitmotivem těchto mladých snílků a první sídlo bylo na ulici Progreso (dnes Pedro Echagüe 1760), na pozemcích věnovaných otcem Franciscom Borgonovo a rodinou Badino.
Začali s boxerským ringem a antukovým hřištěm na košíkovou. Kvůli následkům první světové války nebyla ragbyaktivita v zemi v roce 1919. Ale 8. listopadu 1921 byl ragby přijmut jako disciplína v Hindú Club. Hráči přišli z nedávno zrušeného klubu Huemac, klubu, který soutěžil jen jednu sezonu (1921) a jehož zástupci byli všichni basketbalisté YMCA. Po patnácti letech Hindú pronajal Ferrocarril Sud jedno hřiště v Remedios de Escalada. Až v roce 1938 Francisco Borgonovo koupil pozemky v Don Torcuato: asi 83 hektarů Ferrocarril Central Córdoba, včetně golfového hřiště. Ragby se začalo praktikovat na novém areálu v roce 1947.
Na schůzi The River Plate Rugby Union (nyní UAR) ze dne 24. dubna 1922 se schválila afiliace nového týmu Hindú, který tak poprvé oficiálně debutoval v Segunda División. Ve svém prvním turnaji Hindú sehráli 14 zápasů a nezískali žádný bod. Premiérové vystoupení se uskutečnilo proti Gimnasia y Esgrima, Hindú prohrál 0-18 a sestavil sestavu: J. Jacobo, Juan Picazo Elordy, Conort, C. Pons, Billoch Newbery, Gastón Lacaze, Francisco Borgonovo, M. Futten, F. Futten, Alberto Lacaze, Sierra, A. Maffi, Borrás, Farini a Isidro Comas (kapitán).
V roce 1924 Hindú dosáhl prvního úspěchu: v neděli 27. července na hřišti Buenos Aires C&RC v Palermu, v finále turnaje Eliminación de Segunda (dodatečná soutěž konaná před hlavním turnajem), Hindú remizoval 3-3 s CUBA po čtyřech prodlouženích deseti minut; proto bylo o titulovém utkání rozhodnuto za 14 dní (10. srpna 1924) na stejném místě. V tomto utkání byla torcuatská strana nad síly, a vyhrála 6-0 (pokusy C. Pons a L. Leonard).
V roce 1925 spolu s Pacific Hindú vstoupil do Primera División, soutěže, do níž se zapojilo sedm týmů a torcuatští skončili šestí (dva vítězství, jedna remíza a osm proher).
V roce 1927, během turné britského výběru (Lions), Hindú získal své první Puma: ve třetím utkání s národním výběrem debutoval jako fullback Carlos Derkheim, a ve čtvrtém utkání nastoupil třetí řada Salvador Müller.
V roce 1945 přišla nová radost. 16. září Hindú porazil Obras Sanitarias 9-3 ve finále Turnaje Eliminación de Primera (pokusy ze scrumu a Guilhamelou), soutěži, která probíhala paralelně s Argentinským mistrovstvím. V semifinále Hindú porazil Olivos 16-3.
V šedesátých letech do Hindú vstoupila výrazná a klíčová postava: Jorge “tío” Comotto, architekt ducha Hindú. Tehdy každý sháněl lidi, kteří by měli zájem hrát ragby, a vznikla Čtvrtá týmová část, ve které hrál i Carlos “Caleque” Firpo, Juan José “Negro” Fernández Miranda, Julio Dhers a Miguel Ángel “Gurí” Ostiglia. Z Pucará se k Hindú přidal Emilio “Ropero” Domínguez, jeden z těch, kteří s Burzacoem dosáhli historického vítězství nad Irskem v roce 1952 (Isidro Comas, první kapitán Hindú, hrál také v tomto zápase).
Dědictví v plném rozsahu formuje dnešní život v Don Torcuato. Nyní jsou protagonisty zástupci třetí generace mnoha rodin, herci, kteří teprve začínají psát svůj vlastní příběh, a přidávají kapitoly do fascinující historie Hindú.
