Žil naplno. A jeho přátelé si myslí, že by takto měl žít i dnes, když oslavil 46 let a má před sebou mnoho projektů, z nichž některé jsou realizované a jiné ve vývoji. Žil v Biarritz se svou ženou Mary a dětmi Trinidad, Justina a Santiago, a občas jezdil na dovolené do Buenos Aires. Ale v jednom šíleném výpadu mu život překazil a jeho sny vyvanuly v časných ranních hodinách 19. března 2022, když kráčel po ulicích Paříže, poté po bouřlivé hádce v baru. Federico Martín Aramburú byl zastřelen v ten osudný den a právě se v Paříži rozbíhá proces, který rodina a přátelé očekávají, že spravedlnost vyvodí.
Spravedlnost pro Fede, jak zněla vlajka vyvěšená v sobotu na všech hřištích Top 14 URBA a v testovacím zápase mezi Pumy a Austrálií v Mendoze. Spravedlnost, aby viníci zaplatili a aby, alespoň, Federico mohl odpočívat v pokoji, protože nic ani nikdo ho nemůže vrátit do náruče jeho ženy, k lásce jeho dětí, k polibkům jeho rodičů a jeho sourozenců (Isidro, nejstarší, a Rosario, nejmladší). K objetím jeho přátel.
Federico Thomann, bývalý hráč Club Atlético de San Isidro a úzký kamarád Martina Aramburú, to vyjádřil jednou větou pro LA NACION: “Říká se, že se hraje tak, jak žiješ. No, Fede hrál tak, jak žil… Na plno. A to se odráželo i na hřišti.” Oscar Murgier, další z jeho velkých kamarádů, bývalý hráč CASI a současný trenér jeho nejvyššího týmu, doplnil: „Nedostávaly se mu ani 24 hodin v dni… Žil na plný plyn“. Tito tři sdíleli velkou část svých životů. Federicoové patřili do ročníku 1980 a „Junior“ do ročníku 1981. „Ale výborně jsme vycházeli a obě ročníky se prolnuly v jedno: 80/81,“ upřesnil Murgier.
Federico Martín Aramburú se narodil ve městě La Plata 20. ledna 1980 a byl fanouškem Estudiantes. Do CASI přišel ještě jako kluk, po boku kamaráda jeho otce. Prošel kompletně dětskými a dorostovými kategoriemi, až se dostal do prvního týmu. „Už od malička bylo jasné, že je jiný“, vzpomínal Thomann, hrdina posledního titulu klubu CASI z roku 2005. „Vždy byl angažovaný pro tým a neustále hledal způsob, jak aby druhý podával maximum. Také byl vždy kapitánem a vzor, na všech místech, kde působil,“ dodal. „Přirozený vůdce. Pozitivní vůdce.“ Užíval si každý okamžik.
Fyzicky byl silný, křídlo nebo střední hráč se vyznačoval i svou mentalitou. „Fede byl mohutný, ale ne obrovský. Byl rychlý, ne sprinter. Naopak, jeho hlava byla velmi silná,“ podotkl Junior. Když si něco stanovil, nepřestal, dokud to nesplnil. Měl vysokou sílu přesvědčování. Protože svým jednáním potvrzoval to, co hlásal. „Stanovil si, že bude mistrem v M-19, přesvědčil nás všechny a stal se šampionem“, sám byl klíčový v posledním zápase, proti Champa. „Měli jsme velký tlak… A on to vzal na sebe a hrál, jako by nic“, vzpomínal Murgier. „Vůdcovské vlohy přišly až s věkem.“ A ukázal je na všech frontech. Až i v reprezentaci, upozorňoval Thomann, s odkazem na Pumy.
Postupem času se jeho cílem stalo hrát za první tým CASI. V roce 2003 Zebry sehrály semifinále turnaje URBA proti Alumni, který nasadil Rafaela Carballa a Miguela Avramovice, dva hráče, které sledovali z klubu Biarritz a kteří ten den hráli. V tom zápase Martín Aramburú vstřelil dva fantastické pokusy. A tak Francouzi byli natolik ohromeni, že se rozhodli najmout backa z Akademie a odstoupili od zájmu o hráče Alumni.
Federico se nespokojil s vyčníváním v klubu, jehož byl celoživotním členem, a proto se zaměřil na Pumy. A dostal se do národního týmu. Stal se Puma číslo 623 v historii. Poté snil o mistrovství světa. A také cestoval na velkou akci. Ale jeho ambice nebyly omezeny jen na to: chtěl být také startujícím hráčem. A skutečně byl. Jeho jméno a příjmení jsou vyryty v srdcích fanoušků albicelestes tohoto sportu jako jedni z gladiátorů historického třetího místa na Mistrovství světa ve Francii 2007.
Jeho autorita a touha prožít profesionální zkušenost ho dovedly až k Biarritz Olympique. Není mu jednoduché opustit Buenos Aires, ale učinil rozhodnutí a v červenci 2004 vyrazil na Starý kontinent. „Když jsem opouštěl Argentinu, neměl jsem skutečný přehled o tom, co mě čeká. Bylo pro mě těžké opustit CASI a přerušit studium práva. Můj jediný cíl tehdy byl adaptovat se na profesionální rugby. Nevěděl jsem, zda zůstanu rok, nebo se nebudu cítit komfortně a zda se po dvou měsících nevrátím,“ svěřil se dávno pro LA NACION.
V Biarritz byl šampionem v obou sezónách, kdy nosil dres: 2005 a 2006. Poté hrál dva roky za Union Sportive Arlequine Perpignan, a další dva za US Dax, rovněž ve Francii. A v červnu 2010 podepsal tříletou smlouvu se Glasgow Warriors ve Skotsku. Ale po dvou letech smlouvu přerušil a vrátil se do Argentiny, aby ukončil kariéru v CASI.
Jako člověk byl zvláštní. Měl velkou empatii. Vždy dával na první místo druhého, zdůraznil Thomann. „Není náhoda, že se dostal tam, kam se dostal. Jeho přítomnost nebyla přehlédnutelná. Měl určitou zvláštní intenzitu… Jednou, když už byli dospělí, mě kontaktoval, že chce vyrobit víno. Tehdy můj otec pracoval v vinařském průmyslu. A z té konverzace jsme nakonec vyrobili víno. Když mu něco vlezlo do hlavy… Sdílel jsem s ním vše: přátelství, klub, projekt. A upřímně, je to velká bolest, že už tu není,“ uzavřel druhý Federico.
Martín Aramburú žil naplno. Před čtyřmi a půl lety byl zavražděn a nyní se žádá „Spravedlnost pro Fede“, toho člověka, který vždy myslel na druhé skôr než na sebe.
