PAŘÍŽ, Francie.– „Otevřený kohoutek krve, který nic nezastaví“. To je obraz, který soudní lékařka použila k popisu toho, jak Federico Martín Aramburú v jedné noci roku 2022 vykrvácel na chodníku, v srdci Paříže. Tato pátá část řízení u Kriminálního soudu v hlavním městě začala nejostřejší otázkou případu: co přesně zabilo bývalého backa z Biarritz Olympique?
Pitva, kterou provedla soudní lékařka, byla odpoledne vyslechnuta. Před ní ležel schematický nákres Federova těla plný zásahů: oběť utrpěla šest výstřelů, provedených ze dvou zbraní. Žádný projektil z těla nevyšel, uvedla expertka, což značně komplikovalo medicínskou a právní rekonstrukci trajektorií střel.
Z těch šesti zásahů měly dva smrtící charakteristiky, ale jen jeden byl smrtelný. Projektil projel plící a vyvolal to, co lékařka popsala jako „hemopneumotorax“ – směs krve a vzduchu, která zaplňuje hrudní dutinu. Jako přímý důsledek oběť ztratila více než litr krve, ze čtyř, které tvoří průměrný lidský organismus. Právě tato rychlá ztráta krve, a jen ona, stála Federica Martin Aramburú na životě.
Odhaduje se, že čas mezi zraněním a smrtí byl kolem pěti minut. Krátké období, ale dostatečné na to, aby oběť pochopila, co se jí děje. Martin Aramburú měl sílu říct, že cítí, že smrt se blíží. Jeho poslední slova — „llamá a la policía. Me voy a morir“, adresovaná jeho kamarádovi Shaun Hegartyovi —, s děsivou jasností nebyla jen výkřikem o pomoc, ale i důkazem vědomí o definitivném rozsudku jeho osudu. Ačkoliv záchranné složky zasáhly rychle — nejprve svědek vycvičený v první pomoci a potom specializované týmy —, nebylo možné nic dělat.
Soudní lékařka rovněž uvedla, že oběť měla velmi vysokou hladinu alkoholu v krvi, přesahující 1,9 gramu na litr, což byl faktor, jenž by mohl oddálit vnímání bolesti v okamžiku útoku. Ze šesti zásahů byla tři zranění vzadu a tři vpředu, včetně jednoho na stehnu. Zranění v oblasti ramene by mohlo pocházet ze střely vypálené z výšky.
Ale pokus o přesné určení pořadí výstřelů byl marný. Vyšetřovatelé rozdělili projektily na A–D pro Le Priola, které byly vypáleny v intervalu čtyř sekund, a E–F pro Bouviera. Oběť se během útoku otáčela, což definitivně rozbilo veškerou přesnou kronologii. Po opakovaných dotazech ze strany obhajoby na tento bod soudní lékařku vyvedlo z míry točením advokáta s formulací otázky.
Co se týče projektilu E, který zasáhl Federova hrudník ve výšce 1,21 metru nad zemí, byla expertka na balistiku naopak kategorická: trajektorie není kompatibilní s výstřelem směrovaným dolů. Jiný projektil ze zbraně Bouviera zasáhl stehno, ve výšce 0,71 metru nad zemí. Na základě různých prvků spisu, fotografií a svědectví soudní lékař odhadl, že poslední dva výstřely byly smrtící a provedené tehdy, když Martin Aramburú již svému útočníkovi otočil záda.
Balistický expert, dotázaný ráno, dospěl ke shodným závěrům. Čtyři projektily z revolveru neměly žádnou deformaci, která by naznačovala odraz o zem. Zvláštní problém, který se poprvé objevil během soudu na návrh některého z porotců, se týkal možnosti, že dva výstřely od Bouviera mířily na zem. Expert tuto hypotézu stručně odmítl a uvedl, že dva projektily nalezené v těle byly vypáleny přímo na oběť.
Také bylo vyloučeno tvrzení o náhodných výstřelech. Provedení čtyř výstřelů za čtyři sekundy vyžaduje zjevnou zručnost v ovládání zbraně, což je v rozporu s stavem otupělosti, který by vyvolal náhodný výstřel. Co se týče domnělého výstřelu varovného, jak tvrdila obhajoba, byl opatrný: logika by napovídala, že jeden až dva sekundový interval by oddělil varovný výstřel od následujícího, ale neexistuje žádný materiál, který by to potvrdil či vyvrátil.
Na druhou stranu balistická porovnání potvrdila naprostou shodu mezi projektily nalezenými v těle a revolverem Colt použitým Loïkem Le Priol. Pokud jde o zbraň Romaina Bouviera, expert nebyl schopen vydat se stejnou jistotou, protože hlaveň zmizela. Nicméně část zbraně byla vyzvednuta z vody.
Ráno začalo třetím posudkem, který byl tentokrát věnován rekonstrukci samotných činů, organizované během vyšetřování. Le Priol se jí zúčastnil. Přítomen byl i Bouvier, který však aktivně nespolupracoval: „Chtěl jsem se nestát zajícem v cirkuse a být znovu obviňován médii z nacistického vraha, jak jsem četl v několika médiích“, vysvětlil. Vyšetřovatelé museli znovu rekonstruovat jeho čtyři výstřely zpětně na základě analýzy záběrů z videonahrávek. Exper balistiky upřesnil, že ve čtvrtém výstřelu už měla oběť záda.
Rekonstrukce Le Priolových výstřelů byla přesnější, a to zejména díky svědectví Shauna Hegartyho. Během prvního výstřelu byl Martin Aramburú shrbený, zatímco Le Priol držel zbraň pravou rukou. V závěrečných výstřelech byla oběť otočena zády a ještě chvíli kráčela, než zakopla a padla na zem.
Loïk Le Priol předložil svou verzi, která se mu během vyprávění jevila rozrušující. „Popisoval, že Martin Aramburú ho držel během dvou prvních výstřelů, které označil za varování, a že pak dostal pěstí, než vystřelil na rameno oběti.“ Podle jeho výpovědi se uvolnil a ustoupil. Le Priol uvedl, že ustoupil a třemi posledními výstřely střílel naslepo. Při otázce ohledně konzistence tohoto vyprávění to expert objasnil. Podle něj, ačkoli střela do čela odpovídala ráně vstupu, bylo by překvapivé, že by tři poslední výstřely, popsané obžalovaným, zasáhly stejnou osobu třikrát, když byly provedeny „naslepo“.
Před debatami o trajektoriích se dopoledne věnovalo podrobnému inventáři zbraní, které byly zapojeny. Balistický expert popsal kusy zabavené v domě Bouviera – revolvery Smith & Wesson, Colt, Browning, jedné Winchesterové karabiny a několik dalších historických karabin, což dohromady dává 18 zbraní a více než tisíc nábojů. Na majetku rodiny Le Priolových v Draguignanu vyšetřovatelé zabavili několik ručních opakovacích karabin – některé z nich upravené –, jednu brokovnici s posuvnou hlavní a dva revolvery Browning.
Expert připomněl, že mnoho z těchto kusů, v podstatě historických, bylo legálně získatelných, pokud pocházely z období před rokem 1900, stejně jako určitá munice s tím spojená. Bouvier utratil více než 24 000 eur na specializovaném webu, aby si mohl svou sbírku rozšířit, což se považuje za souladné s typem zbraní nalezených v jeho domě. Obrana se snažila tyto prvky bagatelizovat a zdůraznila složitost klasifikace zbraní podle kategorií, což bývá pro laiky náročné.
Když byl dotázán na přítomnost nabitých zbraní v domě obžalovaného, expert uvedl, že sběratel málokdy udržuje své kusy připravené k použití a nabitá zbraň je na svou povahu zbraní, kterou lze okamžitě použít. Připomněl také, že žádný sportovní střelec obvykle nenosí zbraň na opasku, spíše to bývá spojováno s lidmi, kteří se chtějí bránit v konfrontačním prostředí, nebo dokonce s pašeráky. Bouvier trval na tom, že jeho zbraně nebyly nabité při odchodu z domu na večeři se Sal Priolem té noci a naznačil, že je nabily samotné policie při kontrole shody zabavených nábojů.
Na závěr odpoledne tribunál vyslechl svědectví — v podobě videozáznamu a rozostřených obrazů — Alpha56, bývalého nadřízeného Le Priola v námořních úkolech. Hovoří o „nedostatku vyspělosti“ a o „nadměrné důvěře“ a „vášní pro střelbu“. V Džibuti jeho kolegové ho podle všeho odmítali kvůli potížím s convivenci a ztrátě důvěry. K tomu se přidal případ «násilí na žibutsko- občance» , který ještě více znehodnotil jeho kariéru a vedl k jeho repatriaci do Francie. Po období nemoci a poté, co námořnictvo odhalilo jeho problémy, byl jeho kontrakt ukončen po sedmi a půl letech služby.
„Nepravidelná kariéra, s obtížemi respektovat vojenskou autoritu. Příliš tlak na autonomii,“ shrnul Alpha56. Le Priol opustil velení námořnictva s posttraumatickým syndromem a invaliditou 60 %, za což dostává penzi. Následující dialog mezi náčelníkem a státním zástupcem se podobal prohlášení pro Le Priola: „Námořní velitel nikdy nestřílí naslepo…“, prohlásil Philippe Courroye; „samozřejmě“, odpověděl voják. Jinými slovy, Le Priol přesně věděl, co dělá té noci.
V souladu s protokolem pro rodinné příslušníky obžalovaného svědčili bez přísahy bratři a rodiče Le Priola. Tři svědectví s různými tóny.
Aude, sestra obžalovaného, která bydlí v Džibuti se svým vojenským manželem, poskytla spontánní a otřesnou výpověď. Popsala útok na ni, pokus o znásilnění, který se odehrál léta dříve poblíž nádraží RER v Paříži a zahájil proces trvající šest let a proběhlo pět soudních řízení. Tento šok, vysvětlila, hluboce poznamenal jejího bratra a posílil jeho nedůvěru vůči spravedlnosti, kterou považoval za nedostatečnou. Jedna obhájkyně se postavila a namítla, že tento výklad nepřináší nic pro hledání pravdy. Nicméně Aude trvala na doplnění svého svědectví, vysvětlila, že vidět, jak její sestra trpí, aniž by mohla zasáhnout, Loïka přivádělo k šílenství. Popsala bratra jako výjimečného — předvídavého a galantního — dříve, než ho válka zničila, a rozplakala se při vzpomínce na absolutní tragédii a na bratra, kterému, jak uvedla, věří, když tvrdí, že jednal v sebeobraně. Přiznala, že z něj udělala něco, co připravilo některé děti o otce a ženu o muže.
Matka, představovaná jako žena hluboké víry, promluvila s klidnou jistotou, která kontrastovala s řečnitostí jejího manžela. Řekla, že se modlí za rodinu Martín Aramburú a že doufá, že jednou bude odpuštěno. Popsala syna, který býval veselý a živý, stal se námořním komando-vem ve věku 18 let a byl poslán na frontu dříve, než bylo plánováno, aby se pak vrátil proměněný: méně radostný, více uzavřený, býval obětí alkoholu dřív, než se pokusil znovu vybudovat rodinnou olivovou závlahu. Myslel si, že jde z cesty na správnou, až do 19. března, svatého Josefa, který to všechno změnil.
Otec, Denis Le Priol, populárnější a někdy i drsný, proslovem zřejmě útočil a dokonce obhajoval vlastnictví zbraní odkazem na spojenecké vylodění v roce 1944. Předseda soudu mu musel připomenout zvláštní postavení rodinných členů, osvobozených od přísahy. Denis popsal své měsíční návštěvy věznice, kde mu jeho syn vyprávěl svůj výklad událostí a tvrdil, že se bránil. Cristiano prohlásil, že odmítá, že by někdo ukradl život na ulici, i když tvrdí, že činy jeho syna jsou jeho záležitostí. Zároveň popřel veškerá obvinění z rasismu, vyzdvihl hodnoty skautů a vojenských tradic v rodině — s dvěma dědečky vyznamenanými Rádem čestné legie v první světové válce — a popsal syna nadšeného pro zbraně, „jako všichni chlapci“, spíše zručného v pozorování ptáků než ve studiu, než našel svou dráhu v námořnictvu. V emocionálním svědectví uvedl, že vždy svého syna podpoří, ať dělá cokoli, „aniž by to schválil“, aby nakonec v jménu celé rodiny Le Priol vyjádřil omluvu rodině Martín Aramburú.
Tento pátý den řízení probíhal bez přítomnosti Federicovy rodiny, která byla přítomná po zbytek týdne. Bylo uvedeno, že se museli kvůli osobním důvodům vrátit do Biarritzu.
Takto skončil první týden procesu, který nadále den za dnem odhaluje děsivou mechaniku večeře mezi přáteli, která skončila tragédií.
