Z dorostu do áčka? Z toho už jsem vyrostl – David Holoubek

Nejdříve se zeptám na otázku ohledně vaší fotbalové kariéry jako hráče. Myslím, že zas tolik fanoušků neví, kde jste hrál. Na jakém postu jste hrál?
Hrál jsem jenom výkonnostně a na pozici útočníka na úrovni divize – třetí ligy. Víc jsem se nedostal, ale nemyslím, že jsem byl špatný fotbalista, jen jsem neměl takové ty morálně volné vlastnosti, abych mohl hrát někde výš.

Podle volně dostupných informací jste začal pracovat pro Spartu v roce 2004. Zde mě zajímá, jak se taková věc stane? Byla vypsaná pozice a vy jste se přihlásil?
Už v osmnácti letech jsem trénoval přípravky u nás v Humpolci a to mě strašně bavilo. Potom jsem začal studovat FTVS UK se specializací na fotbal, a v rámci výuky jsem musel chodit někam do klubu a mít nějakou praxi. Odeslal jsem svůj životopis všem klubům v Praze a ozvali se mi ze Sparty. Tenkrát tam byl Luděk Procházka (momentálně v Třebíči), a domluvili jsme se v podstatě během krátkého rozhovoru, a začal jsem u ročníku 93. Myslím, že to byly U-13, a začal jsem dělat vedoucího týmu. Pak jsem se přes U-12 dostal až do přípravky k dorostu a potom už profesionálně jako trenér.

Také jsem se dočetl, že ještě první rok u Devatenáctky jste částečně stále vyučoval na ZŠ tělocvik. Mám to brát tak, že výplata u dorostu nebyla tak vysoká? 🙂
Byl jsem třídním na ZŠ Pod Marjánkou, což je Sparťanská škola. Tak nějak jsem si pořád nebyl jistej, jestli fotbal chci dělat profesionálně, protože ve státní sféře máte alespoň nějakou jistotu. Vlastně dodneška beru fotbal jako nesmírně vrtkavý zaměstnání, kde se může všechno rázem změnit. Ale postupem času jsem se dostal definitivně na druhý břeh k profi fotbalu, a už to nešlo časově skloubit. U mě to nikdy nebylo o penězích. Bylo to spíš o tom, aby mě to bavilo, aby mi to dávalo smysl.

Opět podle informací, které jsem se o Vás dočetl, jste se věnoval nejdříve žákům a později dorostu. Pamatujete si nějaká zajímavá jména, která jste vedl (Krejčí, Skalák, Kadeřábek)?
Byli to přesně ti, které jste vyjmenoval. To byla skvělá parta. Bylo spousta úspěchů nejen ve Spartě, ale i v nároďáku. Dodneška jsme v kontaktu, píšeme si, voláme si, a máme určitě nadstandardní vztah.

Jací byli například Krejčí, Skalák, Kadeřábek? V čem byli odlišní, a byla jejich výkonnost už tehdy tak poznat?
Já bych neřekl, že už tehdy byli vyloženě výjimeční. Ale v každým tréninku na sebe vytvářeli tlak, posouvali sami sebe dál, a tím se zlepšovali.  Ten celý tým to měl postavený trošku jinak. Hlavně na týmovosti, a to klapalo perfektně. Nikdo si nedovolil něco neodmakat, protože by to pak schytal v kabině. Vlastně tam chodili i hráči odjinud na zkušenou, a když třeba trénink nedali úplně naplno, ta kabina je prostě nevzala, a ti hráči ve Spartě neuspěli. V tomhle ta kabina fungovala skvěle, protože když byl třeba někdo línej, kabina ho zkrátka vypudila a nevzala ho mezi sebe. To byly tři roky, na který hrozně rád vzpomínám,máme spolu skvělý zážitky. Nejenom různý vítězství, ale i ty mezilidský vztahy tam byly super.

Kolem roku 2012 jste přešel k A dorostu, kam si Vás vybral Jaroslav Hřebík. Jak funguje spolupráce s ostatními trenéry a s panem Hřebíkem?
Tak já musím říct, že za těch snad dvanáct let jsem tam zažil fakt hodně šéfů, ať už to byl Luděk Procházka, Martin Říha, Milan Bokša nebo Jirka Plíšek. Samozřejmě v tom posledním období Jardu Hřebíka. A jak to funguje, no my s trenérama jsme dávali dohromady nějakou koncepci, samozřejmě podle vize, kterou má Jarda Hřebík. On to má v hlavně správně nastavený, a ta vize je správná cesta. Takže jsme to společně vytvářeli, a já jsem byl hlavně moc rád, že jsem tam zůstal tak dlouho, protože tam bylo několik odchodů, a mě těšilo, že jsem je všechny přežil a zůstal. Vlastně ještě než tam nastoupil, už půl roku předtím měl svoje „zvědy“ na mých treninkách, a já byl rád, že na mě ukázal a posunul k dorostu, protože se mu líbily moje tréninky, moje fotbalový smýšlení.

Komunikace probíhají a probíhaly každý den, ať už to bylo mezi náma v trenérský kabině, nebo přímo s Jardou na schůzkách. Tam si myslím, že jsme utvořili takovej hodně zajímavej trenérskej kolektiv, kterej si pomáhal. Chytlo nás to a pořád nás to bavilo. Ať už to byl Martin Hašek, já, Peťa Havlíček, Honza Kopaňko, Jarda Vavříček, my jsme fakt valili, bylo to skvělý období.

Opět se trošku zaměřím na jména, ale v tehdejší 19 byla jména jako Patrik Shick, Michal Sáček, Matěj Pulkrab. O Matějovi vím a pamatuju si, že měl neskutečný čich na goly a dával jich opravdu hodně.
Michala jsme si stáhli na doporučení mýho dobrýho kamaráda Mario Rossiho z Hustopečí, to myslím, že byla dobrá trefa, jako ty další zmíněný jména.

Má Matěj Pulkrab našlápnuto na nového řekněme Horsta Siegla, nebo Davida Lafatu?Matěj má určitě předpoklady na to bejt úspěšnej.  Má dvě věci, který spousta hráčů nemá. Umí se nachomejtnout do věcí ve vápně a dát z toho gól. Má prostě dobrej čuch a má skvělý výběr místa, což je jeho velká devíza. A ta druhá věc jsou jeho morálně volný vlastnosti. Vždycky to byl takovej vůdce. Není mu jedno, že se prohrává a nedaří,ať v zápase, nebo třeba i na tréninku. Neustále na to reaguje emocionálně a chce s tím něco dělat. Škoda, že se teď zranil, protože si myslím, že by byl přínosem. Ale taky se s ním musí pracovat, potřebuje cítit podporu od vedení, od trenéra, který ho třeba po nepovedeným zápase podrží. A když tu podporu dostane, tak bude schopnej za toho trenéra i tým dejchat.

Velmi často jsou mladí hráči posíláni na hostování. Chápu základní premisi a důvod, tedy aby hráči byli v zápasovém vytížení, ale přesto myslíte si, že to je ta správná cesta? Mají sice šanci si čuchnout k dospělému fotbalu, ale musí se učit jiný systém hry, přijdou do neznámého prostředí, jsou s prominutím malá píva.
To je zajímavá otázka. Vezmu to obloukem a uvedu nějakou ideální situaci. To je poslat kmenovýho hráče někam na hostování, kde máte svýho trenéra. Teď konkrétně ve Spartě je to třeba Vlašim (Péťa Havlíček). Tam si osaháš, jestli na to máš. Jseš dobrej, jdeš do první ligy, třeba do Bohemky, kde je zase „náš“ trenér Martin Hašek. Ověříš si, že na to máš, hraješ ve správným systému, a můžeš se pak vrátit do Sparty, kde už budeš hotovej hráč, vedenej pořád ve stejným systému a zase o level vejš. Jenže takhle to bohužel prostě nejde, ne vždycky. Možná by to šlo, ale je to spíš vizionářskej scénář, kterej by se mi líbil. Jinak hostovačky, je to náročný. Jdeš pod jinýho trenéra, do jinýho systému, pak se zase musíš vrátit do zaběhlýho systému po skončení hostování.

Teď skočím k situaci, na kterou předpokládám dostáváte nejvíce otázek. Pokusím se tedy zeptat na něco trošku víc originálního. Jak probíhalo jednání o převzetí A týmu?Seděli jsme v kanceláři, já, Standa Hejkal a Zdeněk Svoboda. Pak přišel Adam Kotalík a řekl, že tým dočasně převezmu já. Tam vlastně byly asi dva dny do zápasu s Interem Milán a jiný řešení nebylo, než že by to vzal někdo z toho týmu. Někdo to prostě musel zaštítit a rozhodnutí padlo na mě. Nevím vlastně proč.

Jaká byla vaše první reakce, klidně bezprostřední? Vzal jste si pak nějaký čas na rozmyšlenou?
Překvapení. Proč to nepovede někdo z těch zkušenějších, to byla taková ta úplně první věc. Ale pak jsem si řekl, hele fredy pojď do toho, nemáš co ztratit. Já ještě z aktivního fotbalu jako útočník jsem takovej střelec, takže jsem do toho šel hned.

Co byla první věc, kterou jste hráčům a týmu po příchodu do kabiny  jako hlavní trenér řekl? Respektive jak se to dozvěděli? Od vás?
No my jsme vlastně hned po týhle schůzce všichni šli do kabiny, a tam jsme to oznámili. Že se pan trenér Ščasný rozhodl skončit, a že toho novýho trenéra uděláme z vlastních zdrojů. No a já jsem řekl, co já vlastně řekl (zamyslí se). No, že ta vina není jen na trenérovi, že za ty výkony můžeme my úplně všichni, a že bychom měli skončit všichni, ale takhle to v tom fotbale vlastně ani nejde.Takže jsme neúspěšný, a musíme s tím něco do konce zimy udělat. Tak nějak formou motivační řeči, ale pro mě, jako pro kluka z dorostu, si stoupnout před hráče typu Lafaty, Dočkala, Rosickýho, to není úplně jednoduchý.

Situaci si pamatuji velmi přesně, prohrálo se derby a čekal nás doma Inter Milán. Co jste hráčům řekl, že byli tak správně naštvaní a namotivovaní? Nebo oni sami chtěli dokázat, že mají navíc po derby?
Samo o sobě hrát proti Interu Milán je velká motivace pro všechny. O nás to bylo jen zvolit dobrou strategii a dobrou taktiku, a nám se to všem, celýmu realizičnímu týmu a hráčům, povedlo a bylo to příjemný. Skvělá premiéra.

Zbytek podzimu se nesl ve znamení skvělého vystoupení v Evropské lize. Domácí liga především ve venkovních zápase tolik radosti přeci jen nepřinesla, a Sparta zatím vyjma téhle sezóny dlouhodobě nesbírá moc bodů venku, proč?
Protože ty týmy se proti vám extra namotivujou. Když se půjdu podívat na nějakej tým, který bude hrát za týden se Spartou, tak si všimnu nějakých chyb, slabších hráčů atd. Jenže v tom zápase se Spartou ta motivace a šance se ukázat dělá hodně, a třeba i průměrný hráč se vybičuje k výkonu, který pak už třeba nikdy nepředvede. Vy tam přijedete s nějakou taktikou, třeba se hned na začátku něco nepovede a už je to v hlavách těch hráčů, a opět to pomáhá psychice protivníka. Může nastat nějaký podcenění, nebo prostě nejedete hned od začátku na 100% jako domácí a máte problém. Vy se jim musíte vyrovnat v bojovnosti, nasazení, a pak až přijde na řadu ta fotbalovost.

Na jaře přišel nešťastný zápas v Rostově, který asi udal tón zbytku jara. Udělal byste v tomto zápase něco jinak?
Hrál bych ho tak za dva měsíce, nebo aspoň za měsíc. Zimní příprava vyšla dobře, my jsme na ně byli dobře připraveni. Viděli jsme je snad desetkrát, všechno jsme tomu podřídili. Jenže přijedete do Rostova, kde je -20, pocitově -30, hřiště v písku, a soupeř silově úplně jinde než my a k tomu červená karta. I s odstupem času mě tohle, a myslím, že všechny hráče, hrozně mrzí, protože jsme tam prostě dostali na prdel a byla to velká škoda.

Na jaře 2018 jste kývnul na nabídku trénovat Slovan Liberec. Na konec se vás ptát nebudu, tak se zeptám, na co vzpomínáte nejraději?
Tam mě bavila ta kabina, to prostředí, to klimo s hráčema. To bylo výborný, a na to vzpomínám moc rád.

Měl jste nabídky i z Čech po konci v Liberci?
Nabídky v Čechách byly, ale.. no proč jsem zvolil Slovensko. Tam to bylo hodně intenzivní, a líbilo se mi, že chtějí dávat šanci mladejm a taková dlouhodobější práce. V Čechách dvakrát, třikrát prohrajete, a už přemýšlíte, jestli vás nevyhodí. Samozřejmě je to i na Slovensku, ale líbila se mi ta konkrétní nabídka a přístup.

Vypadá to, že jste si oblíbil jako svého asistenta Jirku Jarošíka, jste s ním i nyní v Ružomberoku. Samozřejmě vám tam přeji hodně úspěchů, ale když byste měnil působiště, půjde Jirka s Vámi?
Ne, Jirka si dodělá Profi-licenci, a pak budu jeho asistent já, my se budeme střídat (smích). My to takhle nemáme, jsme plně rovnocenní partneři. Bohužel, nebo bohužel pro něj, já mám tu licenci, takže to zaštituju já. Ale bavíme se rovnocenně, jen já mám z tý pozice nějaký finální slovo a zodpovědnost. Ale Jirka je skvělej člověk, hodně si toho zažil jako fotbalista a myslím, že z něj bude výbornej trenér.

Jaký jste jako trenér? Zvýšil jste hlas v kabině, nebo jak reagujete třeba o pauze, když se týmu nedaří?
Hrozně záleží. Třeba teď máme fakt mladej tým, a je to hodně o tom trenérovi. Nemám tam starší hráče, takže si to můžu dělat tak, jak potřebuju. Jsme hodně náročný, to určitě, ale vše se odvíjí, jestli ti hráči plní pokyny, třeba i na tréninku a nic nevypouští. Ale blbě se mi na tohle odpovídá, asi by bylo lepší, se zeptat přímo hráčů.

Takže nejste typ, co by třeba kopal do koše nebo tak? To asi tak nějak sedí, nedovedu si vás takhle představit.
To zase ne, to já taky dovedu. V kabině jsem impulzivní, ale navenek se snažím vystupovat klidně. Pokud ti hráči nepracujou, jak mají, tak taky umím udělat pěknou paseku.

Jak byste charakterizoval slovenskou ligu v porovnání s naší? Dokážete si třeba představit spojení obou lig? Pokud ano, kdo by měl třeba navrch?
Tady je fotbal takovej víc individuálnější. Pro diváky je to určitě zajímavější, je tam víc šancí, otevřenější, hodně gólů. Dává se šance mladým hráčům, protože majitelé je chtějí dále zpeněžit. Třeba Žilina, Trenčín, Trnava, to jsou týmy, co mají hráče, na který je radost pohledět. Takový hráči v český lize neběhaj. Česká liga je spíš svázaná disciplinovaností, signálama třeba u standardek. Tady je to víc otevřenější, což pro mě jako pro trenéra je hodně těžký, ale chápu, že pro diváky oku lahodící. Ale taky si myslím, že by to ti hráči tady nebo i celé týmy měli hodně těžký v konfrontaci s českou ligou.

Ještě se vrátím trošku ke Spartě. Utkvěl Vám někdo ještě v paměti z dorostu,  o kom jste si myslel, že už by měl, nebo alespoň mohl, dostat šanci v první lize? Ať už ve Spartě, nebo třeba na hostování, a nepovedlo se mu to?
Ty jo, no počkejte. Jo je tam. V ročníku 92 byl Roman Polom. Ten měl za mě velký předpoklady, teď je v Olomouci. Hraje ligovej fotbal, ale v tu dobu jsem čekal, že to dotáhne podstatně výš. Ale je to i o štěstí, o trenérech, o zranění.

A myslíte, že je teď někdo v dorostu Sparty, kdo by měl na „áčko“? Třeba ne teď hned, ale v horizontu jednoho roku.
Hm, to jako na Spartu asi ne. Ale do nějakých ligových klubů asi jo. Ale že bys mohl jít z dorostu do áčka Sparty, z toho už jsem vyrostl. To fakt nejde. Nějaká postupná cesta, jak jsem zmiňoval – Vlašim, Bohemka, a pak se uvidí. Ale přímo dorost a pak „áčko,“ to ne. Celkově ten přechod od dorostu k dospělým je náročnej a ve Spartě ho nezvládl třeba Páťa Schick, kterej je jinak podle mě obrovskej talent.

Trošku mě překvapilo, že jste si nevzal žádného dorostence na hostování do Ružomberoku. (Rozhovor proběhl před hostovačkou Ziza)
No, ono je to trošku složitý přemlouvat ty hráče, nebo jejich agenty, aby šli do Ružomberoku. Chtěl jsem, nebo chtěli jsme, ale úplně to nevyšlo. Ať už to bylo, že nechtěli ti hráči, nebo jejich manažerský skupiny, takže v tomhle to bylo komplikovaný. Já to vidím jako chybu, já myslím, že by jim to pomohlo tady. Ale je to samozřejmě jejich rozhodnutí a třeba se k tomu ještě v zimě vrátíme.

Zdroj fotky: idnes.cz

Autor: Jan Šťastný