Sparta v aktuální sezóně předvádí zajímavý fotbal, ale inkasuje spoustu branek a nemůže najít ideální stoperskou dvojici. Proto jsem se rozhodl napsat článek, ve kterém nastíním několik důvodů, proč by podle mě nebylo od věci zauvažovat o hře na stopery tři. Mohlo by se jednat například o 3-1-4-2/3-4-3/3-5-2/3-3-1-3. Níže se budu snažit naznačit několik bodů, které mě k této úvaze vedou.
1) Příchod Dávida Hancka
Nyní má Sparta pět stoperů, tři levonohé a dva pravonohé. Nevíme, zda-li přišel slovenský obránce primárně na stopera, nebo na levý kraj obrany, ale i podle Adriana Guly je to hlavně stoper s výbornou rozehrávkou, což by se Spartě hodilo. David Lischka ještě asi není připraven na plnou zátěž. Až bude moci hrát celých 90 minut, nabízí se varianta společně s Hanckem. Dva mladí, kvalitní a konstruktivní stopeři, to nezní špatně, ne? Potíž by mohla být v tom, že jsou oba leváci. To samozřejmě není nepřekonatelný problém, ale úplně ideální to také není. Proč k nim tedy nepřidat ještě jednoho, tentokráte pravonohého, stopera?
Při rozehrávce by mohla preferovat 3-2-3-2, kdy by se křídelní obránci roztáhli do kraje hřiště, čímž by utvářeli potřebnou šířku. Dva střední záložníci by se nabízeli jako potenciální příjemci míče, působili by v meziprostoru. Míč by tak na ně mohl zamířit přímo od rozehrávajícího stopera, na tomto příkladu Hancka, nebo přes jednoho z krajních stoperů. Zbylý střední záložník, zde Kanga, by zůstával uprostřed a byl by k dispozici pro přímočarou přihrávku.
Další možností by byla i přihrávka do křídel, opět více variant, jak jim přihrát. Křídelní obránci by byli pravděpodobně většinou neobsazení, protože bránicí hráči by riskovali, že kdyby je obsazovali, vytvoří se mezi nimi a středem hřiště velká mezera, kterou by mířit míč. Proto se dá čekat, že by soupeř zůstával spíše v užším postavení a nechával krajní hráče volné.
Možný je i scénář, ve kterém by si útočníci seběhli níže, krajní obránci a střední záložníci by svým pohybem vytvořili (křídelní hráči by šli co nejvíce do kraje, střední záložníci zase do středu) vhodný prostor, mohla by následovat kolmá přihrávka přímo na hrot.
Zároveň by se, snad, zlepšila i celková obranná fáze a nebylo by každé selhání jednotlivce na polovině hřiště fatální. Mohlo by to pomoci stoperům, aby opět nabrali ztracené sebevědomí a jistotu.
2) Sparta momentálně nemá pravonohé křídlo (Hložek není křídlo!).
Václav Jílek preferuje na křídle hráče, kteří to mají po noze. Tal Ben Chaim se teprve vrací po dlouhodobém zranění a kdo ví, jestli si ještě někdy za Spartu zahraje. Navíc je spíše zvyklý hrát zleva. Bořek Dočkal je momentálně zraněný a také není klasickým pravým křídlem. I když za určitě konstelace (ofenzivní pravý bek) by byl velice platný i tam. Nyní tak sparťanský trenér využívá na pravém křídle Adama Hložka, který tam ale nemůže využít své největší zbraně.
Andreas Vindheim hrával ve Švédsku křídelního hráče ve tříobrancovém rozestavení. Většina z nás ho asi nikdy hrát neviděla a nevíme, co od něj čekat. Přesto by to podle mě nemusel být špatný tah. Zvlášť, kdyby ho vzadu jistili tři stopeři místo dvou a on tak mohl více útočit.
3) Hložek na hrotu
Bod druhý souvisí i s tímto. Adam Hložek by se tak mohl přesunout z křídla na hrot. Zde by mohl uplatnit svůj skvělý výběr místa, rychlost, sílu, vedení míče a další vlastnosti. Byl by zde více ve hře než na pravém křídle a hrál by na postu, na kterém strávil velkou část své dosavadní kariéry. Navíc by na hrotu nebyl sám.
Vedle něj by mohl být Benjamin Tetteh nebo Libor Kozák. Partner v útoku by tak mohl pomoci oběma zmiňovaným, aby se dostali do formy. Dva útočníci by navíc byli platní při napadání i protiútocích. Další variantou je i například DMK nebo Srdjan Plavšić, kteří by zde mohli uplatnit svoji rychlost a technickou kvalitu. Zvlášť srbský hráč by mohl být pro obránce soupeře hodně nepříjemný.
4) Tříčlenná záloha
Narozdíl od 4-4-2 by však měla Sparta ve středu hřiště tři hráče a mohla by snáze držet míč. Variant, jak střed zálohy složit, je mnoho. Hlavní ofenzivní tíha by ležela na Guéloru Kangovi, to je jasné. Vedle něj by hrál pravděpodobně někdo z dvojice Martin Hašek-Michal Sáček, kteří by měli za úkol běhat nahoru dolů po celých 90 minut. Pod nimi by hrál pravděpodobně Ladislav Krejčí, který se nyní jeví v dobré formě. Byl by spojkou mezi obranou a zálohou, získával by míče, vyhrával hlavičkové souboje a navíc by pomáhal s rozehrávkou.
5) Možnost snadno přepínat mezi rozestaveními
V závislosti na personálním složení by Sparta mohla během zápasu, bez nutnosti střídání, snadno měnit podle potřeby několik variant rozestavení. Za předpokladu, že by hrál levého křídelního hráče Hancko (což by se teoreticky mohlo stát, ale neviděl bych to jako ideální variantu) a byl by v sestavě Krejčí, by to mohlo vypadat například takto:
Hancko LWB, Lischka LCB, Krejčí CB, pravonohý stoper RCB, Vindheim RWB
Tato varianta počítá s Krejčím na stoperu, kde by mohl pomáhat při rozehrávce, ale kdyby byla Sparta na útočné polovině, mohl by hrát ve vysunutější pozici. Tuto možnost už Sparta několikrát využila a vyplatila se.
6) Sáček jako inverted wing-back
Michal Sáček momentálně hraje na pravém kraji obrany a jeho zkušenosti ze zálohy by se daly využít právě tak, že by se profiloval jako inverted wing-back, který se stahuje doprostřed hřiště, což má za následek větší jistotu týmu v kombinaci a s tím spojených více možností pro přihrávku. Dalším pozitivním dopadem by mohlo býti, že kdyby se Sáček stahoval doprostřed, mohl by mít například Kanga více volnosti vepředu a nemusela by každá ztráta hrozit smrtícím brejkem soupeře, protože by to uprostřed jistil i Sáček. Ve chvíli, kdy by Sáček operoval uprostřed, by šířku hřiště tvořilo křídlo. V situaci, kdy by Sparta přenesla míč na pravou stranu, choval by se rodák z Hustopečí opět jako klasický krajní bek. Pro ideální využítí by se nabízelo rozestavení 3-3-1-3, ale to už je na české poměry velká šílenost, uznávám. Využítí Sáčka v této roli by však přicházelo v úvahu i v klasickém čtyřobráncovém systému, to by podle mě stálo za vyzkoušení. Stejnou roli by mohl plnit na druhé straně například i Martin Frýdek, který je zvyklý hrát v záloze a na levém kraji obrany si nepočínal nejhůře.
Mínusy
1) Malá kvalita na levém křídelním obránci
Na této pozici by teoreticky mohli zahrát čtyři hráči: Dávid Hancko, Matěj Hanousek, Srdjan Plavšić a Martin Frýdek. Nejvážnějším kandidátem by byl pravděpodobně Hanousek, který má na tuto pozici skvělé předpoklady v podobě skvělé výdrže, ale nejsem si jist, jestli je na to dostatečně vybaven po technické stránce. Dávid Hancko je naopak spíše stoper a asi by nebyl tolik ofenzivní, ale to ukáže čas. Srdjan Plavšić na této pozici ve Spartě již párkrát hrál, ale přeci jenom ho to táhne hlavně dopředu a mohlo by docházet na levé straně k přečíslení. Martin Frýdek si vlevo již zahrál a mohl by být též zajímavou variantou. Právě krajní hráči jsou v tomto rozestavení nesmírně důležití, protože musí obsáhnout celou stranu hřiště. Museli by jim také pomoci střední záložníci, kteří by tak v případě nutnosti vyplňovali jejich prostory.
2) Žádná praxe
Sparta toto rozestavení v přípravě netrénovala (nebo aspoň ne v zápasech), takže by byl obrovský risk to měnit v rozjeté sezóně. Navíc Václav Jílek, pokud vím, tímto způsobem moc často nehrál.
3) Křídelní prostory
Rozestavení se 3 stopery není v Česku moc využívané, většina týmů se drží klasiky se 4 obránci a tím pádem by mohly Spartu přehrávat na křídlech, kde by Sparta logicky měla méně hráčů. Příkladem budiž zápas Sparty v Plzni, do kterého vstoupila v rozestavení se 3 stopery, ale po chvíli přepla na osvědčenou klasiku.
Jak naznačuje poslední bod, je to spíše jenom jedna z možností, která by se dala využít v několika zápasech a mohla by být zajímavou směrem do pohárové Evropy. Stále si myslím, že rozestavení 4-3-3 je momentálně pro Spartu to nejlepší. Zároveň zastávám názor, že by formace se 3 stopery mohla mnohé problémy, jak systémové, tak personální, vyřešit. Samozřejmě by přinesla zase problémy jiné, ale každé rozestavení má své výhody a nevýhody a je na trenérech, aby měli v rukávu více variant a mohli volit to, které bude na soupeře platit. Koneckonců moderní fotbal už ani není tolik o rozestavení na papíře, ale o tom, v jakých prostorech a zónách se fotbalisté na hřišti pohybují.