Tři stopeři neznamenají jen 3-5-2, možností je víc

V předchozím článku jsem se o rozestavení se třemi stopery zmiňoval obecně a nyní přichází čas na to, abych se zaměřil přímo na Spartu. Jak a s kým by mohla ve tříobráncovém rozestavení nastoupit? Tři obránci spolu mohou hrát v několika různých systémech.

Vybral jsem několik variant, které by mohla teoreticky využít a bral jsem u toho v potaz i typologii hráčů.

1) 3-3-1-3 – rozestavení šité na míru většině hráčů

GK – v tomto, ani v dalších snímcích, neuvádím jméno, neboť ani jeden z trojice brankářů neční nad ostatní, ale očekávám, že jedničkou bude Milan Heča.

LCB – pokud bude zdravý, tak je jasnou jedničkou na stoperu Dávid Hancko, i proto třeba není uváděn v závorce Lischka. Slovenský reprezentant by mohl vyvážet míče a zároveň mít jistotu, že minimálně dva hráči jej vzadu jistí, což by mohlo ještě podpořit jeho ofenzivní choutky. Zároveň by mohl zužitkovat i své zkušenosti z hraní na levém beku a zajišťovat levého křídelního obránce.

CB – Ve většině variant mám na této pozici Ladislava Krejčího, protože s ním by Sparta mohla přepínat mezi tří/čtyřobráncovým rozestavením. Kdyby soupeř nastoupil jenom s jedním útočníkem, mohl by se Krejčí vysunout a podpořit ofenzivu, protože by nebylo třeba mít vzadu 3v1. Pokud by ale soupeř napadal ve dvou, mohl by se jednoduše zatáhnout, vytvořit stoperskou trojici, která by se roztáhla a usnadnila si rozehrávku. Zároveň by mohl i zajišťovat stopery, aby nezůstávali na polovině soupeře 2v2.

RCB – na tomto postu má nyní Sparta docela přetlak. Ondřej Čelůstka, Lukáš Štetina, Dominik Plechatý a nabízí se využít i Michala Sáčka, který pro to má dobré dispozice. První dva jmenovaní by byli spíše defenzivnější a umožňovali by svým postavením více možností pro útočení Hanckovi, ale Plechatý se Sáčkem by měli, díky pohybu a rychlosti, i ofenzivní potenciál.

RWB – v této konkrétní formaci uvádím Michala Sáčka na pravém křídelním obránci a záměrně se šipkou směrem doprostřed, neboť si myslím, že klasického náběhového moc hrát nemůže a naopak by tím postavením uprostřed dával více volnosti útočícím hráčům na pravém křídle, neboť by mohl lépe zachytávat případné protiútoky.

LWB – asi největší otazník současné sestavy. Hanousek má rezervy směrem dopředu, u Krejčího zase moc nevíme, co po působení v Itálii čekat. Chytí se Polidar? Ať už by se na této pozici pohyboval kdokoliv, očekávalo by se od něj, že bude běhat nahorů dolů a pokryje celou lajnu.

CM – na výběr je též z několika možností, ale hlavním kandidátem bude Michal Trávník, který by měl po odchodu Guélora Kangy získat více herního prostoru a zodpovědnosti při tvorbě hry. Další variantou je například Filip Havelka či Jan Fortelný.

AM – ofenzivní záložník = Bořek Dočkal, jenž by, vzhledem k již zmíněným úkolům Michala Sáčka, měl na starost střed i pravé křídlo, na což byl zvyklý i při svém prvním působení, i když se jednalo o trochu jinou spolupráci s Pavlem Kadeřábkem. Centr z pravého křídla má Dočkal výtečný a volnost mu svědčí. V úvahu připadá i možnost využít mladého Adama Karabce, který se pyšní fantastickou finální přihrávkou a z pravého křídla umí skvěle najít útočníka přihrávkou levačkou mezi stopera a krajního beka.

RW – jedna z mála tříobrancových formací, v nichž by se dal využít David Moberg Karlsson. Svým pohybem doprostřed by otvíral prostor pro Bořka Dočkala a sám by se mohl dostávat ke střele.

LW – když jsem zvolil rozestavení s křídly hrajících přes nohu a jedním útočníkem, je Adam Hložek jasnou volbou, neboť Martin Minčev ještě nic neodehrál a nevíme, jak na tom bude. Hložek by se mohl tlačit do vápna na Dočkalovy centry a zároveň kombinovat na křídle s LWB.

ST – do útoku má Sparta několik možností, ale v aktuální situaci má asi do základu nejblíže nejlepší střelec minulého ročníku Libor Kozák. Pokud by se více hodil rychlostní typ, je k dispozici Lukáš Juliš, Benjamin Tetteh i Adam Hložek.

2) 5-4-1

Na první pohled velice podobné, ale přece s několika změnami. Tou největší jsou křídla hrající po noze, což by vysunulo Krejčího (ale mohl by tam zahrát i Plavšic či DMK) a na pravé straně dostalo do hry Vindheima, případně Minčeva. V této variantě by oba křídelní obránci mohli podnikat spíše underlapy (vnitřní náběhy – ideálně když se křídlo nachází u lajny, napadá ho krajní bek soupeře a vytvoří se mezera mezi ním a stoperem, do které si může naběhnout jak krajní obránce, tak i střední záložník. Využívá to hojně například Atalanta nebo Manchester City). Hložek by se mohl podívat na hrot, kde by více uplatnil svůj výborný pohyb ve vápně a čich na góly. Zároveň i umí podržet míč, z čehož by mohly po jeho sklepnutí vznikat protiútoky přihrávkou do křídla.

3) Diamant

Vzhledem k přítomnosti Krejčího by se to dalo brát jako klasické 4-1-2-1-2, možno brát i jako 5-2-1-2, což je ale jen detail, na kterém moc nezáleží. Hlavní je, že k dispozici by byli dva útočníci, což by znamenalo velkou výhodu při napadání. Síla je soustředěna ve středu hřiště, i proto zařazení dynamického Sáčka s Fortelným, neboť je nutné, aby byli střední záložníci schopni působit na velkém prostoru, ideálně box-to-box, ale v případě potřeby by měli dokázat zajistit křídelního obránce.  Tímto rozestavením se poslední roky prezentuje například RB Salzburg a nutno dodat, že úspěšně. Svým napadáním láká soupeře k přihrávce do křídla a když k ní dojde, spustí pressing, se kterým mívají týmy velké problémy. Hra rakouského celku je přímočará a kvalitní napadání je jednou z hlavních zbraní, po které padá velké množství branek. Výborná akademie, rozsáhlý skauting, mladý tým a obecně dobrá koncepce nesou ovoce. Co takhle se inspirovat u týmu z Mozartova rodiště?

4) 3-5-2/3-4-1-2

Na závěr asi ta nejpravděpodobnější varianta, kterou Sparta zvolí, pokud bude hrát na tři stopery. Vzadu tři klasičtí obránci, ale zařadil jsem jako potenciální možnost i Michala Sáčka, kterému by tato pozice mohla sednout vzhledem k jeho výborné úspěšnosti v soubojích, čtení hry i odebírání míče. Zároveň by měl i příležitost vyvážet míče. Přesun na pravého stopera pomohl například klasickým pravým bekům Césaru Azpilicuetovi či Kyleu Walkerovi. Na dalších místech už žádná překvapení nejsou. Problém by mohl nastat, kdyby vznikaly velké mezery mezi řadami, i třeba kvůli chybějícímu DM, ale i v křídelních prostorech, kde by mohl soupeř Spartu přečíslit. Důležitá je kompaktnost – tedy aby Sparta buď napadala vysoko a byla zároveň vysunutá i obranná řada, nebo byla v bloku, ale zformovaná.

Závěr:

V relativně krátké přípravě se 3-5-2 na první pohled úplně neosvědčilo a jsem zvědavý, v kolika zápasech v něm Sparta vyrukuje a jak úspěšná bude. Nečekám, že se z něj stane výchozí rozestavení, na které by Sparta spoléhala, neboť hráči si na něj ještě musí zvyknout, aby se dalo efektivně využít se všemi jeho přednostmi. Samotné rozestavení ani nehraje tu hlavní roli, jde o celkový systém, jehož je rozestavení jenom součástí; moderní fotbal je (hlavně co se týče fáze, kdy má tým míč na kopačkách) spíše o postavení hráčů v určitých prostorech, než o rozestavení jako celku. Důležitým prvkem můžou být například i rotace hráčů, což vyžaduje čas, trénink a sehrannost. Nejde proto čekat, že bude Sparta díky novému rozestavení ihned válcovat soupeře. Důležité je ale mít nacvičených více variant a mít možnost reagovat na vývoj zápasu.