Tomáš Pavelka – trenér Hořava se zaměřuje na detaily

Tomáš Pavelka rodák z Ostravy, který v extralize oblékal dres také Litvínova se kterým vyhrál dokonce titul, patří aktuálně k pilířům sparťanské obrany. Za sebou má však i zámořské angažmá a i o něm byla řeč.

Statistiky:

V QMJHL odehrál 123 zápasů a zapsal 63 (14+49) kanadských bodů. Ve Spartě je třetí sezónu a stihl odehrát 107 zápasů a zapsal 40 kanadských bodů (9+31).

 

S hokejem jste začínal ve Vítkovicích. V jednom rozhovoru jsem četl, že na bruslích jste stál už ve třech letech.
„Táta mě bral s dědou na Odru, takže tam jsem se někde v kačenkách plácal. Moc si to samozřejmě nepamatuju, znám to spíš z vyprávění, byly mi tři roky. Když jsem šel do školy, zároveň jsem začal v přípravce ve Vítkovicích.“

V prvním týmu Vítkovic jste stihl jeden zápas a potom draftován do CHL jako 26. v celkovém pořadí. Jak vlastně funguje draft, jak se o něm hráč dozví?
„Asi měsíc nebo dva před draftem hráč ví, že má nějakou šanci, ale neví, jaký tým si ho může vybrat. Dva nebo tři dny před samotným draftem mi už agent říkal, že je velká šance, že si mě tenhle tým vybere. Týmy se ptají agentů, jestli je hráč připraven a jestli má vůbec zájem, aby nepromrhaly svůj draft pick.“

Vzpomenete si ještě, jak jste se dozvěděl, že jste draftovaný?
„To už ani přesně nevím. Možná jsem to sledoval online.“

Takže už tehdy jste měl svého agenta?
„Ano, už někdy od dorostu mě zastupuje Sport Invest.“

Je v hokeji běžná praxe mít svého agenta už od tohoto věku?
„Moc ne. V tomhle věku mělo agenta tak pět, šest hráčů z ročníku. Dnes už je to možná jinak. Pro toho hráče je to jakási satisfakce, že si ho někdo všiml a že ho někdo pozoruje a má šanci se dostat ven.“

Potom cesta do Ameriky a nejspíš i sen zahrát si jednou NHL. Jaká byla realita vs očekávání?
„Ani nevím, jestli jsem nějaké očekávání měl. Než jsem do Ameriky šel, bavil jsem se s Adamem Poláškem, se kterým jsem se už tehdy znal a který v tom stejném klubu působil. Nic víc jsem před cestou nezjišťoval. Potom jsem všechno poznával za chodu, co je jiné, co je stejné a jaký je v Americe život.“

Co je tedy jiné, je to ve stylu trénování, v cestování nebo počtu zápasů, což zmiňoval třeba Jeremie Blain?
„Vyzdvihl bych hlavně to cestování a množství zápasů. Pořád se hraje. Nejdelší štaci jsme měli 27 hodin autobusem. Týden jste pryč v autobuse, do toho dáte tři zápasy a zpět na hotel. Bylo to hodně náročné, ale zase na druhou stranu to rychle uteklo. Člověk nemá ani moc čas přemýšlet, pořád hraje nebo trénuje. Nebo cestuje (smích).

Další věc je vybavení pro hráče. Už v juniorkách mají tři trenéry, kustoda, maséra. Všechno máte připravené. Lze to srovnat se servisem, jaký má u nás první tým.“

Zdroj: hokej.cz

Jaké je vyžití při takovém zápasovém vytížení v osobním životě?
„První rok jsme byli v jednom týmu s Matějem Beranem. Volna moc nebylo, ale trávili jsme ho spolu. Hráli jsme hodně xbox. Bydleli jsme mimo město a neměli auto, takže jsme moc nikam ani nemohli. Řidičák dostanete až od devatenácti let. Většinu času jsme trávili u nhlka na xboxu.

Druhý rok už byl trosku jiný, bydleli jsme sami a blíž k městu, takže odpoledne jsme se sešli na kafe nebo na večeři. Ale že by byl čas na poznávání přírody a tak, to během sezóny prakticky neexistovalo.“

Zmínil jste hru NHL, hrajete stále? Teď už tam je i vaše postava, nedáte si za sebe třeba kariéru?
„Teď už nhlko moc nehraju, v Česku je víc populární FIFA. V Kanadě je to samozřejmě přesně naopak. Mám to doma pořád na xboxu, ale v jednom hráči mě to moc nebaví. Za sebe kariéru určitě nehraju (smích).

Kdybyste se zasnil, který klub by byl ten, ve kterém byste si chtěl někdy zahrát?
„Měl jsem štěstí, že s reprezentační osmnáctkou jsme během turnaje navštívili kabinu Red Wings. Potřásl jsem si rukou s Datsyukem, což je pro mě hráč, kterého obdivuju a sleduju asi vůbec nejvíc. Byli jsme v šatně, viděli zázemí a byli jsme i na tréninku, takže tam se mi moc líbilo. Nemám to ale s čím porovnat. Určitě bych nepohrdnul nabídkou hrát někde v teple, krásné by taky bylo hrát v New Yorku a poznat město. Ale bral bych vlastně každý klub.“

Dvě sezóny v zámoří a návrat zpět do Čech. Nepřemýšlel jste o setrvání za mořem?
„Šel jsem tam s tím, že mám podepsáno na dva roky a třetí rok by byl pro mě navíc. Byl bych totiž tzv. overage, tedy hráč, který už je starší než maximální povolený věk. Takové hráče může mít každý tým nejvýš asi tři. S agentem jsme se dohodli, že bude lepší můj návrat. Dostal jsem dobrou nabídku, hlavně co se týká prostoru na ledě.“

Teď se ale přesuneme do Litvínova, kde jste strávil značnou část své kariéry. Po návratu ze zámoří jste totiž nezvolil Vítkovice, ale právě Litvínov.
„Když jsem se vracel, Vítkovice byly prvním klubem, který se mnou komunikoval a měl zájem. Jenže tehdy měl pět stabilních beků a šance, že bych je přehrál, byla malá. V prvním roce zpátky jsem chtěl hlavně hodně hrát a přišla nabídka z Litvínova. Nějak neměli obránce a slíbili mi prostor na ledě.

Hned ve druhé sezóně mistrovský titul a spoluhráči jako Šlégr, Ručínský. Solidní škola, že?
„Samozřejmě to bylo super, nejde odpovědět nic jiného. Pamatuju si historku, když jsem poprvé přijel do Litvínova, na vrátnici mě pustil vrátný Bláža a v kabině už na mě čekal guma. Nebo možná ani nečekal, ale zkrátka byl tam (smích). Postavil se doprostřed kabiny, napřáhl ruku a řekl: „Ahoj.“ Stál tak podezřele uprostřed, musel jsem k němu dojít. Podali jsme si ruku a říkám: „Ahoj, já jsem Tomáš.“ Jirka mi stiskl ruku a povídá: „Ahoj, já jsem guma a máš to za pět set.“ Stál takhle schválně a tím, že jsem k němu musel přijít, šlápl jsem na znak Litvínova, který jsem neviděl.“

Zdroj: HC Sparta Praha

Směl jste říkat Šlégrovi „guma“, nebo to můžou jen mazáci, a jaký byl jako parťák?
„Vzal si mě pod křídla hned od začátku a radil mi. Mám radost, že mi dal šanci a pomohl mi. V té době to tak měl, představil se mi jako guma, ale možná že teď to vzhledem ke své pozici má jinak.“

Hned ve druhé sezóně titul, plné vytížení i v PO. Snová sezóna?
„Určitě. První byla taková na rozkoukání, hodně jsem chodil hrát do 2. ligy, ale ta druhá už byla parádní. Tehdy mi to asi tak nedocházelo, co jsme dokázali, to až teď s odstupem času vidím, jak těžké je tuhle trofej vyhrát.“

Jaké byly oslavy, umí za to kluci z Nagana ještě vzít?
„Oslavy byly bouřlivé, bylo to na víc dnů, možná padl celý týden. Jelo se s fanouškama. Skvělý to bylo.“

Za další dva roky přestup do Sparty. Jak tehdy probíhala jednání, věděl jste o zájmu Sparty a byla ve hře ještě jiná možnost?
„Když jsem odcházel z Litvínova, respektive už v průběhu sezóny jsem říkal, že bych si rád vyzkoušel zahraniční angažmá. V únoru ale přišlo zranění, musel jsem na operaci kolene, čímž se přestup ven zhatil. Chtěl jsem se ale posunout dál. Seděli jsme s agentem a on najednou říká: „A co Sparta?“ Jasně, jestli budou mít zájem, budu rád. Z reprezentace jsem se znal s Jirkou Kalousem. Agent zavolal Jirkovi a ten byl okamžitě pro a hned nato se začala řešit smlouva a snad za dva dny jsem měl podepsáno.“

Jaký je trenér Hořava směrem k hráčům? Není tajemstvím, že se věnuje především obranné fázi a obráncům.
„Při každém cvičení se snaží upozornit na ty nejmenší detaily. Hlavně u obránců. Abychom měli neustále hlavu nahoře, abychom koukali kolem sebe a měli dobrou práci s hokejkou. Myslím, že tohle je hrozně důležité už v tréninku.“

Zatím jste stihl dva zápasy, jedna asistence a vysoký ice time. Lze říct, že jste se zařadil rychle?
„Jsem za to samozřejmě rád, ale také se nám zranili tři obránci. Tím se vytvořil prostor pro mě. Během zápasu s Brnem se nám zranil ještě Martin Jandus, takže jsme dohrávali na pět beků. Snad jsme si to s těmi zraněními už vybrali.“

Na koho z hráčů jste se nejvíce těšil a s kým se vám nejlépe hraje v obranné dvojici?„Nemám vyloženě jednoho hráče takhle, už jsem tu hrál snad se všema. Vyhovuje mi levá strana a abych na pravé straně měl nějakého praváka, abych mu to mohl dávat na forehand a jelikož jsem více ofenzivě laděný, tak bych preferoval někoho, kdo bude víc vzadu než já.“

Loni jste vedli tabulku, ale tým šel potom hodně dolů, což gradovalo v play off. Co je letos jinak?
„Měli jsme dobrou sérii do prosince, pak se nám zranilo několik hráčů a nedokázali jsme se vrátit zpátky do rytmu, na vítěznou vlnu. Lepilo se to, začalo se trošičku vyvádět a na předkolo jsme neměli formu. Nesedlo si to.“

Zdroj: HC Sparta Praha

Jaká je aktuální nálada v týmu?
„Myslím, že nálada je dobrá. Všichni cítí ten impuls v podobě nových trenérů. Všichni to ladí směrem k play off a dávají se do kupy. Snad se nikdo další nezraní a budeme připraveni na nejdůležitější část sezóny. Neříkám, že chceme zbylé zápasy vypustit, to určitě ne, ale musíme se soustředit na věci, co nám nejdou, ve zbylých zápasech je eliminovat, abychom byli plně připraveni na play off.“

Přes reprezentační pauzu se po volnu stihlo několik tréninků. Jaké byly pod dvojicí trenérů? Vy jste tohle opět zažil v Litvínově, že?
„Abych řekl pravdu, nevnímám, že by to byla velká změna. Jsou tam dva trenéři, které uznávám úplně stejně, jako kdyby tam byl trenér a asistent. Jestli si to takhle rozdělili, je to na nich a může to být jen ku prospěchu.“

Určité výkyvy jsou logické, čtete noviny nebo sledujete sociální sítě a reakce fanoušků?„Ještě v Litvínově v první sezóně jsem si četl i komentáře fanoušků a stejně jako vás potěší chvála, tak vás může sundat kritika. Od té doby jsem si řekl, že tyhle věci číst nebudu. Poprosil jsem kamarády a rodinu, ať si to klidně čtou, ale ať mi to neříkají. Sociální sítě vůbec nepoužívám.“

Je něco, co byste chtěl fanouškům vzkázat?
„Ať nám fandí pořád stejně, nezatracují nás při nějaké prohře a pomůžou nám v play off.“

 

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments