Píše se rok 1935, Německo buduje Luftwaffe, a v březnu téhož roku znovu zavádí všeobecnou brannou povinnost. Evropě už je jasné, že Hitler začíná zbrojit. To však nestojí v cestě dalšímu ročníku Středoevropského poháru, ve světě ho však znají jako Mitropa Cup.
Jedná se vůbec o první soutěž, která má určit, který tým je ten nejlepší na starém kontinentu. Jeho začátky se datují až do roku 1897, kdy vznikl jako nápad Rakušana Huga Meisla. Turnaje se můžou zúčastnit všechny týmy z Rakousko-Uherska.Tento turnaj nesl název The Challenge Cup, a je to jakýsi předchůdce Mitropa Cupu. Ten oficiálně vzniká v roce 1927.
Expanze poháru
Ve svých prvních dvou ročnících se turnaje účastní celky z Maďarska, Rakouska, Československa a Jugoslávie (každá země vyšle dva týmu). V roce 1929 je pak Jugoslávie nahrazena Itálií. V roce 1934 se potom počet účastníků z každé země rozšiřuje na čtyři. V dalších letech pak pokračovalo navyšování o další země, ale to už je po našem roce 1935.
Sezóna 1935 byla devátým ročníkem Středoevropského poháru. Zúčastnily se nejlepší týmy z uplynulého ročníku domácí ligy z Československa – AC Sparta Praha, SK Židenice (Brno), SK Slavia Praha a SK Viktoria Plzeň. Do tohoto ročníku má Československo zatím jediného vítěze, a to právě Spartu Praha z prvního ročníku z roku 1927. V tehdejší době má papírově nejsilnější celky FC Ferencváros a naše Sparta.
Ta v prvním kole vyřadí rakouský First Vienna FC (momentálně hrající 3. nejvyšší soutěž v Rakousku) po zápasech 1:1 v Rakousku a 5:3 v Praze. V dalším kole už na nás čeká AC Fiorentina, ale Sparta je doma rozstřílí v prvním zápase 7:1. Odveta je tak spíše formalitou, kterou Sparta prohrává 1:3, ale to na jejím postupu nic nemění. Semifinále už ale přináší tuhý boj opět s italským celkem, tentokrát s turínským Juventusem. Sparta postupuje až přes náhradní zápas hraný na neutrální půdě (Basilej), neboť skóre dvojzápasu je 3:3. Rozhodující zápas pak Sparta jednoznačně vyhrává 5:1.
Jdeme na finále
Ve finále už ovšem čeká Ferencvárosi TC. Z týmu jde opravdu respekt, a to především z domácího prostředí. V tom už Maďaři nastříleli celkem 18 branek ve třech zápasech. Také Sparta tu prohrává, ale „jen“ 2:1, což je velký úspěch. Vyhrát 2:0 před zaplněnou Letnou je určitě v silách Sparty. Zápas se ale nakonec odehraje na tehdy novém Masarykově stadionu (pozdější spartakiádní stadion na Strahově), protože tehdejší kapacita Letné (36 000) by nestačila. Na stadion se nakonec vměstná něco přes 60 000 fanoušků a údajně až dalších 30 000 poslouchá komentář Josefa Laufera alespoň před stadionem. Neskutečná návštěvnost a atmosféra! Nutno dodat, že se bavíme o roce 1935, takže i fotbalové zápasy mají politický podtext a národnostní význam. Na Spartu se tak jdou podívat a fandit i lidé, kteří třeba normálně ani fotbal nesledují, nebo fandí jinému klubu.
Zápas začíná, a za Spartu opět září belgický útočník Raymond Braine. Jeden z vůbec nejlepších hráčů současnosti už se trefil v Maďarsku a i v odvetě je hodně vidět. Přihrává Faczinkovi a ten se tvrdou ranou nemýlí – 1:0. Stadion cítí šanci, protože už nyní je vlastně skóre vyrovnáno. Strahovem se line pokřik, který mám osobně rád i nyní – Sparta Tempo! A je tu opět Braine, obejde dva obránce, udělá kličku brankářovi, a Sparta vede 2:0. I třetí branku vstřelil Braine. Sparta tak vítězí zaslouženě 3:0 a vyhrává podruhé a naposledy v historii Středoevropský pohár. Tedy, ještě jednou náš klub tento pohár vyhrál, ale už jako Spartak Sokolovo Praha, kdy ve finále v roce 1964 zdolal ve finále Slovan Bratislava.
Zdroj: acsparta.cz, inspirace na spartaforever.cz
Autor: Jan Šťastný