Prohráváme, nejen na hřišti

Není potřeba si nic nalhávat a utěšovat se drobnostmi. Prohráváme. Nedaří se a jen těžko lze hledat naději, že by mělo být lépe. Z domácího poháru jsme venku. Zaslouženě. V lize jsme na průběžném třetím místě a budeme pravděpodobně bojovat o konečné umístění s Jabloncem. S týmem, který každoročně vymění velkou část kádru, aby naplnil rozpočet. S týmem, který musí pravidelně své nejlepší hráče prodávat. S týmem, který trénuje Petr Rada, který pro nás nebyl dostatečně dobrým trenérem, a tak jsme s ním po pár měsících smlouvu neprodloužili.

Shrňme si události tohoto týdne. Stalo se toho opravdu hodně. Emoční horská dráha pro nejednoho sparťanského fanouška byla opravdu vydatná.

Možný přesun Srdjana Plavšiče do Slavie

Týden začal velmi zostra, tedy informací ohledně možného přesunu Srdjana Plavšiče do Slavie. V tuto chvíli asi nelze jednoznačně říci, jak situace dopadne. Faktem nicméně zůstává, že hráč prodlouženou smlouvu ve Spartě dva měsíce před jejím koncem stále nemá. Máme o něj opravdu zájem, když s ním v tuto chvíli stále nejsme dohodnuti? Jak dlouho již jednání vůbec běží? Měli jsme zájem smlouvu prodloužit i před tím, než do Sparty přišel Pavel Vrba? A pokud jsme o něj zájem neměli, byla snaha hráče alespoň zpeněžit přestupem, aby neodešel zadarmo? Řada otázek, na které bychom jako fanoušci chtěli znát jednoznačné odpovědi. Snad se je dozvíme, až bude celá záležitost uzavřena.

A doufejme, že bude uzavřena prodloužením smlouvy u nás. Podpis smlouvy ve Slavii by byla prohra pro Spartu na více frontách. Jednak bychom přišli o hráče, kterého trenér v kádru chce, jak potvrdil na jedné z tiskových konferencí na začátku dubna. A navíc bychom za něj museli najít náhradu, přičemž je velkou otázkou, nakolik by se podařila sehnat v dostatečné kvalitě a za pro Spartu přijatelné finance.

Za druhé by to byla prohra v mediálním prostoru. Určitě jste zaznamenali skutečnost, že Sparta neudělila akreditace novinářům Janu Vackovi a Janu Podroužkovi ze Sportu. Patrně se jedná o reakci na informaci o přesunu Srdjana Plavšiče, se kterou Deník Sport v pondělí přišel. Jakkoliv je neudělení akreditace diskutabilní samo o sobě a i názorově fanoušky Sparty dělí, platí, že pokud by se informace Sportu ukázala jako pravdivá, tak novináře Sparta potrestala za to, že vydali pravdivou informaci. Jednalo by se tedy o další prohru minimálně z nezaujatého pohledu. Pokud byl důvod neudělení akreditace jiný, bylo by dobré o tom fanoušky informovat. V dnešní době je i toto téma, které hodně lidí sleduje a nejedná se jen o okrajovou záležitost, která by fanoušky nezajímala.

Prohráváme na hřišti

Přesuňme se k další prohře. Tentokrát na hřiště. Zde asi není potřeba rozebírat, že prohra v derby bolí nejvíc. Aktuální série bez vítězství je nepředstavitelně dlouhá. Nikdy by mě nenapadlo, že jako fanoušek něco podobného zažiji. V letošní sezóně jsme za tři zápasy nasbírali absolutně šílené skóre 0:8. To už není rozdíl jedné třídy, ale několika tříd.

Pocit frustrace a zmaru pak ještě umocní pohled na naše hráče, kteří se po prohraném zápase dlouze vybavují (a někteří i s náznakem úsměvu) se soupeřem. Jak to má fanoušek vnímat jinak, než že hráči jsou schopni po pár minutách hodit porážku za hlavu a na výsledku (a výkonu) jim tolik nezáleží? Pokud se podíváte na sociální sítě, diskuzní fóra nebo se pobavíte s kamarády a známými, tak pocity zmaru velmi intenzivně rezonují ještě dlouho po zápase. Tohle přeci není fotbálek, kde si s kamarády jdete zakopat a pak na pivo. Za poslední dobu jsem ve svém okolí nejednou slyšel, že dotyčný už na to nemá sílu. Kolem sebe vidím vyhoření a mizející naději. Řada lidí, která se se mnou o Spartě bavila téměř každý den se zápalem, již nemá sílu o tomhle tématu vůbec mluvit.

Nevyřešené problémy z minulosti

Tím seznam proher, bohužel, nekončí. V pozápasovém rozhovoru trenér správně uvedl dvě věci, které se nám stále nedaří vyřešit. Nekončící seznam zranění a chybějící typologie hráčů, neboli nutnost (opět) vyrazit na přestupový trh. Jsou to stále stejné věci, které řešíme rok co rok. U aktivity na přestupovém trhu se nám připomíná porovnání s Jabloncem, kterým tento článek začínal:

• Liga 2017/2018: končíme 3 body za Jabloncem
• Liga 2018/2019: končíme 6 bodů před Jabloncem po základní části, 9 bodů po nadstavbě
• Liga 2019/2020: končíme 1 bod před Jabloncem po základní části, 9 bodů po nadstavbě
• Liga 2020/2021: průběžný stav 3 body za Jabloncem (1 zápas k dobru)

Veškeré kroky, které se za poslední roky staly, nás nedokázaly posunout do pozice, kdy bychom Jablonci dokázali s jistotou ukázat záda. Ano. Jablonec je kvalitní české mužstvo. Jednoznačně odvádějí kvalitní práci po sportovní stránce. To by však na nás i tak nemělo stačit! Oproti širší české špičce, kam patří Jablonec, by měl existovat jednoznačný výkonnostní a bodový rozdíl.

Rádi bychom zakončili tento článek optimisticky. Blíží se přestupové období, kde člověk může hledat naději, že se tým vhodně doplní a příští sezonu už to bude ono a pojedeme na titul. Kde však brát znovu naději, že tomu tak bude? Co bude tentokrát jinak? Na téhle emoční cestě už jsme byli tolikrát. Je samozřejmě možné, že se něco zlomí a dařit se začne. Neumíme vám však říci argumenty, proč by to mělo vyjít právě teď. Neumíme rovněž poradit, jak si správně nastavit očekávání směrem k létu a další sezóně. Sami nevíme. I my jsme zvědaví, co se bude dít.

Zdroj titulní fotky: www.sparta.cz