Největší úspěchy:
14x Mistr české ligy a 4x vítěz domácího poháru
Statistika:
Ve Spartě 366 zápasů, 31 branek a 49 ŽK (tedy v průměru jedna ŽK na 7,5 zápasu!!)
V evropských pohárech za Spartu 83 zápasů, 5 branek
Za národní tým 33 zápasů, 2 vstřelené branky
Jaké byly Vaše fotbalové začátky? Do Sparty jste přešel až ve čtrnácti letech, že?
S fotbalem jsem začal asi v šesti letech v Baníku Stochov. A jak říkáte, ve čtrnácti letech jsem se přesunul do Sparty. Sparta měla tehdy skauty po celé republice a na jednom žákovském turnaji si mě vyhlédli a nabídli mi, ať to zkusím ve Spartě.
Vzpomenete si na trénování a celkově na podmínky pro tehdejší dorostence a když je porovnáte třeba s dnešní akademií na Strahově?
Tehdy byl dorost, ale juniorka jako dnes nebyla. Bylo „béčko“, které trénovalo normálně na Letné na tréninkovém hřišti. Tam taky hrálo zápasy. Dnešní podmínky jsou samozřejmě někde jinde, ale je to super, že něco takového je k dispozici.
V prvním týmu Sparty jste byl od sedmnácti let, vzpomenete si na první dny v kabině? Jak vás ostatní vzali?
Když jsem poprvé přišel do kabiny prvního týmu v zimě 86/87, kam si mě vybral trenér Ježek, měl jsem samozřejmě strach, jak to bude vypadat. Koukal jsem se spíš do země, protože tam seděl z 80% samej reprezentant. Byl jsem spíš bázlivej.
Tohle už jsem taky v rozhovorech slyšel, že bylo normální vykání a mladí si museli svůj respekt v kabině sami zasloužit.
Mně hned nabídli tykání, takže v tomhle problém nebyl. Ale samozřejmě, když přijde mladý kluk mezi hráče, co už mají odkopáno za reprezentaci nebo třeba v evropských pohárech, chvíli to trvá. Ale to je normální.
Vy jste se prosadil prakticky hned a byl jste součástí základní jedenáctky. V sedmnácti letech a na pozici stopera, což je velmi sledovaný post. Čím si myslíte, že se Vám povedlo tak rychle adaptovat?
Záleží hodně na partě, jak vás vezme. Já měl výhodu, že jsem tam měl Pepu Chovance, který mě učil, a to byla obrovská zkušenost. I díky tomu jsem se dostal tak daleko. Takhle to fungovalo i další roky, kdy jsem zase já „zaučoval“ mladší kluky. Pamatuju si třeba Tomáše Hübschmana, jak vedle mě nastupoval a učil se. Dneska už tam nejsou zkušení hráči, kteří by mladé vedli. Když je potom tým pod tlakem, mladí spíš dělají chyby, protože tam nejsou ti starší a zkušenější, kteří by to vzali na sebe.
Ve Spartě jste byl sedmnáct let a z toho čtrnáct titulů. Neskutečná bilance, kterou už pravděpodobně nikdo nikdy nepřekoná. Napadlo Vás někdy, že se Vám něco takového povede?
Pro mě byl vždycky sen hrát za Spartu, nastupovat v prvním mužstvu, ale tohle mě nenapadlo. Když to vezmu zpětně, tak jednou vyhrála Slávie, jednou Liberec a ještě ve federální lize nám to jednou vzal Slovan Bratislava. Zbytek jsme vyhráli my.
Každého se ptám, jak si cení tituly. Jestli třeba na některý vzpomíná raději. U Vás je to složitější v tom, že jich máte čtrnáct.
Neřekl bych nejradši, každý titul byl hrozně těžký. Ať už ve federální lize, nebo i potom. Aby se sešla dobrá parta a aby to šlapalo, na to jsme měli štěstí. Bohužel teď to takhle nešlape.
Už bylo hodně napsáno o „Parkáči“.Jak na tahle posezení vzpomínáte?
Nejenom já, ale i ostatní kluci na to vzpomínají rádi. Scházeli jsme se tam s hokejistama ze Sparty, oni chodili koukat na fotbal, my zase na hokej. Pak jsme to tam řešili. Utužovali jsme partu a na hřišti to pak bylo vidět.
Přetáhla se někdy večerka?
Samozřejmě stalo se, že se to protáhlo, třeba zápisný. Ale řekli jsme to trenérům, ti o tom věděli a nedělala se z toho věda. Druhý den jsme všechno odmakali, jak jsme měli.
Kdo byl součástí takového toho zdravého jádra v rámci oslav?
Nás tam bylo víc, kteří tou partou žili. Ať to byl Martin Frýdek, Sigi, Koubis. Ale ven jsme chodili všichni dohromady.
V jednom dokumentu (Sparta, víc než klub, pozn. red.) Sigi zmiňuje, že právě díky dýchánkům v Parkáči se začalo skandovat: „Sparta, bu*erantů parta“.
To jsem ani nevěděl (smích).
Je nějaká historka nebo situace, na kterou nejradši vzpomínáte?
To bude Máňa (Lumír Mistr), jak nám spadnul při oslavě titulu z lodě. Chtěl dělat Tarzana, ale bohužel to lano nebylo přivázaný a poroučel se do Vltavy. Ale v pohodě to přežil. Oblečení jsme pak dali uschnout a než jsme skončili, měl to suchý. Pohoda. Krásná vzpomínka a myslím, že i Máňa na to vzpomíná rád.
Odehrál jste plno velkých zápasů. Je nějaký, který Vám nejvíc utkvěl v paměti? Nebo na který rád, nebo naopak třeba i nerad vzpomínáte?
Nerad ani ne, i prohry ke sportu patří. My jsme byli rádi, že jsme si mohli zahrát proti takovýmhle hráčům. Ale nejvíc asi přece jen ten nultý ročník Ligy mistrů, kdy jsme vyřadili Olympique Marseille a pak jsme doma porazili Barcelonu. To je asi nejvíc, na co naše generace vzpomíná.
S kým jste si v týmu nejvíc rozuměl?
Tím, že ta parta byla fakt výborná, tak to nebylo tak, že by se dělaly dvojice nebo menší skupinky. Scházeli jsme se vesměs všichni. Třeba i s rodinami a dětmi. Sešla se výborná parta.
Byl útočník, se kterým jste se neměli v lásce nebo s kterým jste měl problémy?
Když hrál za Slávii ještě Pavel Kuka. Pavel byl rychlostní typ a byl nebezpečný. Souboje ale byly vždycky férové.
Proběhla tam někdy i nějaká ostřejší výměna názorů?
V zápase jsou emoce, jiskří to. Je to prostě sport, takže určitě jo. Někdy to bylo vyhecované, při zápase jsme se pokopali, ale nikdy to nebylo tak, že bysme se pak nebavili nebo nepozdravili. Po zápase jsme si vždycky podali ruku a pak se potkali v reprezentaci a bylo to úplně v pohodě.
Dnes běžná věc, ale dřív se to přece jen tolik nedělalo. Přesto se zeptám, zda jste si měnili dresy a jestli máte nějaké vyměněné třeba doma?
Nějaké dresy mám, ale spoustu jsem jich rozdal. Měnili jsme si v evropských pohárech, v lize samozřejmě ne.
Trofejí jste získal opravdu hodně, máte je někde vystavené?
Nemám, ani na to nějak nejsem. Mám to v srdci, ty vzpomínky jsou nádherný. Já si na tyhlety věci ani nějak nepotrpím.
Zažil jste Spartu Praha ČKD, pak přerod za pana Macha i Rezešovu éru a další majitele. Tradovalo se, že za pana Rezeše občas výplaty nechodily, jak měly. Jaký to mělo vliv na vás na hráče?
Já si nemyslím, že by byly takovéhle problémy. Když něco bylo, tak vedení přišlo a řeklo, do kdy to bude splaceno, a tak se taky stalo.
Po Spartě jste si vyzkoušel angažmá v Rusku. Jak na Kazaň vzpomínáte?
Vzpomínám na to rád. Byla to pro mě v zahraničí první taková zkušenost. Byli jsme nováček jejich Premier League a skončili na třetím místě, což bylo výborné. Postoupili jsme do evropských pohárů. Mám na to jen příjemné vzpomínky, poznal jsem spoustu nových lidí a se spoustou z nich jsem pořád v kontaktu. Hodně z nich jsou dneska trenéři, takže se potkáme třeba na akcích, kam jedeme s jednadvacítkou (Jiří Novotný je patronem České reprezentace do 21 let, pozn. red.).
Hned vedle stadionu byl hokejový stadion. První rok tam myslím hráli Radek Duda a Jarda Hlinka. Takže jsem se chodil na ně koukat, oni zase na nás. To bylo fajn.
Jaké byly přelety v rámci venkovních zápasů?
Já létání moc nemusím a tady to občas bylo zajímavé, ale člověk si zvykne. Ale zase na druhou stranu, takovou vzdálenost jezdit autobusem nebo autem, to by se nedalo.
Po Rusku potom přišel návrat do Čech, a to do Mostu. Kterému jste mimochodem pomohl postoupit do první ligy. Sparta o Vás zájem neměla?
Zájem ze Sparty nebyl žádný. V té době to bylo vlastně tak, že už jsem byl na Spartu moc starý hráč. Dva tři roky nato tam potom přišli i třeba starší hráči, než co jsem byl já, když jsem Spartu opouštěl, což mi přišlo takový divný.Byl jsem rád, že se ozval Most, kde jsem hrál pod trenérem Bičovským a nakonec jsem si tam zahrál i první ligu.
Potom Most převzal Zdeněk Ščasný a už jste moc nehrál.
To se mi s ním stalo už ve Spartě. Poslal mě do béčka, tak jsem odešel na hostování do Liberce. Tady to bylo podobný. Řekl mi, že se mnou nepočítá, tak jsem šel radši do Blšan hrát druhou ligu, než se trápit v Mostě.
Čím si myslíte, že to je, že jste si se Z. Ščasným nepadli do oka?
To tak někdy je. Ne všichni si sednou.
Když se vrátím k angažmá ve Spartě. Byl nějaký náznak nebo nabídka na Váš transfer?V nultém ročníku Ligy mistrů po zápase s Olympique Marseille na mě právě Marseille poslala nabídku. Jenže tehdy odcházelo víc hráčů, kteří už pro Spartu svou práci odvedli, takže to vedení zamítlo a ke mně se to vlastně ani nedostalo.
Potom někdy kolem roku 96, za pana Macha, jsem byl dohodnutej jít do Turecka, ale kluby se nedomluvily, takže jsem se zase vrátil. A ještě byla nabídka z Rapidu Vídeň. To byla zajímavá nabídka finančně, ale Rakouská liga měla tehdy horší úroveň než naše liga a nebyly tam evropské poháry. Takže jsem odmítl.
Vzhledem ke vztahům se Z. Ščasným, nebyl jste překvapen nabídkou na výpomoc ve Spartě?
Byl jsem překvapenej. Když jsem to řekl některým svým známým, byli překvapeni ještě víc (smích).
Kdyby podobná nabídka přišla i v budoucnu, třeba s jiným vedením, souhlasil byste znovu?
Určitě jo. Spartou jsem vychovanej. Umožnila mi dostat se do velkého fotbalu. Lákalo by mě to, ale žádná nabídka nepřišla. Třeba se někdy něco povede, ale já se nikam necpu.
Vy máte trenérskou licenci, že? Lákala by Vás tahle cesta do budoucna?
Mám profi licenci a taky pořád hraju ve Vestci. Lákalo by mě to, proto jsem si ji dělal (smích). Ale žádná zajímavá nabídka nepřišla, takže se věnuju mládeži ve Vestci, pomáhám s dorostem na Vyšehradě a jsem patronem reprezentační jednadvacítky. To mě baví hodně, protože tam jsou naše nadcházející hvězdy a jsem rád, že jsem toho součástí.
Co to vlastně znamená být patronem?
Měl bych se objevovat na takových těch oficiálních večeřích a Karel Krejčí mě používá, abych jim radil v obranné fázi, při standardkách anebo když je potřeba, tak se s nima občas zapojím do tréninku.
Je tam někdo, kdo Vás vyloženě zaujal?
Nevím jestli zaujal a nechci konkrétně jmenovat, ale co jsem viděl, tak je tam hodně kluků, co na sobě chtějí pracovat, a to je strašně důležitý. Hráč může mít sebevětší talent, ale to je jen přidaná hodnota. Když ten hráč nebude pracovat, tak je to k ničemu.
Co říkáte na současné stopery ve Spartě? Potažmo na avizované příchody? Myslíte, že budou přínosem?
Jestli budou přínosem, ukáže až čas. Mně přijde, že se pořád nakupujou další a další hráči a nemají šanci se sehrát. V naší éře tam byl jeden zkušenej stoper a mladší rostl vedle něj. V dnešní době to tak není. Ti hráči jsou pod větším tlakem. Ten tlak nikdo nevezme na sebe a dělají se chyby.
Spartě dlouhodobě váznou rohové kopy. Ať obranné, nebo i útočné. Zaměříme se na tu obrannou fázi – jak se trénovaly standardky za Vaší doby? Bránilo se spíš pozičně?
Bránilo se jako teď, kombinovaně. Někdo měl určený prostor a ostatní dobíhali hráče. Je to o individuálních schopnostech hráčů. Třeba jestli si umí zakřičet.
V mojí době jsme prakticky na každém tréninku standardky trénovaly. Míša Bílek dával centry a my si nabíhali do prostoru a ty míče nás měly trefovat. Takže to pak nebylo ani tak o signálech, jako spíš o drilu a zvyku.
Co byste teď poradil Spartě, aby se zvedla a bojovala zase o nejvyšší příčky?
To je těžký. Jak jsem říkal, pořád se nakupujou noví hráči. Nejsou tam ani rok a už jsou nepotřební. Dělá se hrozně moc nákupů, je tam moc hráčů. Myslím si, že to nedělá dobrotu. Když letos začínali, tak tam bylo snad 28 hráčů, což je podle mě úplný nesmysl, když se hraje jenom česká liga. Ti hráči se neuplatní a nedělá to dobrotu v kabině.
Jaký je Váš názor na výkony Semiha Kayi? Mně nepřišel o tolik horší, aby musel odejít právě on.
Hráč, který má takové podmínky, by měl převyšovat ostatní hráče, a v tomhle mě teda nepřesvědčil. Tvrdilo se, že to bude nejlepší obránce, nevím no. Nedělal hrubky, ale když přijde takovýhle hráč, měl by být okamžitě vidět na hřišti, a tak to nebylo.
Sparta nedá takovýhle peníze českýmu hráči, ale dá je zahraničnímu. Nevím, jak by to vzali třeba v Německu nebo v Anglii, kdyby hráčům řekli: „Hele, takovýhle peníze u nás může dostat jenom zahraniční hráč“. Co by jim na to asi domácí hráči řekli?Tohle je trošku postavený na hlavu.
Z těch momentálních jmen, koho byste vy nominoval jako stopera pro Spartu?
Teď kupujou Lischku, Panáka. Dohromady pomalu osm stoperů. Mně se hodně libí Červak z juniorky. Má dobrou rozehrávku, jednou z něj bude výborný stoper. Je tam Plechatý, to je taky zajímavý hráč. Těch kluků je tam ale teď hodně a nevím, jestli jsou všichni natolik odolní, aby ten tlak snesli.
Červak a Plechatý se mi také moc líbili. Myslíte, že je šance, aby už letos nakoukli do „áčka“ v zápasech?
Bohužel je Sparta v situaci, kdy musí vyhrávat. Nemůže si dovolit moc experimentovat, takže si myslím, že ještě ne. Ale jejich čas přijde.
Nakousli jsme také Vaši práci na Letné. Jestli jsem to dobře pochopil, pomáhal jste s individuálními tréninky.
Byly to tréninky pro hráče, kteří se zapojili do přípravy po zranění, anebo hráče, kteří přicházeli na tréninky z juniorky.
Pamatuju si, že v prvotním oznámení (myslím na sport.cz) se dokonce psalo, že budete asistentem trenéra Ščasného, což Ondřej Kasík vyvrátil.
Šel jsem se podívat na Juniorku a potkal mě tam Zdeněk Ščasný. Zeptal se, jestli bych se nechtěl vrátit na Letnou v roli asistenta. To jsem koukal hodně překvapeně, ale samozřejmě jsem souhlasil.
Potom se ale tak dva týdny nikdo neozval a najednou se objevilo v novinách, že na Letné pracuju. Řekli jsme si, že už stejně vyšlo ven, že na Letné jsem, a domluvili jsme se na spolupráci, kterou jsem popsal. S tím, že se do konce roku domluvíme, co dál. A v prosinci mi bylo řečeno, že mi nemůžou dát zajímavou nabídku a že berou trenéry z vlastních zdrojů. Takže teď pro Spartu nic nedělám.
Jiří Novotný neposiluje přímo realizační tým, jak je uvedeno v titulku, což jsem redaktorovi výslovně řekl. Navazujeme s ním spolupráci (individuální tréninky, sledování hráčů).
— Ondřej Kasík (@OndrejKasik) August 23, 2018