Ondřej Kasík – Pracovat na Spartě je splněný sen

Začneme vašimi začátky. Podle volně dostupných informací jste nejdříve působil jako novinář při studiu na UK. V kterých denících jste publikoval? Co byl třeba první článek?
To si pamatuju přesně, to bylo v roce 1999. Bylo to v září na stránce o třetí lize v Deníku Sport s titulkem: „Na Admiře už je klid.“ Já se vlastně na Admiru Kobylisy vrátil včera, protože naši kolegové z Letné tam hráli pohár proti Teplicím. Takže jsem publikoval v Deníku Sport, vlastně lze říct ve starým Deníku Sport, který vydávalo takový malý vydavatelství, který vydávalo časopis Fotbal a Deník Sport. Tady jsem pokračoval i po tom, co ho koupil Ringier jakožto velký vydavatelský dům. No a moje novinářská kariéra měla zaměření na fotbal a extrémní sporty. Všechno okolo motorek, motorů a tak dál. Mě dodneška hodně baví freestyle motocross, díky kterýmu jsem se podíval třeba do Madridu, do Mexika na velký závody. Ale ta profesní část byla opravdu fotbalová, a ta řekněme uvolněnější byly extrémní sporty – akrobatické létání, Snowboarding, Skateboarding.

Tady jste byl jako divák, nebo i jako aktivní sportovec?
Na snowboardu jezdím dodnes, ale už trošku jinak než jako teenager. Dneska už se spíš kloužu po sjezdovkách (smích). Taky jsem jezdil na skateboardu třeba. Ale mým hlavním sportem bylo judo. Mám to tak nějak ve vínku, protože táta byl trenér reprezentace Juda a mám třeba doma fotku z Ria, kde ho Lukáš Krpálek po právě vyhrané zlaté medaili objímá. Kariéru v judu zastavilo až poměrně těžký zranění v 17 letech s ramenem. K tomu jsem si aspoň na vesnici chodil kopat fotbal.

Po dokončení studia už jste nastoupil ve Spartě. Jak se to vlastně stalo? Byla nějaká otevřená pozice, tak jste reagoval na inzerát?
Měl jsem asi půl roku takovou studijní pauzu. Pracoval jsem ještě pro takovej malej sportovní magazín, co byl přidruženej k Hattricku. Tam jsem byl pár měsíců a pak už jsem přišel sem.

No a jak se stane, že člověk začne pracovat pro Spartu. Byla nějaká otevřená pozice, na kterou jste se přihlásil?
Nene, takhle to nefunguje. Když jde o Spartu, nejsou většinou otevřené pozice, inzeráty. I když několik kolegů, kteří sem zapadli, jsme našli mimo naši síť kontaktů, ale není to běžná praxe. Je to spíš přes známost, doporučení. Stejně tak to bylo u mě. Už z Deníku Sport jsem dělal nějaké rozhovory s panem majitelem, který mě znal, a když se Jakub Otava posouval z funkce PR do představenstva, tak mi to nabídl, jestli bych ho nechtěl vlastně nahradit.

Jaké byly začátky? Od koho jste se třeba učil?
Od koho jsem se učil (zamyslí se). No, já už měl docela slušnou průpravu z fotbalovýho prostředí. Takže jsem měl nějakou představu, jak pracovat jako zaměstnanec PR. Taky si myslím, že v tý době asi kromě Sparty ta funkce mluvčího byla jen jedna z dalších funkcí v klubu. Sparta už tehdy ale dělala PR, jak ho známe dnes. Ale asi od právě Kuby Otavy a Lukáše Přibyla, s kterým jsem hodně spolupracoval nebo se alespoň inspiroval, a potom jsem tomu snad vtisknul svůj rukopis.

Jaké to bylo stát na „druhé straně barikády“?
Určitě splněnej sen. Já jsem byl sparťan odmala. První vstupenku mám doma snad z roku 1992, kdy mě sem vzal táta. Ale taky si uvědomuju, že kdyby někdo dohledal moje texty z novin z té doby, asi by to tak nevyznělo. Jak se říká, když sousedovo dítě přinese domů pětku, zasmějete se tomu a mávnete rukou. Když přinese pětku vaše dítě, štve vás to. Takže tohle jsem měl i já vůči Spartě tehdy. Drásal mě nějaký neúspěch, tak jsem byl asi víc kritický.

No, jestli tato nuance platí pořád, pak má Sparta mezi redaktory hodně fanoušků 🙂
(Smích). Já samozřejmě vím o spoustě novinářů, komu fandí. Vím, že někdo fandí Slavii, Liberci, Ostravě, Brnu a tak dále, ale pro mě je vždycky důležitý, jestli jsou korektní. Znám slávisty, kteří ale o Spartě nenapsali nekorektní článek. Ale opět říkám, pro mě je to splněný sen, že tu můžu pracovat. Kolikrát jsem si říkal, jestli by nebylo lepší začít třeba dělat v menším klubu a potom, aby si mě až Sparta všimla. Ale povedlo se to už takhle a jsem za to hrozně rád.

Momentálně jste šéfem PR oddělení. Jak velký je váš tým, a na co se kteří členové specializují?
No on tady existuje tým, který se jmenuje Marketingová komunikace. Já jsem tak nějak jakoby sám, kdy mám udávat směr, jakým se má komunikovat. Jak v rámci klubu, tak i z klubu ven. Dneska už se nedá říct, jestli děláte jenom PR, nebo jenom marketing. Ale máme tu dva kolegy a další externisty, kteří nám pomáhají. Také máme fotografa, se kterým spolupracujeme hodně úzce a pak ještě druhého, který nám pomáhá především na domácích zápasech. Nemáme vyloženě někoho, kdo by se staral jen o sociální sítě. Ale třeba z Lukáše Pečeněho, kterého jsem před čtvrt rokem přivedl, mám velkou radost. Hodně mě baví dynamika našich videí, které má na starosti Radek Baroň.

Jak vypadá váš běžný den? Jste workoholik?
No náběh na workohlismus určitě mám. Ale snažím se to nějak balancovat.

Občas vidím vaše odpovědi o víkendu na twitteru..
Jo, snažím se odpovědět tak nějak všem, kdo vystupuje pod svým jménem. Když mi napíše někdo jako třeba ALF1234, vezmu to jinak, než když mi napíše někdo pod vlastním jménem. Ale pak mě zase třeba mrzí, když procházím nějaká fóra a tam se dočtu „Kasík mi ani neodpověděl“. Projdu si tu konverzaci s tím člověkem a zjistím, že mi psal třeba v sobotu v 11 večer, a tohle čtu v neděli ráno. To mě štve.

A ten běžný den. Už jsem to někde říkal, že se mi kamarádi smějou, že mi platí za to, abych četl noviny (smích). Takže po příjezdu do práce procházím noviny, čtu emaily, projdu fanouškovský weby, projedu si Sparta Forever a mrknu na fórum. Těch médií dnes je opravdu hodně, zabere to dost času, a když se řeší nějaká krizová situace, tak je hned třeba reportovat, co se děje. Dopoledne a čas po obědě pak trávím s A týmem. Řešíme mediální věci, kdy kdo půjde do televize, nějaké akce s fanoušky. No a odpoledne už tam jsou další emaily, noviny, takže to pročtu ještě jednou a odpovím, kde můžu.

Vy jste to vlastně už řekl, ale platí tedy, že procházíte i fanouškovské weby?
Určitě. Třeba na Sparta Forever znám některý lidi, mám je na svém facebooku. Nechci jmenovat, ale vím, o koho se jedná. Ale zase nemám obsese pročítat všechny fóra, a už vůbec ne na něco reagovat.

S ostatním spolupracovníky si tykáte, nebo vykáte?
Asi s většinou si tykáme, ale rozdělil bych to. Od představenstva výš si vykáme, ale s ostatními si tykáme. Od odchodu pana Chovance (se kterým si dodnes vykám) tu byl jediný trenér, kterému jsem vykal, a to byl pan Rada. S ostatními trenéry si tykáme.

Musím říct, že především poslední dva roky se PR hodně zlepšilo. Časopis Sparta do toho šel nahoru od nástupu Ondřeje Eisnera. Kdo ho nyní nahradí a jak velká je to ztráta? Budete třeba něco měnit na tomto magazínu?
Sparta do toho nemá úplně jednoduchej život. Když to vezmu čistě ekonomicky, tak nás to stojí hodně peněz. Tisk, grafický studio, příprava článků a tak dále. Když od toho odečtu sponzorskou reklamu, tak to pořád ekonomicky nedává význam. Na druhou stranu si ale myslím, že třeba ostatní kluby mají jen program na zápas, zatímco my máme plnohodnotný opravdu magazín s dobrými články. Dává to dobrej imagovej význam a za dobu, co to dělal Ondra, tak se z toho stal nejlepší klubovej magazín v České republice.

Z původních 100-150 se dnes prodejnost (čistá prodejnost) pohybuje okolo 700 kusů za vydání. Co se týká Ondry, ten tu byl sedm a půl roku a spousta věcí, jak je dnes fanoušci vnímaj, je jeho zásluha. A není to jen magazín Sparta do toho. Za Ondru máme náhradu, která nastoupí v listopadu. Do té doby si to tak nějak rozdělil ten stávající tým.

Organizační struktura na Spartě je trošku taková hádanka. Asi mi ji neprozradíte, tak se zeptám jinak. Vaší prací se zodpovídáte panu Kotalíkovi?
Hm, ono je to poměrně jednoduchý. Mým nadřízeným je představenstvo klubu a generální ředitel. Od generálního ředitele pak vedou linky ke sportovnímu úseku, finančnímu, ke mně, ke Strahovu a tak dále. Když bych měl říct, s kým nejvíc komunikuju a s kým nejvíc řeším takovou tu každodenní práci, tak je to Tomáš Rosický, Zdeněk Ščasný a Adam Kotalík.

Jestli jste procházel fóra, určitě jste narazil na spekulace, kdo má vlastně za co zodpovědnost. Nebylo by lepší to nějak prezentovat a utnout tyhle spekulace? Na starém webu třeba tohle dohledatelné bylo.
Rozumím. Tohle je takový jakoby tabu. Nevím, jak to správně říct, ale třeba v Arsenalu nikdo neznal nikoho jinýho než Arsena Wengera. Takže ten kdo nesl tu odpovědnost a kompetence byl Wenger a dál to nikoho nezajímalo. Nám tím, že se mění v poslední době trenéři a byla tu i změna na pozici sportovního ředitele (Zdeněk Ščasný za Tomáše Požára pozn. redakce), taky tam vlastně byla i nějaká drobná pauza, kdy jsme byli bez sportovního ředitele. Takže chápu, že to může být pro fanouška matoucí. Ale z meritu věci tu je generální ředitel klubu Adam Kotalík a je tu sportovní ředitel klubu, kterým je Zdeněk Ščasný. Tím jsou podle mě jasně daný kompetence a odpovědnosti. A každej má asi představu, jaká je jejich náplň práce.

Co Daniel Křetínský, jak často ho třeba vídáte? Jak často je na Spartě? Za poslední dobu si pamatuju jedno video před Vánoci loni. Není to málo? Nebylo by lepší něco pravidelnějšího?
Rozumím tomu, že pro některý fanoušky a část veřejnosti může být obrazem skutečnosti, jak velkou hybnou silou Daniel Křetínský vzhledem ke Spartě je, počet jeho vystoupení na veřejnosti. Což je zavádějící, protože Daniel Křetínský má svoje mechanismy a má přímý spojení na klub a diskutuje, zajímá se o dění ve Spartě na téměř denní bázi. Za mě si myslím, že Daniel Křetínský rozumí tomu, že je v pozici člověka, který by měl občas některé situace vysvětlit a vystoupit. Proto vznikl ten rozhovor o setrvání Andrea Stramaccioniho ve Spartě. Proto tu byl osobně při rozloučení s Tomášem Rosickým a Davidem Lafatou. Aby ti hráči věděli, že se s nimi loučí Daniel Křetínský. Při loučení s Tomášem Rosickým tu třeba poskytoval živě rozhovor pro Českou Televizi.

Daniel Křetínský klub řídí, jen k tomu nepotřebuje publicitu.

Další otázka míří na přestupy. Asi hodně na rychlo přišel Gol Gol Mebrahtu. Zaregistroval jsem Váš tweet, kde píšete, že oceňujete, že nevyšla ven žádná spekulace před oficiálním prohlášením. Za to tleskám. Na druhou stranu, jak to, že často jdou v médiích spekulace dlouho dopředu, než hráč skutečně podepíše? Nemělo by být jednoduché najít toho, kdo tyto informace pouští „ven“?
No ono se může zdát, že při přestupu působí jen jednotky lidí, ale není to tak. Nejsou tam zainteresované jen dvě strany (kluby), ale jsou tam vlivy i třetích stran. Ví o tom tedy oba kluby, agenti a samozřejmě samotný hráč, který se třeba někde zmíní kamarádovi, a to stačí. Těch možností úniku informací je celá řada. Tady jsem ale opravdu rád a moc děkuji všem zainteresovaným, že se to takto povedlo.

Kdysi byli k dispozici online rozhovory s hráči, trenéry atd. Loni byl myslím jeden s Nico Stanciu. Plánujete další?
S Nicem byl teď v létě z přípravy a myslím, že to byl úspěch. Určitě přemýšlíme o dalších. Jsou to věci, který nás zajímaj. Bavilo to i Nica, nás, i myslím fanoušky.

Situace okolo „ultras“  nebo některé části fanoušků je řekněme komplikovaná.  Jak třeba s nimi komunikujete především po zápase se Suboticí? Po zápase padla ostrá slova, ale alespoň na venek to vypadá, že žádná akce nebyla podniknutá.
V tuhle chvíli se k tomu nemůžu vyjádřit. My jsme po zápase podali jako poškozená strana trestní oznámení na neznámého pachatele a teď je to v rukou policie. Dokud vyšetřování nebude u konce, nemůžeme se k tomu vyjádřit. Ale to, co jsme prohlásili (zákazy vstupu na stadion, vymáhání pokut) je stanovisko klubu, na kterém nehodláme nic měnit.

Osvětlíte nám situaci okolo Jirky Novotného? Mylně se tuším na „aktuálně“ nejdříve psalo, že je členem realizačního týmu. Nebylo by lepší, podat oficiální prohlášení a dementovat tak tyto chybné zprávy?
S Jirkou Novotným se zahajuje spolupráce. Pomáhal nám s nějakýma individuálníma tréninkama a je možný, že nám do budoucna pomůže se sledováním hráčů, a to je popis momentální situace. Nechci předjímat, jak se to bude vyvíjet dál.

I pozice Tomaše Rosického se bude s postupem času víc a víc definovat, vyvíjet. Do nějakýho konktréního profesního zařazení.

Často především v pořadu Tiki Taka slyším, že Sparta nechce uvolňovat hráče do podobných diskuzí. Je to pravda?
Vždy je to o diskuzi. Ať je to tento pořad nebo jiné pořady. Někdy je ta diskuze jednodušší, někdy složitější. Moderátoři těchto pořadů je vedou tak, jak jim připadá správné. Tak my zase obsazujeme jak nám přijde správné. Myslím, že na to máme právo.

Prakticky hned po jmenování novým trenérem Sparty, se v Tiki Taka objevil Pavel Hapal, teď tam byl Pepa Šural. Beru to tak, že Sparta je nejsilnější a nejdominantnější značka v Čechách. Budí nejvíc zájmu, a proto Spartu pořady tohohle typu potřebují. Ale taky si myslím, že je to vždy o kompromisu. Určitě nejsem zastáncem, aby se Sparta vymezovala mediálnímu světu. Co se týká speciálně vztahu k držiteli vysílacích práv se chováme korektně.

Pepa Šural se teď objevil dvakrát v krátké době v TV. Jednou v Dohráno plus a potom právě v Tiki Taka. Mám to chápat tak, že si vytáhl nějakého černého petra?
Nene, to určitě ne. Ale Pepa z jeho pozice kapitána cítí zodpovědnost mluvit za tým. Ať už to jsou po zápasové rozhovory, nebo právě tyto pořady. Je to hodně těžká úloha a já vždycky, když má někdo kapitánskou pásku, s těma klukama mluvím. Pamatuju si, když ji převzal třeba Marek Matějovský a čím vším si musel projít. Po jakejch zápasech musel jít před kameru a mluvit za kabinu. Pro Davida Lafatu to taky nebylo mnohdy lehký. Teď tu pozici má Pepa, resp. Nico Stanciu.

Ale samozřejmě pro tyhle pořady, tohohle formátu asi není záhodnost posílat kluky, co neumí česky.

A jak to vlastně funguje. Když nějaký hráč jde do pořadu, čeká ho rozhovor – je instruován, jak a o čem mluvit/nemluvit?
Určitě, tohle je téměř vždycky. Trošku složitější je to při po zápasových rozhovorech, kdy není moc čas. Stihnete hráči říct nějaký tři čtyři klíčová slova a víc ne.

Funguje potom i zpětná vazba?
Ano. Mám teď třeba velkou radost z rozhovoru s Urošem v deníku Sport. Dostal asi vůbec nejpozitivnější zpětnou vazbu, kterou jsem tu kdy dal. A taky jsem chtěl, aby to slyšel před celým týmem. A to ne proto, že si v tom rozhovoru na něco hrál, nebo vymýšlel. On to opravdu tak cítí a od srdce to také řekl.

Zpět k otázce. Většinou i samotní hráči mají zájem slyšet, jaké to bylo. Čeho se třeba vyvarovat do příště a tak.

Teď  k rekonstrukci stadionu. Padlo hodně informací i na setkání s fanoušky. Vím, že to nespadá pod Vás, ale pan Veselý moc konkrétní na setkání Sparta Clubu nebyl. Je možné, že se situace zlepší ještě v této sezoně? Co vlastně způsobuje limitaci?
Teď se teda bavíme o občerstvení. Není to sice moje kompetence, ale většina z nás zná ten stadion i z pohledu fanouška, protože sem jako fanoušek dřív chodila. Takže je to ambicí všech z nás, aby se ten fanouškovskej zážitek zlepšil.

Konkrétní kroky, které se chystají je změna infrastruktury. To znamená jiné zázemí stánků, než je tam v tuhle chvíli. Snažíme se vylepšit obsazení těch stánků, ale bohužel v tuhle chvíli řekněme ti nejlepší výčepní, jsou spíš na festivalech a k nám se vrátí zpět až po září. I na tom chceme pracovat. Aby tam byla třeba motivace na počet vytočených piv.

Hodně se zaměřujeme na rekonstrukci toalet.

Myslíte si, že se tedy něco povede uskutečnit už tuto sezónu?
Ano.

Jak se zrodil nápad Sparta Club? Kdo s tím přišel?
Je to realizace nějaký dlouhodobý myšlenky. My jsme dlouhodobě cítili, že takový produkt v naší nabídce pro fanoušky chyběl. Permanentka by měla garantovat místo na každý zápas, ale kdo jezdí na zápas 200 km, nemůže třeba jezdit pokaždé. Nebo mu jde jen o některé výhody bývalé zlaté permanentky, jako je setkání se zástupci klubu. To je jeden z důvodů, proč jsme zavedli Sparta Club.

Prozradíte kolik je prodaných permanentek a sledujete trend za poslední roky?
Rostli jsme a teď jsme na tom plus mínus jako v minulý sezóně. Konstantě jsme rostli několik let a teď to zůstalo stejné.

zdroj fota: Linkedin Ondřeje Kasíka

Autor: Jan Šťastný