Kdo půjde z kola ven? Aneb škatulata, hejbejte se!

Vedení pražské Sparty dokázalo během pouhého jednoho pátečního dopoledne zabít dvě mouchy jednou ranou. Letenským se podařilo bez zjevných komplikací vyhovět žádosti a vyvázat z kontraktu – dnes již nového trenéra dánského druholigového SønderjyskE – Thomase Nørgaarda a paralelně se dohodnout s novou akvizicí, staronového spolupracovníka Briana Priskeho, Larse Friise. Jednu fázi vyjednávání se podařilo dotáhnout do zdárného konce, další se však nezadržitelně blíží ke svému rozuzlení. Řeč je o končících hráčských smlouvách.

Na fotce: Lars Friis ; Zdroj: sparta.cz

Za normálních okolností se povětšinou jedná o marginální problém. Letos se ovšem Sparta dostává do svízelné situace, kdy na stole leží třináct smluv, jejichž datum expirace se dle fotbalového webu Transfermarkt datuje ke 30. 6. 2023. V řeči čísel to znamená, že na konci sezóny by Spartu teoreticky mohla opustit až třetina všech hráčů prvního „A“ týmu. A i přestože letenskou kabinu zcela jistě takto mohutný odliv nezasáhne, je nutné ho začít řešit co nejdříve a předejít tak potenciálním komplikacím. Jednak proto, že dle regulí FIFA mohou hráči, kterým běží posledních 6 měsíců smlouvy, započít jednání o novém angažmá s kterýmkoliv klubem. Pokud by se hráč rozhodl změnit působiště, Spartě by nezbylo nic jiného než se s případným odchodem smířit. A zároveň je již nyní nesmírně důležité zaměřit se na skladbu kádru pro nadcházející ročník a ujasnit si, s kým lze do budoucna počítat, koho se pokusit prodat a komu nechat vypršet smlouvu.

Z hlediska končících smluv se konkrétně bavíme rovnou o čtyřech brankářích (Florin Nita, Dominik Holec, Milan Heča, Matěj Kovář), dvou obráncích (Ondřej Čelůstka, Tomáš Wiesner), pěti záložnících (Michal Sáček, David Pavelka, Ladislav Krejčí st., Jan Fortelný, Jakub Jankto) a dvou útočnících (Lukáš Juliš, Jan Kuchta). Jankto, Kuchta a Kovář jsou prozatím ve Spartě na hostování, a zatímco první dva jmenovaní mají ve smlouvě zakotvenou možnost využití opce, podmínky hostování Matěje Kováře by měly být komplikovanější. Pokud bych se vžil do role sportovního ředitele a po půlročním angažmá Briana Priskeho měl rozhodnout, s kým prodloužit či neprodloužit smlouvu, patrně by mi z výše uvedených hráčů vzešly tři kategorie: a) hráči na odpis, b) hráči na podpis, c) hráči s otazníkem.

Hráči na odpis

Skupina hráčů, která bude v následujících týdnech a měsících velice ožehavým tématem v diskusích. Není pochyb o tom, že v klubu skončí rumunský fantom Florin Nita, kterému se stal osudový závěr podzimu roku 2021, kdy se po nevydařeném utkání v Uherském Hradišti, v němž Sparta prohrála 4:0, ocitl v pozici náhradníka. Následovalo nešťastné vyjádření pro rumunský tisk, kdy se nelichotivě vyjádřil o Pavlu Vrbovi, což ho definitivně připravilo o post brankářské jedničky. Dle slov Tomáše Sivoka – která zazněla v podcastu Odbrzděno – bylo Nitovi na počátku letní přípravy sděleno, že s ním Sparta nadále nepočítá a on si může hledat nové angažmá.

Během léta se spekulovalo o zájmu řady klubů, k dohodě ale nedošlo. Otázka tedy nezní, jestli Florin Nita opustí Letnou, nýbrž kdy se tak stane. Dle posledních zpráv by se mohl stěhovat do Francie, kde o jeho služby projevil určitý zájem desetinásobný francouzský šampión ze Saint-Étienne. 

Podobný osud na 99,9 % potká i Ladislava Krejčího st., který před sezónou 2020/2021 přicházel do Sparty coby vysněná posila Václava Kotala. Na své historicky dobré výkony v rudém dresu, ke zklamání všech, však nedokázal navázat. Po nástupu Pavla Vrby se jeho herní vytížení začalo ztenčovat. A aby toho nebylo málo, Krejčího postihla zákeřná plicní embolie, jež ho na několik měsíců vyřadila z fotbalového života.

Už před rekonvalescencí nebyly výkony Laca Krejčího ideální a po návratu na pažit k výraznému zlepšení nedošlo. Neslavná performance v utkání s Olomoucí byla posledním hřebíkem do jeho pomyslné rakve. Od nástupu dánského realizačního týmu se po Krejčím st. prakticky slehla zem. A stejně jako v případě Florina Nity, i zde Sparta s případným přestupem/rozvázáním kontraktu příliš váhat nebude.

Zde ovšem výčet nekončí, ba naopak. Osobně si dovedu představit, že Spartu společně s výše uvedenými dvěma fotbalisty opustí rovněž i Lukáš Juliš, Milan Heča a Michal Sáček. Soužití Milana Heči a Sparty by se dalo přirovnat k pojmu „manželství z rozumu“. Oba partneři se vzájemně tolerují a respektují, avšak nehynoucí láska, která svazek provázela první společná léta, je fuč a okolí s napětím očekává, kdy to celé krachne.

S příchodem Matěje Kováře se Heča přestal objevovat i na lavičce náhradníků. V dosavadním ročníku odchytal pouze 3 utkání v rámci FNL a vzhledem k personálnímu přetlaku a generační obměně na pozici brankáře je velice pravděpodobné, že se Hečova jarní minutáž bude pohybovat ve stejných numerech. Zřejmě by nebylo od věci, kdyby se Hečův agent porozhlédl po novém angažmá už během zimního přestupového období. Dokážu si představit, že kupříkladu takový návrat do Slovácka by nemusel být zcela nereálný.

A v podobném duchu lze hovořit i o Lukáši Julišovi a Michalu Sáčkovi, kteří na rozdíl od Heči v rámci letošního ročníku Fortuna ligy nastřádali určitou minutáž, ale ani jeden si vyskakovat nemůže. Juliš konkrétně odehrál 335 minut – a to převážně díky pětizápasovému trestu Jana Kuchty. A Sáček pouze 122 minut, jeho vytížení bylo ovšem částečně ovlivněno zraněním. Přičemž to není ani tak dávno, kdy byl Michal Sáček pevnou součástí základní sestavy a vzbuzoval zájem zahraničních klubů (konkrétně se na něj měla podle Deníku Sport vyptávat italská Spezia).

Nyní je situace diametrálně odlišná. Sáček v letošním ročníku odehrál nadpoloviční počet minut v rámci 2. ligy a s blížícím se návratem Ladislava Krejčího ml. – a s příchodem nového středního záložníka Kaana Kairinena – se cesta do sestavy ještě více uzavírá. Na jeho obranu si dovolím tvrdit, že onen ústup ze slávy není způsoben rapidním propadem formy, ale spíše nevhodnou herní typologií, jež Brian Priske v rámci své filozofie nedokáže využít. Zároveň je Michal Sáček jediným ze dvou hráčů, u kterého bych případně apeloval na zimní transfer, už kvůli relativně stále nízkému věku a nemalému množství evropských pohárových zkušeností by nemusel být zcela neprodejným. 

Na fotce: Kaan Kairinen ; Zdroj: sparta.cz

U Lukáše Juliše lze hledat opačný problém. Typologicky by se do Sparty pod vedením Priskeho možná i hodil – zejména v rozestavení se dvěma útočníky vypadal kdysi zajímavě – avšak v porovnání s Tomášem Čvančarou, Janem Kuchtou ale i Martinem Minčevem aktuálně připomíná opilou slečnu, kterou potkáte v laciném baru ve dvě ráno a s níž se rozhodnete prožít společné chvilky, protože je to pořád lepší než trávit večer o samotě: vyloženě zklamaní nebudete, ale že byste z toho měli hlubší celoživotní zážitek, to se říct nedá.

Ne snad kvůli tomu, že by Lukáš Juliš byl špatný fotbalista, ale spíše kvůli nadstandartní kvalitě, kterou Sparta v současné době na pozici hrotových útočníků disponuje. A při pohledu na solidní výkony mladého Václava Sejka (hostování v Jablonci) nedává žádný smysl, aby Sparta do budoucna s Lukášem Julišem v rámci „A“ týmu nadále spolupracovala, byl by to nevýhodný obchod pro obě zúčastněné strany.

Hráči na podpis 

Na druhou stranu najdeme v kádru Sparty celou řadu hráčů, u kterých není pochyb o jejich herním přínosu a je tedy na místě prodloužení smlouvy. Jako první zřejmě každého napadne Tomáš Wiesner, nenápadný univerzál, který se po návratu z Mladé Boleslavi, a zotavení se z dlouhodobého zranění, stal nedílnou součástí ligového sparťanského mužstva. V první polovině letošní sezóny sice – kromě zápasu s Jabloncem – nastupoval do hry primárně jako náhradník, to se však ve druhé části soutěže zlomilo a Wiesner opět začal střádat minuty v základní sestavě, byť jich je o poznání méně než v minulých letech. Jediný problém, na který si musí Sparta zodpovědět je to, jestli s Tomášem Wiesnerem nadále počítat na pozici beka či wing-backa, nebo se pokusit 25letého pracanta častěji využívat na pozici pravého křídla.

Protože zatímco ve tříobráncovém systému anebo na pozici křídla podává Tomáš Wiesner spolehlivé výkony, tak v systému se čtyřmi obránci často pozičně propadá – z čehož padl nejeden gól – a to pak povětšinou degraduje jeho jinak solidní zápasový výkon.

Další dva adepti, u nichž je dle mého vysoká šance, že je fanoušci budou vídat v rudém dresu i po sezóně, jsou Jan Fortelný a David Pavelka. První jmenovaný nezažívá nejlepší půlrok své kariéry. Po famózní minulé sezóně, kde v dresu Teplic ve 20 zápasech zaznamenal 4 branky a 7 asistencí, přicházel na Letnou s velkým očekáváním, ta však doposud nebyla naplněna. Jan Fortelný v prvních třech soutěžních zápasech nastoupil v základní sestavě. Pak se ovšem dostavily zdravotní patálie, vypadl ze základní jedenáctky a když to vypadalo, že by se opět mohl dostat do zápasového koloběhu, tak přišlo pohárové utkání v Domažlicích, červená karta a dvouzápasová vynucená pauza v podobě stopky.

V případě Jana Fortelného by se v první řadě nemělo zapomínat, že se stále jedná o mladého hráče (ročník 1999) a byla by chyba nad ním lámat hůl. Současně se na světlo světa dostává otázka případného herního vytížení – a s ním úzce spjatá debata nad případným půlročním hostováním. 

Naopak David Pavelka prožívá – pro většinu fanoušků překvapivě – jedno z nejúspěšnějších období od návratu do Sparty. Letenský středopolař zaznamenal obrat o 180 stupňů, kdy se z nechtěného hráče, se kterým se podle řady předsezónních prognóz vůbec nemělo počítat, stal (prozatímní) kapitán a jeden z nejvytěžovanějších sparťanů vůbec. To, zda je jeho herní minutáž oprávněná a jestli by Sparta neměla stát na jiných hráčích, to už je téma pro jinou debatu.

Ale i kdyby se jeho role v průběhu jara výrazně změnila, neočekávám nic jiného než prodloužení smlouvy. Už kvůli poměrně velkým hráčským zkušenostem, které by Pavelka nadále mohl předávat mladému sparťanskému mužstvu. Jeho nezměrný přínos směrem do kabiny koneckonců dokládají i slova Jaroslava Zeleného a Jana Fortelného, která zazněla v podcastu Sparťanských Novin. 

podcastSN
Na fotce: Jan Fortelný a Jaroslav Zelený ; Zdroj: podcast Sparťanské Noviny

Další hráč, jehož minimálně další rok uvidíme v rudém dresu, je Matěj Kovář. Jak bylo naznačeno, roční hostování Matěje Kováře sice neobsahuje opci na odkup, ale i přesto by Kovář měl ve Spartě zůstat i pro následující sezónu. Anglické fotbalové regule neumožňují hostování na dobu delší než jeden rok, avšak napříč fotbalovým spektrem se spekuluje o tom, že Kovář má ve smlouvě předjednanou klauzuli na další rok, která by se měla aktivovat po splnění určitých podmínek – mohlo by jít například o počet odchytaných zápasů.

Kovář by tak další rok měl přijít v rámci nového hostování. Otázkou však je, co se stane s Matějem Kovářem v dlouhodobějším horizontu. Před příchodem do Sparty podepsal s United novou smlouvu, jež momentálně vyprší až v létě 2025. Pokud by tak letenští chtěli z mladého reprezentačního gólmana udělat brankářskou stálici, museli by jednou opět usednout k vyjednávacímu stolu a Kováře přivést na přestup či vyjednat další hostování.

Hráči s otazníkem

Prodloužit či neprodloužit, to je oč tu běží. Aneb hra o čtyřech aktérech, se čtyřmi různými příběhy a čtyřmi důvody, proč by Sparta mohla až do posledních momentů být na vážkách. Největší otázky bezpochyby budí jméno Jana Kuchty. Houževnatý útočník, který do fotbalového pojetí Briana Priskeho padne jak ulitý. Po pětizápasovém trestu se pomalu ale jistě začala Kuchtova forma gradovat a na závěr ročníku připomínal onoho starého dobrého hroťáka, který svým pohybem znepříjemňuje rozehrávku soupeře. Jediné, co scházelo, byly góly. Respektive, pokud by kterýkoliv ligový útočník měl z 11 ligových zápasů na kontě 4 branky a 2 asistence, nebyla by to pro něj až tak tragická vizitka.

Avšak kdyby Jan Kuchta proměňoval, byť jen polovinu 100% šancí, mohl mít na kontě dvojnásobný počet brankových zářezů. Jenže to, zda Kuchta střílí góly či nikoli, není dle mého to klíčové, co rozhodne o jeho setrvání ve Spartě. Největší kámen úrazu tkví v jeho sjednané opci, která se podle spekulací pohybuje v rozmezí 3 až 4 miliónů €. A pokud bychom vycházeli z této částky a k ní přičetli sumu 1 miliónu €, kterou již Sparta údajně zaplatila za roční hostování, stal by se Jan Kuchta v případě trvalého přestupu historicky jedním z nejdražších, ne-li nejdražším hráčem české ligy. A teď nastává otázka, je sparťanské vedení ochotné utratit takový ranec peněz za jednoho hráče?

Nastalou situaci bych přirovnal k popíjení drahé whisky, kterou si vychutnáváte plnými doušky, ale současně si kladete otázku, jestli by nebylo přeci jen lepší sáhnout po levnější značce, z níž pravděpodobně nebudeme mít takový požitek, ale přitom bude plnit stejnou úlohu jako ta předešlá a vaší peněženkou se přitom neprožene průvan. Osobně jsem toho názoru, že Sparta nakonec zůstane u popíjení dražšího obilného moku, než aby hledala levnější alternativu. Avšak na správnost mého úsudku si fanoušci budou muset ještě pár měsíců počkat.

Ve vzduchu se nadále vznáší otazník, co s Dominikem Holcem? Pro mě samotného bylo překvapení, když sparťanští brankářští trenéři zvolili Holce gólmanskou jedničkou na úkor Vojtěcha Vorla, který do té doby podával spolehlivé výkony v budějovickém Dynamu. Zároveň se Holec dostal do branky, aniž by se s ním na tuto pozici počítalo permanentně – Brian Priske měl (s odkazem na Tomáše Sivoka) na začátku svého angažmá vyjádřit touhu přivést novou brankářskou jedničku. To dokládá i červencová schůzka Luďka Mikloška a Matěje Kováře s letenským vedením, která tehdy k finální dohodě nevedla.

Dominik Holec tedy začal sezónu jako číslo 1 a nutno podotknout, že z tribuny si vyslechl své. Na druhou stranu předvedl v prvních pár kolech několik důležitých zákroků – například vychytaná gólová šance z 1. poločasu v zápase s Bohemians. O tom, že gólmanský primát Dominik Holec byl spíše „z nouze cnost“ vypovídá nejlépe brankářská škatulata, kdy den po podpisu smlouvy stál Kovář v zápase s Teplicemi v brance a Holec vše sledoval z lavičky náhradníků. S odstupem času se zdá být Kovářova pozice neotřesitelná, a tím vzniká i nový problém, totiž co s Dominikem Holcem?

Pokud mám mluvit za sebe, nemám absolutně žádný problém s tím, aby Holec zastával pozici dvojky a Sparta mu tak nabídla možnost obnovení končícího kontraktu. Současně si kladu otázku, není škoda dusit 28letého brankáře na pozici dvojky? Při svém půlročním hostování v polském Rakówě – kde mimochodem velkou měrou přispěl k zisku Polského fotbalového poháru – zanechal slovenský brankář pozitivní stopu.

A s ohledem na aktuální situaci bych nebyl překvapen, kdyby se jeho zrak upínal ke změně angažmá. Pakliže by se tak mělo stát, byl bych pro, aby se Sparta Holce pokusila prodat již v zimě a sezónu dochytala buďto s duem Kovář – Vorel, případně pokud by měl Vorel namířeno na hostování do Jablonce, jak se ve fotbalovém éteru spekuluje, tak s duem Kovář – Heča.

Třetím do party je Ondřej Čelůstka, kolem kterého panuje informační embargo. Čelůstka měl na konci srpna podstoupit operaci achilovky a vynechat zbytek podzimní části. Trenér Priske toho času odhadl případný návrat po Novém roce. Avšak aktuálně nelze s jistotou říct, zda se prognóza vyvíjí dle předpokladů.

A pokud ano, zda bude Čelůstka schopen v rámci letošního fotbalového ročníku nastoupit k soutěžním utkáním. Za předpokladu, že by se zdravotní stav zlepšil natolik, aby dovolil zkušenému stoperovi bezproblémový návrat, neotálel bych s novou smlouvou. Čelůstka evidentně Spartou žije, což je patrné na všech pozápasových záběrech, kdy je nedílnou součástí dnes již pověstných „Priskeho koleček“ a věřím, že trenérskému štábu by poskytl další možnosti taktických variant.

Na druhou stranu nelze opomenout rozsáhlý chorobopis. Jen od příchodu do Sparty vynechal Čelůstka vinou zranění 63 soutěžních zápasů, což v přepočtu k dnešnímu datu dělá 467 dní, a zároveň se prodlevy v návratech na trávník neustále prodlužují. I proto je nutné brát v potaz možnost, že Ondřej Čelůstka bude muset v dohledné době místo návratu na pažit věšet kopačky na hřebík. 

A to nejlepší na konec, Jakub Jankto. Jen blázen by na základě šíleného podzimu mohl chtít uplatnit opci. Český reprezentant a jeden z mála hráčů, jenž se výrazně dokázal prosadit v rámci TOP 5 evropských ligových soutěží, zůstal od svého příchod do Sparty hluboko za očekáváním. Čas od času dokázal Jankto vyslat zajímavou kolmou přihrávku či svým pohybem otevřel obranu soupeře, ale rozhodně nebyl oním rozdílovým hráčem, kterého Sparta tolik potřebovala. Současně bych s finálním soudem posečkal.

Jankto toho v minulé sezóně příliš neodehrál, v průběhu 5. kola La Ligy se zranil a podzim pro něj prakticky skončil. Na jaře většinu času strávil na lavici náhradníků – což žádnému hráči nepřidá. A s ohledem na táhnoucí se jednání zmeškal i celý letní sparťanský tréninkový dril a manko tak musel dohánět za pochodu. Osobně předpokládám, že přes zimní přípravu dojde ze strany Jakuba Jankta k rapidnímu hernímu zlepšení. Za pozitivní předzvěst lze považovat gól, kterým přispěl k páteční výhře nad slovenskou Žilinou v poměru 3:1.

To, zda dá zavzpomínat na své výkony ze svých angažmá v Udinese a Sampdorii, a donutí tak Spartu k aktivaci opce, na to v současné době žádný člověk nezná odpověď. Pokud by se však Jankto dokázal dostat do formy, Sparta by okamžitě získala další útočnou zbraň, která by jí pomohla v boji o titul. 

Turbulentní období

Ať už třináct paralelních příběhů dopadne jakkoli, jedno je jisté. Výše uvedené sparťanské hráče v následujících týdnech a měsících čeká jízda na horské dráze. Kdo skutečně dojede do cíle a kdo po cestě odpadne, se určitě již brzy dozvíme. Co si o celé problematice myslíte vy?

4.8 18 votes
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Most Voted
Nejnovější Nejstarší
Inline Feedbacks
View all comments
Venous
Venous
1 rok před

A to jeste nevime kam s Vindheimem. Ten se vratil jak bumerank a dostal prodlouzenou smlouvu velka chyba Rosy.