Kde jsou sparťanští skauti?

Během nedávno skončeného přestupového období přišlo do Sparty devět nových hráčů. Transferové okno začalo docela slibně a přineslo potřebné provzdušnění týmu. Tyto příchody zároveň na první pohled dávaly smysl a doplňovaly kádr na potřebných místech. Při detailním pohledu lze však vysledovat, že prakticky žádný z nich nebyl pro naše skautingové oddělení náročnou akcí.

Přestupovou politiku týmu lze vesměs soudit převážně na základě povedených transferů, protože o těch jiných nemáme dostatek informací. Pojďme si tedy projít dokončené příchody. Kryštof Daněk, Jaroslav Zelený, Jan Mejdr i Lukáš Sadílek jsou obecně známí hráči z ligy, o jejichž kvalitách se dlouhodobě vědělo. Zároveň minimálně Zelený a Mejdr dorazili do týmu dříve, než byl vůbec Priske dohodnut. Sparta tak evidentně v tomto případě místo shánění hráčů trenérovi na míru zvolila variantu vyplnění náročných postů, dokud byli požadovaní hráči k mání.

Ostatně tento fakt platí i pro Daňka, který nejspíš přišel jako jeden z mála hráčů v lize schopný hrát na pravém křídle a ohrožovat odtud branku soupeře. V případě odchovance Sigmy se jednalo obecně o dobrý krok, s Daňkem se dá pracovat různým způsobem a díky útlumu v minulé sezóně byl navíc k dispozici za částku pravděpodobně rozumnější než dříve. Zelený zase byl prakticky jedinou tuzemskou náhradou za Hancka.

Mejdr je ale trochu komplikovanější případ, protože Priske v Antwerpách i v Midtjyllandu využíval poněkud odlišný, techničtější a agilnější typ krajních beků. Situaci Sadílka potom částečně komplikuje chybějící jistota na pozici defenzivního záložníka, kvůli které je nucen hrát níže a s větší odpovědností, než byl zvyklý v Uherském Hradišti.

Zbývajících pět hráčů obsahuje Ondřeje Kukučku, který je dlouhodobě nesmírně pozitivně hodnoceným stoperským talentem, takže je opět otázka, do jaké míry bylo nutné ho dlouhodobě sledovat. Dále pak v poslední možný den registrovaného Matěje Kováře, jehož kvalita je známá ze zápasů lvíčat. Zbývají dva reprezentanti Kuchta, Jankto a (nejspíš) trenérův objev Asger Sørensen. Samotná Sparta tak pravděpodobně letos neskautovala nikoho z příchozích hráčů.

Případ Jankta

Absence řádného skautingu je asi nejlépe patrná na případu Jakuba Jankta. Sparťanské vedení se nejspíš (stejně jako třeba já) nechalo nalákat na jeho pověst reprezentanta a hráče zkušeného z angažmá na apeninském poloostrově. Osobně jsem na začátku z tohoto přestupu byl také nadšený, protože jsem Jankta znal převážně z reprezentace, kde na mě zapůsobil svou energií na balónu a kreativitou.

Jakmile jsem však po oznámení jeho příchodu Jankta více nasledoval, viděl jsem nesmírně zbrklého hráče, herním úhlem výrazně uzavřeného na jeho levačku, který prakticky nedovede na hřišti přejít 1 na 1 a potřebuje být obklopen dostatkem hráčů pro kombinaci. Ačkoliv má Jankto jinak zajímavé atributy, jako je zavírání zadní tyče, nebezpečný pohyb na půli soupeře a výborná kopací technika, jeho negativní vlastnosti z něj činí velmi složitého hráče na implementování do týmu. Obzvláště pak do týmu v přestavbě.

Jankto navíc do Sparty přišel na hostování, takže je prozatím jenom krátkodobou výpomocí. Jeho start přitom do velké míry odpovídá výše uvedenému. Trenér Priske musí aktuálně řešit hromadu problémů, má k dispozici zcela přestavěný kádr, a ještě k tomu musí do hry dosadit nesmírně složitého Jankta. Ač je hráčova mentalita dobrá, tohle je prostě pro Spartu na začátku přestavby problém. Podobný problém, jako zajímavý ale nekomplexní Mejdr napravo, sehrávání zbrusu nové stoperské dvojice, nebo hledání správného využití Sadílka. A to přitom pořád předpokládám, že Jankto byl přiveden jako meziprostorový univerzál do ofenzivy, a ne jako křídlo, protože pokud je pravdivý druhý případ, pak skauti selhali ještě žalostněji.

Je tedy otázka, zda vůbec někdo ze Sparty Jankta v Itálii viděl hrát. Pokud ano a s komplikacemi se počítalo, stejně jako s tím, že Jankta po sezóně vykoupíme a trenér si na něm může už teď dle libosti experimentovat, přičemž má na to dostatečnou důvěru vedení, pak asi v pořádku. Pokud hráč po sezóně odejde a my strávíme rok jeho napravováním a hledáním mu správné pozice, pak je to zbytečná chyba vedení a místo něj měl být přiveden třeba Ševčík, který ostatně přináší podobné atributy, ale je mladší, tvárnější a mohl být zcela náš.

Koho skautovat?

Na svém instagramovém profilu jsem nedávno dával otázku, který sparťan byl v minulosti reálně skautován a odpovědi prakticky potvrdily mé obavy. Ve výčtu příchodů od začátku Rosova úřadování to mohli být hráči jako Minchev, Krejčí mladší, nebo severská trojice Højer, Vindheim a Karlsson. Pravda je ale taková, že jediný hráč, u kterého se mi zdá bližší skauting pravděpodobný, je Højer.

Ten je totiž hráčem méně typické charakteristiky a zaměřuje se na jiné atributy než klasičtí tuzemští beci. Na druhou stranu v poslední sezóně před příchodem do ČR dal v dánské lize 3 góly a přidal 11 asistencí, což jistě celému procesu mohlo pomoci. V případě zbylých dvou severských hráčů potom nepovažuji za pravděpodobné, že by ten, kdo je měl „na starost“ nedokázal během sledování odhalit jejich problémy s fyzickou stránkou, která u nich do velké míry vedla k častým zraněním.

Případ Krejčího mladšího, Mincheva a třeba Filipa Součka, pak otevírá ještě jeden problém. Tito hráči totiž velmi pravděpodobně nepřišli, aby posílili tým na nějakém konkrétním místě, ale spíše jako jakýsi investiční projekt, který se zkrátka buďto vyplatí, nebo ne. Do stejné kategorie patří třeba i Matěj Polidar a obávám se, že i Ondřej Kukučka. Zajímaví a obecně známí mladí, u kterých vlastně není jasné, na kterých pozicích jsou nejlepší (tady je snad Kukučka výjimkou) a tudíž doufáme, že si je zkrátka vyprofilujeme sami.

Spartě se tento proces ale evidentně nedaří, jediný z vyjmenovaných hráčů, který je součástí A týmu, je zraněný kapitán Krejčí a ani u něj není jeho ideální pozice na hřišti zcela jasná. Spousta sparťanských přestupů i mimo mladé investiční hráče jsou spíše obecným posílením kádru než detailním výběrem hráče na konkrétní požadovanou pozici, dle přání trenéra. Takový přístup je problematický přinejmenším v tom ohledu, že Sparta pravděpodobně nemá žádnou koncepci, podle které by si hráče mohla shánět mimo projekty a vize konkrétních trenérů.

Ostatně stačí se podívat, jací byli na Letné „za vlády“ Rosického trenéři. Intenzivní a netrpělivý Jílek, extrémní pragmatik Kotal, Pavel Vrba, který měl největší úspěchy s technickými týmy a hned po něm fyzicky orientovaný Priske. To opravdu není výsledkem jedné vize, pro kterou by se dlouhodobě dali shánět také hráči. Sparta si nevybírá stejné trenéry, takže logicky nemůže mít sjednocenou vizi. A přitom právě tak to vypadá, když Rosický přivádí hráče ještě před tím, než je trenér potvrzen a spousta hráčů je trenérem spíše potvrzena než vybrána dle jeho představ.

Pokud má Sparta takto odlišné trenéry měla by jim zkrátka hledat hráče na míru. To ale znamená také otevřít si, co možná největší možný úvodní výběr a přestat se orientovat pouze na ligu a na hráče českého původu.

Co způsobuje neexistující skauting?

Skauting je do velké míry postaven na detailním sledování již dříve vytipovaných hráčů. I ty nejvíce datově orientované kluby na světě, jako třeba anglický Brentford fungují tak, že po prvním datovém sítu možných variant z celého světa přichází detailní sledování těch nejvhodnějších a následný výběr. Také Liverpool, jeden z nejefektivněji vedených klubů světa, je známý tím, že stále pečlivě skautuje.

Je přitom otázka, zda Sparta vůbec pracuje s nějakým datovým základem a jestli její identifikace hráčů neprobíhá čistě na bázi obecného přehledu. Minimálně letošní přestupové období by totiž s výjimkou Sørensena mohl zopakovat kterýkoliv letenský fanoušek a ani by k tomu skauty nepotřeboval, výsledek by mohl být dost podobný.

Tým, který nedovede hráče skautovat nesmírně komplikuje trenérům jejich následné využití a prakticky si znemožňuje získávat ideální profily pro vize svých koučů. Samozřejmě v případě, že takový hráč nehraje zrovna náhodou v lize a neměl vloni dobrou sezónu. Pokud by ale třeba Brian Priske chtěl získat křídlo na kraj hřiště, které je silné do 1v1, nabíhá za obranu a dovede udělat kličku na obě strany, v lize takového hráče nenajde. Prostě tam neexistuje. Nejblíže je potom zlínský Dramé, který je ale limitovaný na krok do středu hřiště, protože neumí kličku doprava. Doufejme, že na tuto pozici nepřišel Jankto.

U Letenských ve výsledku nejde jen o skauting. Jde o ignorování zahraničního trhu a nedostatečný předvýběr hráčů, který omezuje celkový pool možností a následně pak nedoskautovávání konkrétních variant, které vlastně jen dotváří celkovou blamáž. Do Sparty tak chodí jen obecně známí hráči, reprezentanti k dispozici, hráči které zná trenér, a ještě to všechno většinou bývají Češi. Jakmile potom přijdou, velká část z nich nemá na hřišti jasně stanovenou pozici a Sparta ztrácí čas jejich „odemykáním“. K tomu mají na Letné docela velký problém s kontinuitou na soupisce, která třeba letos znamenala, že přišlo 9 hráčů a stejně má Sparta mělčí kádr než Plzeň a Slavie.

To všechno se samozřejmě děje, zatímco v pozadí neexistuje sjednocující identita, mimo tu grafickou. Sparta nemá trenérům nadřazenou vizi, mimo tu, kterou má v hlavě Rosický. Prakticky jedinou koncepcí letenských je držet balón, ovšem i z tohoto přístupu během posledních pár let několikrát ustoupili. O to patrnější je tento problém v momentě, kdy se neustále střídají trenéři, přičemž může přijít prakticky kdokoliv. Když potom trenér je přítomný a má důvěru, těžko se mu naplňuje jeho vlastní vize, když si pro ni musí hráče hledat sám.

Sparta se musí rozhodnout, zda chce začít hledat hráče přímo pro trenéry, nebo vytvořit nadřazenou koncepci, ve které fungovat. Aktuálně tak nějak zkouší oboje a doposud to úspěch nepřineslo. Působení Priskeho přináší dobrou možnost začít mu hledat hráče přesně podle jeho představ. Snad se mu tedy brzy podaří se s kádrem sžít a vytvořit si vlastní vizi, pokud už ji vytvořenou nemá. Ať už se potom Sparta rozhodne mu v tom pomoci, nebo raději hromadit hráče ve své filosofii nehledě na jeho konkrétní požadavky, zlepšení a zpřesnění práce skautingového oddělení je zcela nutné.

4.7 63 votes
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Most Voted
Nejnovější Nejstarší
Inline Feedbacks
View all comments
Venous
Venous
1 rok před

Dobre napsane, chybi ale vysvetleni kdo za to muze. Podle me oba brachove. Jirka uz dlouhodobe je jenom na papire a bracha ho nechava hnit. Proc nevyuzijeme costu? Proc maji sesivky vsechny usory? Co udelali tomikovi certi v cizine, ze tu nikoho od nich nechce. Odchod rosy je jedine reseni

Matěj
Matěj
1 rok před

Vynikající článek

Jiří Hrusk
Jiří Hrusk
1 rok před

Dá se polemizovat o zahraničních hráčích. To už tady bylo a také to nedopadlo.Špatná. aimatizace jazyk atd a tak se vrátili zase přemrštěn k našim luhům .Chce to mix. Co se týče výběru tak vždy se říká, že dobrý hráč zapadne vždy. Hráči přicházejí dobří až výborní v tuzemsku, ale ve Spartě jejich

Jonáš hrdi
Jonáš hrdi
1 rok před

Přivádět hráče podle priskeho představ? Člověku, který je schopný stavět Sorensena za všech okolností do základu? Na lavici má konstruktivní stopery Vitika s Panákem a on staví tohle dřevo který prihraje tak možná na metr, pokud se při tom nezabije o míč tak mu to i vyjde.

Jonáš hrdi
Jonáš hrdi
1 rok před

Hojer? Priske má datové analýzy, nebo tam sleduje webku ze sprchy? Tohle střevo musí zahrávat 100% standartek 98% jich zmrví, vzadu je akorát tak namalovanej. Vetsina problémů chodí z téhle strany. Jasně, kupte mu další dva nebo tři dány který nikdo nechce. A pozor, tenhle trenér postaví i Vindheima

Ada
Ada
1 rok před

Jedinej v béčku byl Okeke a někam se taky vypařil… Skautin Spartě nejde a DK je to jedno.

Jarda Š.
Jarda Š.
1 rok před

Skautink není neexistující, ale zaměřuje se na hráče, kteří by měli být rovnou posilami do základu áčka, jenomže vytipovaní cizinci nabídky Sparty odmítají, nepovažují je za lukrativní. Jak vyšlo najevo, Sörensen není vyloženě Priskeho objev, ale kvůli němu přijal nabídku, jakou dříve odmítl.