Jarní křeč pokračuje

Promrzlý ze stadionu usedám do svého gauče, nalévám si sklenku whisky a přemýšlím, co se to zase odehrálo. Chvílemi si říkám, jestli nejsem příliš paranoidní, když mám pocit, jako kdybych stejné jaro v minulosti několikrát prožil. Podle sparťanských fanoušků na Twitteru nejsem jediný. To asi znamená, že Sparta (ne)hraje fotbal a jarní křeč si o další sezónu prodlužujeme.

Z domácího zápasu proti Zlínu si už neodnáším žádný pocit, což u mě znamená, že jsem se opět smířil s výkony a holt protrpím zbytek sezony. Zaráží mne ale hned několik věcí. Po nástupu Pavla Vrby, jako hlavního trenéra A-týmu Sparty, jsme viděli cosi zajímavého. Hráči se dostali z psychického dna a najednou jsme všichni vyhlíželi start nové sezony. Pavel Vrba nám do zápasu s Lyonem několikrát ukázal, jaké kvality tým má a hlavně, jaký potenciál jednotliví hráči v sobě skrývají.

Rekapitulace

Loňskou sezónu pod Pavlem Vrbou dohrál Adam Hložek s 15 góly a 7 asistencemi. Právem se tak stal králem střelců (o cenu se dělil s Janem Kuchtou). Velmi zajímavě se jevil David Moberg Karlsson (domácí hattrick), slušně kopal do balónu mladičký Adam Karabec, přičemž k zahození nebyl ani Míša Sáčků. Říkal jsem si, že v létě vhodně posílíme a aktuální sezónu odstartujeme s velkou parádou. A taky, že ano. Postup přes Rapid Vídeň, porazili jsme Rangers a dost slušně hráli proti Lyonu, byť jsme výsledek 2:0 z prvního poločasu nedotáhli do konce. Poprvé po 5 letech jsme vyhráli derby, doma jsme našeho největšího rivala právem porazili 1:0 krásným gólem z přímého kopu. Jak by řekl klasik: „nechytil, haha“. 

Po slušném domácím zápasu s Lyonem jsme se ale dostali do fotbalové křeče. Křídla (Haraslín + Pešek) nám přestala hrát. Adama Hložka máme úplně odříznutého od balónu a když už na něj dojde řada, často ztratí. Nefunguje nám záloha a už vůbec ne obrana. Jinými slovy, co Spartu zdobilo do zápasu s Lyonem, se od zápasu s Lyonem vytratilo. Když nad tím přemýšlím, tak ten zlom přišel v zápase s Baníkem, kdy jsme remizovali 2:2. Přišel divoký zápas s Teplicemi (vítězství 4:2) a výprask od domácího Slovácka (4:0). Mohli jsme pomýšlet na 1. nebo 2. místo, ale remizovali jsme s Plzní 2:2 (DOMA!). Pavel Vrba rovněž nevěděl, že když prohrajeme větším skóre v Glasgow, máme po Evropské lize. S odřenýma ušima jsme se dostali alespoň do Konferenční ligy, ze které jsme si předtím dělali ještě srandu. Partizan nás přejel jako auto srnku na silnici a my se můžeme „konečně“ soustředit jen na ligu. 

Jenomže my opět narazili, tentokrát na Zlín. Hráli jsme strašidelně, opravdu se na výkon hráčů nedalo dívat. Strašidelné výkony ale sledujeme už od 18.12.2021, kdy jsme sehráli v Mladé Boleslavi zápas s Hradcem Králové – se štěstím jsme jej vyhráli díky gólu Adama Hložka. Přišla zimní přestávka. Pamatujete si, jak jste se svými přáteli mluvili o titulu? Vsadím se, že vaše naděje/touhy zmizely po remíze s Českými Budějovicemi, možná o zápas později s Plzní u nás na Letné. Ačkoliv jsme zmíněný Zlín dnes porazili 2:0, dívalo se na zápas opravdu špatně. Možná jsem rozladěn děním na Ukrajině.

Co nás (ne)čeká

Když se podívám, jak hrají naši konkurenti na 1. a 2. místě, nejsem příliš optimistický, co se týká našeho umístění v ligové tabulce. Dovedu si představit, že znovu obhájíme „skvělé“ 3. místo. Plzeň si hraje stále to svoje, tj. výsledky na 1:0. Největší konkurent Slavia se z malé krize dostává opět do rozjetého vlaku – svého posledního soupeře přejel výkonem 5:1, zatímco my byli rádi za jediný gól 75. minutě proti stejnému soupeři. 

Vždy jsem věřil do poslední minuty, ale tentokrát to vzdávám. Opravdu nevím, co by se muselo stát, aby naši hráči předváděli výkon, který od své milované Sparty očekávám. V titul nevěřím, spíše se přikláním k variantě, že jej tentokrát vyhraje Plzeň. Po těch letech psychického dna, co by v roli sparťanského fanouška, už na to zkrátka nemám. 

Nemám psychickou sílu nadále číst, jak se z posledního zápasu musíme poučit; jak musíme hledat to dobré; jak nemusíme posilovat, protože je vedení spokojeno s A-týmem atd. Jinými slovy, nemám náladu ani na Tomáše Rosického v roli sportovního ředitele.

Kde je chyba

Těžko říct. Dovedu si představit, že bez neustále zraněných hráčů bychom byli v úplně jiné situaci. Nejde ani tak o to, že se nám hráč zraní. Problém vidím v tom, že jde většinou o dlouhodobá zranění a po udzravení nejsou hráči takoví, jako předtím. Podívejme se na LK37, po zranění se z něj stal jiný hráč. Bořek Dočkal je už úplně mimo své herní schopnosti. Ondřej Čelůstka byl při příchodu rovněž dobrou posilou, teď více marodí a jeho výkony taktéž nejsou zarámovatelná. Bojím se o Caspera Højera. 

Ačkoliv se Pavel Vrba mnohokrát v průběhu angažmá ve Spartě střílel sám do nohy, není nutno hledat chybu přímo v něm. Chybují, podle mého názoru, všichni – hl. trenér, sportovní ředitel a generální ředitel. Po několika letech jsme stále nezjistili, kdo je hlavním viníkem takového počtu zranění – jakmile tuto otázku zodpovíme, Sparta může pomýšlet o titulu, do té doby určitě ne.

Práce na přestupním trhu je také tristní. Neumím si představit, že by Pavel Vrba vyloženě nechtěl žádnou posilu. Pravdu bych hledal někde uprostřed. Do jisté míry mi dává smysl, že neposilujeme, protože se chceme soustředit na vlastní akademii. V jiném vesmíru je to naprosto boží počin, realita je ale taková, že s tímto přístupem to daleko nedotáhneme – max. to 3. místo v tabulce a Konferenční liga k tomu. Také bych neposiloval v zimním přestupním období, ale v případě, že bych měl kompletně celý tým zdravý a psychicky správně naladěn. To však ani zdaleka na Spartě nemají.

Jak z toho všeho ven

Já už opravdu nevím, problémy se nám několik let po sobě cyklí. Možná nám to Tomáš Rosický zodpoví na setkání Sparta Clubu.