Generálka s Norimberkem

První letošní domácí zápas byl výrazně ovlivněn vynikajícím začátkem sparťanů. V době, kdy se ještě oba celky tak trochu rozkoukávaly se domácím podařilo získat míč na středu hřiště, rozehrát do kraje na Tomáše Wiesnera a po jeho akci přišel roh a první branka. O pár minut později se potom trefil Haraslín po nedorozumění v obraně Norimberku a bylo vymalováno.

Navzdory tomu, že se později podařilo hostům snížit a hnal je nacpaný a aktivní, fanouškovský kotel, v utkání se jim srovnávací branku vstřelit nepodařilo, a naopak na konci prvního poločasu skórovala opět Sparta.

Jak jsem již zmínil, zápas byl poznamenaný jeho překvapivým začátkem. Sparťané prakticky od 10. minuty hráli spíše bez míče a soupeř se snažil tvořit. Domácím to ještě na začátku utkání trochu skřípalo.

Na levé straně vznikaly drobné komplikace s obsazováním krajního záložníka s číslem 17 Jense Castropa. Ten svým postavením na kraji hřiště držel Zeleného nízko a znemožňoval mu v mnoha momentech rychle vystoupit proti pravému bekovi Norimberku. Zkušený wingbek se ale brzy dokázal domluvit s Asgerem Sørensenem, který Castropa začal nabírat a přesuny tak při pressingu fungovaly efektivněji.

Spartu občas trochu zaskočil šikovný křídelník Kwadwo Duah, který se dobře pohyboval po hřišti. Konec konců měl prsty i v nejnebezpečnější soupeřově akci, kdy si dobře našel prostor za vysunutým Vitíkem a servíroval do vápna, kde následně padla kontaktní branka.

V přípravných utkáních bylo pravidlem, že Sparta dobře pressovala, což se projevilo i tentokrát a soupeř tak musel často nakopávat. Většinu vzdušných soubojů ale rudí měli a důležitější tak byly souboje na středu hřiště. Norimberk vypadal v této oblasti silnější, ale do velké míry to mohlo být způsobené trochu vlažnějším přístupem sparťanů, vlivem brzkého vedení.

Na středu zálohy však vězí před začátkem sezóny asi největší otazníky. Duo z prvního poločasu LK37 a Kairinen sice bylo schopné obstarat většinu dlouhých míčů a vyhrávalo i poměrně dost pozemních soubojů, trochu jim ale chyběla lepší koordinace a soupeři se dařilo využívat prostoru, který z takových momentů vznikal.

Typická ukázka nastávala v momentě, kdy Sparta hrála z nižšího bloku a hodně nízko se stáhl hrot Kuchta, aby pomohl hlídat nahrávku na jednoho ze záložníků. Priske se ale hráčům pravděpodobně snaží naordinovat velmi aktivní pohyb a vytlačování soupeře. Kuchta tak mnohdy vystoupil proti soupeřovu obránci a následně za ním zůstával volný hráč, jehož už nebyl schopen hlídat, na což dvojice záložníků zkrátka nestíhala reagovat.

I tak však domácí bránili vesměs velmi dobře, ať už aktivním pressingem, nebo nižším blokem. Největším problémem v prvním poločase tak byla kostrbatá rozehrávka, nejistý projev na míči a chybějící moment překvapení. I to se však do velké míry dá svést na nepříliš aktivní středovou dvojici. Přitom když se Krejčí i Kairinen opravdu aktivně zapojili do rozehrávky jasně ukazovali, že dovedou v tomto ohledu Spartě výrazně pomoci.

Dle trenéra Priskeho zbytek týmu často nechával zálohu izolovanou a obecně kouč zdůrazňoval náročnost tohoto postu v našem systému, kde máme na středu pouze dvojici hráčů. Myslím, že ale velký rozdíl v tomto ohledu přinesl druhý poločas, do kterého nastoupil aktivní Qazim Laci, jemuž to s Kairinenem podle mě sedělo o dost lépe než Krejčímu.

Druhý poločas byl celkově po mém soudu o dost lepší, navzdory tomu, že Sparta už neskórovala. Domácí se dostávali k čím dál tím větší kontrole nad utkáním. Norimberk však občas zahrozil z brejku, což je jeden z aspektů, na který si Priske stěžoval na tiskové konferenci. Je faktem, že sparťané občas v utkání trochu pomaleji přepínali a pressing nebyl dostatečně rychle sepnutý, což vedlo k dlouhým pasážím bez balónu. I tak však tým předvedl mnoho dobrých sekvencí na půli soupeře a také v kombinaci směrem nahoru.

Po pauze sparťané hodně používali delší míče na jednoho z dvojice Kuchta a Čvančara, kteří si následně balón vyměňovali, problém však nastal v momentě, kdy měl jeden z nich dále rozehrát akci. Oba jsou to přeci jen útočníci, nepřesnější průnikové přihrávky se jim dají odpustit. O to lépe však vypadala pozdější dvojice křídelníků Mabil a Jankto, kteří si navíc chytře měnili pozice s wingbeky na svých stranách a neustále se nabízeli mezi řadami.

Sparta v první půli hrála v podstatě 3-4-3 s Kuchtou na pozici podobné falešné devítce. Ten se jako střední útočník hodně stahoval, níž a umožňoval tím náběhy Čvančary do volného prostoru. Kuchtovi tato role ale podle mě nesedí ideálně a je při ní upozaděno jeho umění náběhů za obranu. Ve druhé půli pak Sparta vypadala lépe i kvůli zmíněné větší aktivitě křídel v mezihře. Primárním náběhovým hráčem se navíc v tu chvíli stal útočník Minchev plus potenciálně wingbeci. Tento styl hry Spartě v aktuálním rozpoložení sedne více.