Cesta ke Spartě

Nalijme si sklenku čistého vína a přiznejme si, že málokterý fanoušek je natolik psychicky odolný, jako ten sparťanský. Náš milovaný klub nám v posledních 10 letech příliš mnoho radosti neudělal. Vyhráli jsme 2x českou ligu, 2x pohár a k tomu se jednou dostali do čtvrtfinále Evropské ligy. K tomu jsme vystřídali hromadu trenérů a fakt, že nám největší úspěch na mezinárodní scéně zajistil Zdeněk Ščasný, je zkrátka komedie. Vlastně to perfektně podtrhuje současný stav Sparty. 

Za dosavadní výkony hráčů, umístění v tabulkách a (ne)fér komunikaci směrem k fanouškům Sparty můžeme jako viníka označit každého, kdo Spartou v rámci managementu prošel – nebo se v něm nachází. Doposud jsem ale nezaregistroval, že by se někdo věnoval právě fanouškům. 

Média řeší hlavně zdravotní a psychický stav hráčů, jejich výkony a zda jsou Rosický / Čupr nebo hlavní trenér Pavel Vrba na správném místě. Kdo se ale věnuje výchově nových fanoušků a udržení těch stávajících? Nedovedu si představit, že by fanoušky Sparty měla utěšit PR videa typu „Buď v týmu“ a podobně. 

Pokud mě znáte z Twitteru, víte, že mé tweety jsou více než toxické. Mé emoce a nálady ze Sparty jsou jako na houpačce – jednou je vše sluncem zalité, podruhé bych házel na všechny vajíčka. Troufám si tvrdit, že v posledních letech mají stejné pocity a výkyvy i další fanoušci Sparty. A to je velký problém nejen pro budoucí Spartu. 

Cesta každého Sparťana je vždy specifická. Já osobně jsem se ke Spartě dostal náhodou. Tím, že jsem vyrůstal bez otce, musel jsem si ke každému sportu a klubu najít vlastní cestu. Nebudu lhát, je mi 23 let a za celou dobu fandění Spartě jsem si moc úspěchů neužil. Pamatuji si doteď, když jsem hrál FIFA 2005, kde za Spartu hrál ještě Tomáš Jun. To byl můj první jakýkoliv kontakt se Spartou. Obecně jsem tehdy úspěšnost klubu nevnímal. Na základní škole a na fotbale byli kolem mě vždy jen Slávisté, takže chuť jít proti proudu byla u mě o to větší. To pravé „já“ jsem objevil až na druhém stupni ZŠ. Spartě jsem z ničeho nic začal fandit. Jelikož jsem bydlel celý život v Rakovníku, na Letnou jsem se dostal až kolem 16. roku. 

Zažil jsem 2x zisk mistrovského titulu a z toho dvakrát jsem byl na operaci v nemocnici. Oslavy jsem si tedy neužil. S kamarádem Matoušem Wolfem jsem poprvé oslavil nějakou trofej až v období Vítězslava Lavičky, který vyhrál Pohár i Superpohár (oslavil jsem pouze Pohár a Superpohár, nikoliv mistrovský titul z důvodu operace). Nádherný pocit a má první nějaká oslava. Později přišlo čtvrtfinále Evropské ligy. Před čtyřmi nebo pěti lety jsem se přestěhoval do Prahy, koupil permanentku a začal chodit na každý zápas Sparty. Můj vztah ke Spartě se začal prohlubovat a naplno vázat v době největších nezdarů, předražených nákupů a nesmyslných Italů a dalších výmyslů. Nelze tedy objektivně tvrdit, že bych patřil mezi „fanouška úspěchu“. To rozhodně NE! 

Když se podívám do ochozů, nemám pocit, že by fanoušků přibývalo, naopak jich je čím dál méně. Na sociálních sítí jsme možná stále nejsilnější, ovšem na stadion nás přijde hrstka. Kdy naposledy jsme (mimo Covid) naplnili stadion? 

To je dle mého názoru velký problém pro budoucí Spartu. I přes veškerá PR videa a výstupů Rosických a dalších hlavních postav se klubu nedaří nejen zaplnit stadion, ale také udržet stávající a vychovat budoucí fanoušky. Kolik lidí ve vaší sociální bublině fandící Spartě vám řeklo, že na Spartu už prostě chodit nebudou, protože jsou psychicky vyčerpaní? Nebo, že jejich naděje na opět ambiciózní a hlavně novou Spartu vyhasínají?

Osobně novou identitu (logo, dresy a hlavního partnera oděvů Adidas) vnímám jako novou kapitolu pro každého fanouška Sparty. Právě teď má klub jedinečnou příležitost zahodit historii a jít s čistým štítem. Takhle přistupuju k nové identitě já. Mám ale pocit, že na Spartě velikost potenciálu ještě neobjevili. S novou identitou mohou přijít i noví a mladí fanoušci. 

Musí přijít úspěch. Takový, o kterém se bude v mediálním prostoru dlouho psát. Ne kvůli stávajícím fanouškům, ale hlavně kvůli těm budoucím. Nedovedu si představit, kdo by za 10 let chodil na Spartu, když se nezmění přístup. Bohatě by pro začátek stačila upřímnost a otevřenost klubu, nikoliv se alibisticky schovávat za hlavního trenéra.

 

4.4 8 votes
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Most Voted
Nejnovější Nejstarší
Inline Feedbacks
View all comments
Jon
Jon
2 měsíců před

V posledních 10 letech jsme vyhráli ligu jen 1x btw. Ten předchozí titul už bude za pár měsíců starý 12 let…

Spartaan79
Spartaan79
2 měsíců před

Je mi 43. Na Spartu jezdim od roku 93
Se spoustou fandu postupne starneme vedle sebe, leta na stejnych mistech na Letne a dostali nas tam, kde nas mit chteli
Cela ta dlouholeta strategie je podle me umysl! Chteli nas (fans) dostat do tyhle beznadeje, abychom to postupne vzdali a zustali radsi doma