První velký rozhovor – Adam Hložek

Největší úspěchy:
V 16 letech první start za A tým Sparty Praha (přípravný zápas s Trnavou)
První branka za „A“ tým proti Polné v MOL Cupu (2.10.2018)
Nejlepší hráč Telki Cupu
3. místo v kategorii nejlepší dorostenec

Adam momentálně hraje za starší dorost (U-19).
V rozhovoru jsou odpovědi odlišené: „A“ = Adam, „T“ = Adamův táta.

 

Nejdřív se zeptám: je tohle první rozhovor?  Nebo už jsi nějaký dělal?
A: Asi jo, určitě první větší.

Jak jsi se vlastně dostal k fotbalu? Začínal jsi rovnou ve Spartě?
A: Začal jsem na vesnici v Ivančicích, kde jsem se narodil. V pěti letech jsem s tátou chodil na hřiště.

Hrál jsi vždy na stejné pozici?
A: Ano, pořád útočník.

Co jsem pochopil, i taťka je velký Sparťan, takže asi nebyla jiná volba, že?
T: Přišla nabídka ze Sparty, tak jsme ji vzali. Tedy… ozvala se i Slavie, ale my jsme se rozhodli pro Spartu.

V kolika letech jsi na Spartu přešel?
A: Ve dvanácti.
T: Už to jsou čtyři roky. Přišel ještě se starším bratrem. Ten hrál taky ve Spartě, ale v sedmnácti letech musel z vážných zdravotních důvodů kariéru ukončit. Teď začíná znovu. My jsme sem do Sparty přišli hlavně proto, že tým koupil staršího syna ze Zbrojovky. No a Adam už tu zůstal. Myslím, že teď už Sparta ví, že získala docela slušný bonus.

Momentálně ti je 16 let, takže první rok na střední?
A:Teď jsem v prvním ročníku anglo-německé akademie. Což je škola spojená se Spartou.

Jde skloubit škola a fotbal?
A: Už na sparťanské základní škole (Pod Marjánkou) to bylo časově zařízené tak, že trénink plynule navazoval na vyučování. Navíc tělocvik v rámci školy je veden někým ze Sparty.

T: Podobně je to skloubeno i teď na akademii. V úterý a ve čtvrtek má dvouhodinové dopolední tréninky vedené tady na Spartě a zaštítěné školou.

Jak je to pro rodiče náročné logisticky?
T: Pro rodiče je to samozřejmě náročné. Vlastně jsme tomu museli přizpůsobit celý život. Na Moravě mám firmu, ale člověk ji začne šidit. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde se starám o kluky. Střídáme se v tom s manželkou, když třeba nutně musím odjet na Moravu.

Převážně jsem tu ale já. Takže i časově je to náročné.Myslím, že ten, kdo se v tom pohybuje od malička, zná dobře ty tisíce hodin a statisíce ujetých kilometrů. Je to do jisté míry obětování, ale já vždycky říkám, že je to takový styl života. Když do toho jdete, tak musíte počítat s tím, že se všechno změní. Musíte se tomu věnovat na 100%, jinak to nejde.

Fungují nějaká setkání rodičů s trenéry?
T: Když jsou nějaké mimořádné události, tak ano, jako teď při zřizování nových krajských akademií. Protože se to řeší i kvůli škole a podobně. Ale jinak, co mám zkušenosti i odjinud, tak ne. Určitě to není tak, že by byla otevřená diskuze rodičů s trenéry. Věříme, že trenéři to tu dělají nejlépe, a tak je necháme dělat jejich práci.

Jestli se nepletu, zastupuje tě pan Paska. Jak se taková věc stane, že máš najednou agenta?
T: Jestli můžu, tak zase odpovím já. V Adamových jedenácti letech se to stejně týkalo spíš nás než jeho. Je to o tom, že vám syna skautují a pak vás osloví, jestli by ho mohli zastupovat. Jelikož stejná agentura zastupovala i mého staršího syna, logicky z toho vzešla další spolupráce. Pan Paska viděl Adama v jeho jedenácti letech na zápase v Praze a pak za mnou přišel a řekl, že tady se není o čem bavit. Že můžu být hrdý. To byla asi jeho první reakce. Od té doby jsme u něj.

Pan Paska od té doby „řídí“ Adamovu kariéru a my všichni doufáme, že ji dovede tam, kam všichni chceme. Viz Patrik Schick.

Dočetl jsem se, že tě sledovalo mnoho skautů z celé Evropy. Víš dopředu, že je tu nějaký skaut a bude tě sledovat?
A: Nevím to předem. Dozvím se to pak zpětně od pana Pasky.
T: Většinou i když to já vím, tak mu to neříkám, abych ho nerozhodil. Aby Adam hrál to, co má.

Od 15 lest nastupuješ za nejstarší dorost. V UEFA Youth League jsi hrál proti hráčům, kterým je 21 let. Jak na tebe třeba ostatní koukají? Dávají ti to nějak „sežrat“?
A: To určitě ne. Myslím, že do devatenáctky jsem zapadl dobře.

V týmu jsi teď nejmladší, že?
A: Ano, takže na trénincích nosím klíče a tak.

Dočetl jsem se, že na tebe byly nabídky z mládežnických akademií z Bayernu, Man. City, Liverpoolu, Ajaxu a dalších týmů. Proč ses rozhodl zůstat ve Spartě?
T: V té době mu bylo čtrnáct, patnáct let. V tuhle chvíli to do jisté míry spoluurčuje rodič. Takže mu třeba řeknu: „Dva roky po tobě touží Ajax. Jak by se ti tam líbilo?“I podle těchto věcí jsme určovali, jestli pojede na stáž do Arsenalu, Manchesteru City, Bayernu. Bylo to i o Adamovi, aby si řekl, kam chce jet.

Velký zájem měli hlavně z akademie Ajaxu, aby tam Adam v šestnácti letech odešel. Ale prostě Adam to necítil. Prý kdyby to byl Arsenal… Byly tam zajímavé nabídky i z Manchesteru City, United. Byl jsem se v jejich akademiích podívat. Upřímně, je to jiný svět. I přesto jsme se s panem Paskou a Adamem rozhodli zůstat tady ve Spartě a jít českou cestou.

Věříme, že svou šanci v A týmu dostane. K tomu pomalu dochází. V patnácti letech už byl s áčkem několikrát na tréninku. Takže věříme, že v šestnácti, sedmnácti tu šanci dostane. Až potom budeme řešit, kam případně dál. Teď jsme ve Spartě.

Kdo tě vedl třeba i v dřívějších kategoriích a který trenér byl nebo je pro tebe v kariéře nejdůležitější?
A: Začínali jsme v Ivančicích s panem Stejskalem. Tam byly zajímavý tréninky, daly mi hodně.

T: Pak jsme šli do Zbrojovky, kde byl pan Chaloupka. Ten to tam vedl s velkým zaujetím. Tam to bylo opravdu dobré. Ročník 2002 porážel Spartu ročník 2001, ti kluci vyhrávali turnaje a klapalo to. A myslím, že to byl skvělý základ, než šel do Sparty.

Tady jsme začínali u pana Mrázka, Kopáňka a tak dále. Zajímavý trenér byl pan Holoubek. Potom se to hodně měnilo. Pan Holoubek odešel k „áčku“, přišel pan Havlíček, ale vydržel jen půl roku. Ve Spartě měli na Adama největší vliv pánové Havlíček, Holoubek a teď pan Brabec. Pod ním je už vlastně nejdelší čas. Nějakým způsobem ho formuje a vypadá to dobře.

Jaký je Erich Brabec jako trenér? Hodně se o něm napsalo a namluvilo, že je hodně přísný.
A: Já myslím, že v trénincích nám toho dává hodně. Umí nás pochválit, ale i kritizovat. Je energickej.

V létě před sezonou odešlo relativně dost hráčů. Víš třeba proč? Erich Brabec třeba zmínil, že hráči neměli včas podepsané smlouvy.
T: Já tvrdím, že to je rozhodnutí každého. Taky tvrdím, že na Spartě jsou tak nadstandardní podmínky a tak dobří trenéři, že pro mě je to nepochopitelné. Svou roli možná hraje to, že do prvního týmu se moc hráčů nedostane. Někteří nejsou ani na lavičce, ale jen v hledišti. Takže to může působit demotivačně.

Sedláček asi dostal dobrou nabídku v Holandsku. To tak nějak dokážu pochopit. Vždycky ale říkám, že být ve Spartě Praha je vyznamenání. U nás má nejlepší akademii. Může se to někomu líbit nebo nemusí, ale já jsem o tom přesvědčen. Odpovídají tomu i počty hráčů v ligách. I když někdo říká, že ten hráč třeba v devatenácti letech odejde jinam. To ano, ale do té dobyl byl v akademii, kde se naučil téměř vše, co umí. Takže si myslím, že velká zásluha na tom, že ti hráči tu ligu hrají, je tady na Strahově. Samozřejmě je tu obava, že se tu ti hráči neprosadí. Trošičku ji mám taky. Ale věřím tomu, že to zvládneme.

Do kdy vlastně máš ve Spartě smlouvu?
T: Do konce roku 2020. Má smlouvu podepsanou na tři roky.

Jak funguje komunikace s panem Paskou? Spíš tě přemlouval, ať jdeš pryč, nebo ať zůstaneš ve Spartě?
T: Na toto bych si zase dovolil odpovědět já, protože Adam u toho nebyl. Samozřejmě se s panem Paskou potkává často, ale nemůže být u každého setkání. Pan Paska dost často chodí na Adamovy zápasy. Když se hraje doma na Strahově, tak tu většinou je. S panem Paskou jsme to probírali ze všech stran, ale dospěli jsme k tomu, že tohle bude nejlepší. I s přihlédnutím k tomu, kolik hráčů odešlo třeba v šestnácti letech do zahraničních akademií a kolik z nich dnes hraje vrcholový fotbal. Mě za posledních deset let nenapadá ani jeden hráč na špičkové úrovni, který odešel v šestnácti letech. Snad akorát Plašil (Monako) a možná Jarolím (akademie Bayernu). Ale ten tam měl tátu, který v Německu hrál fotbal. Takže to dávalo smysl.

Václav Černý (Ajax) to bude mít po zranění těžké, i když bych mu moc přál, aby se do áčka probojoval. Macek v šestnácti letech s velkou slávou odcházel do Juventusu. No a teď má za sebou třetí hostování. Teď je někde ve Švýcarsku v první nebo druhé lize. Zkrátka nevím o jediném hráči, který z akademie hraje fotbal na vrcholové úrovni.

Takže jsme se rozhodli nevytrhávat ho z jeho prostředí. Má tady bratry, rodinu, zázemí. Uvidí se, až mu bude osmnáct, devatenáct.

Jak jsi na tom s angličtinou?
A: Mám ji od třetí třídy. Trochu se domluvím. Němčinu mám od šestý třídy.

T: Na angličtině budeme muset trošku zapracovat. Ale když byl v Arsenalu, tak se s trenéry domluvil v pohodě.

Zatrénoval sis také s áčkem, jaký to byl zážitek? Kolikrát jsi s nimi trénoval? A jaký to je pocit?
A: Je to určitě sen. Být tam s takovými hráči jako Kanga, Stanciu. Je to určitě dobrá zkušenost a motivace do další práce.
T: Chodí docela často na celý týden na tréninky s „áčkem“ a v přípravě nastoupil asi na dvacet minut s Trenčínem.

S kým ses tam nejvíc bavil? A jací jsou v kabině ostatní?
A: Všichni jsou v pohodě. Nejvíc se bavím s mladými hráči. Venca Kadlec, Havelka, Wiesner. Ale všichni jsou v pohodě.

T: Já se ho na tohle také ptám, ale moc z něj nedostanu (smích). Takže na odpověď jsem byl rovněž zvědavý.

Jak to je s jazykem? Všichni se baví anglicky, nebo třeba Češi mluví česky?
A: Češi se baví česky a pak přepínají do angličtiny. Trenér taky mluví anglicky.

Teď jsem viděl, že tréninků se účastní Tomáš Rosický. Jaké to je, poslouchat takovou personu?
A: Určitě úžasný. Slyšet ho, jak mluví, jak všem radí.

Trénoval jsi ještě i pod Hapalem? Jestli ano, jaký je v trénincích rozdíl?
A: Myslím si, že pan Ščasný je určitě přísnější.

T: Umí zařvat, a to pořádně.

Jak vidíš svoji budoucnost? Myslíš, že je šance nakouknout do áčka třeba ještě letos?
A: Nevím.

T: To je spíš takový sen. Samozřejmě i o tom se bavíme s panem Paskou. Máme naplánované, jak by to mohlo být. Nevím, kdy se to povede, jestli letos, nebo příští rok. Ale mělo by to k tomu směřovat. Jestli k tomu nedojde, nutně to povede k otázce, jestli jsme udělali dobře, že jsme se ve Spartě rozhodli zůstat a bojovat o místo. Ale věříme tomu, že ta šance přijde.

Jaký je tvůj vysněný zahraniční tým, za který bys chtěl hrát?
A: Líbí se mi Arsenal, tam bych jednou chtěl.
T: Je ale potřeba stoupat postupně.

Bavil ses o tom třeba s Tomášem Rosickým?
A: Nebavili jsme se  tom.
T: Na to jsi ještě nenašel odvahu (smích).

Držíte si nějaké statistiky, třeba kolik branek jsi vstřelil?
A: To ne.
T: To asi ani nejde. Kdybych měl počítat všechny jeho branky od šesti, sedmi let, to by byly tisíce. Ale ještě chci dodat, že teď ve čtyřech zápasech (rozhovor byl těsně po utkání s Budějovicemi) hrál na záloze. To je pro nás něco nového, nikdy tam nehrál. Ale trenér tam někoho dát potřebuje, tak to respektujeme. Vždycky hrál spíš podhrot nebo útočníka. Do budoucna doufám, že bude hrát zase na svém postu. Jeho pozice je číslo 10.

Když budu konkrétní, v zápase s Budějovicemi jsi dal krásný gól. Zrovna v tomhle zápase byl ten rozdíl obrovský. Jaké je to pro hráče, když vedete 5:0 a musíte hledat motivaci? Asi chápu, že vás pan Brabec moc nenechá něco vypustit, ale přesto.
T: Ten nikoho nenechá. Když to bude 10:0, tak bude chtít 12:0. Ale podle mě je to dobře. Jsou zápasy jako ten s Budějovicemi. Ale pak zase přijedete na Duklu Praha a ta by sežrala trávu, jen aby vás porazila. Bylo to 4:0, ale když vidím to zaujetí de facto všech soupeřů… Na Spartu se chce každý ukázat, jak říká i pan Ščasný.

Co považuješ za svůj dosavadní největší výsledek?
A: Trénink s áčkem, zápas v přípravě.A zápasy v reprezentaci. A ocenění.. Na turnaji v Maďarsku (Telki Cup) jsem vyhrál cenu pro nejlepšího hráče.

T: Tam byly týmy z Maďarska, Chorvatska, Walesu a Adam vyhrál nejlepšího hráče. Pak taky třetí místo na gala večeru českého fotbalu, kde byl třetí v dorostenecké kategorii. To jsme ale byli trošičku zklamaní. Mysleli jsme totiž, že budeme první. Ale vrchol podle mě je v patnácti letech zápas dvakrát 20 minut proti Trenčínu, který porazil Feyenoord Rotterdam 5:0.

Stáž z Bayernu a Arsenalu (třikrát). To bylo do jisté míry také ocenění. Ještě, že jsem tady, protože z něho byste toho jinak moc nevytáhl (smích). Moc se mu do toho nechtělo, ale říkal jsem mu, že to jsou dobré zkušenosti do budoucna.

Jak třeba okolí reaguje na tvoje úspěchy? Spolužáci ve škole, holky?
A: Určitě se na to ptají. Hlavně spolužáci. Někteří mi to přejí, jiní trochu míň…

A tam jste ve třídě všichni sparťani?
A: Ne, to je fotbalová třída. Takže tam jsou z Bohemky, Dukly. Ale všichni nějak hráli fotbal. Ze Slavie tam není nikdo.

Koho tipuješ na vítěze ve vaší lize a koho ve Fortuna lize?
A: V naší devatenáctce my. Slavie nás může ohrozit, taky mají dobrý tým. Ve Fortuna lize řeknu taky Spartu. Fandím jim a věřím, že vyhrajou.

 

1
Leave a Reply

avatar
300
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Tommy.
Host
Tommy.

Opět víborný rozhovor.